Nechtělo by to pane Ludvíku oprostit se od

paranoidní představ ohrožení Ruskem? V době kdy jsme fatálně v politicky a ekonomicky ovládáni daleko bližším Německem, Francií a Británií? Protože jste asi mladý a Vaše paměť sahá jen pár let před převratem, musím Vám připomenout, že Německo je v naší historii zapsáno mnohem dramatičtěji než Rusko, že Francie a Britanie nás v nejhorší chvíli prodaly za ubohou cenu pocitu vlastní bezpečnosti, přes všechny spojenecké dohody. A jen výhra Sovětského Svazu a USA v II. světové válce nám zachránila život a svobodu. Kdyby jich nebylo, možná že by se Vaše maličkost brodila sněhem někde za Uralem (kam nás nynější přátelský soused chtěl odsunout).

Ano. Rusko je mezera v rozumu,

pravil klasik.A jsou tisíce důvodů klasikovi věřit.

Skvělý článek, děkuji!

Žasnu jednak nad cennými informacemi a postřehy uvedenými v článku, jednak nad vnitřní logikou sdělovaných informací, které je činí vysoce věrohodnými.Takových článků více! 

přání otcem myšlenky

Škoda, že článek od renomenovaného odborníka výrazově sklouzl k bulváru. (labutí píseň, Titanik, pitvám pitvám atd).Ostatní už řekli všechno. Určitě platí, plynu již nikdy nebude dost. Kapacita plynovodu Nabucco neumožňovala dodat plyn do cílových zemí, potřeba tranzitních zemí se blížila jeho cílové kapacitě. Hezky o Nabuccu uměl mluvit odborník na energetiku Topolánek.PS. Děkuji všem kdo této problematice rozumí a přispěli svými úvahami.

Děkuji za reakci

Vážený pane Ludvíku,Váš pohled na Rusko je samozřejmě pochopitelný. Já patřím ke generaci, která rok 68 nezažila a mám trochu jiný pohled. Podle mého názoru dominuje vztahu Rusko - EU naprosto pragmaticky ekonomika, na druhém místě je kulutra (Rusové hodně vzhlíží k Evropě a kopírují ji - podobně jako za cara vzhlíželi k Francii) a teprve na třetím místě je politika. V geopolitické rovině má dnes EU a Rusko společného úhlavního nepřítele a tím je islámský fundamentalismus. Možná si to obě strany nechtějí úplně přiznat, ale jsou víceméně odsouzeny ke spolupráci, ne jen v ekonomické rovině. To samozřejmě neznamená, že Rusko nebude tvrdě prosazovat své ekonomické zájmy, zejména pokud EU nebude schopna odpovídat jedním hlasem, jasně a rázně. Samozřejmě souhlasím s tím, že roury se dělají na 50 let a nikdo neumí předvídat, co bude v politice za 10 let, stát se může ledacos a obezřetnost v energetické závislosti na komkoli je na místě (to je obecná teze, za kterou není nějaký akutní strach z Ruska).Co se týče zemí bývalé sovětské říše, tam s Vámi souhlasím, že Rusko dál hraje různé politické hry a nejde zdaleka jen o Ukrajinu. Na druhou stranu se musím zeptat, pokud by Rusko vyklidilo Kavkaz a střední Asii, kdo by ho nahradil? USA nebo EU? :-). To už ale utíkáme hodně do politiky a tam úplně doma nejsem.Co se týče LNG, nezpochybňuji růst jeho vlivu v Evropě. Určitě to je řešení pro Španělsko, Francii, Velkou Británii, i když ani to není 100%. Stačí si položit otázku, kudy ty LNG tankery jezdí? Nejezdí jich náhodou věšina Suezským průplavem? Nepřesouvá se jenom riziko z rour na klíčovou námořní cestu? A je ta cesta dlouhodobě bezpečná, když se podíváme, co se děje v Egyptě? Co se týče střední Evropy, tam jsem k LNG podstatně skeptičtější. Souhlasím, že terminál na Jadranu se určitě dá postavit relativně rychle, jenomže aby měl smysl, tak od toho terminálu musí zase někam vést roura... Navíc vzniká klasický problém vejce a slepice. Bez terminálu nemá smysl roura, bez roury terminál.Abych to uzavřel, shodneme se, že South stream není čistě ekonomický projekt (v pojetí soukromé investice) a má svou politickou dimenzi. Já jen tvrdím, že ta politická dimenze má zase svojí ekonomickou stránku, která ten projekt může za určitých okolností docela dobře ekonomicky ospravedlnit. Tvrdit, že jde o čistě politický projekt, který je ekonomicky zcela iracionální, je podle mého názoru trochu přehnané, ale respektuji Váš názor.  Děkuji za diskusi a přeji klidné svátky. Martin Hájek 

