Pokračuje v EU Lutherovo rozdělení na katolíky a protestanty?

Evropané sice dnes nejsou stejně zbožní jako v minulosti, ale stále je ovlivňuje střet kultur založený na odlišných náboženských vírách.

Teze německého teologa, kazatele, reformátora a zakladatele protestantismu Martina Luthera (1483–1546) z roku 1517 rozdělily Evropu na katolickou a protestantskou část. V dnešní fiskální krizi se zdá, že se toto zlomové náboženské rozdělení začíná znovu  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Ceska Pozice, Lucas Cranach & UrbČeská pozice
Teze německého teologa, kazatele, reformátora a zakladatele protestantismu Martina Luthera (1483–1546) z roku 1517 rozdělily Evropu na katolickou a protestantskou část. V dnešní fiskální krizi se zdá, že se toto zlomové náboženské rozdělení začíná znovu  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Téměř před pěti sty lety – v roce 1517 – Martin Luther (1483–1546), německý teolog, kazatel a reformátor a zakladatel protestantismu, zveřejnil svých 95 tezí. Ty rozdělily Evropu na dvě části – katolickou a protestantskou. V dnešní době evropské fiskální krize se zdá, že se toto zlomové náboženské rozdělení na katolíky a protestanty začíná znovu objevovat v problémech Evropské unie i eurozóny. Tentokrát však nikoli dle náboženských doktrín, ale v kulturním smyslu.

Evropa je totiž rok od roku sekularizovanější. Návštěvnost kostelů v ní neustále klesá a náboženské kořeny, které v minulosti tvořily základ evropské společnosti, jsou dnes jen stínem toho, co bývaly. Potvrzuje to i nedávná studie Toma Smithe z Chicagské univerzity.

Dle ní je nejvíc ateistů na světě mezi občany bývalé Německé demokratické republiky – 52,1 procenta. Česká republika je pak v současnosti s 39,9 procenty ateistů na prvním místě na světě, pokud jde o státy. V Evropě za ní následují Francie (23,3 procenta), Nizozemsko (19,7 procenta) a Švédsko (19,3 procenta).

Jih versus sever

Evropané sice dnes nejsou stejně zbožní jako v minulosti, ale stále je ovlivňuje historický střet kultur založený na odlišných náboženských vírách. A zdá se, že se dopad náboženství projevuje i poté, co se náboženská víra z Evropy v podstatě vytratila. V současnosti totiž věrouky, jež se posilovaly v náboženských válkách v 16. a 17. století, tvoří základ krize eurozóny ve formě ekonomicky prosperujících protestantských států a zadlužených katolických národů „latinské“ Evropy.   

Zdá se, že se dopad náboženství projevuje i poté, co se náboženská víra z Evropy v podstatě vytratila

Například dle BBC se na nejnovějším summitu EU na konci června v Bruselu často hovořilo o tom, že německou kancléřku Angelu Merkelovou porazila takzvaná „nová latinská aliance“ složená z Itálie a Španělska, již podporovala Francie. Pokud jde o protestantskou stranu, někteří Němci navrhují, že nejlepším řešením současné krize eurozóny by bylo ji rozdělit na dvě části.

Do první skupinu – takzvané „latinské eurozóny“ – by patřily jižní evropské státy. Do druhé, Německem vedeného spolku pak podobně smýšlející země včetně možná (kalvinistického) Nizozemska a (luteránského) Finska. Například bývalý šéf Svazu německého průmyslu Hans-Olaf Henkel prohlásil, že „euro rozděluje Evropu“. A chce, aby se Němci, Nizozemci a Finové „chopili iniciativy a opustili eurozónu“ a vytvořili oddělenou severní eurozónu.

České dilema

V této souvislosti není od věci se zamyslet, do které skupiny by se zařadila Česká republika. Ta se tváří, že má blíž k severní, protestantské skupině, a proto by měla být její součástí. Vždyť přece máme Jana Husa, a ten ovlivnil Martina Luthera. To je sice pravda, ale současně se málo zdůrazňuje, že většina pokřtěných českých občanů se v minulosti hlásila a dosud hlásí ke katolické víře.

Málo se zdůrazňuje, že Jan Hus nebyl skutečným protestantem, protože toto náboženské hnutí vzniká až s Martinem Lutherem

O tomto českém dilematu možná vypovídají i dva státní svátky v těsném sledu za sebou 5. a 6. července. Ten první je zasvěcen věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi. Pominu-li, že křesťanství se na naše území dostalo pokřtěním čtrnácti velmožů v Řezně v roce 845 a od počátku se používal latinský obřad, je nepochybné, že svatí Cyril a Metoděj přinesli v roce 863 křesťanskou víru do tehdejší Velkomoravské říše z východu.

Druhý svátek je pak zasvěcen upálení Jana Husa. Málo se však zdůrazňuje, že nebyl skutečným protestantem, protože toto náboženské hnutí vzniká až s Martinem Lutherem. Spíš to byl katolík, jenž na českém území zprostředkovával západní heretická hnutí – tedy vliv ze západu.

Irská anekdota o Češích

Nad tímto dilematem se ve své studii Co jsou Češi? rekapitulující historický vývoj národa zamyslel i jeden z nejvýznamnějších českých myslitelů 20. století Jan Patočka. A jeho otazník je symptomatický i pro název české hymny od obrozence Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj – často se však neuvádí.

Tento historický český otazník se pak vznáší nejen nad přístupem ČR k Evropské unii, ale i k případnému připojení k protestantské, či katolické části eurozóny. Realismus velí zabudovat jej do českého uvažování o sobě, jak se však zdá, zatím to ani jeden náš politik neučinil.

Možná, že nejlepším způsobem, jak sjednotit Evropu, není nekompromisně nutit všechny národy žít podle stejných pravidel

Možná, že o české ambivalenci nejlépe vypovídá anekdota ze Severního Irska rozděleného na protestanty a katolíky, jejichž krvavé střety se odehrávaly v podstatě během celého 20. století.  V hlavním městě této země Belfastu zastavili v nočních hodinách chodce v aleji dva maskovaní ozbrojení muži. Jeden z nich se ho zeptal: „Jste protestant, nebo katolík?“ Chodec začal úpěnlivě volat: „Jsem ateista, jsem ateista!“ Oba ozbrojené muže to na chvíli překvapilo, pak se však jeden z nich vzpamatoval a dotázal se: „Jste katolický, nebo protestantský ateista?“

Nový střet o koncepce

Zbožnost v Evropě sice upadá, ale několik století náboženského vývoje její společnost nesmazatelně ovlivnilo. Katolíci se dnes s protestanty namísto sporů v minulosti, například o proměně hostie v tělo Kristovo či o roli duchovních, střetávají v koncepcích, jak provádět monetární politiku či odpouštět dluhy.

Následkem odlišného názoru na svět a na filozofii dějin je tedy možné, že se evropské národy od sebe natolik liší, že nemohou společně utvářet měnovou unii. Pokud tomu tak je, pak z toho vyplývá, že nejlepším způsobem, jak sjednotit Evropu, není nekompromisně nutit všechny národy žít podle stejných pravidel. Je totiž možné, že by volnější unie vydržela déle.

Jan Oldrich Rád bych připojil několik 15:18 31.7.2012
křivan Ta poslední věta sedla až 6:34 1.8.2012
jan.schneider Docela jste zpaukovatěl, 20:01 30.7.2012
Meisner stačil link 16:28 30.7.2012
jan.schneider Neodolal jsem. 9:14 30.7.2012

Počet příspěvků: 5, poslední 1.8.2012 06:34 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.