Podaří se Pavlu Bělobrádkovi obrodit KDU-ČSL?

Lidovci by se mohli příští rok vrátit do sněmovny, nesleví-li v zájmu podílu na moci jako mnohokrát v minulosti ze svých vytyčených zásad.

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek vystoupil na sjezdu své strany o víkendu 8. a 9. června v Olomouci dvakrát – s obsáhlou, zhruba 40minutovou zprávou o činnosti KDU-ČSL a pak s desetiminutovým kandidátským projevem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Předseda lidovců Pavel Bělobrádek vystoupil na sjezdu své strany o víkendu 8. a 9. června v Olomouci dvakrát – s obsáhlou, zhruba 40minutovou zprávou o činnosti KDU-ČSL a pak s desetiminutovým kandidátským projevem. | foto: © ČTKČeská pozice
Předseda lidovců Pavel Bělobrádek vystoupil na sjezdu své strany o víkendu 8. a 9. června v Olomouci dvakrát – s obsáhlou, zhruba 40minutovou zprávou o činnosti KDU-ČSL a pak s desetiminutovým kandidátským projevem.

S lidovci si trochu pohrála zlá náhoda. Jejich sjezd o víkendu 8. a 9. června v Olomouci, ač pečlivě připravený a „neleštěný“, jak se na ambiciózní stranu sluší a patří, se odehrával za malé účasti médií.

Proto až přírodní živly přestanou běsnit, mnozí kolegové komentátoři a posléze i veřejnost zjistí, že se KDU-ČSL možná opravdu mění a její vůle vrátit se příští rok do Poslanecké sněmovny má reálný základ. Pokud si to lidovci či křesťanští demokraté, kterýchžto označení se teď v KDU-ČSL používá rovnocenně, nezkazí tím, že z vytyčených zásad v zájmu podílu na moci jako už mnohokrát v minulosti sleví.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, jehož v tomto postu potvrdila 90procentní většina delegátů sjezdu, ujišťuje, že nikoli. Šéfem lidovců se stal před třemi lety po volebním výprasku, jenž tuto stranu poprvé (počítáno od meziválečné první Československé republiky) vyřadil ze sněmovny. Ještěže jim zbylo pár mohykánů v Senátu, takže parlamentní stranou být tak nějak nepřestali! Bělobrádek převzal stranu od tehdejší místopředsedkyně Michaely Šojdrové, díky jejímuž záskoku za odstoupivšího Cyrila Svobodu se KDU-ČSL nerozpadla.

MVDr. Pavel Bělobrádek, PhD., MPA (37)

Východočech, jenž nepochází z katolické rodiny, a kromě jiného absolvoval postgraduál na soukromé vysoké škole CEVRO Institut v Praze. Jeho „původ“ i studium na instituci ODS jsou u čelného funkcionáře KDU-ČSL raritou.
Ve „velké“ politice se Bělobrádek ocitl skokem z komunální úrovně, trpí roztroušenou sklerózou (což sjezdu před svým prvním zvolením sám sdělil), navzdory tomu, a možná právě proto, je velmi energický a razantní. Na některé lidovce, jimž vyhovuje spíše sousedský styl politiky v moravských obecních zastupitelstvech, razantní až moc.
Ostatně, když ho delegáti na sjezdu koncem roku 2010 poprvé zvolili předsedou KDU-ČSL, překvapil i mimostranické obecenstvo svým rustikálním bonmotem, že jako zvěrolékař pracoval několik let na jatkách, takže se dobytků a sviní v politice nebojí. Zatím se prý ale s nimi v politice nesetkal, poněvadž se ho nejspíš bojí, prozradil v předsjezdovém rozhovoru pro Právo.
Jinak je ale Bělobrádek stále ve střehu a většinou okamžitě reaguje na jakoukoli kritiku KDU-ČSL. „Je to diamant, i když zatím nevybroušený,“ vyjádřil se mezi čtyřma očima o Bělobrádkovi jeho jeden konzultant, svého času poradce jisté veličiny.

