Počet lidí za mřížemi se v Česku vrátil před Klausovu amnestii

Léčba exprezidenta Václava Klause na zločince nezabrala. Tři a půl roku poté, co 6443 vězňů dostalo díky jeho amnestii novou šanci, se situace těch, kdo opouštějí vězení, nezměnila.

Martin Shabu 15.8.2017
Rýnovické vězení | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rýnovické vězení | foto:  Michal Růžička, MAFRA
Rýnovické vězení | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V. H., který se loni vrátil z vězení, popisuje svou osobní zkušenost následovně: „Stát si záměrně vychovává recidivisty. Vyjdete ven zadluženej. Nepovolí vám podnikat, a když řeknete, že jste vyšel z kriminálu, tak vás nezaměstnaj, ačkoli jste seděl třeba za to, že jste řídil pod vlivem.“ Tři a půl roku poté, co 6443 vězňů dostalo díky amnestii Václava Klause novou šanci, se situace těch, kdo opouštějí vězení, nezměnila. A počet lidí ve výkonu trestu i recidivistů se vrátil na úroveň počátku roku 2013.

„Jsem přesvědčen, že šlo o správné rozhodnutí. Až vychladnou horké hlavy, ukáže se to,“ obhajoval Klaus v lednu 2013 svou amnestii. Předpověď nevyšla. Už po dvou letech byla čtvrtina propuštěných zločinců znovu za mřížemi. A co je horší, nebezpečně roste právě počet recidivistů. Vyplývá to z dat, která získaly LN. Zatímco před čtyřmi roky vězeňská služba evidovala 3193 vězňů, kteří už jednou za katrem byli, loni si svůj druhý trest odpykávalo 4384 lidí. A rostou čísla vícenásobně odsouzených lidí.

Výstavba nových věznic

Česko nebylo na masivní pardon připravené. Neposloužil ani k vylidnění věznic. Loni bylo za mřížemi jen o 40 lidí méně než před amnestií, ačkoli se ministerstvo spravedlnosti snaží negativní trend zastavit. Bohužel musí naopak přemýšlet o výstavbě nových věznic. Kupříkladu Nizozemsko přitom věznice ruší.

Česko nebylo na masivní pardon připravené. Neposloužil ani k vylidnění věznic. Loni bylo za mřížemi jen o 40 lidí méně než před amnestií, ačkoli se ministerstvo spravedlnosti snaží negativní trend zastavit. Bohužel musí naopak přemýšlet o výstavbě nových věznic.

Souboj s recidivou je podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) běh na dlouhou trať: „Ptát se dnes, proč ještě neklesla recidiva, když máme dva roky novou koncepci do roku 2025, je stejné jako jít se projít lesem, který jsme předloni vysadili.“ Časová náročnost je podle Pelikána i důvod, proč se české vězeňství za uplynulých 25 let nezměnilo.

Ani z mezinárodního srovnání Česko nevychází nejlépe. Podle odborného webu Prisonstudies.org jsme na 62. místě co do celkového počtu vězňů. Umístili jsme se mezi Ázerbájdžánem (61.) a Guatemalou (63.). Nelichotivé je i zjištění Rady Evropy o počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel. Po Litvě a Lotyšsku jsme na tom nejhůře z Evropské unie. Česká republika má 210 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Pro srovnání:v Rakousku je to 95 vězňů. Je to paradoxní v situaci, kdy se celkově snižuje počet trestných činů, které se v Česku spáchají. Nejčastějším bývá krádež.

Zvyšování zaměstnanosti vězňů

Příklady z ciziny ukazují, že změny mají smysl. Nizozemsko před několika lety zásadně reformovalo trestní politiku. Zavedlo nový systém prevence kriminality. Posílilo roli municipalit a probační služby. Za mříže se posílají skutečně jedinci nebezpeční pro okolí. Více se udílejí kratší tresty odnětí svobody, veřejně prospěšné práce a domácí vězení.

Dobrým směrem je zejména trend zvyšování zaměstnanosti vězňů už během výkonu trestu. Tam se daří. Zatímco v roce 2015 pracovalo 6021 vězňů, aktuálně vězeňská služba registruje 8879 mužů a žen, kteří si vydělávají i za mřížemi, což je přibližně 54 procent vězněných.

