Piráti dorostli do puberty

Němečtí piráti se vracejí k tradičním médiím. „S Twitterem jsem skoncoval,“ tvrdí prominentní pirát Chris Lauer. Krize dorazila i do Česka.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Němci žasnou nad kuriózní aliancí, která v uplynulých dnech vznikla v tamní mediální krajině. Šéf poslaneckého klubu pirátů v Berlínském sněmu a mediální miláček Christopher Lauer se spojil s nejrespektovanějším německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Důvod? Lauer v novinách ohlásil rozchod s populární internetovou sociální sítí Twitter – pěkně staromilsky tiskařskou černí na papíře.

V pirátově fejetonu mnozí spatřují jasnou odpověď na otázku, která nad mladou stranou visí již od jejího fenomenálního úspěchu v berlínských zemských volbách, v nichž získala 9,1 procenta: Změní systém piráty, anebo piráti systém?

Lauerův článek totiž není neobyčejný pouze proto, že vyšel právě v listu, který vyniká konzervativním vzhledem a například až do roku 2007 tiskl fotografie jen výjimečně a rozhodně nikoli v barvě, ale také proto, že v něm politik zrazuje jednu z nejsvatějších pirátských zásad – přímou komunikaci s voliči.

Sbohem Twittere

Christopher Lauer až donedávna „facebookoval“, „tweetoval“ a „podcastoval“ o sto šest. Za jeden den byl schopný mikroblogem Twitter prohnat až 40 zpráv. Prostřednictvím sociálních médií naplňoval svou představu o přímé demokracii a modelu „win-win“. Pro voliče, podporovatele, novináře i kritiky chtěl být permanentně dostupný a současně využít možnosti prostřednictvím Twitteru a spol. oslovit potenciálně nekonečně velké publikum. Na populárním mikrologu od poloviny roku 2009 nasbíral úctyhodných 22 500 followers neboli odběratelů. (Jen pro srovnání: jedním z nejsledovanějších uživatelů žijících v České republice je IT šéf ČESKÉ POZICE Robert Morrison, jehož příspěvky sleduje téměř 75 tisíc lidí.)

„Můj účet sice sleduje 22 500 uživatelů, průměrně ale na mé odkazy klikne pouhých 500 lidí. Velké německé deníky mají v Německu náklad okolo 350 tisíc výtisků.“Lauer se nedávno rozhodl, že se s pomocí služby Twitter Analytics pokusí zjistit, zda Twitter tento účel splňuje. Zda odkazy, které s internetovými obyvateli dennodenně sdílí, vůbec někoho zajímají. Následovalo vystřízlivění. „Můj účet sice sleduje 22 500 uživatelů, průměrně ale na mé odkazy klikne pouhých 500 lidí. Velké německé deníky mají v Německu náklad okolo 350 tisíc výtisků. I kdyby se k mému článku dostalo pouhé procento čtenářů, bylo by to stále několikanásobně víc. Politické diskuse ve veřejnoprávní televizi sledují dokonce miliony,“ píše Lauer ve FAZ.

Leckterý čtenář se neubrání pocitu, že by mu vůbec nevadilo stát se jednosměrnou komunikační mašinou po vzoru etablovaných politiků tradičních německých stran. Proč se Lauer rozhodl zanevřít na internet, který je mořem novodobých pirátů?

  • Twitter je časově náročný

Lauer počítá, že se službou, jež se zrodila v roce 2006 a dnes má o trochu víc než půl miliardy aktivních uživatelů, denně stráví průměrně hodinu. Z toho by vyplývalo, že od chvíle, kdy se k síti v roce 2009 přihlásil, investoval do tweetování okolo 166 pracovních dnů. Kdyby každé z jeho 60 tisíc „pípnutí“ mělo maximální délku (140 znaků), vydalo by to například na 800 článků – každý o délce zhruba pěti českých normostran (1800 znaků).

  • Twitter je psychicky náročný

„Každý den musím číst hloupé komentáře a urážky. Od chvíle, kdy se piráti dostali do berlínského sněmu, jsem zablokoval víc než 500 uživatelů,“ tvrdí Lauer a dodává, že je Twitter jako multiplikátor společenského stresu. Lidé informují o svých depresích, v afektu tweetují hlouposti, věci, které nikdo z nás vlastně ani číst nechce. Lauer si stěžuje, že jako příjemce musí přefiltrovávat to, s čím už se dávno nějakým jiným způsobem měli vypořádat odesílatelé. Navrhuje, aby si každý uživatel před tím, než něco začne horečnatě sdílet, položil tyto čtyři otázky:

  • Musí to být řečeno?
  • Musí to být řečeno teď? 
  • Musím to být řečeno mnou?
  • A jaká přidaná hodnota tím vším vlastně vznikne?

