Pitná voda pro všechny: 26 miliard korun do nových trubek či vrtů

Ministerstvo zemědělství shromáždilo data z celé země, aby bylo zřejmé, kde se musejí hloubit nové vrty, postavit větší vodojemy či propojit a rozšířit skupinové vodovody, jež odolají suchu snadněji a déle než studny a menší zdroje. Projekty, které se za 26 miliard korun vybudují, zajistí dodávky pitné vody pro 3,5 milionu obyvatel.

Vysokotlaké vodovodní potrubí v pražských kolektorech. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vysokotlaké vodovodní potrubí v pražských kolektorech. | foto:  František Vlček, Lidové noviny
Vysokotlaké vodovodní potrubí v pražských kolektorech.

Oblasti kolem Milíčova na Rakovnicku místní přezdívají „česká Sahara“. Před čtyřmi lety si tam během parného srpna naváželi cisternami vodu do studen, jinak by žádnou neměli, vodovod obec nemá. Zmíněný rok 2015 byl prvním mimořádně kritickým v rámci stávajícího suchého pětiletí. Zavdal podnět vládě, aby nechala prověřit veškeré možné zdroje vody a spočítala, kolik peněz je třeba „pustit“ do krajů, aby se k Čechům dostala pitná voda, i když udeří delší sucho. Také loni se ukázalo, že už to není samo sebou.

Číslo vychází na 26 miliard. Projekty, které se za ně vybudují, zajistí dodávky pitné vody pro 3,5 milionu obyvatel. Největší díl peněz půjde do středních Čech, Jihočeského a Plzeňského kraje. Ministerstvo zemědělství dalo dohromady data z celé země, aby bylo zřejmé, kde se musí hloubit nové vrty, postavit větší vodojemy či propojit a rozšířit skupinové vodovody, které náporům sucha odolají snáz a déle než studny a menší zdroje. „Jsou to zásadní opatření, aby se omezily dopady sucha na obyvatelstvo, průmysl i kritickou infrastrukturu,“ řekl Aleš Kendík, náměstek ministra zemědělství.

Dvě skupiny oparření

Lokální problémy s nedostatkem pitné vody se vyskytovaly už loni, dotkly se stovek obcí a zasáhly prakticky každý okres. Obyvatelé to často nepoznali, protože jejich starostka nebo starosta nechali vodojem naplnit cisternou. „Tohle je ale možné dělat, jen když jde o kratší časový úsek, není možné tak překlenovat celé suché období,“ dodal Kendík. Zodpovědnost za dostavbu vodojemů, trubek a za vrty leží na vlastnících, což jsou obce a soukromníci. Stát potrubí nevlastní, sám investice nepořídí, ministerstvo ale pomůže dotacemi a už teď konzultuje s vlastníky přípravu projektů.

Nutná opatření jsou rozdělena do dvou skupin. Větší díl, přes 19 miliard, připadá na propojení skupinových vodovodů, aby se co nejvíc lidí ocitlo ve stabilním a odolném systému, i když přijde vleklý letní suchopár. Menší podíl, tedy 6,2 miliardy, má plynout do menších, odlehlejších sídel nebo městských částí.

Stavět se bude tak rychle, jak rychle budou projekty hotové. Nutná opatření jsou rozdělena do dvou skupin. Větší díl, přes 19 miliard, připadá na propojení skupinových vodovodů, aby se co nejvíc lidí ocitlo ve stabilním a odolném systému, i když přijde vleklý letní suchopár. Menší podíl, tedy 6,2 miliardy, má plynout do menších, odlehlejších sídel nebo městských částí. Tam půjde především o hledání nových zdrojů vody a hloubení vrtů nebo navyšování kapacit vodojemů.

