Papež František překračuje „zákazem“ trestu smrti své pravomoci

Tvrzením ze začátku srpna, že trest smrti již není třeba pro ochranu společnosti, se papež František vyjadřuje k něčemu, co nemůže vědět. Jeho názory jsou proto pro věřící nezávazné.

Pašijový týden zahájil papež František mší pod širým nebem na Svatopetrském... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pašijový týden zahájil papež František mší pod širým nebem na Svatopetrském... | foto: Reuters
Pašijový týden zahájil papež František mší pod širým nebem na Svatopetrském...

Začátkem srpna papež František změnil katechismus a „zakázal“ trest smrti, což u nás nevyvolalo diskusi, a mohlo by se tedy zdát, že o nic nejde. Trest smrti nemáme, nikdo z relevantních a seriózních subjektů jej obnovit nechce (což je v dnešní situaci dobře), takže se nás to příliš netýká. Nebo ano?

Křesťanů, natož katolíků, je v naší zemi menšina, ale někteří jimi jsou, takže se jich týká vše, co se v katolické církvi děje. Rozeberu tudíž za prvé, jak to papež František udělal; za druhé, jaké je dosavadní učení katolické církve o trestu smrti; za třetí, co prohlásil papež František; za čtvrté, jak to zdůvodnil a co to znamená; a za páté, jaké z toho vyplývá ponaučení.

Opak Bible

Odpověď na první otázku je jednoduchá. Papež František to udělal sám, bez konzultací s biskupy či kardinály, natož obyčejnými věřícími. Žádné naslouchání názorům křesťanského lidu, žádné „Wir sind Kirche“. Rozhodl jako absolutistický monarcha. To by nebyl problém, protože papež má pravomoc rozhodovat autoritativně, ex cathedra, v otázkách víry a mravů. Ale je to tento případ? Má v otázce přípustnosti trestu smrti pravomoc jej prohlásit za nepřípustný?

Katolická církev dva tisíce let učila, že trest smrti je legitimní. Není nutný, ale je přípustný. Papež František říká, že je „nepřípustný“. Tím říká opak toho, co je psáno v Bibli.

Odpověď na druhou otázku je také jednoznačná. Katolická církev dva tisíce let učila, že trest smrti je legitimní. Není nutný, ale je přípustný. Papež František říká, že je „nepřípustný“. Tím říká opak toho, co je psáno v Bibli. Starý zákon trest smrti za určité činy vyžaduje, Nový zákon jej nezakazuje a připouští.

První kniha Mojžíšova Genesis 9:6: „Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.“ Druhá kniha Mojžíšova Exodus 22:17: „Nenecháš čarodějnici žít.“ Za co je dle Mojžíšova zákona trest smrti si lze přečíst v třetí knize Leviticus 20:1-27 či 24:10-23.

Ani Nový zákon trest smrti nezakázal, například list svatého apoštola Pavla Římanům 13:4: „Vždyť (vládnoucí moc) je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.“ Řečeno jinak, vladař nedrží meč nadarmo, trestá toho, kdo činí zlo.

Benedikt XVI. a svatý Jan Pavel II.

Trest smrti nezakazují církevní otcové včetně největšího křesťanského myslitele starověku svatého Augustina, významní filozofové a teoretici přirozeného práva – od Aristotela přes svatého Tomáše Akvinské až po Johna Locka, ani všichni papežové v dějinách, předchůdci papeže Františka. Dva papeži před Františkem, Benedikt XVI. a svatý Jan Pavel II., byli nekompromisně proti trestu smrti, ale připouštěli, že je legitimní, tudíž přípustný. Například katechismus zveřejněný Janem Pavlem II. v roce 1997 v pasáži 2267 věnované trestu smrti říká:

Dva papeži před Františkem, Benedikt XVI. a svatý Jan Pavel II., byli nekompromisně proti trestu smrti, ale připouštěli, že je legitimní, tudíž přípustný

„Tradiční učení Církve, za předpokladu, že je s plnou jistotou určena totožnost a odpovědnost viníka, nevylučuje použití trestu smrti, pokud je toto jediná možnost účinné ochrany lidských životů před útočníkem. Dostačují-li však nekrvavé prostředky k obraně a ochraně lidských životů před útočníkem, veřejná moc ať se omezí na tyto prostředky, protože lépe odpovídají konkrétním podmínkám obecného dobra a více se shodují s důstojností lidské osoby.