 

  • Twitter ničí komunikaci

Předsedovi berlínského poslaneckého klubu pirátů vadí, že ho prostřednictvím Twitteru oslovují novináři, i když by mu mohli napsat SMS anebo e-mail. Z tweetů se dle něho stal snadno stravitelný pokrm nenasytné mediální mašiny. „Twitter je svatý grál bulvární novinařiny. Tweety novináři dokonce už ani nemusejí vytrhávat z kontextu, protože od samého začátku žádný neměly,“ píše Lauer a podotýká, že od pirátského úspěchu v Německu jsou bulvární noviny plné titulků typu „XY tweetoval tohleto a támhleto“. Navíc se mladý politik obává, jak na to, co dnes tweetuje, bude nahlíženo například za deset let. „Vím já, jak bude společnost v roce 2020 vnímat to, co jsem psal v roce 2012 na Twitter, třeba opilý?“ ptá se Lauer.

Efektivita versus participace

Kvůli tomu všemu dle Lauera nevýhody služby převažují. Vzniká kultura šumu, kterou dokážou prolomit pouze obzvlášť plakativní témata. „Když si nakonec sečtu všechna negativa, tak Twitter znamená především jedno – ztracenou produktivitu, a to i v případě, že by mě sledovalo všech 800 tisíc německých uživatelů Twitteru,“ píše Lauer. Článek končí tím, že kdo by ho chtěl v budoucnosti kontaktovat, má k tomu použít klasický e-mail, svůj účet na sociální síti totiž maže. Dobré ráno!

Proč ne rovnou telefax anebo dopis s pečetí, chce se mu odpovědět. A reakce konkurence na sebe nenechala dlouho čekat. „Lauer se prostřednictvím FAZ rozešel s Twitterem. LOL. Nedivil bych se, kdyby co nevidět změnil i stranu,“ napsal například mluvčí liberální strany FDP Nils Droste. Jeho údivu se nelze divit – Twitter patří k jednomu z hlavních komunikačních nástrojů pirátské strany v Německu. Strany počítačových bláznů, která ještě nedávno elektrizovala velkou část Německa a pro mnohé ztělesňovala naději na víc participace a transparentnosti.

Internetová moudrost davů by sice mohla představovat vrchol demokracie, kdyby ovšem fungující demokracie nevyžadovala také efektivitu Ještě před pár měsíci se němečtí novináři od Mnichova po Hamburg shodovali, že v případě pirátské strany nejde o to, zda se dostane do Spolkového sněmu, či nikoli, ale o to, zda politika v Německu zůstane taková, jaká je, anebo se stane lepší. Záhy se však ukázalo, že 64 let starý a především ověřený systém nelze tak snadno změnit, jak by si někteří přáli. Internetová moudrost davů by sice mohla představovat vrchol demokracie, kdyby však diskuse on-line netrvala non-stop, 24 hodin denně, sedm dnů v týdnů, a fungující demokracie nevyžadovala také efektivitu, která může být v rozporu se slibem maximální možné participace.

„Strana, která chce politicky hrát roli, nebo dokonce touží po moci, musí být jinak organizovaná,“ tvrdí v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ německý politolog Alexander Hensel, který na univerzitě v Göttingu již od začátku minulého roku piráty analyzuje.

Volitelnost namísto revoluce?

Neutichající šum na pirátských fórech může dle Hensela stranu paralyzovat. Téměř každé vyjádření lze komentovat, či dokonce popřít, ve skrytu anonymity často neomaleně a sprostě. V podstatě pirátům chybí kompetence, které jim média často přičítají – schopnost správně využívat sociální média typu Facebook a Twitter. Obavy z takzvaných shitstormů často vedou k tomu, že se kdokoli bojí cokoli napsat, aby se na něho ostatní hned nevrhli, a on pak nestrávil příštích pár dnů u monitoru počítače vysvětlováním, co vlastně chtěl říct.

Z totální komunikace se stává absolutní ticho. Leckterý pirát si pak stejně jako Lauer snadno osvojí zlozvyky tradičních politiků: přehnanou opatrnost a strach z vlastních slov. Výsledkem je sice volitelná, ale také vyměnitelná postavička, která však s revolucí, již si řada německých voličů od pirátů slibovala, nemá nic společného.

