Pět firem ministerstva obrany prosperuje

Státní podniky ministerstva obrany s mnoha unikátními schopnostmi se podobají drahým kamenům. Na čas je někdo zavřel do sejfu. Teď jsou ale broušeny do nových tvarů a začínají se znovu blyštit.

Společnost LOM Praha je závislá na opravách ruských vrtulníku MI. Ilustrační... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Společnost LOM Praha je závislá na opravách ruských vrtulníku MI. Ilustrační... | foto: Armáda ČR
Společnost LOM Praha je závislá na opravách ruských vrtulníku MI. Ilustrační... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Navzdory prognózám po zhroucení socialistických ekonomik ve střední a východní Evropě, že státní podniky zaniknou, přežily, včetně těch z obranného a bezpečnostního odvětví. A to u nás i v okolních zemích. Studie European Corporate Governance Institute dokonce uvádí, že podnikání států prostřednictvím státních firem tvořilo od roku 2010 přibližně pětinu kapitalizace na světovém trhu.

Obranné a bezpečnostní odvětví je v tomto ohledu specifické, a Česko není výjimkou. Všech pět státních podniků ministerstva obrany dosáhlo v roce 2016 kladného hospodářského výsledku, jsou finančně stabilní a navíc významní zaměstnavatelé. A navzdory tomu, že jejich primárním úkolem není generovat co nejvyšší zisky.

Co největší soběstačnost

Těchto pět státních vojenských podniků hraje strategickou roli – mít pro mírové a především krizové či válečné situace dostatečné kapacity k opravám vojenské techniky, pozemní i letecké, a poskytnout služby v oblastech výzkumu a vývoje, jako jsou výbušniny, munice, maskování či nebezpečné látky. „Stát se v minulosti zbavil řady podniků a ponechal si pouze ty strategické, které plní specifické úkoly jménem státu,“ konstatuje náměstek ministra obrany Tomáš Kuchta, který má vojenské státní podniky na starosti.

Stát by měl být v některých zásadních oblastech, mezi něž obrana patří, a jejichž součástí je i servis a opravy vojenské techniky, co nejvíce soběstačný a nespoléhat se na jiné. Přitom ještě před pěti šesti lety byly některé státní vojenské podniky „na odstřel“.

Ty prosperují stejně jako komerční zbrojařské a bezpečnostní firmy nejen kvůli zhoršené bezpečnostní situaci ve světě, ale i díky návratu k „filozofii“, že stát by měl být v některých zásadních oblastech, mezi něž obrana patří, a jejichž součástí je i servis a opravy vojenské techniky, co nejvíce soběstačný a nespoléhat se na jiné. Přitom ještě před pěti šesti lety byly některé státní vojenské podniky „na odstřel“.

Ministerstvo obrany (MO) i armáda pro ně příliš práce neměly, a proto se musely poohlížet po civilním programu výroby nebo nabízet specifické a špičkové služby, o které byl a je zájem. Primárním cílem bylo udržet si strategické kapacity, pro které byly v rámci obrany určeny a zejména uživit specialisty – od inženýrů po dělníky. Shánět úzce vyprofilované a školené experty v době, kdy by práce pro armádu byla, by totiž bylo nadlidským úkolem.

Dlouhodobé plánování

Příkladem může být LOM Praha, strategický podnik zaměřený na opravárenské a servisní služby sovětských a ruských vrtulníků řady Mi v zemích NATO, Evropě i jinde ve světě. Pro armádu je nesmírně důležitý, protože vrtulníky Mi-8, Mi-171 a Mi-24/35 ve výzbroji má a nějaký čas mít bude.

Vojenský podnik musí plánovat v horizontu pěti, deseti i dvaceti let, přičemž dlouhodobé kontrakty s armádou nemusejí znamenat okamžité zakázky, ale podnik s nimi může počítat a připravit zdroje a kapacity

Za rok 2010 měl podnik ztrátu zhruba 60 milionů korun, o rok později 71 milionů, protože tehdy pro českou armádu mnoho zakázek nebylo. Armáda v době masivních rozpočtových škrtů neznala svou budoucnost a politici měli jiná témata. Spekulovalo se o prodeji podniku či vstupu strategického investora z USA. Pak ale nastal obrat i díky novému vedení a přístupu ministerstva obrany, tedy státu ke svému podniku.

Vojenský podnik musí plánovat v horizontu pěti, deseti i dvaceti let, přičemž dlouhodobé kontrakty s armádou nemusejí znamenat okamžité zakázky, ale podnik s nimi může počítat a připravit zdroje a kapacity. „Pro rozvoj armády je nesmírně důležitá spolupráce s domácím obranným průmyslem a jeho podpora. Při zvyšování schopností českého vojenského letectva je pro nás LOM Praha klíčovým partnerem,“ popsal ministr obrany Martin Stropnický vztah, který MO v uplynulých letech prosazovalo a jenž se začal odrážet i vůči státním podnikům.