„Výsledkem bylo snížení vězeňské populace a recidivy. Mohli uzavřít dvě věznice, které pak pronajali Belgii pro jejich vězně, nicméně tam ponechali svůj holandský personál,“ uvedl pro LN Pavel Štern, který v minulosti třináct let vedl Probační a mediační službu ČR a působil rovněž coby náměstek ministra spravedlnosti právě pro vězeňství. V koncepci ministerstva, která podle něho zahrnuje množství „šikovných“ nápadů v boji s recidivou, však Štern postrádá jeden podstatný detail.

„Nejsou stanoveny časově ohraničené cíle včetně jejich kvantifikace, respektive chybí měřitelné cíle,“ popsal slabé místo. Není tak jasné, k jakým početním stavům by se mělo české vězeňství do deseti let dopracovat. Za dobrý směr považuje zejména trend zvyšování zaměstnanosti vězňů už během výkonu trestu. Tam se daří. Zatímco v roce 2015 pracovalo 6021 vězňů, aktuálně vězeňská služba registruje 8879 mužů a žen, kteří si vydělávají i za mřížemi, což je přibližně 54 procent vězněných.

Kritický moment

Recidivu podstatně ovlivňuje schopnost vězňů najít si na svobodě práci. Právě proto je zvyšování zaměstnanosti lidí s trestní minulostí středobodem snah ministerstva spravedlnosti. „To pro představu zahrnuje pracovní návyky odsouzeného, jeho kvalifikaci a samotné pracovní místo, za situace, kdy se v očích zaměstnavatelů potýká se stigmatizací,“ popsal oblasti změn ministr Pelikán. Jedním z opatření je metodický pokyn ministerstva, který nově umožní stanovit jako podmínku pro uchazeče o veřejnou zakázku, že zaměstná určitý počet vězňů či lidí s trestním záznamem.

Kritickým momentem bývá pro bývalé vězně první půlrok na svobodě. Často rozhoduje, zda se za mříže podívají znovu.

Kromě toho chce ministerstvo zvýšit odměny za práci vězňů i objem peněz, které si musejí našetřit, než opustí vězení. Snaží se také, aby mohli i poté, co věznici opustí, zůstat u zaměstnavatele, kde pracovali během trestu. Pracovní kolektiv je na daného člověka zvyklý, a odpadají tím některé bariéry. „Takto v civilním prostředí pokračuje jeden zaměstnanec call centra ve Věznici Vinařice. Tuto praxi využívají i ve společnosti Komwag,“ doplnila Petra Kučerová, mluvčí vězeňské služby. Většímu zapojení bývalých vězňů nahrávají vnější okolnosti.

Především ekonomická konjunktura, rekordně nízká nezaměstnanost a zesílený konkurenční boj o pracovní sílu. Kritickým momentem bývá pro bývalé vězně první půlrok na svobodě. Často rozhoduje, zda se za mříže podívají znovu. „Ještě u nás není dostatečná provázanost mezi tím, jak člověk funguje ve vězení a po propuštění. Takový člověk nemá často zajištěnou práci ani ubytování a nemá rodinu ani jiné kontakty kromě těch kriminálních,“ popsala zkušenost klientů-propuštěných vězňů Pavla Aschermannová z organizace Rubikon centrum, jež s návratem do běžného života pomáhá.

Častý neúspěch

Trpělivá práce se vyplácí. Dokládají to opět statistiky. Z 272 lidí, kteří se loni obrátili na Rubikon, jich našlo zaměstnání 74, z toho pak 47 „přežilo“ i zkušební dobu. „Máme pracovní poradenství. To zahrnuje, aby si klient uměl najít práci, aby dokázal mluvit o své trestné minulosti, aby si sepsal životopis,“ říká Aschermannová.

Placení dluhů a náhrad škody, kterou vězni způsobili, pomáhá i obětem trestných činů, na jejichž osudy se často zapomíná. Navzdory veškeré snaze o pracovní uplatnění propuštěných vězňů však často skončí nezdarem.

Placení dluhů a náhrad škody, kterou vězni způsobili, pomáhá i obětem trestných činů, na jejichž osudy se často zapomíná. Navzdory veškeré snaze o pracovní uplatnění propuštěných vězňů však často skončí nezdarem. Narážejí totiž na neochotu zaměstnavatelů pustit si do firmy či úřadu někoho s trestním šrámem. Platí to i pro dělnické profese. Podle ministra spravedlnosti se ale počítá každý bod. „Je to kusová práce. Z každého, kdo se vám nevrátí, máte radost,“ řekl Pelikán.

Článek vyšel v LN 3. srpna.



Počet příspěvků: 1, poslední 15.8.2017 03:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.