  Milý pane Hájku. Děkuji Vám

 Milý pane Hájku. Děkuji Vám v této adventní době za spolehlivost, s níž oponujete každému z mých příspěvků. Dáváte mi totiž šanci se nejen nad problémem hlouběji zamyslet, ale především dodatečně vyjádřit některé další myšlenky, které jsem při psaní považoval za obecně samozřejmé a známé. Mezi námi je rozdíl nejenom názorový, ale také věkový. Neměl jste to potěšení jako malé dítě sledovat, jak se vám počátkem padesátých letech komunistická policie hrabe v bytě, nemohl jste zažít, aby na vás sovětští okupanti stříleli, jako na mne v roce šedesátém osmém, nezažil jste ten strach, nad jehož hlavou se týčily obrazy masových vrahů z východu. Možná, že máte pocit, že jsem se trochu zbláznil, začínám-li svoji odpověď na vaši věcnou reakci opticky poněkud irelevantně.  Nezbláznil. Chci jenom zdůraznit, že moje hluboká ostražitost vůči všemu sovětskému, či nyní ruskému, má své kořeny v nepříliš dobrých osobních zkušenostech. Nejsem ostatně sám. Vzpomeňte jen prosím na doktrínu „říše zla“, táhnoucí se demokratickou politikou americkou. Plně ji sdílím.Připouštíte moji tezi, že výstavby plynovodu South Stream je krokem výsostně politickým. Zatímco vy toto politikum spatřujete ve snaze Ruska prokázat dlouhodobou spolehlivost dodávek plynu pro Evropu, já jí vidím jako pokus o útok (především) na Ukrajinu. Rusko by jen s obtížemi přijalo myšlenku, že by sousedilo s tradičními kapitalistickými „nepřátelí“ bezprostředně, bez nárazníkového pásma. Krom toho, Ukrajina byla známa jako „obilnice Evropy“. O důvod více, proč ji znovu plně ovládnout. Již více jak deset let můžeme pozorovat politické změny v Rusku samotném: onen návrat pokrouceného carismu, rozmáhající se samoděržaví, a s tím spojený růst imperiálních ambicí, jež dostaly rozpadem „tábora míru“ hluboký, nikoliv však smrtelný zásah. „Politika plynem“, kterou Rusko praktikovalo od počátku sedmdesátých let, měla vždy dvě tváře. Tou první – přísnou – byl vztah uvnitř sovětského bloku včetně satelitů; tou druhou, zdánlivě laskavou, byl vztah ke čtyřem „kapitalistickým“ odběratelským zemím střední, západní a jižní Evropy. Je pozoruhodné, či přesněji řečeno příznačné, že tyto státy velice striktně kontrolovaly podíl ruského importu plynu na své spotřebě tak, aby nepřesáhl bezpečnou hranici 30% národních spotřeb. Vzpomínám, jaké zděšení vyvolal v Německu po jeho sjednocení fakt, že připojením bývalé NDR vzrostla závislost na ruském plynu nad úroveň 36%. Dnes je opět tam, kde původně, a to přes všechny North Streamy a Jamaly. Evropská unie zkrátka nikdy nenabyla dojmu, že závislost na Rusku by měla překročit bezpečnou mez. Výrazem toho byl i projekt Nabucco; souhlasím s Vámi, že je ve stádiu klinické smrti, ale ne proto, že by jej nahradil South Stream, ale proto, že Evropa se od ruského plynu začala odklánět stejným tempem, s jakým rostou imperiální plynové ambice kremelské politiky. Řešením se stalo LNG. Projekt South Stream je skutečně kapacitně redundantní za situace, kdy v současné době v ose východ - západ existují přepravní roční kapacity plynovodů Transgas ve výši 74 mld.m3, Jamal 18 mld.m3 a North Stream 30 mld.m3, přičemž té první je využíváno ze 30%, druhé z 50% a třetí dnes sotva z 30%. Investovat za této situace 35 mld.Euro, z toho 16 mld.Euro do podmořského plynovod a zbytek na plynovody přívodní, je krok z dlouhodobého hlediska ekonomicky neopodstatněný. Všimněte se, prosím, že kritika Gazpromu za tuto investici se ozývá hlavně ze strany ruských ekonomů, nikoliv ze strany Evropské unie.Pokud jsem Vám správně rozuměl, pochybujete o vzrůstající roli LNG na evropském trhu a argumentujete řídkou, či zcela absentující sítí příjmových terminálů v oblasti jihovýchodní Evropy. To je jistě vážná námitka. Neměl byste ovšem zapomínat, že výstavba takového terminálu není dlouhodobou záležitostí (rozhodně kratší a levnější, než výstavba dálkového potrubí); nadto jsou již dnes v provozu tankery, které mají onu odpařovací stanici na palubě, takže je zbývá jen připojit k vyústění plynovodní sítě. Není to žádná technická vize; kupříkladu RWE jich již dnes provozuje několik. Jsem skutečně přesvědčen, že očekávaný růst evropské spotřeby zemního plynu nebude kryt dodávkami z Ruska, ale právě kombinací LNG a rozšíření těžby v Severním moři. A jen jako malá poznámka: Velká Británie opětně povolila prospekci a těžbu břidlicového plynu.Omlouvám se, že jsem se poněkud rozepsal, a přeji Vám i všem čtenářům hezký konec Adventu a šťastné, požehnané Vánoce