Dvě vystoupení

Pavel Bělobrádek vystoupil na sjezdu dvakrát – s obsáhlou, zhruba 40minutovou zprávou o činnosti KDU-ČSL a pak s desetiminutovým kandidátským projevem. Hned na jeho začátku pravil:

„Je čas realizovat vlastní program, a ne uskutečňovat program jiných stran tím, že s nimi budeme vládnout. Když nebude možné prosadit všechny naše priority, raději do vlády nepůjdeme. Šrámkovo ,být při tom‘, Luxovo ,ale tvořit to‘, je třeba doplnit: Ne za každou cenu!“

V „korpulentnější“ zprávě předsedy KDU-ČSL se Bělobrádek vyjádřil s ohledem na blížící se volby do Poslanecké sněmovny podrobněji:

„My nemůžeme jít do voleb s tím, že jsme přívěškem buď socialistů, nebo liberálů. Musíme do nich jít s vědomím vlastní konzervativní politické identity. KDU-ČSL musí jít do voleb jako rovnoprávná třetí politická síla… Musíme bojovat o pokoření klišé, že jsme pouhým jazýčkem na vahách.“

Jako vyslovený „přívěšek“ vystupovala tehdejší Československá strana lidová pouze v takzvaných volbách v letech 1948 až 1989. Počet jejich kandidátů regulovala KSČ, která byla „vedoucí silou“ Národní fronty, jež měla společnou kandidátku. Jako trochu „přívěšek“ kandidovala KDU-ČSL v roce 2006 po boku ODS, s jejímž v této době předsedou Mirkem Topolánkem měl tehdejší šéf křesťanských demokratů Miroslav Kalousek dobré vztahy, blížící se někdy až „splynutí duší“.

Pavel Bělobrádek je antikomunista, a povede-li pod tímto praporem KDU-ČSL do volebního boje, část jejích potenciálních voličů může odehnat

Mimochodem KDU-ČSL tehdy v předvolební kampani mohutně třímala prapor antikomunismu, což vzhledem k její národně frontovní minulosti (přestože mnozí lidovci skončili za komunismu v kriminálech, ba i na šibenicích) nebyla nejšťastnější póza. Možná i proto byl tehdejší volební výsledek KDU-ČSL nejhorší v polistopadové éře.

Decentně bychom o tom pomlčeli, leč Pavel Bělobrádek je přesvědčený antikomunista, a pokud pod tímto praporem povede stranu do volebního boje, část potenciálních voličů může od KDU-ČSL odehnat. Třeba je ale přesvědčen o tom, že se bez hlasů těchto lidí (mám na mysli sociálně frustrovaných, ale nesocialisticky naladěných) obejde.

Třetí síla

„Vlastní konzervativní identita“ má v Bělobrádkově představě podobu „třetí síly“. O to usiloval v devadesátých letech minulého století už Josef Lux, také Východočech jako Bělobrádek, povoláním však zootechnik a mimořádný politický talent, jehož dráhu předčasně uťala zhoubná leukémie. Lux (a podobně například zesnulý brněnský socialista s disidentskou minulostí Jaroslav Šabata) zdůrazňovali potřebu „trojnožky“, jež bude spolehlivě stabilizovat politický systém.

„Trojnožkou“ mínili samostatnou a rovnoprávnou existenci tří politických proudů – levicového čili socialistického, liberálního neboli pravicového a křesťanskodemokratického. Tím posledním se u nás měla stát KDU-ČSL, jenomže lichvářský lokýtek času daný osudem Luxovi a nedůvěra až odpor konzervativních lidovců znemožnily dokončení této přeměny. (Později se o ni po svém a marně pokoušel Miroslav Kalousek, jenž mimochodem nepoužíval termín lidovci, nýbrž výhradně křesťanští demokraté.)

