Ovlivňuje nás více kultura, nebo příroda?

Opět vzplál ideologický spor o základech kulturní antropologie, jež se zabývá způsoby života lidských populací v minulosti i současnosti.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Napoleon ChagnonČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Loni opět vzplála vášnivá diskuse okolo současného amerického kulturního antropologa Napoleona A. Chagnona, jenž proslul výzkumy jihoamerického kmene Janomámů. Na začátku minulého roku totiž zveřejnil svou autobiografii Noble Savages: My Life Among Two Dangerous Tribes – the Yanomamo and the Antropologists (Ušlechtilí divoši. Můj život mezi dvěma nebezpečnými kmeny – Janomámy a antropology).

Ohlíží se v ní za svou pohnutou profesní kariérou a podává vlastní výklad geneze sporů, jež vyvolaly výsledky jeho výzkumů i údajné způsoby, jimiž je prováděl. Zabývá se nejen možnými rolemi a motivy jednotlivých účastníků letité „kauzy Janomámové“, ale otvírá i klíčové antropologické otázky. A do ohniska střetu staví tu lidské přirozenosti:

  • Co naše chování a prožívání ovlivňuje více – kultura, nebo příroda?

Chagnonův postoj lze vyčíst přímo z dedikace knihy – věnoval ji totiž Richardu Alexanderovi a Edwardu O. Wilsonovi, americkým zastáncům biologické determinace. Spíše v tom lze spatřovat jádro sporu než v otaznících okolo způsobů, jimiž získával etnografická data.

Terénní výzkum

Napoleon Chagnon patří mezi žijící klasiky oboru antropologie. Od roku 1964 průběžně provádí terénní výzkumy Janomámů, o nichž napsal mnoho studií a knih. Nejvíce ho pak proslavila práce z roku 1968 Yanomamo, the Fierce People (Janomámové, zuřivý lid), v níž popsal nejen kulturu Janomámů, ale i okolnosti, za nichž u této etnické skupiny provedl své první výzkumy.

Americký antropolog Napoleon A. Chagnon teprve časem přišel na způsob, jak od Janomámů získat relevantní dataLíčí v ní i dnes již legendární historku, jak na něho Janomámové políčili důmyslnou past, aby mu nemuseli sdělit svá skutečná jména, která potřeboval kvůli sběru genealogických dat a studia místního příbuzenského systému. Nejenže jim skočil na špek, když si navymýšleli jména jako „dlouhý ocas“, „prdnutý dech“ či „chlupatá kunda“, ale také mu udávali nesmyslné genealogické vztahy.

Teprve časem přišel na způsob, jak od Janomámů získat relevantní data. Nejen proto se tato kniha stala povinnou četbou hojně používanou na úvodních kurzech antropologie a jednou z nejčtenějších antropologických prací. Chagnon v ní totiž odkrývá tajemství, jak se takový výzkum provádí.

Vedle těchto svých antropologických prací přispěl i k rozvoji vizuální antropologie. Spojil totiž své síly s dokumentaristou Timothym Aschem a z jejich spolupráce vznikla dnes již klasická díla etnografického filmu – The Ax Fight (Boj sekerami) či The Feast (Hostina). Filmů o Janomámech vzniklo nakonec tolik, že se mohl konat filmový festival věnovaný pouze jim.

Obvinění a profesní etika

Na přelomu 20. a 21. století na veřejnost pronikla četná obvinění Chagnona z neetického chování k Janomámům, z falšování dat či třeba z podněcování válek mezi nimi. Oficiálně vznesená obvinění mají co do činění s profesní etikou. Spory však podnítily nejen údajné postupy, jež zvolil při terénních výzkumech, ale nemálo vášní vyvolaly i výsledky, k nimž na základě dlouhodobého sběru dat dospěl.

