Papež František: Musíme vzdorovat zjednodušování na dobro a zlo

V projevu před společným zasedáním amerického Kongresu ve čtvrtek 24. září 2015 ve Washingtonu papež oslovil nejen kongresmany, ale jejich prostřednictvím i všechny Američany.

Ve své řeči před Valným shromážděním papež odsoudil konflikty ve světě. "Válka... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ve své řeči před Valným shromážděním papež odsoudil konflikty ve světě. "Válka... | foto: Reuters
Ve své řeči před Valným shromážděním papež odsoudil konflikty ve světě. "Válka... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Pane viceprezidente, pane mluvčí Kongresu, ctění členové Kongresu, drazí přátelé, jsem velmi vděčen za pozvání, kterého se mi dostalo, abych mohl promluvit před společným zasedáním Kongresu „v zemi svobodných a domově statečných“. Rád bych se domníval, že důvodem pozvání je fakt, že jsem též synem tohoto velkého kontinentu, který nám všem dal tolik a vůči němuž neseme společnou odpovědnost.

Každý syn a každá dcera určité země mají jisté poslání, a tím je osobní a sociální odpovědnost. Vaší odpovědností coby členů Kongresu je umožnit této zemi vaší legislativní aktivitou, aby jako národ vzkvétala. Vy jste jeho tváří, jeho zástupci. Byli jste povoláni, abyste hájili a uchovávali důstojnost svých spoluobčanů v neúnavném a náročném úsilí zajistit obecné blaho, neboť to je hlavním úkolem veškeré politiky.

Politicky uvědomělá společnost se snaží plnit své poslání zajišťováním obecného blaha tak, že stimuluje rozvoj všech svých příslušníků, zejména těch, již jsou více než jiní zranitelní či vystavení různým nebezpečím. Legislativní aktivita je vždy založena na péči o člověka. K ní jste byli vybídnuti a vyzváni, k ní jste byli předvoláni těmi, kdo vás zvolili.

Hovor se všemi

Vaše práce mě nutí zamyslet se dvěma způsoby nad osobou Mojžíše. Na jedné straně symbolizuje patriarcha a zákonodárce izraelského lidu jeho potřebu udržet při životě smysl pro soulad věcí, a to právě pomocí legislativy. Na druhé straně nás pak osoba Mojžíšova vede přímo k Bohu, a tedy k pojmu lidské důstojnosti, všemu nadřazenému. Mojžíš představuje výbornou syntézu vaší práce: Byli jste vyzváni, abyste pomocí zákonů a práva hájili obraz a podobu, které do tváře každého člověka vdechl Bůh.

Přál bych si moci hovořit s vámi všemi a rád bych tak učinil pomocí historické paměti vašeho lidu

Dnes bych chtěl oslovit nejenom vás, nýbrž vaším prostřednictvím také všechen lid Spojených států amerických. Zde, společně s jeho zástupci, bych rád využil příležitosti k dialogu s mnoha tisíci mužů a žen, kteří se každý den snaží odvést kus poctivé práce, aby zajistili svým rodinám živobytí, vydělali peníze a – postupně – jim zajistili lepší život. Tito muži a ženy nejen platí daně, ale i nenápadně udržují při životě celou společnost. Svými činy přispívají k všeobecnému pocitu sounáležitosti, zakládají organizace podávající pomocnou ruku těm, kdo ji nejvíce potřebují.

Rád bych též zahájil dialog s mnoha staršími osobami, jež jsou klenotnicí moudrosti, nabyté životními zkušenostmi, a které se snaží – zejména na základě dobrovolné práce – sdílet tuto moudrost a schopnost pochopit a porozumět s jinými lidmi. Vím, že mnozí z nich jsou již na odpočinku, byť jsou stále aktivní; pracují nadále, aby pozvedli tuto zemi.

Chtěl bych též vést dialog se všemi těmi mladými lidmi, kteří pracují, aby naplnili své velké cíle a vznešené touhy, a kteří se mohou snadno nechat zlákat plytkými nabídkami, často ze strany dospělých, a pak v důsledku své nezralosti čelí nesnadným životním situacím. Přál bych si moci hovořit s vámi všemi a rád bych tak učinil pomocí historické paměti vašeho lidu.

Abraham Lincoln

Má návštěva se koná v čase, kdy si všichni muži a ženy dobré vůle připomínají životní výročí několika velkých Američanů. Bez ohledu na komplexnost historie a fakt lidské slabosti byli tito muži a ženy schopní navzdory všem rozdílnostem a omezením tvrdě pracovat a obětovat se (někteří za cenu vlastního života), aby zajistili lepší budoucnost jiným. Formovali základní hodnoty, jež navždy zůstanou zachovány v duši amerického lidu.

