Přijde mi to jako bouře ve sklenici vody.

Internet je z principu stavěn na šíření a distribuci informací. A kdo na internet informaci vloží musí počítat stím , že se bude šířit.  Politika a mázorové odlišnosti nutí autory se grupovat pod novinové/portálové značky něco jako stáje v F1. Tehle píše tady a tehle zase tamhle. Ale všichni chtějí být čtení, citovaní , indexovaní, odkazovaní, likeovaní , tweetovaní  a uznávaní. To masíruje jejich EGA a stimuluje jejich pocit o důležitosti vlatní pravdy. Počet autorů na internetu roste raketovým tempem, tzn stáje, značky, čtenost a tím vlastní důležitost je pro ně jediná výsledná komodita se kterou mohou operovat. Lidé na internetu formují své myšlenky na základě čtení kvant informací a diskutování s kvanty lidí.A ani náhodou nikdo necituje všechny lidi který ho nazorově motivují a ani to nejde. V tom kvantu si to ani nejde pamatovat.A pak napíšou článek, ke kterýmu je motivovalo X věcí včetně názorů anonymních diskutujících a pod něj se podepíší jako autoři. Podle mého jsou to často jen zruční formulátoři , co dokáží převzaté kousky poskládat do kompaktní krabičky. Podle mne je chápání osobního autorství v dnešním světě zavádějící.  Civlizace je prostě na nějaké časové ose a každej do výsledné skládačky placne to svoje a další na to naváže. Funguje to tak ve všem. Tzn většina článků je jen pokračování někoho tam kde někdo jinej končil. Pokud si odmyslíme internet jako kabely natažené mezi lidma a posunem se o pár 10/100 vek let dál a ty kabely nahradíme synapsema. Budeme si muset u každý informace pamatovat i původního autora/formulanta? To opravdu pochybuji. Autorství  je jen temporální pro tuto dobu příznačný druh osobní motivace něco vypotit. Přitom přínos internetu je jasný , nacpat co nejvíc věcí do co nejvíc hlav a tím umožnit jejich kombinační přetavení osobníma ořechama na něco nového co nakopne zas někoho jinýho/dalšího. Internet spojuje mozky a v tom by mu nemělo být bráněno. Autorství je nepodstatný, podstatná je kvantitativní  penetrace která umožní statistické, kvalitativní posouzení a akceleraci distribuce či utlumení. Já bych se tomu moc nebránil, je to jediný co nás opravdu posouvá dopředu. Mužeme si myslet, že budoucnost lidstva je v genetických anomálech co nám ukáží cestu vývoje.  Osobně si však myslím, že budoucnost pokroku a inovace je v tzv brute-force attack, tzn kvanta průměrných mozků špekuluje nad tím a samým. A ruku na srdce. V budoucnu bude práce jen pro ty nejlepší za  odměnu a nebude pořád co zametat. Ale určitě bude neustále plno věcí nad čím se dá přemýšlet.