Pohled do české budoucnosti: Více uranových dolů

Návrh české surovinové politiky počítá ve vztahu k uranu s otevřením řady nových těžebních lokalit.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Návrh nového konceptu surovinové politiky ČR věnuje těžbě uranu v České republice větší význam, než jaký má v současnosti. Východiskem úvah expertů ministerstva průmyslu a obchodu je předpoklad, že světové ceny uranu nebudou ve střednědobém výhledu nízké. A že Česká republika disponuje na evropské poměry nezanedbatelnými objemy zásob uranové rudy.

Vyhlídky na další těžbu umocnil vývoj na ložisku Rožná, které bylo už několikrát odepisováno. Avšak pokaždé, když se v okrajových částech ložiska našly nějaké méně vydatné zásoby rudy, a o to víc zesílila politická podpora dolování. Tak se i místo plánovaného ukončení těžby v roce 2008 v dobývání rudy v Rožné dodnes pokračuje s ročním výtěžkem kolem 250 tun. Má tomu být nejméně do roku 2018. (O výhledech těžby v Rožné psala ČESKÁ POZICE podrobněji v článku Zůstane Česko unijní „velmocí“ v těžbě uranu?)

Vážně se však uvažuje o těžbě na řadě dalších míst republiky.

Perspektivy těžby

Když vláda v červenci standardně rozhodovala o prodloužení těžby v Rožné, k dispozici měla zprávu, v níž se lze dočíst, že na území Česka je evidováno 129 uranových ložisek a rudných projevů. „Za uranové ložisko nebo rudný projev je považována přírodní akumulace uranu, na které těžbou nebo v průběhu průzkumu bylo vytěženo minimálně 100 kg uranu v rudě, nebo nad toto množství jsou zjištěny zásoby uranu,“ vysvětlují v dokumentu experti ministerstva průmyslu a obchodu. Uranová ložiska a rudní projevy byly objeveny rozsáhlou průzkumnou a těžební činností v průběhu více než padesáti let trvání uranového průmyslu. Průzkum byl plně financován státem.

Ve zprávě pro vládu se o uranu lze dále dočíst: „Z výše uvedeného počtu ložisek a rudných projevů bylo celkem těženo jenom 78. Převážná část rudních uranových objektů z pohledu průmyslového využití je v současnosti nezajímavá pro malé geologické zásoby uranu, nízkou kovnatost, složité geologické a báňsko-technické podmínky pro těžbu nebo jiná, zejména ekologická omezení. Další skupinu tvoří dnes už vytěžená uranová ložiska. Proto možnosti rozvoje těžby uranových rud v současných ekonomických a odbytových podmínkách jsou silně omezené.“

Aby byly plány na dostavbu jaderných elektráren podloženy vyšším využíváním domácích zdrpjů uranu...

Nicméně ČESKÁ POZICE má k dispozici později zpracovaný koncept surovinové politiky státu. A v tom už se ultimativně uvádí něco trochu jiného: „Z hlediska energetické bezpečnosti je žádoucí, aby byly plány na dostavbu dalších bloků elektráren Temelín a Dukovany, s nimiž počítá návrh energetické koncepce a nad nimiž existuje věcná shoda napříč relevantním politickým spektrem, podloženy vyšším využíváním domácích zdrojů uranu.“

Kam by tedy měla zamířit těžba podle stratégů, řídících se „relevantním politickým spektrem“? „Jako jedny z perspektivních se jeví na příklad menší ložiska Brzkov a Horní Věžnice,“ uvádí návrh surovinové politiky (lokality se nacházejí nedaleko Polné u Jihlavy). A překvapivě se také píše: „Za surovinovou rezervu lze považovat rozsáhlé zásoby uranové rudy v severní části České křídové pánve.“ (Česká křídová pánev se rozkládá v obrovském prostoru zhruba od Děčína k Blansku – viz mapu.)

Ohromné riziko takového kroku obchází vyhýbavou formulací: „Při jejich případném využití by však musely být použity nejmodernější technologie s minimálními dopady na životní prostředí.“

Uran na pár let, nebo pitná voda na staletí?

Riziko tkví v otázce, zda voda navždy, nebo uran na pár let. Surovinová vzhlíží k „solidnímu potenciálu“ českých zásob uranu, který je však z větší části uložen v pískovcích pod mořem pitné vody České křídové pánve.

Největší těžitelné zásoby uranu – až 26 tisíc tun - jsou v Hamru (nedaleko Stráže pod Ralskem), kde však musela být těžba v hlubinném dole pro velké problémy v roce 1995 zastavena. Uran se tu nalézá v cenomanském souvrství svrchní křídy, v němž byla těžba velmi obtížná kvůli složité tektonické stavbě a nadměrnému množství důlní vody, kterou bylo třeba odvádět důmyslným systémem a čistit a čistit.

Navíc byla neuváženě v nedaleké Stráži spuštěna chemická těžba, vůči níž bylo třeba důl oddělit mohutným systémem hydrobariéry. Tedy vháněním vody do podzemí a jejím odčerpáváním, aby se do hlubinného dolu nadostaly roztoky z chemické těžby. Kvůli tomu byla těžba na ložisku Hamr výrazně nejdražší. Navzdory relativně vysoké kovnatosti zdejší rudy se v Hamru nedosáhlo rentability.