Nejen čeští piloti

V roce 2014 přišla modernizace několika strojů Mi-171Š pro českou armádu a následně úpravy dalších strojů pro speciální síly, díky čemuž armáda disponuje nejmodernějšími vrtulníky svého typu na světě. A především se naplno rozjel s podporou armády a zejména politiků „zlatý důl“ v podobě Centra leteckého výcviku v Pardubicích. To vzniklo původně pro české piloty, ale postupně začalo nabírat zákazníky z celého světa. Například se v něm již čtvrtým rokem cvičí afghánští piloti vrtulníků, což platí americká armáda.

Centrum leteckého výcviku v Pardubicích vzniklo původně pro české piloty, ale postupně začalo nabírat zákazníky z celého světa. Například se v něm již čtvrtým rokem cvičí afghánští piloti vrtulníků, což platí americká armáda.

Výcvikem zde také procházejí iráčtí piloti českých bitevních letounů L-159, které Irák nakupuje od podniku Aero Vodochody. Jen v letech 2015 a 2016 absolvovalo výcvikový program více než 70 zahraničních pilotů, například z Brazílie, Rakouska, Slovenska, Nigérie nebo Thajska. Simulátory, na kterých piloti cvičí, vyrábí dceřiná společnost LOMu a odlétají na nich téměř tisíc hodin ročně. Ministerstvo obrany má proto s centrem další plány a chce do něho i ubytovacích prostor investovat.

Zisk podniku loni dosáhl 97 milionů korun, přes dvakrát více než v roce 2015. A společnost získala nedávno další perspektivu. „Zajistí do roku 2023 servis všech vrtulníků Mi,“ oznámil nedávno ministr Stropnický kontrakt na Dnech NATO v Ostravě. Půjde o 41 armádních strojů, což přijde na více než čtyři miliardy korun. Současně se chce podnik připravovat na nákup tuctu nových, už nikoli ruských víceúčelových vrtulníků pro armádu, kterým bude „někdo“ muset zajišťovat servis a opravy.

Navýšení produkce

Dobrou perspektivu má před sebou také strategický podnik VOP CZ ze Šenova u Nového Jičína. Ten měl loni tržby 1,3 miliardy korun, přičemž ještě před dvěma lety byl desítky milionů v minusu, ale loni už zhruba 30 milionů korun zisku před zdaněním. Udržení VOP CZ je klíčové v případě krize či konfliktu, protože jediným v Česku opravuje pozemní techniku.

Cílem managementu strategického podniku VOP CZ ze Šenova u Nového Jičínaje do konce roku 2020 navýšit speciální vojenskou produkci na 50 procent celkového obratu, jež před dvěma lety tvořila necelých pět, ale loni už 45 procent

Ministerstvo obrany a armáda pro podnik v nejbližších třech letech „příliš práce“ nemají, ale pak začnou dodávky nových pásových obrněných transportérů a MO chce, aby se VOP na jejich výrobě podílel. V blízké budoucnosti má podnik získat zakázku na opravu 35 tanků T-72M4 CZ a také se částečně podílet na výrobě 20 kolových obrněnců Pandur vyráběných v kopřivnické Tatře.

Cílem managementu je do konce roku 2020 navýšit speciální vojenskou produkci na 50 procent celkového obratu, jež před dvěma lety tvořila necelých pět, ale loni už 45 procent. Podniku se daří i v civilní výrobě – spolupracuje s velkými zahraničními firmami na výrobě podvozků, rámů či ramen bagrů pro stavební, silniční, zemní či manipulační stroje.

Současně vyrábí a montuje vysokozdvižné vozíky nebo se podílí na výrobě drtičů stavebních odpadů. V podstatě veškerá civilní produkce s obratem asi 850 milionů korun se exportuje do Německa, Francie a Británie.

Robotické vozidlo TAROS V2 6x6

Významnou injekcí pro VOP byla zakázka pro výrobce obrněných vozidel NIMR ze Spojených arabských emirátů, pro něhož podnik vyrábí a dodává obrněné kabiny – od roku 2016 více než 460 v hodnotě 711 milionů korun. Šlo o skvělý obchod, a to zejména poté, co podnik letos v únoru podepsal s tímto výrobcem strategickou spolupráci na výrobě, servisu a logistice náhradních dílů k novým obrněným vozidlům Ajban pro členské země NATO z Evropské unie a exkluzivně z visegrádské skupiny.

Elektrické kolové vozítko TAROS V2 6x6 má už druhou verzi a je určeno pro bojovou a logistickou podporu mechanizovaných, průzkumných a speciálních jednotek. Je schopné nést řadu senzorů i zbraňových systémů a řízené prvky umělé inteligence při autonavigaci, aby se například za vojáky v boji dokázalo dopravit samo a zvolit nejlepší trasu

Podnik VOP už vozidlo představuje na vojenských veletrzích a jeho modifikace se ucházejí o lukrativní zakázky v řadě zemí na obměnu techniky včetně připravovaného nákupu vozidel pro českou armádu. Podnik vyrábí nejen kabiny, ale i upravuje vozidla, k čemuž má vlastní vývojové oddělení. V příštích třech až pěti letech chce NIMR spolu s VOP CZ vyrobit až tisíc vozidel, přičemž hodnota kontraktu přesahuje půl miliardy dolarů (zhruba 11,7 miliardy korun).

