Podpovrchová voda v Česku je plná hnojiv

Ve všech loňských vzorcích podpovrchové vody odborníci našli látky z postřiků na kukuřici a řepku. Situace se znečištěním se s postupem let zhoršuje. Vyšší koncentrace nejsou jen u mělkých vrtů, ale i u pramenů a v hlubokých vrtech.

Pole s řepkou olejkou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pole s řepkou olejkou. | foto: Jan Karásek, MAFRA
Pole s řepkou olejkou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Když člověk projíždí českou krajinou, jedna z nejčastějších barev, kterou na polích vidí, je žlutá. Podpora výroby biopaliv a jejich povinné přimíchávání do pohonných hmot zaplavily republiku lány řepky a kukuřice, z nichž se ekologická paliva nejčastěji vyrábějí. V důsledku tohoto trendu se ale děje ještě jedna věc, která není na pohled patrná. Chemikálie, jimiž se řepka s kukuřicí hnojí, se přesouvají do podzemních vod a významně je znečišťují.

Vyplývá to ze zprávy o stavu vodního hospodářství v roce 2016, kterou na svém srpnovém zasedání projednala vláda. „Propagace takzvaných obnovitelných zdrojů energie jako ekologické alternativy k tradičním zdrojům energie vede v České republice dlouhodobě k významné kontaminaci podzemních vod pesticidy používanými hlavně k ošetřování energetických plodin, jako je řepka a kukuřice. Na rozdíl od herbicidů používaných pro ošetřování obilovin, které podzemní vody nekontaminují v takovém rozsahu. Otázkou zůstává, zda takováto strategie po zvážení všech vlivů na životní prostředí je opravdu ekologickou alternativou a je dlouhodobě udržitelná,“ stojí ve vládní zprávě.

V roce 2016 byl některý z limitů pro znečištění překročen u 86,8 procenta sledovaných podzemních vod.

Alarmující je i celková hodnota. V roce 2016 byl některý z limitů pro znečištění překročen u 86,8 procenta sledovaných podzemních vod. Je to obzvlášť závažné zjištění v době, kdy jsou hladiny podpovrchových vod na historických minimech, a stávají se tak strategickou vzácností, již je třeba chránit.

Situace se znečištěním se s postupem let zhoršuje. Vyšší koncentrace nejsou jen u mělkých vrtů, ale i u pramenů a v hlubokých vrtech. „Souhrnné vyhodnocení poukazuje na skutečnost, že rozhodně nedochází ke snižování počtu znečištěním zasažených podzemních vod v rámci sledované sítě objektů Českého hydrometeorologického ústavu. S postupným rozšiřováním počtu monitorovaných lokalit a sledovaných jakostních ukazatelů je zaznamenáváno stále vyšší procento vzorků s nadlimitními koncentracemi znečišťujících chemických látek,“ uvádí vládní materiál.

Vyčištění vyjde draho

To, co se v podzemních vodách při měření objevuje, jsou hlavně metabolity pesticidů, to znamená druhotné sloučeniny, které vznikají z hnojiva v chemické reakci s okolím. Odborníci ve zprávě upozorňují, že pesticidní látky vysledovali ve všech odebraných vzorcích vody a že napříště bude nutné rozšířit paletu monitorovaných látek o širší spektrum právě pesticidních metabolitů. Ukazuje se, že mezi množstvím použitého chemického hnojiva na řepku, kukuřici a cukrovou řepu existuje přímá úměra s rizikem znečištění podzemní vody.

Odborníci ve zprávě upozorňují, že pesticidní látky vysledovali ve všech odebraných vzorcích vody a že napříště bude nutné rozšířit paletu monitorovaných látek o širší spektrum právě pesticidních metabolitů.

„Je vždy nutné hovořit o konkrétních látkách, některé představují zdravotní riziko, jiné nikoli. Je potřeba zdůraznit, že používání pesticidů, především k ošetření řepky a kukuřice, staví provozovatele vodovodů do obtížné pozice. Pesticidní látky, které se tímto způsobem dostávají do podzemních i povrchových vod – sloužících ve většině případů jako zdroje vody pitné –, se z vody obtížně odstraňují za použití finančně nákladných technologií úpravy,“ sdělila LN Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva zdravotnictví, které má na starost dohled nad nezávadností pitné vody. Náklady na vyčištění mohou jít do desítek milionů i výš.

