Petr Havlíček: Sobotkova revoluční daňová „ojebávka“

ČSSD tomu říká revoluce v daních z příjmu lidí i firem. Hovoří o solidaritě bohatých s chudými. Hovoří o spravedlnosti, když jednu skupinu našich občanů zatíží daněmi více a druhou méně. Sobotkova radikálně demotivační revoluce v celé nahotě ukazuje jeho zoufalý pokus o záchranu klesajících stranických preferencí. Píše Petr Havlíček.

Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka na závěr sjezdu ČSSD, který... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka na závěr sjezdu ČSSD, který... | foto: ČTK
Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka na závěr sjezdu ČSSD, který... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vyčítá ministrovi financí a šéfovi ANO Andreji Babišovi, že na daních „ojebal“ stát. Teď se ale on sám chystá nás všechny také „ojebat“. ČSSD tomu říká revoluce v daních z příjmu lidí i firem. Hovoří o solidaritě bohatých s chudými. Hovoří o spravedlnosti, když jednu skupinu Čechů zatíží daněmi více a druhou méně.

V podstatě navrhují komunistický systém, který bohatým bral a chudým dával. Jak to dopadlo, z historie všichni dobře víme. Řekněme si tedy, co tak revolučního ti spravedliví sociální demokraté, komunisté a odboráři národu slibují.

Potrestání jedné skupiny

V první řadě je třeba z jejich slibů o výhodách zvyšování daní odfiltrovat pozitivní blábol o solidaritě a spravedlnosti, neboť se zvedáním jakýchkoli daní tyto pozitivní definice dobra nemají nic společného. Aby se dalo hovořit v pozitivních intencích, muselo by jít o snižování daní, nikoli zvyšování.

Ve své podstatě chce levice trestat jednu skupinu obyvatelstva, že ve svém životě vlastním přičiněním (vzděláním, nadáním, pracovitostí) dosáhla vyššího životního standardu a ekonomického úspěchu

Daň samotná se vyznačuje nedobrovolností, neúčelovostí a neekvivalentností, tedy ukládá se jako jednostranná nedobrovolná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany vyhlašující autority. Ve své podstatě chce levice trestat jednu skupinu obyvatelstva, že ve svém životě vlastním přičiněním (vzděláním, nadáním, pracovitostí) dosáhla vyššího životního standardu a ekonomického úspěchu.

Je to bezesporu Sobotkova radikálně demotivační revoluce, která v celé nahotě ukazuje jeho zoufalý pokus o záchranu klesajících stranických preferencí. Aby důvěřivý obelhaný občan nepoznal pravou podstatu, na kterou zvyšování daní cílí, tedy zoufalou snahu udržet se u koryta, volí ČSSD taktiku mlžení a neuvěřitelných lží.

Kolosální nesmysl

Kdo kdy viděl, aby v době ekonomického růstu, který vzniká převážně rostoucí průmyslovou produkcí, byla tato oblast establishmentem potrestána progresivním zdaněním? Toto opravdu může vymyslet jedině levicový populista, který už neví, kudy kam.

Myslet si, že nová daň postihne například podnikatele (zaměstnavatele), je kolosální nesmysl. Jakékoli zvýšení daně znamená zdražení všech oblastí, na které byla daň uvalena.

Pro ty, kteří skočili Sobotkovi na špek a hodlají mu ve volbách zatleskat, musím připomenout základy ekonomických procesů, jež znějí: daňový odvod, ať jakýkoli, je pro každého nákladem, který je, chtěj nechtěj, při tvorbě produktů i služeb vždy zakalkulován do nákladů.

Takže myslet si, že nová daň postihne například podnikatele (zaměstnavatele), je kolosální nesmysl. Jakékoli zvýšení daně znamená zdražení všech oblastí, na které byla daň uvalena. Sobotka tak při svém lákání voličů těm samým lidem, tím samým voňavým špekem, současně mydlí i schody, neboť daňové znevýhodnění bohatých nakonec zaplatí všichni.

Namísto státní banky...

Jak to funguje: majiteli pekárny se zvýší daně, čímž se mu sníží zisky, zvednou náklady, které se okamžitě odrazí v jeho ekonomické prosperitě, růstu a dále v ceně produktů. Zákazník to následně odnese automatickým zdražením pečiva. Zvedneme daně bance a ona tento náklad zahrne do svých služeb a vy jej zaplatíte formou vyšších poplatků a úroků.

Místo aby Sobotka navrhl zřízení státní banky se statutem neziskovky, která by byla skutečnou protiváhou vydřidušským bankám, chce je zatížit vyššími daněmi

V horším případě zahraniční matky bankám v Česku vysají zisky zvýšením jejich mezikorporátních služeb, čímž si vykompenzují vzniklé ztráty zvýšeného zdanění. Místo aby Sobotka navrhl zřízení státní banky se statutem neziskovky, která by byla skutečnou protiváhou vydřidušským bankám, chce je zatížit vyššími daněmi.

Doktoři, o kterých vláda říká, že jim je třeba přidat, aby houfně neodcházeli do zahraničí za výrazně lepší mzdou, přijdou Sobotkovou progresivní daní zhruba o čtyři tisíce měsíčně. Kde jsou poté řeči o nutnosti výrazného zvýšení platů doktorů, pane premiére? Progresivním zdaněním jejich platů je už teď silně motivujete k hromadnému odchodu. Asi netušíte, že už teď u nás pracuje zhruba pět procent doktorů ze zahraničí a pořád jich stovky, ne-li tisíce, chybí.

Brzda ekonomiky

Zvýšení daní je vždy velkou brzdou ekonomiky, neboť jde o přesun financí z oblasti produkce do oblasti neefektivní spotřeby. Velké firmy tuto záležitost vyřeší tak, že svoji daňovou povinnost převedou do zemí s nízkými daněmi, kde nemají politiky, jako je Sobotka, a bude vymalováno. Daňové poradenství si už teď mne ruce, jak budou radit s optimalizací daňově uznatelných nákladů, aby se zisky nedostaly do nevýhodného pásma.

Zvýšení daní je vždy velkou brzdou ekonomiky, neboť jde o přesun financí z oblasti produkce do oblasti neefektivní spotřeby. Velké firmy tuto záležitost vyřeší tak, že svoji daňovou povinnost převedou do zemí s nízkými daněmi.

Daňový systém, už tak složitý a nepřehledný, se stane ještě komplikovanější, a případy, kdy občan platí daň z daně, pravidlem. Výsledkem těchto populistických lží bude nula. Občan na líbivých slibech nevydělá nic. Jen se nechá současným premiérem „ojebat“ o svoji důvěru a hlas. Ekonomická prosperita země dostane další ránu ve formě politických parazitů, kteří se zuby nehty drží svých politických a úřednických koryt.

To, o co by měli politici usilovat, je snižování byrokratické zátěže, a ne ji vytvářet a nafukovat novým kontrolním hlášením, EET a ministerstvem pravdy. Před zhruba 80 lety připadalo na jednoho úředníka 143 obyvatel, dnes pouze čtyři. Podívejte se kolem sebe a zjistíte, že každý pátý občan je státním zaměstnancem. Tato byrokratická množírna je hlavní příčinou špatného hospodaření našeho státu, a ani současná vláda s tímto nejzávažnějším problémem neudělala nic.