Abraham Lincoln (1809–1865), 16. prezident USA a první prezident z řad Republikánské strany.

Abraham Lincoln (1809–1865), 16. prezident USA a první prezident z řad Republikánské strany.

Lid prostoupený takovým duchem přežije mnohé krize, čas plný napětí a konfliktů, a pokaždé najde zdroje potřebné k tomu, aby kráčel dále, a to s velkou důstojností. Tito muži a ženy nám nabízejí, jak nazírat a interpretovat realitu. Jejich památka nás inspiruje, abychom uprostřed každodenních střetů a starostí čerpali z nejhlubších zřídel naší kultury. Rád bych zmínil čtyři takové Američany: Abrahama Lincolna, Martina Luthera Kinga, Dorothy Dayovou a Thomase Mertona.

V tomto roce si připomínáme 150. výročí zavraždění prezidenta Lincolna, strážce a ochránce svobody, který neúnavně pracoval na tom, aby „tento národ v boží přítomnosti poznal nový zrod svobody“. Budovat svobodnou budoucnost znamená milovat obecné blaho a spolupráci v duchu solidarity a rozhodování na nejnižším stupni.

Násilí ve jménu Boha

Všichni jsme si dobře vědomi znepokojující společenské a politické situace v dnešním světě a jsme jí hluboce zneklidněni. Náš svět se stále více stává místem násilných konfliktů plných nenávisti a krutostí, které jsou dokonce páchány ve jménu Boha, byť jsou často jen nástrojem extremistických ideologií. Znamená to, že musíme věnovat mimořádnou pozornost všem druhům fundamentalismu, ať již je spojen s náboženstvím, či ne.

Náš svět se stále více stává místem násilných konfliktů plných nenávisti a krutostí, které jsou dokonce páchány ve jménu Boha, byť jsou často jen nástrojem extremistických ideologií

Je třeba nalézt křehkou rovnováhu, abychom dokázali bojovat s násilím páchaným ve jménu náboženství, ideologie či ekonomického systému, přičemž musíme na druhé straně zachovávat základní svobody: svobodu vyznání a názoru i svobodu jednotlivce. Existuje však další pokušení, jemuž musíme vzdorovat především: simplicistické zjednodušování, které zná pouze zlo a dobro či, pokud chcete, hříšníky a spravedlivé.

Současný svět, plný otevřených ran, s nímž je konfrontováno tolik našich bratrů a sester, vyžaduje, abychom se postavili proti jakékoli formě polarizace, která jej může rozdělit na tyto dva tábory. Víme, že ve snaze zbavit se nepřátel můžeme čelit pokušení v sobě tyto nepřátele chovat. Napodobovat nenávist a násilí tyranů a vrahů je nejlepším způsobem, jak zaujmout jejich místo. To je něco, co jako lidské bytosti odmítáme.

Nastolení naděje

Naší odpovědí musí být oproti tomu naděje a úsilí hojit rány, stejně jako mír a spravedlnost. Požaduje se po nás, abychom sebrali odvahu a důvtip, a mohli tak vyřešit dnešní četné geopolitické a ekonomické krize. Dokonce i v hospodářsky rozvinuté části světa jsou příliš očividné dopady nespravedlivých struktur a činů.

Naše snaha musí směřovat k tomu, aby byla znovu nastolena naděje, napraveny křivdy a splněny všechny závazky, a mohl tak být podpořen blahobyt jednotlivců i národů

Naše snaha musí směřovat k tomu, aby byla znovu nastolena naděje, napraveny křivdy a splněny všechny závazky, a mohl tak být podpořen blahobyt jednotlivců i národů. Musíme kráčet vpřed společně v obnoveném duchu bratrství a solidarity a velkoryse spolupracovat na rozvoji obecného blaha.

Výzvy, jež před sebou máme, vyžadují obnovení ducha spolupráce, který v dějinách Spojených států amerických vykonal tolik dobrého. Složitost, závažnost a naléhavost těchto výzev nás nutí sáhnout do pokladnice zdrojů a talentů, pokračovat v tom, abychom podporovali jeden druhého, s respektem k našim odlišnostem, různé etice a přesvědčení.

