Po roce 2025 se v Rakousku nebude vyrábět žádná elektřina z uhlí

Podle rakouského energetického experta Güntera Pauritsche Rakušané používají jako Němci pojem Energiewende, ale pokračují ve své dřívější politice. Rakousko nemá jaderné elektrárny, jen uhelné a 70 procent elektřiny vyrábí z obnovitelných zdrojů energie. Rakouská fotovoltaika se na rozdíl od Česka rozbíhá až nyní, říká v rozhovoru.

Jakub Kučera 10.8.2018
Altstadt Salzach | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Altstadt Salzach | foto: Tourismus Salzburg, Foto Breitegger GünteLidovky.cz
Altstadt Salzach

Rakouský energetický expert Günter Pauritsch v rozhovoru mimo jiné říká:„Nyní má Rakousko protijadernou politiku a na evropské úrovni soustavné usiluje o vyšší jadernou bezpečnost. Současná kritika zahraničních jaderných projektů se ale vždy zaměřuje na rámcové podmínky, zejména státní podporu, aby nebyly znevýhodňovány obnovitelné zdroje energie (OZE). Rakousko však nezpochybňuje právo zemí určit si svůj výrobní mix.“

Günter Pauritsch, rakouský energetický expert.

ČESKÁ POZICE: Co je dnes hlavním tématem rakouské energetiky?

PAURITSCH: Jednou z centrálních otázek rakouské energetiky je její vývoj po roce 2020, po naplnění dnes platných cílů Evropské unie. Proto se pracuje na nové integrované klimatické a energetické strategii pro Rakousko.

ČESKÁ POZICE: V říjnu 2017 byly v Rakousku volby. Jaké dopady měly na energetickou politiku jejich výsledek a následné vytvoření pravicové koalice Svobodných (FPÖ) a lidovců (ÖVP)?

Jednou z centrálních otázek rakouské energetiky je její vývoj po roce 2020, po naplnění dnes platných cílů Evropské unie. Proto se pracuje na nové integrované klimatické a energetické strategii pro Rakousko.

PAURITSCH: Nová vláda předložila loni v prosinci program, ve kterém prezentuje i základní cíle pro budoucí klimatickou politiku a pro politiku životního prostředí. Je v něm například přestavba rakouského energetického systému na tuzemské obnovitelné zdroje energie (OZE), která tvoří podstatnou část ochrany klimatu. Důležitou součást představuje integrovaná klimaticko-energetická strategie, která by měla být zformulovaná.

ČESKÁ POZICE: Jakou roli hrála energetická témata v předvolební kampani?

PAURITSCH: Předvolebnímu souboji dominovala jiná témata. Volební programy politických stran energetiku reflektovaly v různé míře, ale žádná energetická otázka nestála ve středu zájmu veřejnosti.

ČESKÁ POZICE: Existují v energetické politice velké rozdíly mezi třemi hlavními rakouskými stranami – ÖVP, FPÖ a sociální demokracií (SPÖ)?

PAURITSCH: Shodují se, že musíme snížit emise skleníkových plynů. Jinou otázkou je, jak toho docílit, například ve výrobě elektřiny. Podle některých bychom měli vsadit především na technologie nezávislé na surovinách, tedy na fotovoltaiku a větrnou energii, čímž vypadá bioplyn a biomasa. Jiní se domnívají, že Rakousko disponuje značným množstvím biomasy, a mělo by jí využít. A zdůrazňují, že výroba elektřiny v elektrárně na biomasu je flexibilní, což je oproti větru a slunci podstatná výhoda.

ČESKÁ POZICE: Německá krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která popírá globální oteplování a vystupuje proti tamní Energiewende, se někdy srovnává s rakouskými Svobodnými? Jaká je pozice FPÖ?

Podle některých bychom měli vsadit především na technologie nezávislé na surovinách, tedy na fotovoltaiku a větrnou energii, čímž vypadá bioplyn a biomasa. Jiní se domnívají, že Rakousko disponuje značným množstvím biomasy, a mělo by jí využít.

PAURITSCH: Energetika je v Rakousku chápána jinak než v Německu. Používáme sice také pojem Energiewende, který přišel z Německa, ale pokračujeme ve své dřívější politice.Rakousko mělo vždy vysoký podíl OZE – je z nich více než 70 procent naší elektřiny. Nemáme žádné jaderné elektrárny a jen několik uhelných. U těch je už navíc jasné, kdy budou odpojeny.Po roce 2025 se u nás nebude vyrábět už žádná elektřina z uhlí.

