Petersonova kniha: Úvahy, jak se chovat ve složitém světě

Na článek Terezy Matějčkové Feminizace ničí společnost o knize Jordana B. Petersona 12 Rules for Life: An Antodote to Chaos zareagoval Adam Růžička, doktorand na University College London. Připadá mu přinejlepším zavádějící, přinejhorším nečestný.

Chaos. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Chaos. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Chaos.

Článek Terezy Matějčkové Feminizace ničí společnost o knize kanadského profesora psychologie Jordana B. Petersona 12 Rules for Life: An Antodote to Chaos (Dvanáct pravidel pro život. Nástroj proti chaosu) mě překvapil tím, že ji v něm nepoznávám, přestože jsem tuto knihu četl poměrně nedávno.

Po vzoru spisovatele, jubilanta Pavla Kohouta, jenž napsal, že největší hrozbou jsou domácí cynici, kteří nejsou ochotní riskovat ani pověstné české „ň“, jsem se rozhodl, že já své, byť moravské, „ň“ risknu a o článku napíšu. Připadá mi totiž přinejlepším zavádějící, přinejhorším nečestný a lživý.

Překvapivá shovívavost

Matějčkové Peterson není sympatická bytost. Chce oslabit ženy a posílit muže, neboť „feminizace ničí společnost“ a vede ji „ke zkáze“. Je to „dvorní filozof skupiny Incel“, skupiny zhrzených mužů, již „hluboce nenávidí“ ženy a „útočí na ně nejen verbálně“. Peterson je připraven dokonce „hájit muže, kteří vraždí ženy“. To začne dávat větší smysl, když se dozvíme, že dle Petersona jsou ženy „chaotky“, které možná i pozbývají vědomí, neboť to „je výlučně mužský prvek“.

Překvapuje, že Matějčková je k Petersonovi shovívavá, když například píše, že kniha „ženy příliš neuráží“ nebo že není „v mnoha pasážích špatná“. Kdybych si přečetl knihu s takovým sdělením, natolik shovívavý bych nebyl.

Tento „velekněz řádu“ a „přední intelektuál Trumpovy éry“ prý také obhajuje nucenou monogamii a mezi sociopatologické jevy srovnatelné úrovně řadí spolu s vrahem Minassianem také „matky samoživitelky, ženy obětující rodinný život kariéře či lid[i] patřící k sexuálním menšinám“. Lítost a soucit jsou dle Matějčkové Petersona „ctnosti pro idioty“; tvrzení, že „lidé, kteří pomáhají druhým, jsou dobří“, je „zkázonosná iluze“; a děti je třeba vést k tomu, aby uměli „slepě poslouchat příkazy“.

Po takovém výčtu překvapuje, že Matějčková je k Petersonovi shovívavá, když například píše, že kniha „ženy příliš neuráží“ nebo že není „v mnoha pasážích špatná“. Kdybych si přečetl knihu s takovým sdělením, natolik shovívavý bych nebyl. Naštěstí jsem se o to nemusel snažit, neboť Petersonova kniha žádnou z uvedených „nehorázností“ (v tomto bodě s Matějčkovou souhlasím) neobhajuje.

Výzva k odpovědnosti a smířlivosti

Petersonova kniha není společenským traktátem pro misogyny, ale soubor úvah, jak by se lidé měli chovat ve složitém světě. Peterson se zamýšlí nad diktáty velkých tradic a představuje je modernímu čtenářstvu. Začíná od jedince, nikoli od skupiny – v tom je Matějčkové nepochopení největší.

Tezí knihy není postavit jednu skupinu, tedy muže, proti druhé, tedy ženám, ale apelovat na jedince (muže i ženy), aby byli zodpovědnější a smířlivější vůči sobě, svým blízkým a svému okolí. Peterson nabádá, abychom nelhali, dělali to, co je správné, a ne to, co se nám zrovna hodí, abychom se nesrovnávali se světem, ale s tím, kým jsme byli v minulosti (to by posvětily svým „buď lepší než včera“ i české světlušky).

Tezí Petersonovy knihy není postavit jednu skupinu, tedy muže, proti druhé, tedy ženám, ale apelovat na jedince (muže i ženy), aby byli zodpovědnější a smířlivější vůči sobě, svým blízkým a svému okolí

Pokud lze Petersonovi něco vytknout, pak to, že je nepůvodní, neboť většina jeho tvrzení je lidová moudrost a selský rozum. Nicméně fakt, že po takových sděleních je dnes obrovský hlad (Petersonova kniha byla neprodávanější na Amazonu), ukazuje, že možná ve veřejném prostoru chybí a je třeba si je připomínat.

Peterson je mimo kontroverze známý také tím, že je v médiích dezinterpretován. Jeho rozhovor s novinářkou Cathy Newmanovou se stalo virálním exemplářem tohoto trendu, Newmanové dezinterpretační „So what you are saying“ dokonce memem. Doufám, že se česká média poučí z chyb svých západních kolegů a nebudou vazalsky kopírovat jejich přešlapy.

Matějčkové článek je nešťastným příkladem toho, proč média ztrácejí důvěru. O to smutnější je, že pojednává o knize, kterou si český čtenář, neumí-li anglicky, nepřečte. Byl bych rád, kdyby Česká pozice, jak má ve štítu, byla informacemi pro svobodné lidi nejen nominálně.

Počet příspěvků: 1, poslední 20.8.2018 05:44 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.