Počtem vlastníků vodárenské infrastruktury se v Evropě vymykáme

Na začátku 90. let spravovalo vodárenství devět státních podniků a dva pražské. Dnes je síť roztříštěná mezi 6500 majitelů a 2500 provozovatelů. „O vodu se všichni zajímají, neboť vyprší dlouhodobé kontrakty na provoz,“ říká v rozhovoru Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.

Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. | foto: Foto František VlčekMAFRA
Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, v rozhovoru mimo jiné říká: „Máme jednu z nejkvalitnějších pitných vod ve střední Evropě. Nemáme se za co stydět, proto nás, vodaře, mrzí, že se tahle práce opomíjí. Nezastíráme, že je mnoho společností, kde věci nejsou úplně v pořádku, ale je nutné problém správně pojmenovat.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak starostové zvládli, když na ně po revoluci přešlo vlastnictví vodárenské sítě?

Po nových provozovatelích se většinou chtělo, aby poskytli vstupní kapitál formou předplaceného nájmu na nejpotřebnější rekonstrukce. Od toho se také odvíjela délka smlouvy na provozování, od pěti do 30 let.

VLASÁK: Museli a dokázali se dohodnout bez metodické podpory státu. Udělala se analýza, která odhalila obrovské ztráty ve vodovodní síti, blížily se až 40 procentům. Proto bylo nutné získat kapitál, což se většinou řešilo tak, že nová vodohospodářská společnost vyhlásila výběrové řízení na provozování – takzvaný oddílný model, kdy majitelem a provozovatelem jsou různé osoby, v České republice převládá z 80 procent.

Po nových provozovatelích se většinou chtělo, aby poskytli vstupní kapitál formou předplaceného nájmu na nejpotřebnější rekonstrukce. Od toho se také odvíjela délka smlouvy na provozování, od pěti do 30 let.

LIDOVÉ NOVINY: Proč nemohlo dál být devět státních podniků a dva pražské?

VLASÁK: Určitě by to šlo, ale znamenalo by to řízení a finance od státu. Musel by tu být státní koncept, který by řekl, že vodárenství je strategická infrastruktura, ale to se nestalo. Pravděpodobně panovala obava z množství investic nutných k napravení systému.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký model bývá v cizině?

VLASÁK: V podstatě stejný jako u nás. Oddílný, kdy dá vlastník provoz do nájmu. V tom se Evropě nevymykáme, největší provozovatelé u nás působí i v ostatních státech.

LIDOVÉ NOVINY: Vymykáme se v počtu vlastníků? Je jich tu prakticky tolik, kolik je v zemi obcí.

Nebyly žádné pobídky, regulativy. To se všechno vytváří až teď, až v posledních letech se klade větší důraz na kvalitu a obnovu infrastruktury. Její část se od privatizace lehce vybydluje, chybí dostatečná kontrola.

VLASÁK: V tom se vymykáme jednoznačně. Podle mě je hlavní příčinou, že to vždy skončí na osobním pocitu, že tohle je náš majetek. Nebyly také žádné pobídky, regulativy. To se všechno vytváří až teď, až v posledních letech se klade větší důraz na kvalitu a obnovu infrastruktury. Její část se od privatizace lehce vybydluje, chybí dostatečná kontrola.

LIDOVÉ NOVINY: Jak celkově vypadá stav české vodohospodářské sítě?

VLASÁK: Došlo k velkému pokroku, ztráty jsou nyní na 16 procentech, máme jednu z nejkvalitnějších pitných vod ve střední Evropě. Nemáme se za co stydět, proto nás, vodaře, mrzí, že se tahle práce opomíjí. Nezastíráme, že je mnoho společností, kde věci nejsou úplně v pořádku, ale je nutné problém správně pojmenovat.

Převážně u menších společností mohou nastat obtíže. Ukazuje se to na těch, které si vzaly úvěr, aby mohly spolufinancovat projekty z evropských dotací. Mají velký problém, aby jej splatily, a největší nárůsty vodného se stočným jsou právě u nich, a to kvůli požadavku z Evropy, aby ceny odpovídaly nákladům.