Uvážíme-li prostředky, které má dnešní stát k dispozici k účinnému potírání zločinu a zneškodnění pachatele, aniž by ho s definitivní platností zbavil možnosti, aby se napravil, vyskytují se v dnešní době případy absolutní nezbytnosti odstranění viníka ‚velmi zřídka, pokud vůbec‘“.

Otázka hereze

Pokud jde o třetí bod, nový katechismus papeže Františka praví: „Použití trestu smrti ze strany legitimní autority po řádném soudním procesu bylo dlouho považováno za patřičnou odpověď na závažnost určitých zločinů a přijatelným, i když extrémním prostředkem k zajištění obecného dobra. Dnes však máme sílící povědomí o tom, že důstojnost osoby není ztracena ani po spáchání velice závažných zločinů.

Kdyby papež František řekl, že „vzhledem k dnešnímu pochopení lidské důstojnosti je už umělý potrat přípustný“, heretikem by byl a věřící by museli uvažovat o prostředcích k jeho sesazení

Navíc jsme dospěli k novému chápání významu trestních sankcí uvalených státem. A konečně, byly vyvinuty více efektivní systémy věznění, jež zajišťují patřičnou ochranu občanů, a zároveň nezbavují vinného definitivní možnosti vykoupení. Následně tudíž Církev ve světle Evangelia učí, že ‚trest smrti je nepřípustný, protože je útokem na nedotknutelnost a důstojnost osoby‘, a usilovně pracuje na jeho zákazu všude ve světě.“

Pokud jde o čtvrtý bod, zdůvodnění, především je třeba si uvědomit, co papež František neříká – že trest smrti je zlem o sobě, kategorickým, jako je úmyslné zabití nevinného (umělý potrat, vražda, ve válce zabíjení civilistů a neozbrojených). Kdyby to řekl, vzhledem k učení všech svých předchůdců, církevních otců, Bible a Boha by byl heretik. Ale neřekl.

Kdyby papež František řekl, že „vzhledem k dnešnímu pochopení lidské důstojnosti je už umělý potrat přípustný“, heretikem by byl a věřící by museli uvažovat o prostředcích k jeho sesazení. Někteří papežové byli údajně sesazeni tak, že skončili v Tibeře.

Lidská důstojnost

Papež říká, že trest smrti je „nepřípustný“. Jaké důvody uvádí pro tento odklon od dvoutisíciletého učení katolické církve? Dle něho „dnes máme sílící povědomí o tom, že důstojnost osoby není ztracena ani po spáchání velice závažných zločinů“. Křesťané však měli vždy, nikoli jen dnes, povědomí, že člověk neztrácí důstojnost ani po hanebných, ošklivých či zločinných skutcích, ale že ztrácí část své lidské důstojnosti v důsledku svých skutků.

Jedním z rysů důstojnosti člověka je, že ho bereme vážně – jeho skutky, svobodnou vůli. Německý filozof Immanuel Kant tvrdil, že pedagogicko-terapeutická funkce trestu (zločince převychovat, „polepšit“) je nedůstojná. Člověka totiž musíme brát jako cíl, nikoli jako prostředek, a tudíž mu udělit trest za to, co si zaslouží, co svobodně spáchal, nikoli ho jako dítě „polepšovat“.

Křesťané však měli vždy, nikoli jen dnes, povědomí, že člověk neztrácí důstojnost ani po hanebných, ošklivých či zločinných skutcích, ale že ztrácí část své lidské důstojnosti v důsledku svých skutků

Dle papeže Františka „jsme navíc dospěli k novému chápání významu trestních sankcí uvalených státem“. Kdo k němu dospěl? Sám papež František, nebo i prostý věřící lid? Kdyby se František zeptal všech katolíků na jejich názor na trest smrti, možná by byl překvapen, Byl by totiž „trochu“ jiný než jeho. Když František tvrdí, „nyní jsme dospěli“, používá pluralis majestatis.