Miliony kil hnojiva

Sledování a zkoumání všech možných druhotných sloučenin zatím není tak daleko, aby bylo možné říci, jak moc by mohly ublížit člověku, zvířatům nebo rostlinám. Jasné ale je, že dochází k překročení stanovených prahových hodnot. S metabolity pesticidů je navíc ten problém, že mnoho z nich vznikne v půdě až za poměrně dlouhou dobu a v monitoringu se projeví se zpožděním.

Proto také loni třináct procent vzorků ukázalo přítomnost alachloru, přestože je jeho použití v Evropské unii zakázáno už od roku 2008.

Řepka, řepa i kukuřice se v republice pěstovaly od pradávna, ale podpora biopaliv vyhnala rozlohu jejich plochy nahoru.

Česká republika v tom není sama, intenzivní produkce energetických plodin se týká i dalších států. „Země s výraznou rostlinnou výrobou budou mít s výskytem účinných látek a jejich metabolitů v povrchových i podzemních vodách obdobné problémy. To je například Německo, Maďarsko, Rakousko, Polsko nebo Itálie,“ říká Jana Taušová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí. Řepka, řepa i kukuřice se v republice pěstovaly od pradávna, ale podpora biopaliv vyhnala rozlohu jejich plochy nahoru. A s tím i množství použitého chemického hnojiva. Loni se ho takhle použilo 12,8 milionu kilogramů. Řepka se v roce 2016 pěstovala na 393 tisících hektarech, kukuřice na 86 tisících. Ne všechno z toho končí v autonádržích, řepka na bioetanol byla na třetině uvedené plochy, u kukuřice to bylo 15 procent.

Podvyživená půda

Vláda se snaží chemické pesticidy omezovat a pozvolna se daří jejich užívání snižovat. Není možné, aby stát nařizoval zemědělcům, co mají pěstovat, může je ale pozitivně motivovat prostřednictvím dotací, aby přecházeli na ekologický způsob hospodaření, například zařadili do svého žlutého repertoáru víc zeleniny.

„Od letošního roku bude možné čerpat podporu pro použití biologické ochrany při pěstování řepky a kukuřice, čímž se dále sníží případná nežádoucí zátěž životního prostředí,“ uvádí mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková. O tom, zda takzvaná biopaliva první generace dávají ekologický smysl, nepochybuje jenom čerstvá vládní zpráva, podobné úvahy se objevují na celoevropské úrovni. Proto se Brusel snaží stáčet směr pryč od toho, aby se příměsi do benzinu nebo nafty vyráběly z plodin, které jsou primárně určené k jídlu. Větší důraz a podpora se kladou na biopaliva druhé a třetí generace. Druhá generace se vyrábí třeba z dřevěných nebo kafilerních odpadů. Jsou to už zbytky z toho, co svému účelu posloužilo, a přírodě škodí mnohem méně. Třetí generace se pak dělá z vodních řas nebo sinic a představuje ekologickou špičku.

Energetické plodiny mají vedle dopadů na podzemní vodu neblahý vliv také na kvalitu půdy. Především kukuřice a cukrová řepa patří k rostlinám, které způsobují výraznou erozi, půda je po nich vyčerpaná a slabá.

V širším měřítku ale ani jeden z vyšších typů biopaliv není k dispozici. Vyrábí se jich zatím příliš málo, produkce je velmi nákladná a veřejná podpora do nich se odehrává především na úrovni zkušebních pilotních projektů, které svědčí spíš výzkumu než byznysu.

Energetické plodiny mají vedle dopadů na podzemní vodu neblahý vliv také na kvalitu půdy. Především kukuřice a cukrová řepa patří k rostlinám, které způsobují výraznou erozi, půda je po nich vyčerpaná a slabá. Déšť pak splaví ornici z polí do koryt řek nebo nádrží, v těch je proto méně místa a udrží méně vody, stejně jako „podvyživená“ zemina.

Když pak začne sucho a vody ubude, nánosy vysychají a začínají mineralizovat, čímž se pak voda znečistí, až se zase do koryta nebo nádrže vrátí. V tom jsou rozlehlé plochy monokultur nebezpečné. „V České republice jsou pro výskyt eroze specifické podmínky, protože máme největší velikost půdních bloků v rámci států Evropské unie,“ dodává k tomu vládní zpráva.



Počet příspěvků: 1, poslední 1.10.2017 07:51 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.