Stát se „třetí silou“ nebude ale nijak jednoduché. Současný předseda KDU-ČSL Bělobrádek ve své sjezdové zprávě pravil:

„Jsme politickou alternativou vládám na centrální i krajské úrovni. Jsme volbou pro ty, kteří odmítají škrtací, ekonomiku dusící a skandály zavánějící ODS a TOP 09 i společné vládnutí ODS s komunisty, které se po souručenství v krajích valí i do vlády. Jsme volbou pro ty, kteří od politiků čekají rozumná řešení. Jsme autentickou ideovou alternativou pravicovému sobectví i levicové neodpovědnosti.“

Bělobrádek však určitě ví, že tomu tak zatím není, že k tomu být středovou alternativou jeho straně ještě hodně chybí. Proč? Na to si o pár vět dál částečně sám odpověděl:

„Náš nový vzestup musí být spojen s rehabilitací hodnotového pojetí politiky. My prostě nemůžeme být jakýmsi anonymním středem. Nemůžeme se tvářit, že děláme politiku pro všechny – a tím pádem vlastně pro nikoho.“

Autentická křesťanskodemokratická témata

Řečeno jinak, jen s povýtce tradicionalistickým konzervatismem lidovci nevystačí. To, že je jim cizí ideologizování ještě neznamená, že se obejdou bez jasně zformulovaných ideových východisek. A především je musí osvítit nápad s velkým „N“, přesněji tři čtyři nosná, srozumitelná, a nikoli úzce lidovecká témata (typu ochrana života od jeho početí) pro volební kampaň. Tak daleko ale KDU-ČSL ještě není.

Pokud KDU-ČSL nebude schopná křesťanskodemokratická témata věcně vyargumentovat, pak se pro středového voliče alternativou nestane

Ano, strana se hlásí k sociálně tržnímu modelu, „vypiplanému“ v poválečném Německu. A v jeho rámci považuje za nezbytné posílení solidarity chudých s bohatými a naopak, progresivní zdanění či snížení DPH u některých položek jako součást prorodinné politiky a v sociální oblasti obecně zavedení principu „trampolíny“, jak říkával Josef Lux. Ty, kteří neměli štěstí, by „trampolína“ s pomocí obce či státu odrazila vzhůru, zatímco v „sociální síti“ se zamotají a uvíznou na dně.

Čertovo kopýtko bude vězet v konkrétních prostředcích a nástrojích, jež bude muset KDU-ČSL navrhnout, nemají-li být její vize pouhou iluzí. A to může být problém, poněvadž zatímco například pro oblast školství, kultury, zemědělství a snad i zdravotnictví mívá KDU-ČSL k dispozici ve svých řadách odborníky, opak platí o ekonomech. Jedna dvě známá jména, jejichž nositelé ovšem mají další závazky a KDU-ČSL věnují svoje síly jen nárazově, stranu nevytrhnou.

Přitom pokud KDU-ČSL nebude schopná autentická křesťanskodemokratická témata věcně vyargumentovat tak, aby byla pro veřejnost srozumitelná a ekonomy vybavenou stranickou konkurencí lidovců „nedostřelitelná“, pak se tato strana pro středového voliče široce akceptovatelnou alternativou nestane.

Zatím jen oklepání

Na tento současný programový deficit KDU-ČSL upozornil sjezd i prezident Miloš Zeman, jenž na něm na Bělobrádkovo pozvání vystoupil v sobotu po poledni. Lidovce nejspíš dojalo, že pan prezident za nimi bude vážit o víkendu cestu až do Olomouce a kvůli tomu, aby jeho návštěva proběhla hladce, se dopustili určitého faux pas.

Pravdu má spíše Leo Steiner, neúspěšný kandidát na prvního místopředsedu lidovců: „Zatím jsme se jenom oklepali.“

Na svůj sjezd totiž nejprve písemně pozvali předsedu TOP 09 a vicepremiéra Karla Schwarzenberga a také šéfa Starostů a nezávislých Petra Gazdíka, na jejichž průhonickém sněmu týden před Olomoucí Bělobrádek vystoupil jako host s docela přátelskou zdravicí. Posléze ale jak Schwarzenbergovo, tak Gazdíkovo pozvání zrušili. Prý se jim nakupilo příliš mnoho zahraničních hostů, kteří dostali přednost. Asi to ale bude jinak. Nejspíš neměl v Olomouci prezident narazit na nemilovaného „knížete“!

