Pochybní světci a vynalézaví hříšníci

Svatost světců i evangelijních hříšníků spočívá v tom, že otvírá nové možnosti, jak zjednat druhým, ale i sobě lehkost. Světci i prozíraví hříšníci učí vidět skutečnost, jaká je. Z evangelijních podobenství pak vyplývá, že může být milosrdná.

Světec, foto Richard Cortés | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Světec, foto Richard Cortés | foto: Česká pozice
Světec, foto Richard Cortés | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Populární zpěvák Billy Joel ve své písni Only the Good Die Young zpívá, že by se raději smál s hříšníky, než plakal se svatými. Vyjadřuje v ní tradiční pohled na světce coby „svatouška“, jehož život není stejně bohatý na radosti jako hříšníka. A jako by se v ní odrážel nápis „každý svatý má minulost, každý hříšník má budoucnost“.

S pochybnou budoucností světců se lze setkat i v literatuře. Výstižně ji ukazuje například román Chléb a víno z roku 1937 italského spisovatele Ignazia Silona. Hlavní hrdina se v něm přiznává, že by mu nevadilo stát se světcem. Leccos by tomu i obětoval, nebýt obavy, že by před jeho sochou zapalovaly svíčky staré ženy. Když však Silone psal svůj román, netušil, že tyto staré ženy nejsou pro světce ani zdaleka tím největším nebezpečím.

Dnes víme, že světec může skončit mnohem hůře. Je-li vůbec pravda, že staré ženy někdy měly monopol na kýč, pak ten už dávno spravují prodejci a podnikatelé. Kdo by totiž chtěl sdílet trpký osud nebohého světce Valentina, jehož prodejci každoročně „oslavují“ tím, že obchody zaplaví rudými srdíčky.

Blízkost Boha ohrožuje

V tomto kontextu je třeba připomenout, že světci byli sentimentálním postavám značně vzdálení. Dle tradičního výkladu je svatý blízký Bohu. Celá židovsko-křesťanská tradice však dokládá, nakolik tato blízkost Boha ohrožuje. Je totiž výzvou, jak pro toho, jemuž je Bůh blízký, tak pro společnost, v níž světec „působí“.

Ježíš sice nebyl světcem, neboť tím je člověk přesahující lidské hranice, a Ježíš byl z hlediska křesťanské dogmatiky bohočlověkem, ale na jeho výjimečné blízkosti Bohu se ukazuje, nakolik je tato blízkost problematická či dokonce urážlivá. O urážlivosti zejména svědčí, že ten, který byl Bohu nejblíže, byl ukřižován jako hříšník mezi hříšníky.

Obraz tří ukřižovaných, z nichž jeden je Syn boží, patří zřejmě k nejpůsobivějším v dějinách lidstva. Odhaluje blízkost svatosti a hříšnosti a jejich snadnou zaměnitelnost, protože přesahují společenskou morálku a konvence. Ze životních osudů světců víme, že sebevědomě podstupovali i to, co bychom ze světského hlediska nazvali hříchy.

Neopodstatněná obava

V případě Ježíše pak připomeňme, že byl nejednou kritizován, protože často chodí na svatby a nebrání se alkoholu. Příznačný je v tomto ohledu první Ježíšův zázrak. Když na svatbě v Káni dojde alkohol, neváhá proměnit sudy s vodou ve víno. I to je odraz milosti, která se projevuje v radosti svatebního veselí.

V tomto kontextu je obava zaznívající v písni Billyho Joela neopodstatněná. Vždyť Ježíš je v Matoušově evangeliu označován za „milovníka pitek a hodů“ a vyčítá se mu, že je příliš velkým přítelem hříšníků. Ostatně, Ježíšova bezstarostnost v setkávání s hříšníky, případně jeho velkorysost vůči světským zákonům, jsou odrazem boží milosti, kterou lze považovat za sejmutí tíže – za nalezení lehkosti uprostřed příliš sevřené skutečnosti. Přijetí hříšníků je odrazem svatosti, protože představuje odsunutí stranou přízemního a světského odsouzení. Světci tím darují i hříšníkovi novou, neposkvrněnou existenci.

Projevem svatosti je však i další narušení příliš těsných zákonitostí, a to těch přírodních. V této souvislosti je příznačné, že nejčastějším obrazem milosti i svatosti je zázračná schopnost léčení. V léčbě nemocných prolamuje světec zákony nemoci a nemocnému vrací zdraví. Uprostřed uzavřených světských a pozemských zákonů vytváří skulinky naděje, a tím světský řád „provzdušňuje“. Dává možnosti tam, kde je běžný pozemšťan nevidí.

Lukášovo podobenství

Pokud bychom hledali rozdíl mezi světcem a hříšníkem, pak zřejmě intuitivně v tom, že hříšník vytváří skulinky možností jen pro sebe – porušuje zákony ve svůj prospěch. Lže, smilní a krade, aby získal úlevu. Jenže mnoho evangelijních podobenství promlouvá jinak – upozorňují na složitější situaci. Evangelium doslova znamená dobrou zprávu, z čistě „přízemního“ hlediska ale i mimořádně skandální. Jak jinak si totiž vysvětlit, že v evangeliích jsou často právě hříšníci na základě svých zvláštních schopností povýšeni na lidské vzory?