Z tradičních paliv zůstanou pouze kogenerační jednotky na plyn, které vedle proudu dodávají teplo do velkých měst. Vládní program uvádí, že v roce 2030 by rakouskou spotřebu elektřiny měly celoročně zcela pokrýt OZE. V některých hodinách ale budeme zelenou elektřinu vyvážet, v jiných dovážet.

ČESKÁ POZICE: Odstavení uhelných elektráren je velkým tématem v Německu, protože se značně podílejí na tom, že pravděpodobně nesplní národní cíl pro snížení emisí skleníkových plynů. O uhelné elektrárny tam bude tvrdý střet. Jaká je situace v Rakousku?

PAURITSCH: Na rozdíl od Německa není vypnutí uhelných elektráren v Rakousku politickým rozhodnutím, nýbrž je odstaví jejich majitelé z vlastní vůle. Ve 20. letech jim totiž vyprší životnost – nebudou zrekonstruovány a zavřou se.

ČESKÁ POZICE: Je to zcela dobrovolné?

Rakousko mělo vždy vysoký podíl OZE – je z nich více než 70 procent naší elektřiny. Nemáme žádné jaderné elektrárny a jen několik uhelných. U těch je už navíc jasné, kdy budou odpojeny. V roce 2030 by rakouskou spotřebu elektřiny měly celoročně zcela pokrýt OZE.

PAURITSCH: Neexistuje k tomu zákon, je to svobodné podnikatelské rozhodnutí. Je třeba si však uvědomit, že na rozdíl od Německa a České republiky se v Rakousku elektřina z uhlí vyrábí mnohem méně. Zatímco v Německu je okolo 46 gigawattů (GW) instalovaného výkonu v uhelných elektrárnách a v ČR devět, v Rakousku jen 0,6 GW.

ČESKÁ POZICE: Splnilo už Rakousko ekologické cíle pro rok 2020, nebo musí ještě něco dohánět?

PAURITSCH: V podstatě jsme na cestě k jejich naplnění. Podíl OZE na energetickém mixu má být 34 procent, nyní máme o trochu více než 31 procent a stále roste.

ČESKÁ POZICE: Jaký je současný postoj Rakouska k cílům pro rok 2030? Chtělo by závazné cíle pro členské země EU, nebo jeden společný?

PAURITSCH: Na to existuje několik názorů. Někteří upozorňují na nebezpečí „golden platingu“. Podle nich bychom neměli dělat nic navíc, co po nás chce EU, tedy žádné plnění cílů nad plán. Jiní poukazují na pařížskou dohodu, tedy na závazek úplné dekarbonizace do roku 2050. To může znamenat, že budeme muset udělat něco nad cíle pro celou EU. Jsem skeptický, že jediný cíl pro celou EU může být naplněn, pokud se neurčí, jak mají přispět členské země. V tom případě budou totiž zřejmě vyčkávat, zda ostatní země neudělají něco navíc, takže by nakonec mohly udělat méně.

ČESKÁ POZICE: Rakušané nemají rádi elektřinu z uhlí ani z jádra a odmítají ji, ale současně nakupují nemalé množství elektřiny z ČR a Německa, kde se z těchto zdrojů vyrábí ve velkém. Vadí to někomu?

Na rozdíl od Německa není vypnutí uhelných elektráren v Rakousku politickým rozhodnutím, nýbrž je odstaví jejich majitelé z vlastní vůle. Ve 20. letech jim totiž vyprší životnost – nebudou zrekonstruovány a zavřou se.

PAURITSCH: Jednotný trh EU znamená, že máme přeshraniční kapacity, které se používají v souladu s tržními podmínkami. Navíc je v rámci jednotné cenové zóny mezi Rakouskem a Německem často výhodnější kupovat proud z Německa, než zapínat vlastní, zejména tepelné elektrárny. Nový rakouský vládní program pro rozvoj OZE má za cíl pokles dovozu elektřiny, a to už v následujících letech. Do roku 2030 by Rakousko nemělo vykazovat žádné čisté dovozy elektřiny.

ČESKÁ POZICE: Existují Rakušané, kteří litují odklonu od jádra v důsledku referenda v roce 1978?

PAURITSCH: Ne. V národní diskusi to není téma. Kdyby se dnes konalo podobné referendum, vysloví se proti jaderné energii velká většina Rakušanů. U nás existuje široký konsenzus, který zahrnuje všechny relevantní hráče, skupiny obyvatelstva a také politické strany.