„Je to nepříjemná zkušenost pro případ, že bychom se po volbách náhodou ocitli u jednoho jednacího stolu,“ připouští předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Gazdík. Soudě z této lapálie, lidovci se prozatím úplně neobrodili, jak míní Bělobrádek. A není vyloučeno, že pravdu má spíše neúspěšný kandidát na prvního místopředsedu, Mostečan Leo Steiner, jenž současný stav KDU-ČSL zhodnotil v Olomouci takto: „Zatím jsme se jenom oklepali.“

Bolestivé myšlenky

Vraťme se k prezidentovu vystoupení na lidoveckém sjezdu. Nabídl delegátům „čtvrt hodiny společného přemýšlení. Jak říkával Masaryk, myšlení bolí. Možná, že pro vás budou některé myšlenky bolestivé.“ A byly!

Zesnulému šéfovi KDU-ČSL Josefu Luxovi se nepodařilo učinit z lidovců obdobu CDU – křesťanskou demokracii – ze dvou důvodů. Podle Zemana

  • za prvé proto, že se stala součástí vládní koalice (dodejme, že s ODS, KDS a ODA), byla v ní otloukánkem, nemohla prosadit ani minimum svého programu a voliči KDU-ČSL odepsali;
  • za druhé nevyužila prý poslední šance v roce 1998, „když jsem nabídl Josefu Luxovi účast ve vládě. Tuto naději zmařil… Jan Ruml“. Od té doby podle prezidenta Zemana ztrácela KDU-ČSL voliče.

Opozičněsmluvní vsuvka

Mnohé nasvědčuje tomu, že už od dubna 1998 – dva měsíce před volbami – Miloš Zeman (ČSSD) a Václav Klaus (ODS) předjednávali „opozičněsmluvní“ aranžmá. Je pravda, že tehdejší předseda Unie svobody Jan Ruml měl vůči ČSSD a Zemanovi osobně averzi a zmařil trojkoaliční variantu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.
Josef Lux by býval musel jít do dvojčlenné koalice s ČSSD, jež by se ale neobešla bez alespoň jednorázové podpory KSČM. To nechtěl, a ani nemohl v KDU-ČSL prosadit ani Lux, a tato varianta proto padla. Zároveň padla i možnost obnovit bývalou koalici ODS, ODA, KDU-ČSL, poněvadž výkonná rada Klausovy strany ji podmínila přijetím deseti doslova poddanských podmínek, pro jakoukoli samostatnou stranu prostě nepřijatelných.
Nelze proto vyloučit, že Zemanova nabídka Luxovi byla jen formální, poněvadž on a Klaus byli už dohodnuti na variantě „oposmlouvy“. Oba pánové jsou na ni hrdí, ale jak to všechno v červnu a červenci 1998 opravdu bylo, nám asi nikdy neprozradí.

Zpět však k prezidentově olomouckému vystoupení. Po volbách v příštím roce se podle Zemana určitě vytvoří klasické kategorie vládních a opozičních stran. KDU-ČSL by měla vytvořit třetí kategorii – zůstat mimo vládu i mimo opozici. V této roli by mohla podpořit každý rozumný nápad.

Dle prezidenta Miloše Zemana by KDU-ČSL měla zůstat mimo vládu i mimo opozici

„Uskutečněme skutečně hlubokou sebereflexi a sestupme k historickým kořenům… Kořeny jsou důležité, ale ještě důležitější jsou plody,“ řekl prezident. A vlídnost sama, připojil šťouchanec: „Musím s lítostí konstatovat, že jsem po příjezdu na váš sjezd nedostal žádný programový materiál.“

Nedostal ho nikdo, vážený pane prezidente, poněvadž třetí bod olomouckého sjezdového usnesení teprve novému vedení strany ukládá zajistit programové garanty, posílit odbornost strany v oblasti ekonomie a hospodářství a vypracovat ekonomický program včetně lidoveckých priorit. Zatímco tuto Zemanovu poznámku ještě lidovci unesli, následovaly další, které je dopálily.