Martin Luther King

V této zemi přispěla rozličná náboženství k tomu, že zde mohla být vybudována a posílena společnost jako taková. Je důležité, že dnes, stejně jako v minulosti, je hlas víry v Boha opětovně slyšen, neboť je hlasem bratrství a lásky, který se snaží v každém jedinci a společně probudit to nejlepší. Taková spolupráce je mocným zdrojem v bitvě proti nové, globální formě otroctví, zrozené ze sociální nespravedlnosti, jež může být překonána jen pomocí nové politiky a nových forem společenského povědomí.

Martin Luther King (1929–1968), baptistický kazatel, vůdce afroamerického hnutí za občanská práva.

Martin Luther King (1929–1968), baptistický kazatel, vůdce afroamerického hnutí za občanská práva.

Politika je namísto toho výrazem naší naléhavé potřeby žít jako celek, potřeby vybudovat jako celek velké společné dobro: společnost, která obětuje partikulární zájmy, aby bylo možné sdílet, v míru a spravedlivě, jeho výhody a zájmy, stejně jako společenský život. Nepodceňuji těžkosti, jež jsou v tom zahrnuty, povzbuzuji vás však v tomto úsilí.

Tady opět myslím na pochod, který Martin Luther King vedl před 50 lety ze Selmy do Montgomery jako část kampaně za splnění svého „snu“, v jehož rámci budou Afroameričané požívat plných občanských a politických práv. Tento sen nás nadále inspiruje. Jsem šťasten, že USA jsou pro mnohé nadále zemí, v níž je možné splnit si své sny. Sny, jež vedou k činům, účasti a angažovanosti. Sny, jež probouzejí to, co je v životě člověka nejpravdivější a nejryzejší.

Budování národa

V uplynulých staletích do této země přišly miliony lidí, aby si svůj sen splnily a vybudovaly si svobodnou budoucnost. My, lidé tohoto kontinentu, se nebojíme cizinců, protože mnoho z nás dříve cizinci bylo. Říkám vám to jako syn emigrantů s vědomím toho, že mnozí z vás jsou potomky emigrantů právě tak. Bohužel, práva těch, kdo tu byli dávno před námi, nebyla vždy respektována. Těmto jedincům a národům bych z místa, jež představuje srdce americké demokracie, rád vyjádřil svůj nejhlubší obdiv a uznání.

Budovat národ znamená uznat, že musíme být ustavičně ve styku s druhými, že musíme odmítnout jakýkoli nepřátelský způsob uvažování, abychom si navzájem mohli pomáhat, v neustávajícím úsilí učinit to nejlepší, čeho jsme schopni

První střety s prapůvodními obyvateli byly často divoké a násilné, je však obtížné soudit minulost prizmatem současnosti. Když se nicméně cizinec, jenž k nám dorazí, na nás obrátí s naléháním, nesmíme opakovat hříchy a omyly minulosti. Musíme nyní žít tak ušlechtile a spravedlivě, jak je to jen možné, neboť vychováváme nové generace, aby se neotáčely zády k našim „sousedům“ a všemu kolem nás.

Budovat národ znamená uznat, že musíme být ustavičně ve styku s druhými, že musíme odmítnout jakýkoli nepřátelský způsob uvažování, abychom si navzájem mohli pomáhat, v neustávajícím úsilí učinit to nejlepší, čeho jsme schopni. Jsem přesvědčen, že to dokážeme.

Zlaté pravidlo

Náš svět se potýká s uprchlickou krizí rozměrů, jaké jsme nezažili od druhé světové války. Představuje to pro nás velkou výzvu a znamená to, že budeme muset učinit mnohá těžká rozhodnutí. Také na tomto kontinentu tisíce lidí putují na sever, aby nalezly lepší život pro sebe i své milované, aby se chopily své velké příležitosti. Cožpak totéž nechceme pro své děti?

Umožněme druhým, aby měli stejné příležitosti, jež hledáme sami pro sebe. Pomozme druhým růst stejným způsobem, jímž bychom chtěli, aby bylo pomoženo nám.

Nemusíme se děsit jejich počtů, spíše bychom se měli zamyslet nad jejich osobnostmi, pohlédnout jim do tváře, poslechnout si jejich příběhy, pokusit se zareagovat na jejich dilemata, jak nejlépe jsme jenom schopni. Zareagovat způsobem, který bude humánní, spravedlivý a bratrský. Musíme odolat běžnému pokušení dneška, kdy se snažíme zbavit všeho, co představuje nějaký problém.