ČESKÁ POZICE: Nikdo tedy neputuje k jaderné elektrárně v dolnorakouském Zwentendorfu, jež je sice funkční, ale nikdy nebyla zprovozněna, a netruchlí tam nad koncem jádra v Rakousku?

PAURITSCH: Ne, nic takového. Ale doporučuji elektrárnu navštívit. Jednak je to pravděpodobně jediné místo na světě, kde lze vstoupit do kompletního jaderného reaktoru, protože po jeho spuštění to bez následků už nikdy není možné, jednak se tam dozvíte více o referendu a celé historii tématu.

ČESKÁ POZICE: Mnoho voličů tehdy hlasovalo proti spuštění elektrárny, s jejímž osudem spojil svůj politický osud tehdejší kancléř Bruno Kreisky, kvůli nespokojenosti s vnitropolitickou situací. Nešlo jim tedy primárně o odpor k jádru jako takovému. Jak to bylo?

Jsem skeptický, že jediný cíl pro celou EU může být naplněn, pokud se neurčí, jak mají přispět členské země. V tom případě budou totiž zřejmě vyčkávat, zda ostatní země neudělají něco navíc, takže by nakonec mohly udělat méně.

PAURITSCH: Výsledky byl tehdy velmi těsný – 50,47 procenta hlasovalo proti elektrárně. Navzdory tomu jde o výhybku ve vývoji rakouské energetiky. Je pravda, že hlasování bylo spojeno i s vnitropolitickými tématy a bylo jimi částečně ovlivněno. Proto se také původně počítalo s tím, že se po několika letech bude hlasovat znovu, a elektrárna se nakonec spustí. Proto byl Zwentendorf nejprve jen zakonzervován.

Relativně záhy po referendu, v březnu 1979, však nastala havárie v americkém reaktoru Three Mile Island, což posílilo veřejný odpor proti jádru, a po dalších nehodách, zejména Černobylu, se tento postoj potvrdil a upevnil. Nyní má Rakousko protijadernou politiku a na evropské úrovni soustavné usiluje o vyšší jadernou bezpečnost. Současná kritika zahraničních jaderných projektů se ale vždy zaměřuje na rámcové podmínky, zejména státní podporu, aby nebyly znevýhodňovány OZE. Rakousko však nezpochybňuje právo zemí určit si svůj výrobní mix.

ČESKÁ POZICE: Má už Rakousko aukce na podporu OZE?

PAURITSCH: Zatím ne. Od roku 2003 máme pro zelené zdroje pevné výkupní ceny elektřiny (systém známý z ČR – pozn. red.). Už dlouho se však diskutuje o změně podpory a očekávám, že se za několik let změní, a nový systém bude „tržnější“ než současný. Bude-li to znamenat i aukce, zůstává otázkou.

ČESKÁ POZICE: Podporuje Rakousko stále výstavbu zelených zdrojů? V ČR je nyní podpora nových zdrojů minimální.

Nový rakouský vládní program pro rozvoj OZE má za cíl pokles dovozu elektřiny, a to už v následujících letech. Do roku 2030 by Rakousko nemělo vykazovat žádné čisté dovozy elektřiny.

PAURITSCH: Podpora ve formě výkupních cen stále běží, a to pro řadu technologií – vítr, biomasu, bioplyn a také slunce. Pokud si soukromá osoba nainstaluje fotovoltaiku do pěti kilowattpeaků (kWp), může požádat o investiční podporu. Objem podporovaných projektů je však pro každý rok omezen, čímž se hlídá celková částka.

ČESKÁ POZICE: To je rozdíl oproti ČR. Nakolik je v Rakousku známý český „solární tunel“?

PAURITSCH: Obecně nikoli, ale kdo se zajímá o podporu OZE, českou situaci zná. Víme, že se v ČR v průběhu dvou, tří let postavilo mnoho slunečních elektráren, což znamená, že podpora tehdy byla atraktivní. Víme také, že následně byl systém podpory upraven a nyní se nestavějí téměř žádné.

V Rakousku máme v solárech přibližně polovinu výkonu nainstalovaného u vás, protože zejména u fotovoltaiky jsme byli na začátku velmi opatrní. Podpora byla sice také atraktivní, ale roční objemy značně nízké. Výstavba fotovoltaiky se v Rakousku rozbíhá až nyní, kdy jsou ceny technologie mnohem nižší. Tím jsme se vyhnuli vysokému zatížení odběratelů elektřiny.