Prezidentovy rady

Prezident Zeman je upozornil, že mají ve svém programu progresivní zdanění, což je ale „erbovní část programu sociální demokracie. Souhlasíte s církevními restitucemi, ale to je erbovní téma TOP 09.“ Prezident pokračoval tím, že místo opisování jiných by podstatu programu KDU-ČSL měl tvořit křesťanský humanismus. Nechte maličkých přijít ke mně a například se zaměřte proti placení hospitalizačních poplatků u dětí.

Prezident Zeman se domnívá, že místo opisování jiných by podstatu programu KDU-ČSL měl tvořit křesťanský humanismus

„Hlasy dětí tím nezískáte, protože nemají volební právo, ale můžete získat jejich rodiče. Zvolte si program, který bude provokovat, přinášet nové myšlenky, jenom ne vyvolávat nudu,“ rozloučil se prezident, když ještě ocenil práci mnoha schopných starostů KDU-ČSL a osobně Pavla Bělobrádka, prezidentskou protikandidátku Zuzanu Roithovou a Jana Kasala.

Tento lidovecký harcovník loni na podzim marně usiloval o kandidaturu za KDU-ČSL, až nakonec startoval v krajských volbách na domovské Vysočině za Věci veřejné. Zatímco Kasal se díky preferenčním hlasům vyšvihl do krajského zastupitelstva, Zemanova SPOZ v nich neuspěla, byť její guru právě v tomto kraji pobýval ve známém Novém Veselí už deset let. Podle Kasala to byla od Zemana jízlivá odplata.

Výhrady k Zemanovu vystoupení

Zemanův projev lidovce naštval. Mimochodem progresivní zdanění měli v programu už za Luxe a za něho to byla právě KDU-ČSL, která k nevůli ODS ve vládní koalici vracela do hry církevní restituce. „Co se ukradlo, musí se vrátit. Pro KDU-ČSL je narovnání mezi státem a církvemi tématem, jež musí držet, i když na tom třeba i ztrácí voliče,“ řekl tehdy autorovi těchto řádek Josef Lux.

V podstatě totéž opakoval i veřejně a Miloš Zeman jako předseda ČSSD to nemohl nezaregistrovat. Jeho paměť přitom bývala fenomenální. Že by už nebyla, anebo pracoval s předpokladem, že z jeho úst i hloupost zní jako kánon. Lidovcům ve věci restitucí rozhodně nikoli, takže když opouštěl sál, nepovstali. A nejen to!

Prezidentovy rady, tentokrát udělené lidovcům, zůstanou zcela určitě oslyšeny

Kandidátka na funkci jednoho z místopředsedů strany, europoslankyně a účastnice prezidentského klání Zuzana Roithová na sjezdu prohlásila: „Měli bychom se modlit, aby prezident republiky už přestal hloubit příkopy.“ Sklidila spontánní potlesk. Delegáti pražské organizace KDU-ČSL dokonce chtěli výhrady k Zemanovu vystoupení zahrnout do sjezdového usnesení, ale jejich návrh nezískal dostatek hlasů. Sjezd dal nicméně svůj názor na Zemana najevo jinak.

Marian Jurečka, jehož Zeman vyplísnil za slova, že „prezident se opil na ruské ambasádě jako mužík“, obhájil funkci prvního místopředsedy 184 hlasy, po Bělobrádkovi a „řadových“ místopředsedech Roithové a Janu Bartoškovi se čtvrtým to nejvyšším skórem. Prezidentovy rady, tentokrát udělené lidovcům, zůstanou zcela určitě oslyšeny.