Navzdory dřívější těžbě jsou stále na ložisku Hamr největší zásoby uranu. Vedle prozkoumaných 26 tisíc tun s vysokou kovnatostí 0,09 procenta je identifikováno dalších 30 tisíc tun s nižší kovnatostí 0,04 procenta.

Velké těžitelné zásoby jsou rovněž na ložiscích:

  • Osečná-Kotel jihozápadně od Liberce (15 000 tun těžitelných, 20 400 tun prozkoumaných),
  • Stráž pod Ralskem (5 000 tun těžitelných, 33 600tun prozkoumaných),
  • Břevniště východně od Stráže pod Ralskem (4 200 tun těžitelných, 12 800 tun prozkoumaných)
  • Hvězdov (v téže oblasti) s 2000 těžitelnými tunami.

Všechna tato pískovcová ložiska se ovšem podle světové klasifikace řadí k nebilančním zásobám, jež jsou v současné době nevyužitelné.

Probíhají úvahy, jak tyto zásoby časem vytěžit. Velmi rozumné by bylo v široké diskusi všech odborníků především vyřešit, zda je rozumné těžbou uranu v rozmezí několika let narušit mnohatisícileté zásoby pitné vody. A zda lze zaručit odstranění rizika kontaminace „podzemního moře“ pitných vod.

Příštím cílem Brzkov                 

Ve využívané a využitelné surovinové základně jsou známy dva typy uranových ložisek – vedle už zmíněného pískovcového ještě žilné. U žilných ložisek, kromě těženého ložiska Rožná, by mohlo být za určitých okolností v budoucnu průmyslově využitelné ložisko Brzkov, včetně jeho západního křídla Horní Věžnice na Vysočině a ložisko Mečichov na Strakonicku, tvrdí odborníci.

Jejich předchůdci nejdříve v Brzkově otevřeli průzkumný důl, ale později ho jako neperspektivní zasypali a povrchové prostory osázeli stromky. Velký tlak na povolení nového uranového průzkumu vyvíjela na obecní zastupitelstva a občany v letech 2007 a 2008 zdická firma Timex v zastoupení velkého australského prospektora Uran Limited. Nezdařilo se to a prospektorský zájem po čase utichl.

„Australani alespoň přijeli a řekli, oč jim jde. Ministerstvu nestojíme ani za to slovo.“

Tehdy se vzedmul odpor proti chystané těžbě, ale byli starostové, kteří by se průzkumu nebáli. Dnešní situace je zvláštní – o úmyslu dolovat se píše v surovinové politice jako o hotové věci, ale starostové Brzkova ani Horní Věžnice, Petr Pometlo ani Josef Málek, oficiálně nic nevědí. „Australani alespoň přijeli a řekli, oč jim jde. Ministerstvu nestojíme ani za to slovo,“ poznamenal Málek. Starostové nemají s průzkumem dobrou zkušenost. Vzpomínají, že na průzkumné štole se velmi záhy rozjela těžba. A kdyby se už tehdy vyplácela, určitě by jen tak neskončila.

Získat podporu zastupitelstev a občanů v okolí brzkovského ložiska bude obtížné. Nebude velká ochota nechat si kvůli velmi krátké perspektivě těžby ohrozit okolní krajinu.

Energetická bezpečnost?

Nyní v Česku těžené množství uranu nedosahuje ani jednoho procenta celosvětové roční těžby. Jednoprocentní podíl však není podle ministerských úředníků zanedbatelný, protože se prý v evropském kontextu jedná o velmi významnou produkci, „zejména s ohledem na stále aktuálnější téma energetické bezpečnosti a soběstačnosti“. V zemích EU těží jen malé množství uranu už jen Rumunsko.

Tato bezpečnostní mantra má zřejmě účelově zapůsobit na členy vlády při schvalování koncepce. Z věcného pohledu je však třeba připomenout: Česko je schopno vyprodukovat jen polotovar směsi oxidů a dalších sloučenin uranu, vysrážených po zásaditém loužení z rozemleté rudy, takzvaný žlutý koláč. Krom toho, že žlutý koláč je sám o sobě pro provoz jaderných elektráren nepoužitelný a konečný výrobek z něho jsou schopny vyrobit jen jaderné velmoci, nestačila by dosavadní roční produkce ve výši zhruba 250 tun pokrýt ani polovinu současných potřeb Temelína a Dukovan.

Dodavatelem jaderného paliva je tradičně Rusko (s palivem od firmy Westinghouse byly velké problémy). Ve srovnání se závislostí na dodávkách ropy a plynu je u uranu závislost Česka na ruských dodávkách stoprocentní.

Martin Hájek1 Pane Vlku,nechápu, jak to 6:50 6.8.2012
Vlk Souvislosti 15:47 6.8.2012
Martin Hájek1 Co si tu politiku napřed přečíst? 19:09 5.8.2012
JiB Omyl 6:04 4.8.2012
pepan25 Argument jako noha 22:24 3.8.2012

Počet příspěvků: 7, poslední 6.8.2012 03:47 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.