Jedno takové skandální podobenství vypráví o bohatém muži, který uložil péči o svůj majetek správci. Z Lukášova evangelia (16,1-8) vyplývá, že zaměstnanec se nedržel zásad dobrého správcovství a majetek „tuneloval“. Poté, co na to pán přišel, povolal si správce, aby mu oznámil, že s ním rozvazuje pracovní poměr. Proradný správce ale neřekl poslední slovo. Pozval k sobě dlužníky svého pána a razantně snížil jejich dluh. Jednomu prominul 50 věder oleje, jinému 20 měr obilí.

Správce nesnižoval dluh z dobrosrdečnosti, nečinil dobrou službu chudákům, ale bohatým lidem, kteří by mu mohli pomoci při hledání nové práce. Řečeno jinak, zajišťoval si „konexe“ do budoucnosti. Podivné podobenství tím nekončí. Vyvrcholením příběhu totiž je, že bohatý pán svého správce pochválí za prozíravé jednání.

Posvěcení hříšníků

Jednání takových pochybných existencí je v Novém zákoně metaforou pro boží milost, tedy pro nový život. Z nemorálních podobenství vyplývá, že v hříšnících dlí určitá svatost, kterou bychom si měli vzít za vzor. Ale jaká? Uvedli jsme, že světec vidí možnosti tam, kde toho běžný člověk není schopný.

Podobně je tomu s novozákonními hříšníky, kteří se vyznačují překvapivou vynalézavostí a provokativností. Jejich nápaditost pak spočívá v tom, že hledají úlevu i v situaci, která se jeví beznadějnou a v níž by se „běžný“ člověk dávno vzdal. Posvěcení hříšníků je navíc v evangeliích prohlubováno tam, kde za předobrazy boží milosti slouží postavy, které se nebojí přijímat hříšníky i za cenu, že se bude jejich jednání jevit druhým – alespoň ze světského hlediska – nespravedlivé.

Takové „nespravedlivé“ podobenství je vyprávění o návratu marnotratného syna. Ten sice „prošustroval“ otcův majetek, navzdory tomu ho otec radostně vítá a zahrnuje velkolepými dary. Nikoliv však proto, aby ho obrátil mravoučnou přednáškou, ani proto, aby ho uzemnil svou velkorysostí. Situace má jednodušší vysvětlení. Otec má nesmírnou radost, že se syn vrátil domů.

Radost ze shledání – z toho, že si syn vzpomněl na svůj domov – je silnější než vzpomínka na synovy minulé prohřešky, anebo obavy z jeho budoucností, pro niž by měl být položen základ v podobě takzvaného výchovného trestu. Znamená to, že světci chtějí veškerý lidský řád znevěrohodnit?

Milosrdná skutečnost

Natolik daleko světci nezacházejí, protože podobně jako hříšníci „parazitují“ na daném řádu. Předpokládají jej a vědí, že se člověk bez něj neobejde – současně však vědí i o lidském sklonu uzavírat se v tomto řádu a ztrácet ze zřetele alternativy. Proto do něj světci zapracovávají okamžiky milosti. Společenské normy tím nemají být znicotněny, vykázány jako neužitečné nebo zesměšněny, ale spíše naplněny jiným pohledem, jímž člověk od nich získává odstup.

Člověk je totiž v paradoxním postavení. Nezná totiž absolutní normy, které by měly být za každou cenu prosazeny, navzdory tomu je pro něho nezbytné vytvářet si vnitřní světské zákonitosti, ať už v podobě morálky, pravidel spravedlnosti či zákonů. Nemorální podobenství nabádají k tomu, abychom brali lidské představy o spravedlnosti s rezervou, aniž bychom je zcela popírali.

Právě v tomto ohledu lze považovat svaté za vyslance „antistruktury“ či nesystémového prvku, který chrání před nebezpečím, že budeme nejen lidské zákony, ale i status quo vnímat jako absolutní moc, jíž jsme vydaní. Svatost světců i evangelijních hříšníků spočívá v tom, že otvírá nové možnosti, jak zjednat druhým, ale i sobě lehkost. Světci i prozíraví hříšníci učí vidět skutečnost, jaká je.

Z podobenství vyplývá, že tato skutečnost může být překvapivě milosrdná. Je připravena učinit s námi kompromis, snížit nám dluh, a dokonce být podobně laskavá, jako byl otec marnotratného syna. Žádá po nás pouze, abychom na ni při prvních překážkách nezanevřeli. Nechť nás tedy inspiruje důslednost, nezdolatelnost a vynalézavost novozákonních hříšníků.



Počet příspěvků: 2, poslední 5.7.2014 05:00 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.