Nedůstojná role

Zeman má sice pravdu, že KDU-ČSL schází solidní programová výbava, ale nelze od ní čekat, že by se úzce zaměřila jen na křesťanský humanismus, a tím se automaticky odřízla od části potenciálních voličů. Stranu, jež počítá až s deseti procenty volebního zisku, určitě ani nenadchne vidina parlamentní síly „třetí kategorie“, která by nebyla zařazena ve vládním ani v opozičním táboře, a mohla by tedy podle Zemana podporovat dobré nápady z obou směrů. Bělobrádek sice takové postavení KDU-ČSL nevyloučil, jenže jedna věc je ideál programově neústupné strany a jiná politická realita.

Lidovci by byli bláhoví, kdyby s rolí Zemanovy marionety souhlasili

KDU-ČSL není první, komu Zeman předestřel vizi strany kolébající se mezi vládní sestavou a opozicí. Víme-li, že prezidentovým ideálem by byla menšinová vláda levicové strany (ČSSD), po vzoru „oposmlouvy“ podporovaná z „opozice“ jednou další stranou, pak je jeho úmysl docela čitelný.

Malými parlamentními stranami v pásmu nikoho by měl Hrad šanci snáze postrkovat podle Zemanových představ. Lidovci by byli bláhoví, kdyby s nedůstojnou rolí Zemanovy marionety souhlasili. Stranu práv občanů – Zemanovců (SPOZ) možná „velký Miloš“ přesvědčí, že by si nic lepšího nemohla po volbách přát, ale historicky zkušenou stranu nikoli.

Programová čistota

Kapitola sama o sobě je Bělobrádkovo lpění na KDU-ČSL jako straně, jež vstoupí do koalice, jen nebude-li muset ustoupit od svého programu. Jakákoli koalice je vždycky kompromisem, s nímž má například německá CDU, jeden ze dvou vzorů našich lidovců, bohaté zkušenosti. Pavel Bělobrádek v čele KDU-ČSL jako by chtěl být ve věci programové čistoty papežštější než papež!

Pavel Bělobrádek v čele KDU-ČSL jako by chtěl být ve věci programové čistoty papežštější než papež

Nicméně dopadnou-li pro KDU-ČSL volby tak, že se jí otevře cesta do vlády, v českých poměrech to bude vláda koaliční a slevit budou muset ze svých zásad všichni její účastníci. V opačném případě prostě lidovci ve vládě nebudou. V minulosti v ní zatím vždycky být chtěli, a co do kompromisů byli v tomto oboru mistry.

Mimochodem právě jejich nestor Jan Šrámek naučil být lidovce „jazýčkem na vahách“ či tmelem řady jinak velmi nesourodých a mnohočetných prvorepublikových vlád. To bylo spíše velké umění, nikoli cosi, zač by se KDU-ČSL musela stydět. Ostatně ve sněmovně opravdu schází, poněvadž touto její dovedností (podle jiných ovšem kverulanstvím) žádná jiná parlamentní strana nedisponuje.

Síla tradice

Bělobrádek, byť má ve straně silnou pozici a autoritu, nebude navíc po volbách rozhodovat sám. Na rozdíl od svých předsedů sice nezdědil nepsaný závazek postarat se asi o 350 „bratří a sester“ tím, že jim zařídí slušná místa v orgánech státu a jeho odnožích, neboť lidovci byli po volebním debaklu strany v květnu 2010 „novými pány“ prakticky odevšad vypuzeni a museli si mezitím zařídit jinou obživu, ale tradice ve straně s téměř stoletou existencí má svoji váhu.

Bude-li mít po volbách KDU-ČSL šanci podílet se na vládní moci, vyvine na Bělobrádka značný tlak

Proto lze předpokládat, že bude-li mít po parlamentních volbách v příštím roce KDU-ČSL šanci podílet se na vládní moci, vyvine na „mladého Bělobrádka“ značný tlak. A pak se ukáže! Pokud jej nevyvine, či jestliže tlak strany na prebendy Bělobrádek ustojí a uhájí křesťanskodemokratický program proti pragmatickým úlitbám, bude to znamenat, že se mu podařilo KDU-ČSL skutečně obrodit a nasměrovat ji do budoucnosti. Ano, někdy se dějí i zázraky!