???

...a hlavně koho zajímá, že si partička pedofilů zvolila nového náčelníka??

Opravdu mě mrzí a zároveň

Opravdu mě mrzí a zároveň šokuje, jak mnoho je lidí, kteří z nedostatku vlastní sebedůvěry, z lenosti, z pohodlnosti, mají za vzor takřka pohádkovou postavu, která nemá oporu v reálném a racionálním světě. To je jakobych se modlil k Dědu Vševědu a jeho bílým vousům:). Jsou to ovečky páně a i se tak samy dobrovolně označují. Je mi z těchto lidí smutno. Že si nedokáží najít nějaký reálný vzor, ke kterému budou vzhlížet a místo toho bezmezně věří nakukaným teoriím církví. Těch vzorů si myslím že by se našlo dost. Církve jsou rakovinou moderní společnosti. Zaštiťují se pozitivními vlastnostmi, které kradou od jinud.  Žijí se strachu jiných lidí. Vnucují se do společensky důležitých akcí (pohřby slavných lidí ateistů například, kteří by si nic takového nepřáli). Tyjí a sajou prostředky z veřejných zdrojů. A to jsem ještě nezmínil finanční kauzy, kdytí brutálních trestných činů, lži, manipulace s nevinnými lidmi atd. V moderní společnosti nemají církve místo a rozumný člověk se těmto fráternických aktivitám může snad jen smát.

..jen mne napadlo,

zda v církvi nevidíte jen svoji vlastní rodinu. Pokud ne, tím lépe, obvyklá zkušenost však zná anticírkevníky jako lidi s náročnou rodinou konstelací. Tedy to není vina, naopak, tací lidé hodně vydrželi, obstáli, zaslouží si respekt, ač ne souhlas. Když nám ublížil někdo z rodičů, třeba ne úmyslně, třeba jen neuměl, nemohl, nestačil, nedokázal.. neseme si kruté trauma. Proti rodiči nemůžeme, bez něj se nedá. Jak tedy rozdělit roli maminky tatínka jedinečných, od jejich lidskou slabostí a omezeností nás poškozující reálných tvarů. Inu rozštěpíme, kladné necháme rodičům, zbytek promítneme na autoritu, nejlépe patriarchální. Česku rodiny moc nefungují, tím radiálněji musí být nároky a štěkot na ne církev, ale vlastní povrchní pohled, své projekce mediálně infikované, na církevní plátno, na své náhradní rodiče. Rozštěp je bolestný, zrušit jej nositele ohrožuje, vytrvat v něm připomíná umělost, snaživost, bezmoc kompenzačního postoje. Tedy i bizarnostem je třeba naslouchat. Kdo pohlavně zneužit, vidí pedofily i v mracích. Léčba není ve vyhlazení církve, ale v uzdravení svého přístupu nejen k ní.

Co to má jako být?

Zpráva? Komentář? Analýza? Citace Blesku nebo Ahoj?Co třeba takhle, z pera jezuity Václava Umlaufa: http://news.e-republika.cz/article1582-Co-se-vi-o-novem-pape-i-Franti-ku-IMackův text mi ale více připomíná rozběsněnou Terezu Spencerovou, matku, která je otcem, u které její běsnění chápu i z důvodu její ideologické "nezaujatosti": http://literarky.cz/politika/svet/13836-pape-s-temnou-minulostiTak nějak dumám o co v ČP vlastně jde. Lékovo provolání - zmíním první tři body, mne v tomto směru uvádí spíše do rozpaků:přinášet hlubší pohled na aktuální události v kontextu (Macek se tedy dospustil kontextu?)publikovat exkluzivní důvěryhodné informace z primárních zdrojů (Které z  informací publikovaných Mackem jsou exkluzivní, důvěryhodné a z jakých primární zdrojů čerpal, to ví asi jedině Macek a jeho ateističtí kamarádi)zaměřovat se jen na rozhodující témata české politiky, byznysu a společnosti (skromný papež je tedy špatná zprávy pro Českou republiku nebo nás Macek chce varovat před zavedením fašistické diktatury pod kuratelou nového papeže?) 

Takže podle Vás s volbou

Takže podle Vás s volbou papeže se automaticky maže jeho minulost  a nikdo se v ní nesmí probírat?