Páni fotbalisti, na férovku

Je to úspěch, vyhrát skupinu fotbalové nudy? A kdy se nám něco podobného ještě podaří?

Mezi úspěchem a neúspěchem vede hranice o tloušťce jednoho gólu, v případe zápasu Polsko - Česko (0:1) gólu Petra Jiráčka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice
Mezi úspěchem a neúspěchem vede hranice o tloušťce jednoho gólu, v případe zápasu Polsko - Česko (0:1) gólu Petra Jiráčka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Není docela fér, když fotbalový zápas odehrají více než dvě desítky borců, ale pak o tom píše jeden reportér. To se mu to radí a přemýšlí, když není závislý na deseti spoluhráčích, a kteří mu kazí hru, protože právě nemají formu, štěstí, chuť a tak. Proto jsme se v pátek rozhodli, že glosu o sobotním zápasu Česka proti Polsku a také o bytí a nebytí českých fotbalistů na mistrovství Evropy nenapíše jeden novinářský Rosický (kterého mezi sebou ostatně nemáme), nýbrž celý tým, takový, jaký zkrátka je.

Podobně jako česká fotbalová reprezentace neoplýváme mnoha individualitami světového formátu, alespoň co se sportovní žurnalistiky týká, že ano, a ani naše souhra není zrovna barcelonská, jak shledáte. A tak z toho není jedna glosa, ale několik nezávislých postřehů, bezprostředních myšlenek. Nakolik souvisejí, není jisté. Řadíme je za sebou v pořadí, v jakém se o sobotní noci ocitaly ve sběrné e-mailové schránce. V každém případě českým fotbalistům gratulujeme k postupu do čtvrtfinále.

Martin Rychlík: Národní povaha?

Je tomu už nějaký pátek, co argentinský sociolog Eduardo P. Archetti napsal zajímavý článek (který vyšel i česky v etnologickém časopise) o souvislosti takzvaně „národní povahy“ s fotbalovým stylem a pojetím hry. Argentinskému fotbalu bývala prý vlastní hravost, tvořivost, kuráž i jakási nespoutanost, která dostala vlivem evropské čutané zásadní ránu. Nejen po šokující, leč i hodně dávné výhře Československa 6:1 nad Argentinou v roce 1958 změnil tento bujný národ svou taktiku. Je efektivnější, opatrnější a – nudnější.

Od doby, kdy na přelomu tisíciletí přehrávali Češi nejlepší týmy světa jako Nizozemsko nebo Itálii, se jejich kádr a souhrnný talent hodně proměnil. Povadl. Ale něco z té národní taktiky, která nenabídla mnoho odvahy nebo chuti zariskovat s nasazením nových hráčů do sestavy typu Daridy, zůstalo. Schopnost zapnout, odpovědně bránit a čekat na příležitost, kterou zvládne tým efektivně využít, se naplnil i o sobotním večeru ve Vratislavi.

Pavel Pokorný: Už jsem pochopil Baroše a Bílka

Nechci psát oslavnou ódu na české fotbalisty, i když uznání si za postup a předvedený výkon v druhém poločase určitě zaslouží. Po mé dřívější kritice Michala Bílka a Milana Baroše se také spravedlivě sluší podotknout, že právě tito dva borci udělali pro postup v sobotním utkání možná nejvíc. Nechť Pilař, Jiráček, Limberský či Hübschman odpustí. Vysvětlím.

Milan Baroš překvapil již v prvním dějství, kdy počet faulů na něj, pokud se nepletu, převýšil jeho nedovolené útočné ataky. Vystřelil. Obešel hráče soupeře. Několikrát skvěle zpracoval míč. A přes hlášení televizních komentátorů, že chlapci nechtěli jít do „rizika“, čímž měli na mysli přihrávku na osamoceného „Baryho“ někde u pokutového území, se Baroš zcela nečekaně dostal i do jasné gólové příležitosti a chybělo opravdu málo… Tehdy jsem si uvědomil geniální záměr trenéra Bílka. A svůj omyl.