„Nejvyšší investiční náklady na snížení dopadů sucha v jednotlivých obcích se předpokládají v Plzeňském kraji. Opatření se týkají také největšího počtu obyvatel, neboť v tomto kraji je jich nejméně zásobovaných z vodovodů pro veřejnou potřebu s dostatečnou stabilitou zdrojů,“ píše se v ministerském materiálu, který českou vodní bilanci zrevidoval. Zcela mimo vyčíslenou částku jsou zvažované projekty stavby velkých vodních nádrží, protože ty stávající nezvládnou všechnu dešťovou či sněhovou vláhu pochytat a zadržet. Nejdál je v tomto ohledu vodní dílo Vlachovice, kde panuje politická i občanská shoda na tom, že Zlínský kraj se v blízké budoucnosti bez nového zdroje neobejde.

Celkově materiál vytipoval 21 významných lokalit, které se musejí chránit, protože na nich dříve či později může vzniknout vodní zásobárna. Často jde o místa, kde se uvažuje o nádrži, ale těm ještě pořád nebývá dotčené obyvatelstvo dvakrát nakloněno.

Motor změny? Špatná zkušenost

Aktualizace celorepublikového vodovodního plánu prověřila veškeré zdroje pitné vody, které má Česko k dispozici. „Kde to jde, upřednostňujeme napojení na větší zdroj. Protože i vrt prohloubený o pár desítek metrů pravděpodobně za tři čtyři roky vyschne,“ říká v rozhovoru Aleš Kendík, náměstek ministra zemědělství pro vodní hospodářství.

LIDOVÉ NOVINY: Bilance zkoumala povrchové i podzemní zásoby?

KENDÍK: Ano, netýká se to jen jedné části, protože v rámci republiky je zhruba polovina obyvatel zásobena z povrchových zdrojů, polovina z podzemních. Některé vodárenské systémy jsou namixované, nastává doplňování mezi zdroji, případně i náhrada, když má jeden zdroj v daném období menší vydatnost. Bilance byla provedena ve všech 14 krajích včetně Prahy.

Zpráva hovoří o tom, kde jsou jaké zdroje k dispozici, které zdroje by bylo třeba doplnit a jaké soustavy propojit, aby mohlo být pitná voda distribuována i do dalších lokalit. To je hlavní část. Ta druhá se zabývá konkrétními lokalitami. Tedy menšími obcemi, které už teď, kdy je delší dobu sucho, mohou mít problém se zásobováním obyvatel pitnou vodou, neboť jejich zdroje nejsou dostatečné. Menší zdroje jsou obecně náchylnější k tomu, že stačí kratší suchá perioda, aby byly více zranitelné.

LIDOVÉ NOVINY: Přetrvávají problémy v nějakých lokalitách i teď v zimě?

KENDÍK: Místně to být může, ale nejde o žádné fatální potíže. Povrchové zdroje byly nyní relativně rychle doplněny, nádrže také. Nejen vodárenské, ale i další významné, které dotují spodní tok jednotlivých řek a potoků, z nichž se dělají odběry pro menší lokality. Pro představu: zhruba od poloviny prosince do poloviny ledna se ve vodních nádržích nově zachytilo skoro 200 milionů kubíků vody.

U podzemních zdrojů je s obnovou větší problém, tam bude důležité, jak dopadne zima. Nynější sníh je určitě skvělý, potřebovali bychom ideální pomalé roztávání. Kdyby bylo rychlé, skokové oteplení, voda velmi rychle odteče. V nádržích se sice něco zadrží, ale nikoliv všechno.

LIDOVÉ NOVINY: Je pravda, že některé významné nádrže – konkrétně třeba Vranov – byly v létě na 30 procentech své kapacity?

KENDÍK: Byly, zhruba na této kapacitě. Na jednu stranu to vypadá hrozivě, na druhé je to třetina objemu. Nádrže jsou projektované a dělané, aby v nich voda kolísala, od toho jsou. My jsme si jen v minulých letech odvykli takovým velkým výkyvům. U Vranova bylo ještě jedno specifikum – loni se tam rekonstruovala hráz, takže zásobní prostor byl uměle snížen kvůli pracím. Kdyby toho nebylo, zásobní prostor by tam byl na začátku léta výš, pak by to na 30 procent nespadlo. Ale i tam se kapacita zvýšila, nyní je na hodnotě 67 procent.

LIDOVÉ NOVINY: Co aktualizace ukázala? Které regiony budou potřebovat nejvíc pomoct?

