Podepsáno: Fischer odeslal 1,38 miliardy za smír v kauze státních garancí

Vláda dohodu o narovnání schválila minulý týden v utajeném režimu. Po zaplacení se pohledávky vrátí do rukou státu.

Adam Junek 8.10.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Státní pokladna je dnešním dnem chudší o 1,38 miliardy korun. Ministr financí v demisi Jan Fischer totiž podle informací ČESKÉ POZICE podepsal převod této částky do advokátní úschovy, odkud bude později použita k narovnání několik let trvajícího sporu mezi státem a dvěma zahraničími společnostmi kvůli dříve poskytnutým garancím na předprivatizační úvěry.

Kyperská firma Nesyros Limited a britská Alde Securities, za nimiž stojí 70letý britský občan Jonathan Wiesner, požadovaly u soudů podle dokumentů, které má ČESKÁ POZICE k dispozici, zaplacení až třinácti miliard korun plus úroky. Již vloni na podzim ale navrhly ministerstvu financí smír za sumu 1,68 miliardy. Na jednáních byla následně konečná částka snížena na 1,38 miliardy korun.

Dohodu o narovnání připravoval již předchozí ministr financí Miroslav Kalousek. Se změnou vlády a dalšími personálními výměnami na ministerstvu se ale podařilo předložit návrh na smír ke schválení v utajeném režimu až minulou středu. Dnes pak ministr Fischer svým podpisem stvrdil odeslání peněz.

Podrobně o jednání kabinetu psala ČESKÁ POZICE v článku: Tajné rozhodnutí vlády: ČR za smír v kauze státních garancí zaplatí 1,38 miliardy.

Hrozba dalších miliard

Peníze teď míří do advokátní úschovy a protistrana má deset dní na zpětvzetí žalob. Následně bude mít ministerstvo 15 dní na své vyjádření. Pokud vše proběhne hladce, budou peníze uvolněny, popsal ČESKÉ POZICI nejbližší postup v kauze důvěryhodný zdroj z ministerstva financí.

Protistrana má deset dní na zpětvzetí žalob. Následně bude mít ministerstvo 15 dní na své vyjádření.Po vypořádání se všechny pohledávky držené žalující stranou mají vrátit do majetku státu, přesněji ministerstvu financí. Pokud by se některý výše popsaný krok neuskutečnil, čeká 12. prosince, na kdy je nařízeno jednání, obě strany soud.

Výše narovnání byla odvozena z analýzy více než dvou desítek pohledávek. Celkem bylo proti ministerstvu financí podle informací ČESKÉ POZICE uplatněno až 160 pohledávek a kdyby nenastal smír, žalující strany by se obrátily na soud s dalším nárokem až ve výši zhruba 35 miliard korun. Žalobci totiž informovali ministerstvo financí, že nabyli dalších 2133 pohledávek, které mohly být kryty státní garancí.

Podrobnosti o tajemném majiteli pohledávek naleznete v článku: Britský finančník žádá po státu 13 miliard za 20 let staré úvěry.

Je však s podivem, proč o tomto případu rozhodovala vláda v utajeném režimu. Zákon o utajovaných skutečnostech umožňuje, aby v tomto režimu byly vedeny informace o pohledávkách České republiky a jejich vypořádání. Nicméně zákon o poskytování informací zase říká, že utajované nemohou být dohody, které mají dopad do státního rozpočtu. Ministerstvo na dotaz, proč je vše řešeno v utajení, neodpovědělo.

Podobný problém vyvstal, když před lety uzavřel stát smír s japonskou finanční skupinou Nomura ohledně zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB). Tehdy se ministerstvo odvolávalo na to, že nelze znění dohody o smíru zveřejnit v plném rozsahu, protože stát vede ještě spory ohledně pádu IPB s Československou a obchodní bankou, která padlou finanční instituci v roce 2000 převzala.

20 let stará chyba

Předmětem aktuálně zažehnaných sporů je uplatnění údajných garancí státu zejména za úvěry na trvale se obracející zásoby (TOZ), které byly státním podnikům poskytnuty ještě před zahájením privatizace začátkem devadesátých let minulého století. Úvěry poskytovala tehdejší Státní banka Československá, která je po delimitaci převedla do nově vzniklých komerčních bank.

Závazky z těchto úvěrů na základě zákona o velké privatizaci přešly spolu s privatizovaným majetkem státního podniku na nové vlastníky. Za veškeré závazky však ručil tehdejší Fond národního majetku (FNM). Po zrušení fondu v roce 2005 přešly tyto garance na ministerstvo financí.

Příslušný zákon z roku 1991 byl v dalších letech několikrát novelizován, přesto ani po 20 letech není zcela jasné, jaký právní výklad je pro státní garance správný, ani soudní judikatury nejsou jednotné. Není tedy divu, že této nejasné právní situace využili spekulanti.

Úvěry na TOZ v roce 1991 od komerčních bank převzala po svém vzniku státní Konsolidační banka. Zjednodušeně řečeno, podniky, respektive jejich noví vlastníci, měli závazky vůči ní. V průběhu devadesátých let pak vznikla řada nevyřešených pohledávek.

Pohledávek se v rámci rozprodeje svého portfolia zbavovala právní nástupkyně Konsolidační banky – Česká konsolidační agentura. Touto cestou se postupně stovky až tisíce těchto pohledávek dostaly do rukou Johnatana Wiesnera.