Papež dále říká, že „byly vyvinuty více efektivní systémy věznění, jež zajišťují patřičnou ochranu občanů“. To je empirický argument – zda je zajištěna patřičná ochrana nevinných bez trestu smrti. A to nemůže vědět, v tom není neomylný! Neví, a ani nemůže znát konkrétní situaci v každé zemi. František se tudíž vyjadřuje k otázkám, o kterých nemá (ani žádný smrtelník) dost informací.

František také říká „zároveň nezbavují vinného definitivní možnosti vykoupení“. Vykoupení (Redemptio)je z vlastních hříchů, které z nás dle ortodoxního křesťanství již dávno sňal Ježíš svou dobrovolnou obětí na kříži. Vždy se mělo za to, že člověk, který čelí smrti, to „nevydrží“ – kaje se a lituje svých hříchů. Většina odsouzených na smrt, kteří znají datum i hodinu své popravy, se kaje.

Přednost Bohu

Co znamená Františkovo prohlášení? Argument lidské důstojnosti použitý o trestu smrti je nejzákeřnější. Ani vrah neztrácí celou důstojnost. Proto je například lynch naprosto nepřijatelný – i nejhorší a nejodpornější vrah si zaslouží řádný soudní proces. Z toho však nevyplývá, že lidská důstojnost neumožňuje trest smrti.

Ve vší úctě k papeži Františkovi, pokud jde o lidskou důstojnost a smysl trestu, více důvěřuji církevním otcům, velkým filozofům, všem papežům před Františkem, Bibli a jejímu autorovi Bohu. Liší-li se v nějaké otázce odpověď Františka a Boha, dávám přednost Bohu.

Lidskou důstojnost totiž omezuje a zmenšuje (ponižuje) jakýkoli trest. Vězení na 20 let, dva roky, dva měsíce či dva dny, to vše je ponížení lidské důstojnosti, ale zločinec si to sám zasloužil tím, že ponížil svým zločinem lidskou důstojnost jiných, a tudíž i svoji. Františkův argument proti trestu smrti z důvodu „lidské důstojnosti“ je tudíž proti jakémukoli trestu, a tedy neplatný.

Podle Františka „jsme navíc dospěli k novému chápání významu trestu“. Jen František „dospěl“. Ve vší úctě k němu, pokud jde o lidskou důstojnost a smysl trestu, více důvěřuji církevním otcům, velkým filozofům, všem papežům před Františkem, Bibli a jejímu autorovi Bohu. Liší-li se v nějaké otázce odpověď Františka a Boha, dávám přednost Bohu.

František dále říká: „Byly vyvinuty více efektivní systémy věznění, jež zajišťují patřičnou ochranu občanů.“ To není pravda. Šéf mexického drogového kartelu „El Chapo“ byl ve vězení, odkud řídil nejen pašování drog, ale i vraždy lidí, organizoval útok na věznici, útěk a zabití mnoha lidí. Kdyby byl popraven, nic z toho by se nejspíš nestalo. Takže otázku, zda vězení na doživotí ochrání před usvědčenými vrahy, má rozhodnout politická společnost. Pro moji zemi trest smrti vhodný není, v čemž souhlasím s Františkem, ale platí to pro všechny země? A bude to pro mou zemi platit vždy?

Nejdůležitější argument

Pokud jde o pátý bod, ponaučení, papež František – a bohužel jeden z jeho předchůdců, Jan Pavel II. – nezohlednil nejdůležitější argument pro trest smrti. Ochrana společnosti je druhým nejdůležitějším, třetím pak odstrašení potenciálních vrahů. Nejdůležitějším argumentem pro trest smrti je, že někteří lidé si trest smrti v důsledku svých činů zaslouží, a jeho neudělení je v rámci spravedlnosti podobným selháním, jako trest smrti pro ty, kdo si jej nezaslouží.

Nejdůležitějším argumentem pro trest smrti je, že někteří lidé si trest smrti v důsledku svých činů zaslouží, a jeho neudělení je v rámci spravedlnosti podobným selháním, jako trest smrti pro ty, kdo si jej nezaslouží

Například K. H. Franka, vraha českého národa, bylo možné nechat po roce 1945 dožít ve vězení. Už by nikomu neublížil, „společnost by byla od něho ochráněna“. Byl to zlomený člověk, třetí říše se mu zhroutila. Nechat ho v klidu dožít ve vězení by však nebylo patřičné; znamenalo by to, že heydrichiáda nás nevzrušuje a na jejích obětech nezáleží, byla jako přírodní úkaz, když člověka zabije blesk nebo sežere žralok.