Spory okolo Chagnona musíme číst jednak na základě profesního etického kódu, jednak v kontextu základních postulátů americké kulturní antropologieOtřásají totiž ideologickými základy kulturní antropologie, jak se jí rozumělo většinu 20. století. Spory okolo Chagnona však musíme číst jednak na základě profesního etického kódu, jednak v kontextu základních postulátů americké kulturní antropologie.

Chagnon uvedl, že již v roce 1994 mu někteří kolegové psali a telefonovali, že se o něho zajímá publicista Patrick Tierney. Pátrá po zdrojích financování jeho výzkumů, chce znát názory na něho a snaží se vypátrat informace, které by ho mohli u kolegů i veřejnosti poškodit. Z výsledků mnohaleté Tierneyho snahy vzešla v roce 2000 jeho kniha Darkness in El Dorado: How Scientists and Journalists Devastated the Amazon (Temnota v El Doradu. Jak vědci a novináři zpustošili Amazonii).

Tierney v ní obvinil Chagnona, že úmyslně podněcoval válečné konflikty mezi Janomámy, aby získal oporu pro svou sociobiologickou teorii, že u tohoto indiánského kmene se odehrává selekce ve prospěch agresivních a dominantních mužů. Chagnon skutečně na základě sběru rozsáhlých genealogických dat odhalil silnou korelaci mezi úspěchem válečníků ve válkách o ženy a reprodukčním úspěchem bojovníků. Řečeno jinak, že efektem sledování úspěchu ve „válkách o vagíny“ je vyšší počet potomků.

Tierney dále obvinil Chagnona a lékaře, že nesou vinu na epidemii spalniček, jež mezi Janomámy propukla. A problematickou se rovněž stala uvedená nadmíru úspěšná Chagnonova kniha Janomámové, zuřivý lid. Podle Tierneyho obsahuje lži, které se předkládají studentům jako základní látka oboru. Napadl nejen Chagnona, ale i další členy týmu – například francouzský antropolog Jacques Lizot měl platit janomámským chlapcům za sex.

Otevřený střet

Tierneyho kniha se stala katalyzátorem, který přetavil silné napětí mezi Chagnonem a dalšími antropology v otevřený střet. Ještě před jejím zveřejněním antropologové Terence Turner a Leslie Sponsel e-mailem oslovili tehdejší prezidentku Americké antropologické asociace Louise Lampherovou a varovali ji, že je na obzoru skandál, který může antropologii poškodit u veřejnosti.

Mimo jiné v něm napsali, že to může být skandál, který nemá „svým rozsahem, důsledky a čirou zločinností a prohnilostí v historii antropologie srovnání… hrůzný příběh je skutečným antropologickým srdcem temnoty za hranicemi představivosti i Josepha Conrada (nikoli však, možná, Josefa Mengeleho)“.

Kniha publicisty Patricka Tierneyho Temnota v El Doradu se stala katalyzátorem, který přetavil napětí mezi Chagnonem a dalšími antropology v otevřený střetKauzy se chytili novináři a skandál byl na světě. Na stránkách deníků se objevovaly palcové titulky „Machistická antropologie“, „Antropologové vzteklí psi“ či „Antropologie vstupuje do období kanibalismu“. Americká antropologická asociace ustanovila pracovní skupinu El Dorado, jež měla vše řádně prošetřit a zabývat se celkem dvanácti obviněními. Mimo jiné, že Chagnon zastrašoval Janomámy střelbou pistolí ve vesnicích nebo že měl své studenty jako cíle útočných německých ovčáků.

Závěry skupiny, která mnohému přitakala, nakonec Americká antropologická asociace v roce 2005 v referendu odmítla. Hlavním důvodem byla zejména prokazatelná podjatost členů týmu, kteří nejednali při vyšetřování objektivně a již v průběhu zjišťování skutečného stavu věci zveřejňovali předpojatá prohlášení.