Bílek nestaví Baroše s pravidelností hraničící s umanutostí proto, aby ho naprosto znemožnil. Je to složitější. V minulých utkáních na taktickém záměru naordinovaném koučem naprosto bezchybně spolupracující útočník ukolébal všechny soupeře k přesvědčení, že od něj se již ničeho nemusejí obávat. Vždyť i v sobotu pokoření Poláci se radovali z toho, že Baroš jistojistě proti nim opět nastoupí v základní sestavě. A on nakonec nahrál na vítězný gól Jiráčka a měl ještě pár dalších hezkých momentů. Hrál dobře, přestože sám gól nevstřelil.

Tohle se tedy Michalu Bílkovi povedlo. Všechna čest. Co vymyslí trenérský mág, myšleno bez ironie, na čtvrtfinále? Baroš už se prozradil. Ale pravda je nejspíš taková, že náročný trenér chce od něj ještě víc. Góly. Čas, kdy si „Bary“ měl hrát na motovidlo, už vypršel. Je třeba to rozbalit v plné parádě, protože Euro 2012 zdaleka nekončí. A Rusové balí kufry. Kdo by to před týdnem čekal?

Lukáš Novotný: Půjčte jim euro

Ve skupině A se děly věci. Nádherná zápletka a nečekaná pointa. Když po vítězném mači proti Polsku naskočila na našem televizoru stránka 206 teletextu, byla to možná ještě větší euforie než postup českého týmu. Řekové přeskočili Rusy...!

Okamžitě jsem si vzpomněl na cestu tramvají ve Vratislavi k zápasu se zadluženým kolegou z EU. Ve chvíli, kdy kolem nás projížděl autobus s řeckými fanoušky, ozvalo se ze zadýchané soupravy skandování: „Půjčte jim euro, půjčte jim euro.“

Všechno je jinak: Řekové si Euro vzali sami a s nimi i Češi. Alespoň na dalších pár dní. Symbol v tom nehledejme, tohle je fotbal.

Zapomeňme na základní skupinu, na pískot na Baroše, Bílka. Jsme ve hře a druhý poločas utkání s Poláky ukázal, že se o výhru dokážeme poprat. Ve čtvrtfinále nás ale čeká jiná liga, stejně jako by čekala severní sousedy. Ti by si postup ze skupiny za skvělou organizaci šampionátu zasloužili. Ale tohle je přeci fotbal.

Petr Bušta: Chladnokrevně vzato...

Časem to všechno zmizí z paměti:

Jak to napřed vypadalo, že by se mělo v klídku postoupit z kvalifikační skupiny do baráže. Jak to pak vypadalo, že jestli, tak tedy jedině zázrakem. (A Bílek ven!) A jak jsme pak postoupili až na šampionát.

Jak se potom zdálo, že na mistrovství máme nejlehčí základní skupinu, z níž proklouznout do čtvrtfinále je skoro povinnost. A jak se po prvním zápase s Rusy udělalo jasno, že jestli někdo jistě nikam nepostoupí, bude to Česko. (Bílek ven, Plašil, Rezek, Baroš, samozřejmě!)

Jak na nás v sobotu polští junáci prvních dvacet minut vlétli, srdce fanoušků i komentátorů zkrušila malomyslnost a pochopili, že tohle je tedy konec. Všichni ven, respektive domů! A jak jsme pak postoupili...

Zmizí z paměti, jaký je právě letos postup do čtvrtfinále fenomenální úspěch! Že totiž – poměřováno chladnou hlavou – momentálně český fotbal en bloc není zrovna mezi osmi nejlepšími v Evropě, a to výsledkově, herně ani individualitami. A hlavně že reprezentační tým v průběhu kvalifikace, ba dokonce i v průběhu mistrovství prochází zápas po zápase rozsáhlou obměnou za pochodu, generační i lidskou, až to zavání improvizací. A vůbec není vyzrálý. Nad jeho hrou lze dlouhé minuty plakat. A pak najednou půl zápasu soupeři nedovolí, aby si zahrál byť jen kartu ze své hry... Proto o něm evropští odborníci často říkají, že je výkonnostně nevyrovnaný, nevyzpytatelný, jeho herní projev nečitelný a dvakrát se na to nedá koukat.