ČESKÁ POZICE: Zanedlouho skončí podpora rakouských elektráren na biomasu. Co se stane poté? Budou vypnuty?

V Rakousku máme v solárech přibližně polovinu výkonu nainstalovaného u vás, protože zejména u fotovoltaiky jsme byli na začátku velmi opatrní. Podpora byla sice také atraktivní, ale roční objemy značně nízké. Výstavba fotovoltaiky se v Rakousku rozbíhá až nyní, kdy jsou ceny technologie mnohem nižší. Tím jsme se vyhnuli vysokému zatížení odběratelů elektřiny.

PAURITSCH: To je jeden z bodů, o kterém se diskutuje v souvislosti s novým nastavením podpory. Ekonomická situace se bez podpory pro mnohé zdroje zhorší a některým bude hrozit zánik.

ČESKÁ POZICE: Není škoda tyto zdroje vypnout, když už stojí?

PAURITSCH: Vycházím z toho, že se najdou smysluplná pravidla, která zachovají nebo dokonce navýší výrobu elektřiny z biomasy. Nicméně se zpočátku podporovaly i zdroje, které produkují jen elektřinu – tedy bez současné výroby tepla –, a proto mají nízkou účinnost. Nabízí se proto otázka, má-li smysl tyto zdroje nadále provozovat. Dovedu si představit, že některé z nich nahradí efektivnější zdroje. Tyto a další věci bude třeba prodiskutovat. Odpovědi bychom měli znát brzy, problém je poměrně aktuální.

ČESKÁ POZICE: Kdy přibližně?

PAURITSCH: Možná už letos – po předložení integrované energeticko-klimatické strategie – se začne pracovat na novém energetickém zákonu, jehož součástí zřejmě bude nový systém podpory OZE.

ČESKÁ POZICE: V čem se kromě vysokého podílu vodních elektráren a nulové výrobě elektřiny z jádra ještě liší rakouská energetika od ostatních středoevropských zemí?

Naším problémem je mnoho kogeneračních jednotek na plyn, které představují podstatnou část výroby proudu z fosilních paliv. Pokud chceme být stoprocentně zelení, musíme se ptát, kde vezmeme teplo pro velká města, což je specificky rakouské.

PAURITSCH: Zabýváme se rovněž různými scénáři vývoje včetně bezemisních. Naším problémem je mnoho kogeneračních jednotek na plyn, které představují podstatnou část výroby proudu z fosilních paliv. Pokud chceme být stoprocentně zelení, musíme se ptát, kde vezmeme teplo pro velká města, což je specificky rakouské. Kogenerační jednotky ale také představují rezervu pro zimní období, kdy nebude foukat, ani svítit slunce a navíc kvůli nízkým stavům vody nebude možné vyrobit dostatečné množství elektřiny z vodních zdrojů. Může mít proto smysl je v síti ponechat.

ČESKÁ POZICE: Jedním řešením je používat v těchto kogeneračních jednotkách zelený zemní plyn buď jako produkt power-to-gas (elektrolytická výroba metanu z přebytečné zelené elektřiny) nebo jako biometan (vyčištěný bioplyn z bioplynek). Existují podobné projekty v Rakousku?

PAURITSCH: Podobné úvahy existují a náš plynárenský průmysl si nedávno nechal vypracovat studii o této oblasti. Zvažuje se, zda by rakouské domácnosti, kterou jsou nyní vytápěné zemním plynem, nemohly používat biometan nebo plyn z power-to-gas. Co se týče konkrétních projektů, existuje několik bioplynových stanic, které zušlechťují bioplyn na kvalitu zemního plynu, a dodávají jej do plynárenské sítě.

Günter Pauritsch (49)

  • Vystudoval Technickou univerzitu ve Štýrském Hradci.
  • Pracoval u rakouského regulátora trhu s plynem a elektřinou E-Control a ve Verband der Elektrizitätsunternehmen Österreichs (Svazu rakouských podnikatelů v elektrárenství).
  • Od roku 2008 vedoucí Centra energetické ekonomie a infrastruktury v Rakouské energetické agentuře AEA, think tanku pro moderní energetiku. Mimo jiné zpracovává pro rakouskou vládu informace o energetických opatřeních vyplývajících z legislativy.
  • Zajímá se o energetiku sousedních zemí včetně České republiky.