Pirátům začíná docházet, že principy, které fungovaly, když byli hnutím, nejsou ve vysoké politice aplikovatelnéZ pozice, kterou piráti v politickém systému Německa zaujali, vyplývá dle Hensela nutnost stranu přizpůsobit a profesionalizovat. „Najednou vzniká dilema. Pirátům začíná docházet, že principy, které fungovaly, když byli hnutím, nejsou ve vysoké politice aplikovatelné. Chtěli změnit systém a najednou zjišťují, že se nemohou ubránit tomu, aby změnil on je,“ řekl v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ Hensel. Piráti založili politickou stranu, jelikož se domnívali, že současné formy politické organizace nejsou efektivní, teď se ale zdá, že se internetová kultura „rozcákne“ o hradby reálného světa.

Byrokratičtí bukanýři

Stejné problémy lze dle politologa pozorovat v mnohem menším měřítku i u České pirátské strany, která má pouze 300 členů, zatímco ta německá stokrát víc. Hádky na českém pirátském fóru přes Vánoce natolik eskalovaly, že odpovědné osoby hlavní komunikační kanál několikrát vypnuly.

Vedoucí administrativního odboru Gabriela Antošová poté, co se dočkala hlasitých virtuálních nadávek, opustila stranu, čímž se v podstatě stala první kolaterální obětí krize identity českých pirátů. Skupina nespokojených pirátů se dokonce pokusila založit novou frakci. Neúspěšně. Na Facebooku mají Bukanýři 2. flotily – frakce pirátů za více lulz pouhých pět členů.

S přibývající byrokracií a administrativou lidé přestávali pirátskému systému rozumětVydavatel pirátských novin Martin Brož vidí příčinu současné pirátské krize v samotných začátcích strany. „Už na prvním sjezdu v Průhonicích padla myšlenka, že bychom se měli stát plnoformátovou politickou stranou a řešit vše od Aše až k Tatrám. Tenkrát nenašla dostatek příznivců, jelikož nám šlo především o svobodu internetu,“ míní Brož a dodává, že navzdory tomu skupina těch, kdo věří, že s piráty zachrání svět, neustále rostla. Dle něho však sázka na největší možnou míru demokracie dopadla tak, že s přibývající byrokracií a administrativou lidé přestávali pirátskému systému rozumět.

„Přestali jsme se zabývat tím, co pirátská strana vlastně je. Zapomněli jsme, že máme reprezentovat především odpor. Odpor vůči elitě, která nás reprezentuje. Namísto toho jsme si vybudovali vlastní elity,“ míní pirát, dle něhož řada členů strany věří, že by bylo nejlepší vrátit se k počátkům: „Vytvořili jsme totiž stejnou hydru, jakou je tento stát. A nedokážeme náš systém využít pro vlastní potřeby, což je strašně frustrující.“ Jinými slovy: zatímco si Karel Schwarzenberg nechal narůst číro, piráti začínají přemýšlet o obleku.

Piráti, anebo systém

Podobné spory a šarvátky jsou dle Alexandera Hensela naprosto normální a běžné i u jiných stran. Hensel je přirovnává k politické pubertě, kterou si musí v určité fázi evoluce projít každý. Problém je v tom, že hormonální kolísání je u pirátů kvůli jejich komunikační kultuře mnohem viditelnější. Navíc Hensel zdůrazňuje, že jejich domov – virtuální prostor – vybízí k přehnaným reakcím a agresi. Vlastní komunikační kanály stranu v podstatě paralyzují a piráti se občas topí v moři, které si sami vybudovali.

„Doby plné energie, empatie a euforie pominuly. Piráti se teď musejí pokusit zase vyhrabat ze sklepa, což jim aktuálně dělá potíže,“ soudí Hensel. Zda se na evropské úrovni jako politická strana dokážou trvale etablovat, si odborník zatím odhadnout netroufá. V jednom má Hensel ale jasno: Krize piráty nemine. My ostatní ji budeme sledovat on-line z VIP lóže a dlouhou chvíli si můžeme zkrátit například sázkami, kdo bude nakonec silnější – piráti, anebo systém.

Jindrich Bartek Prosím? :-O O čem to mluvíte? 22:27 26.2.2013
Džexperou Udělali toho hodně 10:52 27.2.2013

Počet příspěvků: 3, poslední 27.2.2013 10:52 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.