Příčina problémů

Chagnon ve své knize Ušlechtilí divoši vzpomíná na terénní výzkumy, jež od poloviny šedesátých let mezi Janomámy průběžně provádí. Vrací se nejen ke kauze, jak ho jeho informátoři napálili ohledně svých jmen, ale i vypráví, jak se rozhodl hostit svou rodinu u sebe. Tropický les a podmínky života v něm však jeho žena a děti nezvládly a záhy se vrátily do Caracasu.

Značnou část knihy pak líčí svou verzi zrodu sporu o jeho výzkumy a výsledky. Bezprostřední příčinu problémů spatřuje v působení řádu Salesiánů, kteří mezi Janomámy vyvíjejí své misijní aktivity a mimo jiné jim měli rozdávat palné zbraně, aby jim ulehčili lov. Janomámové je však zřejmě používali k zabíjení lidí. Proti působení Chagnona mezi Janomámy měli vystupovat nejen Salesiáni, protože ho považovali za překážku svých cílů, ale i venezuelští a brazilští antropologové.

Nejen Salesiáni měli vystupovat proti působení Chagnona mezi Janomámy, ale i venezuelští a brazilští antropologovéAsociace brazilských antropologů poslala stížnost do redakce časopisu Science, v níž obvinili Chagnona z rasismu, padělání dat a účasti na genocidě. Také venezuelské úřady bojkotovali Chagnonovu práci, proto ne vždy obdržel příslušná povolení k pobytu a výzkumu. A nevlídně s ním zacházeli rovněž jeho američtí kolegové, protože Americká antropologická asociace při prošetřování těchto vážných obvinění zřejmě nepostupovala korektně.

Doktrína kulturního determinismu

Druhá rovina sporu o Chagnona spočívá v antropologickém výkladu lidské přirozenosti. Pochopení původu tohoto sporu však vyžaduje návrat k základům kulturní antropologie. Většinu 20. století americká kulturní antropologie vycházela z doktríny kulturního determinismu.

Většina kulturních antropologů odmítala, že by biologie určovala naše chování a prožívání. „Důkazy“ ve prospěch kulturního determinismu přinesla již v polovině dvacátých let Margaret Meadová ze souostroví Samoa. Zjistila, že adolescentní dívky neprožívají krizi dospívání a nerevoltují proti rodičům stejně jako Američanky, ale dopřávají si volné lásky a harmonie, a to díky kulturním podmínkám, které jim umožňují pozvolné psychické a citové dospívání.

Pochopení původu Chagnonova sporu s některými antropology vyžaduje návrat k základům kulturní antropologiePozději však Derek Freeman přesvědčivě doložil, že Meadová výzkum nejen podivně zfušovala, ale nechala se i napálit dvěma informátorkami, které jí namluvily, že si dopřávají sexuální volnost. Na jejich tvrzení, z nichž jedna v polovině osmdesátých let přiznala, že si z Meadové skutečně utáhly, stála americká kulturní antropologie více než půl století. Freeman zveřejnil svá zjištění v osmdesátých letech a jeho práce vyvolaly stejně nenávistnou reakci a dodnes trvající diskuzi jako „kauza Chagnon“.

Otázka lidské přirozenosti

Když v roce 1975 Edward O. Wilson zveřejnil svou knihu Sociobiology: The New Syhthesis (Sociobiologie. Nová syntéza), nacházela se antropologie v hlubokém „dogmatickém spánku“ kulturního determinismu. Nelze se proto divit, že někteří antropologové Wilsona tvrdě kritizovali a nově se rozhořel spor o kulturní a biologickou determinaci člověka.

Wilson totiž založil sociobiologii jako obor, který se má systematicky zabývat biologickými základy sociálního chování u všech druhů organismů včetně člověka – s využitím potenciálu evoluční biologie vysvětloval nejen lidskou agresivitu a sexuální chování. „Sobecké geny“ se podle Wilsona podílejí také na prosociálním chování, altruismu či náboženství.