Proto jedinou mravně spravedlivou reakcí na zbytečné a kruté (a z německého vojenského hlediska nepotřebné) zločiny okupace byl – veřejný – trest smrti pro K. H. Franka. Vše ostatní by svědčilo o mravní otupělosti národa, kdyby nevyjádřil své spravedlivé mravní rozhořčení. Jeho poprava byla patřičná a správná a umožnila mu chovat se důstojně. I nehodný člověk se v posledních okamžicích života může chovat důstojně.

Sebevražedný pacifismus

Papež František se nebezpečně přiblížil hranici hereze, ale nepřekročil ji. O trest smrti nikomu nejde, není natolik důležitý. Ale Františkovy úvahy o „lidské důstojnosti“, jež naznačují, že trest smrti je „nepřípustný“ vedou k herezi. Pokud je úvaha platná (není), pak není „přípustné“žádné úmyslné usmrcení člověka včetně sebeobrany, ochrany nevinných a spravedlivé války.

Pacifistická pozice je heretická a zaslouží odsouzení katolické církve. Pacifisté mohou být laskaví a hodní, ale pacifismus je sebevražedná a parazitní doktrína – aby pacifista mohl žít ve svobodě a bezpečí, je nutná spousta nepacifistů, aby ho ochránili před agresory a trýzniteli.

To už by hereze byla. Pacifistická pozice je heretická a zaslouží odsouzení katolické církve. Pacifisté mohou být laskaví a hodní, ale pacifismus je sebevražedná a parazitní doktrína – aby pacifista mohl žít ve svobodě a bezpečí, je nutná spousta nepacifistů, aby ho ochránili před agresory a trýzniteli.

Je herezí tvrdit, že člověk, který život druhému nedal, ho nemá právo vzít. Naopak, člověk, který život nedal, má právo život nespravedlivému agresorovi v sebeobraně vzít a i povinnost ho vzít tomu, kdo ubližuje svěřeným bezbranným nevinným. Pokud nějaký divný chlápek začne sekyrou rozbíjet hlavy učitelce svěřeným dětem, je její povinností vytáhnout ze své kabelky revolver Smith & Wesson a zastřelit ho. Pokud by to neudělala, mravně bych selhala.

Matení věřících

Může-li František svévolně změnit učení o trestu smrti, v čem všem ho ještě může změnit? František mluví dvojsmyslně a matoucím způsobem, tedy nejasně. Když zveřejnil v roce 2016 exhortaci Amoris Laetitia, která obsahuje dvojsmyslné, matoucí a potenciálně heretické věty, čtyři kardinálové ho veřejně požádali, ať sdělení těchto vět objasní a definuje. František na to veřejně nereagoval, což byla velká chyba, pokud není heretik – pak by to bylo chytré, dva kardinálové už zemřeli. František svými nejednoznačnými a dvojsmyslnými formulacemi mate věřící.

Papež František mluví dvojsmyslně a matoucím způsobem, tedy nejasně. Svými nejednoznačnými a dvojsmyslnými formulacemi mate věřící.

Tvrzením, že trest smrti už není potřebný pro ochranu společnosti, se František vyjadřuje k něčemu, co nemůže vědět. Tudíž jedná mimo pravomoci svého úřadu, tedy ultra vires. Názory, které prohlašuje ultra vires, jsou proto pro věřící nezávazné. Pokud v tom bude pokračovat, například „zruší“ spravedlivou válku, „povolí“ umělé potraty či „rozvolní“ svátost manželství, povede katolickou církev ke schismatu. Tím by byl vinen jen on.

Nejsem teolog, proto připouštím, že se v hodnocení Františka mohu mýlit, věnuji se politické filozofii (co musí stát dělat vždy, aby byl legitimní; co nesmí dělat nikdy, aby nelegitimní nebyl; co dělat smí, může i nemusí, dle okolností místa a doby či prozíravosti státníků), ale kdyby student či studentka použili Františkovu „argumentaci“ proti trestu smrti, dostali by 4-.

Existuje elegantní cesta, která může vše vyřešit: náš Pán si svého služebníka Františka povolá k sobě. Všichni svatí papežové, ora pro nobis.