KENDÍK: Co se týká opatření na zmírnění dopadů sucha v menších lokalitách, kde jsou menší skupinové vodovody, materiál vyčíslil investiční potřebu více než šest miliard, které budou nutné v jednotlivých obcích, aby se zvýšila zabezpečenost obyvatel pitnou vodou, respektive aby byla, pokud možno, bezproblémová. Největší díl financí bude třeba v Plzeňském a Jihočeském kraji, v Plzeňském je to více než 1,5 miliardy, v Jihočeském 800 milionů.

LIDOVÉ NOVINY: Proč tyto dva kraje, je tam nějaký speciální důvod?

KENDÍK: Plzeňský kraj je jeden z těch, kde je na veřejný vodovod napojen nejnižší podíl obyvatel. Skupinové vodovody tam chybějí nebo je není ani možné vybudovat. Je tam také velké procento individuálních zdrojů zásobování, tam budou náklady na dobudování sítí mezi obcemi vyšší. Jihočeský kraj je zase poměrně velký rozlohou, ale hustota obyvatel není tak zásadní – náklady na vybudování vodovodů pro menší počet obyvatel jsou výrazně vyšší.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká jsou typická opatření na zmírňování dopadů sucha? Prohlubování studen?

KENDÍK: Může to být zkapacitnění současných místních zdrojů či vybudování dalších, které by se napojily na současnou síť. Je to i vybudování nových nebo zkapacitnění současných vodojemů. I když má zdroj nižší vydatnost, může se vodojem naplnit přes noc, když lidé spí. Případně jde i o propojení menších vodovodů, které nejsou zásadní skupinové, ale obce se mohou mezi sebou také spojit, aby si mohly pomáhat. A je to i napojení malých lokalit, kde se používají třeba čistě jen studny, nebo městských částí, jež mají svůj malý zdroj, na větší části.

LIDOVÉ NOVINY: Jak rychle mají miliardy do území jít? Respektive jsou místa, kde je hodně naspěch?

KENDÍK: Objem peněz značí identifikované potřeby. Některé obce to může dostihnout už letos, zejména ty, které si to zkusily loni – vždy se ale udělala okamžitá opatření, vodojemy se zavezly pitnou vodou z jiných částí regionu, občané ani nepoznali, že tam mají sucho, protože jim voda stále tekla. To je ale možné dělat, jen když jde o kratší časový úsek, nelze tak překlenovat celé suché období. Rychlost závisí na inženýrské přípravě projektů, což je na bedrech vlastníků.

Loni na podzim vzniklo sdružení majitelů páteřní infrastruktury vodovodů a kanalizací, my s nimi spolupracujeme a během prvního pololetí chceme podrobný harmonogram konkrétních akcí, s nimiž by se mělo začít, aby infrastruktura byla nachystaná na suché periody. Zodpovědnost je na samosprávách s tím, že my jsme jim k ruce. V rámci konzultací i dotací.

Klademe velký důraz, aby investice byly systémové: tedy neprohlubovat vrty tam, kde je možnost napojení na větší zdroj, který je trvanlivý, protože by to bylo krátkozraké. I vrt prohloubený o pár desítek metrů pravděpodobně za tři čtyři roky vyschne a nezbude než se napojit na větší vodovod se stabilními zdroji.

LIDOVÉ NOVINY: Starostové už jsou připraveni jít touto cestou? Dřív se některým připojovat do větších celků nechtělo.

KENDÍK: Po napojení na velký zdroj může být voda pro obyvatele dražší, ale i tak je lepší být součástí většího celku, což cítí hlavně ti, kdo to na vlastní kůži poznali. Špatná zkušenost je nejlepším vodítkem, jak změnit své chování.

LIDOVÉ NOVINY: Vedle zmírňování dopadů obsahuje materiál ještě druhý balík investic. Ty jsou nač?

