Paradoxy Poradního sboru pro kulturu pražského primátora

Svoboda otálí s ustavením „svého“ poradního sboru pro kulturu. Možná je to tentokrát dobře.

Pražský primátor Bohuslav Svoboda je optimista. Jinak by nemohl přehlédnout, že co se pražské mafie týče, „systém brzd a protivah“ zafungoval pozdě, a zdaleka ne plnou silou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice
Pražský primátor Bohuslav Svoboda je optimista. Jinak by nemohl přehlédnout, že co se pražské mafie týče, „systém brzd a protivah“ zafungoval pozdě, a zdaleka ne plnou silou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Primátor Bohuslav Svoboda (ODS) dostal již v půli dubna na stůl seznam čtyř desítek odborníků, aby si z nich vybral rádce. Měli by se vyjadřovat k zásadním koncepčním věcem, jako jsou třeba grantový systém, transformace pražských divadel – příspěvkových organizací, důležitá výběrová řízení, veřejný prostor a podobně. Experty navrhnul a schválil kulturní výbor zastupitelstva pražského magistrátu.

Zatím si primátor nevybral. A to už měl svůj Poradní sbor pro kulturu dávno mít. Aspoň tak to předpokládá Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy či Grantový systém, v nichž je role odborníků popsána. Poradní sbor má mimo jiné navrhovat členy magistrátní grantové komise, která se každoročně obměňuje a na jejímž rozhodování je pražská nezávislá kultura setsakra závislá. A tak je jmenování grantové komise rovněž ve skluzu.

Radnímu pro kulturu Václavu Novotnému (TOP 09) leží na stole spousta věcí, k nimž by se také odborníci teoreticky vyjádřit měli. Z nich nejvíc hoří právě transformace divadel, která se připravuje už deset let. Téma, jež by si zasloužilo jasné slovo. Na divadla se v Praze ročně vydá různými způsoby bezmála půl miliardy korun a bylo by dobré, kdyby peníze konečně putovaly tam, kde to dává nějaký smysl.

Vynález Pavla Béma

Poradní sbor měl být pojistkou, která bude ty nejšílenější věci korigovat a zároveň nabízet odborný pohled a koncepční řešení

Existenci Poradního sboru pro kulturu si vynutila před nějakými deseti lety odborná veřejnost z důvodů obrany. Hlavně již zmínění divadelníci, kteří se lekli, že transformací ztratí jistotu financování a že Praha „zašmelí“ divadelní budovy podnikavcům, kteří je promění třeba v podzemní garáže. Poradní sbor sehrál důležitou roli v dobách „krizových“, kdy byl radním pro kulturu Igor Němec, fanoušek Spejbla a Hurvínka, nebo o pár let později Milan Richter, milovník krásných žen a silných aut. Nikdo si totiž nemohl být jistý, co tyto pány – nebo někoho v jejich okolí – zase napadne. Poradní sbor měl být pojistkou, která bude ty nejšílenější věci korigovat a zároveň nabízet odborný pohled a koncepční řešení.

Poradní sbor pro kulturu sehrál pozitivní roli. Především přiměl magistrát, aby přijal alespoň obecnou koncepci kulturní politiky. Zasloužil se o akceptovatelný grantový systém. Ale ve chvíli, kdy mělo dojít na návrh, který by pro určitou část dosud financovaných institucí znamenal omezení příjmů či pouhou nejistotu, nebyl schopen se domluvit. Každý hájil to své.

Poradní sbor pro kulturu byl vynález Pavla Béma. Ustavil ho vždycky, když potřeboval kulturní veřejnost uklidnit. Ti, kdo nejvíc křičeli, zasedli v Poradním sboru a tak se zákonitě stali „spolupachateli“. Ve sboru, který pracoval ve druhém funkčním období Pavla Béma a měl smířit neziskový a podnikatelský sektor, navíc zasedlo hodně těch, kteří si chtěli ohlídat své vlastní zájmy. Tomáš Töpfer, tehdy jako majitel Fidlovačky a zároveň příjemce grantů, trval na tom, že se podnikatelský a neziskový sektor v kultuře rozlišit nedá. Egon Kulhánek, ředitel Hudebního divadla v Karlíně si hlídal pravidla transformace a své zájmy při eventuální privatizaci této scény. Ředitelé příspěvkovek, aby „jejich“ divadlo nespadlo po transformaci z hlediska priorit do „nižší kategorie“, kde by nemělo dotace tak jisté…

Ti, kteří si chtějí pohlídat své jisté?

Za těchto okolností a protichůdných zájmů byla domluva těžká, dlouhá a kompromisy v doporučeních Poradního sboru často nedávaly úplně smysl. Něco podobného hrozí zřejmě i teď. V březnu radní Novotný přednesl výboru pro kulturu kritéria pro výběr členů sboru. Mělo se jednat o mimostranické odborníky a nejlépe o osoby, jež nejsou příjemci grantu hl. m. Prahy. V dubnu při schvalování nominovaných odborníků předseda výboru Ondřej Pecha konstatoval, že bohužel „nelze vyloučit jejich spojení s aktivitami hlavního města Prahy a jeho rozpočtem, neboť mezi navrženými experty se vyskytují i někteří ředitelé příspěvkových organizací města či žadatelé o grantovou podporu“.

Má-li být Poradní sbor shromážděním těch, kteří si chtějí pohlídat své jisté, bylo by snad lepší, aby žádný nebyl

Takto složený Poradní sbor by paradoxně mohl přijetí racionálních řešení, která mohou například omezovat počet podporovaných subjektů ve prospěch těch umělecky perspektivnějších nebo pro Prahu významnějších, pořádně zkomplikovat. Přitom zrovna situace v pražském divadelnictví už po nějakém radikálnějším, byť dobře zváženém řezu zoufale volá.

Je skoro jisté, že části odborné veřejnosti jakákoliv změna vyhovovat nebude. Snad bude mít primátor Svoboda po tak dlouhém uvažování dost odvahy a prozíravosti, aby experty, kteří se mohou při svých doporučeních ocitnout ve střetu zájmů, do poradního orgánu nejmenoval. Má-li totiž být Poradní sbor shromážděním těch, kteří si chtějí pohlídat své jisté, bylo by snad lepší, aby žádný nebyl.