Připomeňme si zlaté pravidlo: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“ (Matouš 7,12). Toto pravidlo nás vede neochvějně jedním směrem. Nakládejme s druhými se stejným zanícením i soucitem, s nimiž bychom chtěli my, aby oni nakládali s námi. Umožněme druhým, aby měli stejné příležitosti, jež hledáme sami pro sebe. Pomozme druhým růst stejným způsobem, jímž bychom chtěli, aby bylo pomoženo nám.

Spravedlivý trest

Stručně řečeno, pokud chceme bezpečí, mějme je, pokud chceme život, nechť je nám dán, pokud chceme příležitosti, ať je máme. Měřítko, jež používáme u druhých, bude však stejné, jaké čas jednoho dne použije, když bude poměřovat nás. Zlaté pravidlo nám také připomíná naši odpovědnost chránit a bránit lidský život ve všech stadiích jeho vývoje.

Povzbuzuji všechny, kdo jsou přesvědčeni, že spravedlivý, byť nezbytný trest nikdy nesmí být prost dimenze naděje a mety rehabilitace

Toto přesvědčení mě od chvíle, kdy jsem se stal duchovním, vedlo k tomu, abych se na různých úrovních vyslovoval pro zrušení trestu smrti. Jsem přesvědčen, že tato cesta je tou nejlepší, neboť každý život je něčím posvátným, každá lidská bytost je obdařena nezcizitelnou důstojností a společnost může jen těžit z toho, když rehabilituje ty, kdož byli odsouzeni za zločin.

Mí bratří biskupové nedávno obnovili svou výzvu, aby byl trest smrti zrušen. Já je v tom nejen podporuji, povzbuzuji všechny, kdo jsou přesvědčeni, že spravedlivý, byť nezbytný trest nikdy nesmí být prost dimenze naděje a mety rehabilitace.

Dorothy Dayová

V této době, kdy jsou sociální ohledy tak důležité, nemohu nezmínit boží služebnici Dorothy Dayovou, která založila Hnutí katolických dělníků. Její společenský aktivismus, oddanost věci spravedlnosti a úsilí pomáhat utlačovaným byly inspirovány evangeliem, její vírou a životy svatých.

Dorothy Dayová (1897–1980), novinářka zaměřená na sociální aktivity, pacifistka.

Dorothy Dayová (1897–1980), novinářka zaměřená na sociální aktivity, pacifistka.

Jakého pokroku se v této oblasti dosáhlo v mnoha částech světa! Kolik toho bylo učiněno v těchto prvních letech 3. tisíciletí, aby byli lidé pozdviženi z nejhlubší chudoby! Vím, že sdílíte mé přesvědčení, že je třeba učinit ještě mnohem více a že v časech krizí a tíživé ekonomické situace nesmí být zapomenut duch globální solidarity.

Ve stejném čase bych vás chtěl vyzvat, abyste měli na mysli, že všichni tito lidé kolem nás jsou chyceni v pasti chudoby. Také oni potřebují, aby jim byla poskytnuta naděje. Boj s chudobou a hladem musí být veden ustavičně a na mnoha frontách, zejména pak u jejich kořenů.

Vím, že mnoho Američanů se dnes, stejně jako v minulosti, snaží s tímto problémem vypořádat. Není třeba zdůrazňovat, že součástí tohoto velkého úsilí je vytváření a distribuce bohatství. Náležité využívání přírodních zdrojů, správná aplikace moderních technologií a využití ducha podnikavosti jsou základními prvky ekonomiky, která chce být moderní, všezahrnující a udržitelná.

Laudato si’

„Podnikání je vznešené povolání, zaměřené na generování bohatství a vylepšování světa. Může být plodným zdrojem prosperity v oblasti, jíž se věnuje, zejména pokud sleduje tvorbu pracovních míst jako důležitou složku služby ve prospěch veřejného blaha“ (encyklika Laudato si’, 129).

„Toto veřejné blaho zahrnuje též zemi, což je ústřední téma encykliky, kterou jsem nedávno vydal, abych „se všemi lidmi zahájil dialog o našem společném domově“ (Laudato si’, 3). „Potřebujeme dialog, do nějž je zahrnut každý, neboť environmentální výzvy, jež před námi stojí, a jejich lidské kořeny se týkají nás všech a všechny také postihují.“ (Laudato si’, 14)

V Laudato si’ vyzývám k odpovědnému, smělému úsilí „přesměrovat naše kroky“ a odvrátit nejvážnější dopady zhoršování životního prostředí působeného lidskou činností

(Papežská encyklika Laudato si’ byla publikována letos 18. června. Ve více než dvou stech odstavcích – právě k nim papež ve své americké řeči odkazuje v uvedených číslech – se tento dokument věnuje péči o životní prostředí i o člověka. Pojmenování Laudato si’ – v překladu „Budiž pochválen“ – pochází z Chvalozpěvu stvoření od sv. Františka z Assisi – pozn. red.)