Jednou pro vždy pochopme, že tohle všechno zmizí časem z paměti. Zůstane jen statistický fakt: V roce 2012 Česko vyhrálo základní skupinu mistrovství Evropy a postoupilo do čtvrtfinále. To je na Česko ve vztahu k mistrovství Evropy dobrý průměr. No není ten fotbal nádherný?

Luděk Bednář: Kdo hraje doma?

S fotbalem to je jako s finančními trhy. Je stejně nevyzpytatelný. A zejména hrají-li spolu ve skupině tři slovanské týmy – Česko, Polsko a Rusko – a s nimi Řecko, jako tomu bylo na právě se odehrávajícím mistrovství Evropy. Nezbývá než otázka, jež dnes sužuje mnohé ekonomy: Kde je ona oslavovaná racionalita?

Jak správně předpovídala ČESKÁ POZICE, byla to skupina fotbalové nudy. Tedy co se týče předvedeného fotbalu. Lidského dramatu, jak je v tradici těchto tří slovanských zemí a Řecka, však bylo v jejich vzájemných fotbalových utkáních víc než dost. Postup českého reprezentačního týmu ze skupiny A z prvního místa je toho víc než přesvědčivým důkazem. Zasloužil si jej šesti minutami dobrého fotbalu v zápase s Řeckem a druhým poločasem s Polskem. Šest bodů z devíti na domácí půdě, tedy 66procentní úspěšnost, je ucházející.

Proč na domácí půdě? Vratislav, v níž český fotbalový tým odehrál všechny své zápasy ve skupině, je podle některých hypotéz pojmenovaná po údajném zakladateli města, českém knížeti Vratislavovi I. (888–921), otci patrona české země svatého Václava a jeho bratra Boleslava. A podle knihy Mikrokosmos. Portrét jednoho středoevropského města britských historiků Normana Daviese a Rogera Moorhouse patřila v letech 1335 až 1526 za vládnutí Lucemburků a Jagellonců k českému království. A nebudeme-li mít předsudky, patřila k němu i v období 1526 až 1740 za panování Habsburků.

Z hlediska domácí půdy nejvíc mrzí porážka jedna ku čtyřem od Rusů hned v prvním zápase ve skupině. Zápas s Řeckem byla od zmíněné šesté minuty skutečná fotbalová nuda. A mač s Polskem, kteří Vratislav nazývají Wroclaw, bylo něco jako utkání odvěkých pražských rivalů Sparty a Slavie – jen na mezistátní úrovni. V takových zápasech příliš nerozhoduje předvedená kvalita, ale komu právě fandíte. Tentokrát jsme byli spíš úspěšnější než fotbalovější my Češi.

Proto spolu s Řeckem postupujeme dál ze skupiny. Jen doufejme, že nebudeme muset hrát ve Varšavě s dalším historickým vlastníkem Vratislavi Německem, pro nějž to odjakživa byla Breslau. Jeho bitva s Řeckem, zejména pokud dnešní volby v této zemi vyhrají politické strany, jež všechny současné řecké problémy svádějí na Německo, by byla, nejen co se týká fotbalu, mnohem pikantnější.

Ondřej Koutník: Konec generace fotbal

Před osmi lety byli v národním týmu považováni za mladé a perspektivní, oproti matadorům jako Šmicer, Poborský, Nedvěd, Galásek... A vida, pomalu se blíží konec této generace hráčů kolem Tomáše Rosického (zahraje si vůbec ještě za reprezentaci vzhledem k neustálým zdravotním lapáliím?) a Milana Baroše. Petra Čech je gólman, ten by si při dobrém zdraví a formě ještě jedno dvě „eura“ odchytat mohl.

Nemusíme se ale příliš obávat. Tým už nyní táhnou jejich kolegové, kteří mají velkou část fotbalové budoucnosti ještě před sebou. Hráči jako Petr Jiráček (26), Václav Pilař (23) či Theodor Gebre Selassie (25) možná nejsou novou výjimečnou generací. Očekávání, že budou postupovat na evropské a světové šampionáty, je však asi přiměřené. A vše ostatní je nad plán.

Walrus Krize a katarze 18:23 18.6.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 18.6.2012 06:23 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.