Rusové se určitě nezbláznili

Dobrý den pane Ludvíku,samozřejmě, že oba "potoky" jsou do značné míry politickým projektem. Na druhou stranu není pravda, že Rusku v ekonomické rovině nic nepřináší, právě naopak. Jenom ten přínos jaksi není jednoduchý a krátkodobý, ale trochu složitější, strategický a dlouhodobý. Co tedy Rusko získává? 1. Věrohodnost spolehlivého dodavatele, se kterým si nebudou "pohrávat" tranzintní státy - to má i svou ekonomickou hodnotu.2. Mnohem lepší vyjednávací pozici pro platby za tranzit přes třetí země (ten co zbyde) a tím také mnohlem lepší pozici pro jednání o ceně plynu s Ukrajinou (to není malý spotřebitel).3. Obrovskou přebytečnou kapacitu, která bude dost významným odstrašujícím faktorem pro kohokoli, kdo by chtěl budovat konkurenční kapacity včetně těch na LNG - těžko někdo půjde do stavby nového terminálu za miliardy, když má hodnota plynu na trhu spadnout o 30 % - to by pak totiž přišel "o gatě" jako jeho kolegové v USA.4. V Evropě vzniká fakticky "mřížová síť", což dává Rusku do budoucna velkou vyjednávací pozici i vůči odběratelům v EU. Nikde není psáno, že tu EU ještě za 15 let bude a také že jednotlivé státy budou mít vždycky "na útratu". Jediná spolehlivá metoda je mít možnost každého neplatiče odpojit, aniž by byly ohroženy dodávky ostatním. Jen pak totiž lze snado říci "zaplať nebo mrzni".5. Pokud pod tlakem South Streamu Nabucco nakonec odumře (ostatně v klinické smrti je už delší dobu) pak bude Rusko zcela kontrolovat  nejen dodávky plynu do (přinejmenším střední a východní) Evropy, ale také dodávky plynu z bývalých sovětských republik. To jsou další nemalé příjmy z tranzitních poplatků a politický vliv spojený s tlakem na cenu suroviny. Rusko tento plyn získá dlouhodobě jenom tehdy, pokud bude mít dostatečně pádný argument pro producentské země, že jakákoli alternativní trasa je jen zbožným přáním. Jakmile budou podepsány dlouhodobé kontrakty, tak pro alternativní trasu nebude plyn a tím bude definitivně mrtvá.6. V neposlední řadě, jak nejspíš taky víte, se nové kapacity budují obvykle s vyloučením přístupu třetích stran. To je, pokud vím, i případ Gazely na Českém území. Nové plynovody tak fakticky zavírají trh případné konkurenci a to zcela legálně a na velmi dlouhou dobu. Z hlediska Střední Evropy LNG alternativou není a ani hned tak nebude. Slavné severojižní propojení zatím jaksi nemá kdo financovat a Gazprom to nejspíš nebude :-). Je třeba uvážit, že pokud pominu polský terminál u Baltu se z hlediska spotřeby ve střední Evropě zanedbatelnou kapacitou (která navíc nemá odpovídající napojení do ČR ani nikam jinam), tak nejbližší další terminály jsou momentálně v Belgii. To je přeci jen trošičku z ruky.Co se týče Norského plynu, tak je potřeba vidět dvě souvislosti. Zaprvé Norsko je blízko svého těžebního zenitu, pokud už náhodou není za ním, takže pro nějaké velké zvyšování dodávek na evropský trh prostě nemá kde plyn vzít. Druhým zásadním faktem je rychle klesající produkce ve Velké Británii, ke které se následně přidá Nizozemí a Dánsko, takže Norský plyn bude rychle absorbován a rozhodně nebude pro střední Evropu. Ostatně do české sítě by ho ani nešlo pustit kvůli odlišnému složení, to určitě víte.Otázka je, jak se vyvine globální trh, kde byl donedávna relativní přebytek způsobený neočekávaným rozvojem těžby z břidlic USA. Tento přebytek odeznívá s tím, jak "levný" plyn odsává postfukušimské Japonsko a rychle rostoucí ekonomiky. Je potřeba vidět, že řada rozvojových zemí pořád vyrábí elektřinu z ropy a zkapalněný plyn ji může velmi rychle nahradit, jeho světová cena pak může rychle stoupnout. V dlouhodobějším horizontu je plyn pořád substitutem ropy a není důvod, aby jeho cena byla někde úplně jinde, než cena černého zlata. LNG je pěkné v tom, že lze snadno najít náhradního dodavatele, ovšem dodavetel také může snadno svůj plyn odvézt tam, kde dostane víc zaplaceno. Můj závěr je, že Rusko ví velmi dobře, co dělá a proč, jenom pracuje s horizontem 20 let a ne 3 jako Vy a většina volených i nikým nevolených zástupců EU. To je určitá výhoda autoritativního státu. Tamní elity počítají s trochu delší "životností" a podle toho také uvažují, rozhodují a jednají. Důraz bych kladl na to poslední slovo.S pozravemMartin HájekP.S. Opravdu jsem velmi zvědav, jak Evropská komise "zacvičí" s Gazpromem. Jestli tohle očekávání není trošku naivní.