V Laudato si’ vyzývám k odpovědnému, smělému úsilí „přesměrovat naše kroky“ (Laudato si’, 61) a odvrátit nejvážnější dopady zhoršování životního prostředí působeného lidskou činností. Jsem přesvědčen, že to můžeme ovlivnit, a nemám žádné pochyby, že USA – a tento Kongres též – v tom budou hrát důležitou úlohu.

Teď nastal čas smělých činů a strategií, spřádaných s cílem uplatnit „kulturu péče“ (Laudato si’, 231) a „jednotný přístup v boji s chudobou a při obnovování důstojnosti osob vyloučených ze společnosti, který zároveň chrání přírodu“ (Laudato si’, 139).

„Disponujeme svobodou, jež je nezbytná, aby omezovala a nasměrovala moderní technologie“ (Laudato si’, 112), „aby byl nalezen inteligentní způsob, jak (...) rozvíjet a omezovat naši moc“ (Laudato si’, 78) a technologie byla dána „do služeb jiného druhu pokroku, takového, jenž je zdravější, lidštější, sociálnější a ucelenější“ (Laudato si’, 112). V tomto ohledu jsem si jist, že jedinečné akademické a výzkumné instituce v USA k tomu mohou v příštích letech přispět zásadní měrou.

Thomas Merton

Před sto lety, když začala první světová válka, kterou tehdejší papež Benedikt XV. označil za „nesmyslné vraždění“, se narodil další významný Američan: trapistický mnich Thomas Merton. Zůstává zdrojem duchovní inspirace a duchovním vůdcem pro mnoho lidí.

Thomas Merton (1915–1968), trapistický mnich, katolický spisovatel, sociální aktivista.

Thomas Merton (1915–1968), trapistický mnich, katolický spisovatel, sociální aktivista.

Ve vlastním životopisu napsal: „Přišel jsem na svět. Svobodný ve své přirozenosti, obraz Boha, byl jsem nicméně zajatcem vlastní násilnosti a sobeckosti v obraze světa, do něhož jsem byl zrozen. Tento svět byl obrazem pekla, plný lidí, jako jsem byl já, milujících Boha, a přesto jej nenávidějících, žijících namísto toho ve strachu z beznadějných, rozporuplných tužeb.“

Merton byl především člověkem modliteb, myslitel, který zpochybňoval jistoty své doby a otevřel nové horizonty lidským duším i církvi. Byl také člověkem dialogu, propagátorem míru mezi národy a náboženstvími. Z této perspektivy dialogu bych rád vyzdvihl úsilí vynaložené v uplynulých měsících s cílem pomoci překonat dějinné rozdíly spojené s bolestiplnými epizodami minulosti. Je mou povinností stavět mosty a pomáhat všem mužům i ženám, aby dělali totéž, a to všemi možnými způsoby.

Cesta dialogu

Když země, které se k sobě nechovaly přátelsky, znovu nastoupí cestu dialogu – dialogu, který mohl být přerušen z toho nejlegitimnějšího ze všech důvodů –, otevřou se pro všechny nové možnosti.

To vyžadovalo a vyžaduje odvahu a smělost, což není totéž co nedostatek odpovědnosti. Dobrý politický lídr je ten, kdo se při zohlednění zájmů všech chopí příležitosti v duchu otevřenosti a pragmatismu. Dobrý politický lídr vždy zvolí raději možnost zahájení dialogu než ovládnutí určitého prostoru (Evangelii gaudium, 222-223).

(Evangelii gaudium, česky Radost evangelia, je apoštolská exhortace, kterou vydal papež František 24. listopadu 2013 při zakončení Roku víry. Originální znění napsal ve španělštině poté, co se vrátil ze Světových dnů mládeže 2013. Exhortace znamená pobídnutí či povzbuzení, v církevním významu pak povzbuzující kázání. Jde o dokument nižšího významu, než je encyklika – pozn. red.)