VOP jedná i s divizí vojenských vozidel francouzského Renaultu o výrobě vozidel pro zákazníky ve Francii a v dalších zemích a nedávno podepsal dohodu o spolupráci s egyptskou státní firmou Kader. Projektem z dílny VOP CZ je také robotické vozidlo TAROS V2 6x6.

Toto elektrické kolové vozítko má už druhou verzi a je určeno pro bojovou a logistickou podporu mechanizovaných, průzkumných a speciálních jednotek. Je schopné nést řadu senzorů i zbraňových systémů a řízené prvky umělé inteligence při autonavigaci, aby se například za vojáky v boji dokázalo dopravit samo a zvolit nejlepší trasu.

Státní podniky ministerstva obrany.

Růst zakázek

Další dva státní podniky ministerstva obrany – Vojenský technický ústav (VTÚ SP) a Vojenský výzkumný ústav (VVÚ) – dosáhly nezdaněného zisku okolo deseti milionů korun. A zakázky jim neustále přibývají. VTÚSP se zaměřuje na výzkum a vývoj zbraní, munice, pozemní techniky, bezpilotních průzkumných prostředků, palubního vybavení letadel, radiotechnického a letištního technického zabezpečení, simulátorů, komunikačních systémů, zkušebnictví, ověřování a certifikace. Nově pak kompletuje vyprošťovací tatrovky, elektrocentrály a stožáry pro pasivní sledovací systémy Věra.

Dva státní podniky ministerstva obrany – Vojenský technický ústav (VTÚ SP) a Vojenský výzkumný ústav (VVÚ) – dosáhly nezdaněného zisku okolo deseti milionů korun. A zakázky jim neustále přibývají.

Vojenský výzkumný ústav pak funguje jako výzkumná a vývojová organizace a národní autorita v několika oborech včetně chemické, biologické a radiační ochrany, elektronického boje a maskování nebo materiálového inženýrství. Posledním státním podnikem MO jsou Vojenské lesy a statky s 90letou historií, jenž s loňským ziskem před zdaněním ve výši 416 milionů korun a nejvyšším ratingem „AAA“ je nejúspěšnějším z pěti státních vojenských podniků.

Trend, kdy stát drží prostřednictvím státních či polostátních firem důležité kapacity pro obranu, se šíří. Například v Polsku státem vlastněná firma Polska Grupa Zbrojeniowa sdružuje asi 60 společností včetně 33 velkých státních podniků – od loděnic přes výrobce pozemní techniky až po nové digitální technologie. Před několika týdny finská polostátní obranná společnost Patria oznámila, že koupí významný podíl v estonské vojenské opravárenské a servisní společnosti Milrem.

Saúdskoarabský investiční fond PIF zase chce vybudovat novou gigantickou státní společnost na výrobu zbraní a obranných technologií. V rámci Vize 2030 – snížení závislosti ekonomiky Saúdské Arábie na ropě a USA a diverzifikace příjmů království – má konglomerát vyrábět letecké systémy, pozemní techniku, zbraně, speciální elektroniku a munici.

Firmy obrany se na trhu prosadí

Konkurence v obranných technologiích i jejich údržbě je obrovská, ale státu se vyplácí mít vlastní podniky, říká v rozhovoru náměstek ministra obrany Tomáš Kuchta.

ČESKÁ POZICE: Mohou vojenské státní podniky konkurovat komerční sféře?

KUCHTA: Nejde jen o konkurenceschopnost našich vývojových či výzkumných podniků. Jejich podmínky nejsou rovnocenné v důsledku legislativy, která státní podniky administrativně zatěžuje nesrovnatelně více než komerční subjekty. Navzdory tomu se naše státní podniky dokážou na trhu prosadit.

ČESKÁ POZICE: Vyplatí se státu mít takové podniky?

KUCHTA: Vyplatí, a to v době míru, ale především za krizových situací. Stát se v minulosti zbavil řady podniků a ponechal si pouze strategické, které jeho jménem plní specifické úkoly.

Nejde o to, aby tyto státní podniky především dosahovaly výrazných zisků, jejich strategickým úkolem je zabezpečit dostatečné kapacity – materiální i personální – k opravě pozemní a letecké vojenské techniky nebo k péči o lesní porosty ve specifických podmínkách při výcviku a činnosti armády ve vojenských újezdech nebo objektech důležitých pro obranu státu. Naše státní podniky také zajišťují nezbytné výzkumné a vývojové kapacity či uspokojují potřeby armády v oblasti zkušebnictví vojenské techniky.

ČESKÁ POZICE: Ministerstvo obrany si tedy dokáže vlastními silami otestovat a upravit vybavení, výstroj či techniku?

KUCHTA: Ano, v případě podniků Vojenský výzkumný ústav a Vojenský technický ústav využívá resort také jejich unikátní schopnosti v oblasti zkušebnictví – testování – a letité zkušenosti v oblasti vojenského výzkumu a vývoje. Ať už jde o komunikační a informační systémy, maskování, zbraňové systémy či výrobu munice nebo zacházení s nebezpečnými látkami.



Počet příspěvků: 1, poslední 25.11.2017 09:35 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.