KENDÍK: Na propojování velkých vodárenských systémů. Tam se bavíme zhruba o 20 miliardách. Největší náklady připadají na Jihočeský a Středočeský kraj, následuje Praha. Jihočeský kraj je specifický, má poměrně velký skupinový vodovod, jedním z hlavních zdrojů jihočeské vodárenské soustavy je povrchová římovská přehrada plus spolupracující zdroje. Je tam velký potenciál v dobudování soustavy do dalších částí jižních Čech, kde nyní není. Existují plány, aby soustava mohla zásobit celý region, vodu by bylo možné dodávat i nadregionálně, proto jsou tam vysoké náklady.

Středočeský kraj má zase nejvyšší počet obyvatel a jedno z nejnižších napojení na vodovody pro veřejnou potřebu. A Praha má velký počet obyvatel na relativně malém území, ale je třeba vodu dostat z jedné strany města na druhou, která není zdrojově tak zajištěná jako ta od Želivky. Síť to teď není úplně schopná zvládnout, investice budou do dostavění transportní infrastruktury vody.

LIDOVÉ NOVINY: To znamená nové trubky, vodojemy i nové zdroje?

KENDÍK: U skupinových vodovodů to bude zejména zkapacitnění vodojemů, dobudování nových propojení soustav mezi sebou, také optimalizace dimenzí řadů, aby transporty byly efektivní. Někde by měla být navýšena kapacita, jinde, kde potřeba už není tak velká, a ani do budoucna nebude, se velký průměr zmenší, aby se kvalita vody nezhoršovala. Doplní se i nové zdroje, aby byly případné náhrady.

LIDOVÉ NOVINY: Nové zdroje jsou identifikovány v tabulce 21 míst, jak je materiál uvádí?

KENDÍK: To jsou ty významnější. Materiál popisuje podzemní zdroje, které by bylo možné využít nebo i dobudovat, a pak jsou tam povrchové zdroje, s nimiž by se mělo v nějakém časovém horizontu počítat. Neměly by se zavrhovat, a pokud to bude nutné, mělo by se začít s jejich budováním. Jeden nový povrchový zdroj, který se už začal připravovat, je vodárenská nádrž Vlachovice na Zlínsku. Pro region je do budoucna zásadní.

LIDOVÉ NOVINY: Náklady na nádrže jsou zahrnuty v těch 20 miliardách?

KENDÍK: Ne, to je vedle. Dvacet miliard je čistě vodárenská infrastruktura, nádrže jdou svou cestou.

LIDOVÉ NOVINY: Odkud mají peníze plynout?

KENDÍK: Uplatňujeme náklady v rámci národního investičního plánu, který schválila vláda, protože je to zásadní opatření, aby se omezily dopady sucha na obyvatelstvo, ale i průmysl, kritickou infrastrukturu.

LIDOVÉ NOVINY: Počítá se s finanční spoluúčastí majitelů sítí?

KENDÍK: Určitě. Vždy, ať jsou vlastníci obce, či soukromníci, je nutná spoluúčast, nikdy nepůjde o stoprocentní dotaci. Poměr spoluúčasti ještě není dán, ale obecně to bude minimálně kolem 20 procent.

Spojeni trubkami

Stát spočítal, kolik peněz se musí investovat v jednotlivých krajích, aby se zajistilo bezproblémové zásobování pitnou vodou klimatické změně navzdory. Jde o velké projekty propojení velkých vodovodních soustav, prodloužení potrubí a zvýšení kapacity.

6,196 miliardy

Náklady na nezbytná opatření v menších a odlehlejších obcích či městských částech, kde už problémy s dodávkami pitné vody byly a musejí se rychle odstranit. Týká se to 689 276 lidí. Typicky jde o hloubení nových vrtů, zkapacitnění vodojemů či vybudování obecního vodovodu.

Některé vodní nádrže byly loni v létě hluboko pod polovinou své kapacity. Ve Vranově na Znojemsku klesla zásoba vody dokonce na 30 procent.

Strategické zásoby

V takzvaném generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod je 21 lokalit kategorie A. To jsou území, kde se dá vytvořit nový nebo doplňkový zdroj pitné vody pro zásobování obyvatel.

Počet příspěvků: 1, poslední 25.1.2019 01:58 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.