Omlouvám se za spam...

... další pozitivní zpráva ze Švýcarska:http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2223540/kauza-mus-svycari-se-pry-zajimaji-i-o-martina-romana-a-sefa-skody-holding-krska.html

americký export LNG?

Podle BP Statistical Review za rok 2012 se do USA v roce 2011 dovezlo 10 mld m3 zkapalněného plynu (LNG) a k tomu dovezly dalších 88 mld m3 potrubního plynu z Kanady. Taky by bylo dobré se podívat, jak prudce roste americká spotřeba zemního plynu. Kdepak jste tedy asi tak vzal to, že USA nabízejí export zemního plynu 100 mld metrů krychlových.  Z nějaké statistiky asi sotva…Jinak chápu, že Gazprom nemusíte, ale že by tam seděli jenom volové, kteří neumějí počítat, jak se nám snažíte namluvit, tomu moc nevěřím. Jen jestli ty vaše úvahy nebudou podobného druhu jako s tím americkým exportem LNG…..

Něco málo na doplnění

Ad 1) Asi závisí na tom, na který konkrétní měsíc se díváte, nicméně je pravda, že v r. 2011 skutečně poprvé od r. 1949 vývoz plynu z USA  překročil dovoz. Od té doby objem exportu roste, ale také sílí debata o tom,  zda na export mají být uvaleny sankce. Téma je spíše na samostatný článek a třeba se autor na takový článek třeba chystá, protože argumenty obsažené v jeho dnešním článku jsou jednou částí té debaty. (Jeden ze silných politických argumentů amerických politiků PRO export je oslabení ruské strategické hrozby formou manipulací s tokem plynu. Jedním ze zásadním politických argumentů PROTI nerestrihovanému exportu je velmi vysoká cena pohonných hmot pro americké řidiče. Také producenti energií mají v této hře samozřejmě své argumenty pro i proti, v zájmu tržní struktury a svého postavení na trhu, jak se ve vysoce koncentrovaném odvětví pochopitelně očekává.)Ad 2) Také si myslím, že Čína zatím produkuje naprosto zanedbatelné množství břidlicového plynu, ovšem horečka po něm každopádně strčí zlatou horečku na Aljašce ne do kapsy, ale do klíčové dírky (podle geologických podmínek je realistické se domnívat, že v budoucnosti ho Čína může získávat hodně, otázka zatím je, při jakých nákladech těžby).Ad 3) Máte pravdu, asi není přehnané říci, že přípravu Nabucca West teď popohání spíš Azerbajdžán než Turecko.

Zdravím, ad bod 1) opravdu si

Zdravím, ad bod 1) opravdu si nejsem jist, že by momentálně v USA byla byť jedna jediná exportní LNG facility. Tenhle byznys v USA sleduji cca 3-4 roky a všechny plány na jejich výstavbu, či přešaltování z importní na exportní se plánují spustit nejdříve na rok 2015. Kanada, ježto má plynu nadbytek a plynovod do USA, pročež pochybuji, že by z USA dováželi, takže zbývá jako exportní teritorium Mexiko... I odhady EIA hovoří o tom, že za cca 3 roky se stanou USA čistým exportérem NG ( evidentně v souvislosti s oním přešaltováním LNG facilit).  Ohledně Gazpromu a plynu je zde další zajímavý faktor - a totiž, že mají na území bývalých států centální Asie vybudované plynovody a některé země - jako např. Kazachstán, mu díky chybějící infrastuktuře vpodstatě musí prodávat za cenu, která je ještě nižší, než jsou ceny v USA. Prodej je na nějakých 1,1-1,2 dolaru za mBTU, tj. cca 3x niž než v USA. Ten plyn pak směřuje do Ruska a odtud třebas do Evropy...:-)) Břidličný plyn v Číně jsou zatím jen odhady geologů, výsledky z Polska a z některých slibných lokalit v Austrálii by mohly být určitým varováním...