Když země, které se k sobě nechovaly přátelsky, znovu nastoupí cestu dialogu – dialogu, který mohl být přerušen z toho nejlegitimnějšího ze všech důvodů –, otevřou se pro všechny nové možnosti

Být ve službách dialogu a míru též znamená být rozhodnut minimalizovat a v dlouhodobém ohledu také ukončit množství ozbrojených konfliktů ve světě. Zde se musíme sami sebe ptát: Proč jsou zbraně prodávány těm, kdo mají v úmyslu způsobit nevýslovné utrpení jedincům i celé společnosti? Je smutné, že odpověď – jak všichni víme – je ta, že se tak činí pro peníze: peníze nasáklé krví, často krví nevinných. Vzhledem k hanebnému, hříšnému tichu, které jej provází, je naší povinností začít se tímto problémem zabývat a zastavit obchodování se zbraněmi.

Tři synové a jedna dcera této země, čtyři jedinci a čtyři sny: svoboda u Abrahama Lincolna, svoboda v pluralitě a odmítnutí vylučování u Martina Luthera Kinga, sociální spravedlnost a práva jedince u Dorothy Dayové a schopnost dialogu a otevření se Bohu u Thomase Mertona. Čtyři zástupci amerického lidu.

Zpochybňování základních vztahů

Svou návštěvu vaší země ukončím ve Filadelfii, kde se zúčastním Celosvětového setkání rodin. Je mým přáním, aby v průběhu celé mé návštěvy byla rodina neustále se vracejícím tématem. Jak zásadní byla rodina v procesu budování této země! A jak důležité je, aby měla nadále naši podporu a těšila se povzbuzení z naší strany!

Rodina je ohrožena možná jako nikdy předtím, a to zevnitř i zvnějšku. Zpochybňovány jsou základní vztahy, stejně jako základ manželství a rodiny.

Nemohu ovšem v tomto ohledu skrýt své obavy, neboť rodina je ohrožena možná jako nikdy předtím, a to zevnitř i zvnějšku. Zpochybňovány jsou základní vztahy, stejně jako základ manželství a rodiny. Mohu jen zopakovat, jak důležitý je rodinný život, a především kolik bohatství a krásy se v něm ukrývá.

Zejména bych chtěl obrátit pozornost na ty členy rodiny, kteří jsou nejzranitelnější, tedy na děti a mládež. Pro mnohé z nich se na obzoru rýsuje budoucnost, naplněná bezpočtem příležitostí, mnozí jiní jsou však, zdá se, dezorientováni a bloudí bez cíle, lapeni v bezvýchodném labyrintu násilí, týrání a beznaděje.

Systém a příležitosti

Jejich problémy jsou také našimi problémy. Nemůžeme se jim vyhnout. Musíme jim čelit společně, hovořit o nich a hledat řešení, spíše než zabředávat do prázdných diskusí. Hrozí zde sice nebezpečí zjednodušování, můžeme ale říci, že žijeme v systému, který nutí mladé lidi, aby rodiny nezakládali, protože se jim v budoucnu nemusí dostat příležitostí. Stejný systém na druhou stranu předkládá jiným tolik příležitostí, že jsou rovněž odrazováni, aby založili rodinu.

Žijeme v systému, který nutí mladé lidi, aby rodiny nezakládali, protože se jim v budoucnu nemusí dostat příležitostí. Stejný systém na druhou stranu předkládá jiným tolik příležitostí, že jsou rovněž odrazováni, aby založili rodinu.

Národ může být pokládán za veliký, pokud hájí svobodu, jak činil Lincoln, pokud pěstuje kulturu, která umožňuje lidem „snít“ o plně rozvinutých občanských právech pro všechny, jak o to usiloval Martin Luther King, když bojuje za spravedlnost a zastává se utlačovaných, jak předvedla svou neúnavnou prací Dorothy Dayová, prací, jež je plodem víry přeměněné v dialog, zasévající mír hloubavým stylem Thomase Mertona.

V těchto několika poznámkách jsem se snažil představit některá z bohatství, jež jsou součástí dědictví vaší kultury, součástí ducha amerického lidu. Je mým přáním, aby se tento duch dále rozvíjel a rostl, aby z něj co možná nejvíce mladých lidí mohlo těžit a přebývat v zemi, která inspirovala tolik osobností, aby snily svůj sen.

Bůh žehnej Americe!

Papežův projevu před společným zasedáním amerického Kongresu přednesený ve čtvrtek 24. září 2015 ve Washingtonu je důležitý dokument doby, který se dotýká témat, s nimiž se potýkáme i my, občané jedné malé země ve středu Evropy. (Titulek a mezititulky jsou redakční.)

  • Přečtěte si rovněž esej Tomáše Halíka, který držitel Templetonovy ceny inspirovaný papežovým projevem napsal pro LN.