LIDOVÉ NOVINY: Pracuje se na pojmenování problémů?

Celkovému oživení nahrává, že většina historických smluv právě teď dobíhá. Obce se budou rozhodovat, jestli si podrží oddílný model, nebo se o provoz postarají samy.

VLASÁK: Na ministerstvu zemědělství vzniklo speciální oddělení, které sbírá data přímo od vodárenských společností. Tento rok mají výsledky z prvních pětatřiceti. Celkovému oživení nahrává, že většina historických smluv právě teď dobíhá. Obce se budou rozhodovat, jestli si podrží oddílný model, nebo se o provoz postarají samy.

LIDOVÉ NOVINY: Proto se najednou začalo vodárenství tolik řešit?

VLASÁK: Přesně tak. Jde o možnost zajistit si evropské dotace – když obec nemá za partnera soukromou firmu, má nárok na bruselskou podporu. Je škoda, že se tomu dává politický nádech. Podle mě je třeba zhodnotit hospodaření jednotlivých společností a pak si nechat předložit nejlepší nabídku. Jde jen o nastavení podmínek a následnou kontrolu.

LIDOVÉ NOVINY: To je součást kritiky, že si obce neumějí vyjednat dobré podmínky ve smlouvě.

VLASÁK: Ano, část smluv je dlouhodobá a nikdo do nich nevstupuje. Ale zároveň mnoho firem přistoupilo k přehodnocení smlouvy dobrovolně, například na Olomoucku se změnil kontrakt ve prospěch vlastníka, aniž by původní smlouva skončila. Věřím, že provozovatelé teď vyjdou vstříc právě proto, že se budou ucházet o kontrakty na další období. Jde o odvahu vlastníků přijít s takovým požadavkem.

LIDOVÉ NOVINY: Není 30letá smlouva příliš dlouhá? Za tu dobu se může mnoho změnit.

Věřím, že provozovatelé teď vyjdou vstříc právě proto, že se budou ucházet o kontrakty na další období. Jde o odvahu vlastníků přijít s takovým požadavkem.

VLASÁK: Souhlasím, ale těžko to hodnotit. Před lety se uzavíraly v různých podmínkách a bylo to výsostné právo samospráv. Nikdo teď nemá právo je kritizovat, aniž by se popsaly chyby a navrhlo řešení. Investice se zlepšují. Není to pořád dost, bylo by třeba 20 miliard ročně a dává se necelých patnáct.

LIDOVÉ NOVINY: Analýza úřadu vlády hovoří o vysokém odlivu zisku do zahraničí právě ve vodárenství. Je to tak?

VLASÁK: Zisky v odvětví se pohybují od nuly do 7,5 procenta. Vodárenství je dostatečně kryto kontrolou ministerstva financí a samosprávami. Zahraniční společnosti sem přišly s tím, že určitý návrat kapitálu musí mít. Jinak by to nebylo podnikání. K mateřským firmám nějaké peníze směřují, ale je to jasně vyčísleno.

V kalkulaci, kterou úřad vlády představil, jsme přišli na chybu – brala v úvahu pouze investice do vodárenského majetku od provozovatelů, což jsou opravy vyčíslené na 3,5 miliardy ročně. A neuvážila asi 7,5 miliardy ročně, které dávají vlastníci z vybraného nájmu. Napsali jsme dopis na vládu a žádali korekci.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to dopadlo?

Investice se zlepšují. Není to pořád dost, bylo by třeba 20 miliard ročně a dává se necelých patnáct.

VLASÁK: Odpověď uvádějí, že vycházeli z obecných informací a analýz z otevřených zdrojů. Chybu nepřiznali, ale připustili, že až to budou příště zpracovávat, osloví nás, abychom jim dodali údaje. Každopádně číslo v analýze pouze ukazuje, kolik se dalo na běžnou údržbu a opravy havárií, o investicích neříká nic.