Ostatně náboženství se z perspektivy evoluční biologie pokusil vysvětlit také americký profesor antropologie Pascal Boyer. A názory britského evolučního biologa Richarda Dawkinse, že náboženství musíme považovat za nebezpečný virus, jsou rovněž poměrně dobře známé.

Svými názory tudíž Wilson a podobně orientovaní autoři, například americký filozof Daniel Dennett, kanadský experimentální psycholog Steven Pinker, americký antropolog John Tooby, americká psycholožka Leda Cosmidesová či americký evoluční psycholog David Buss, znovu oživili otázku lidské přirozenosti.

Někteří antropologové odmítli nejen výklad náboženský, ale i antropologické tvrzení, že lidskou přirozeností je tvárnostOdmítli nejen výklad náboženský, ale i antropologické tvrzení, že lidskou přirozeností je tvárnost – že jsme „nepopsaným listem“, jejž popíšeme díky zkušenosti s prostředím, kterému antropologové říkali kultura. Tu považovali za nadbiologický fenomén, který si lidé osvojují učením, a představuje svébytný způsob života určité populace.

Kritika sociobiologie

Reakce antropologů na sociobiologii přišla rychle a nekompromisně. Americká antropologická asociace v roce 1976 zveřejnila prohlášení, v němž sociobiologii odmítla „jako pokus geneticky ospravedlnit sexismus, rasismus a elitarismus statu quo v lidské společnosti“. Významný americký kulturní antropolog Marshall Sahlins ji pak ve stejném roce ostře kritizoval ve své knize The Use and Abuse of Biology: An Antropological Critique of Sociobiology (Užití a zneužití biologie. Antropologická kritika sociobiologie).

Polemizuje v ní se snahou sociobiologů vysvětlit lidské sociální chování teorií příbuzenského výběru. Altruistický zájem o druhé se za určitých podmínek řídí stupněm biologické příbuznosti. Řečeno jinak, čím menší je u druhých podíl stejných genů, které neseme, tím nižší je pravděpodobnost, že se k nim budeme chovat altruisticky. Tolik raná sociobiologie.

Dle Sahlinse neexistuje shoda mezi biologickým příbuzenstvím a jeho kulturní koncepcí. To druhé je totiž na tom prvním nezávislé – vzorce lidských příbuzenských systémů nekopírují pokrevní příbuzenství. Některé příbuzenské systémy například pojmově nerozlišují sourozence od bratranců a sestřenic či třeba rodiče od strýců a tet.

Dle amerického kulturního antropologa Marshalla Sahlinse neexistuje shoda mezi biologickým příbuzenstvím a jeho kulturní koncepcíStavět tudíž na biologickém příbuzenství vysvětlení lidského sociálního chování nedává z hlediska antropologie smysl. Později přišel americký kulturní antropolog David Murray Schneider s tvrzením, že spatřovat za základ příbuzenství sdílení nějaké biogenetické substance, je fikce vyrůstající z lidové biologie rozšířené na Západě.

Tři nevědecké trendy

Sahlins se loni k problematice vrátil a jednoznačně vyjádřil své stanovisko, aby nemohly nastat žádné pochybnosti. Jeho kniha What Kinship Is – and Is Not (Co příbuzenství je – a není) obsahuje pouze dva eseje: Co příbuzenství je – kultura a Co příbuzenství není – biologie.

Chagnon tudíž tnul do živého. Našel inspiraci v sociobiologii, která si v antropologii získala a dosud udržuje nálepku „špatná věda“. Formuloval sociobiologickou hypotézu, kterou testoval s pomocí získaných genealogických dat a poznatků o janomámském příbuzenském systému. Nezajímal se o příbuzenský systém jako na biologii nezávislý kulturní jev. Namísto toho nedogmaticky použil genealogickou metodu jako nástroj, kterým sledoval vývojové proměny populace a reprodukční úspěch jednotlivců.

Díky tomu dospěl k uvedenému vysvětlení endemického válčení Janomámů. Řečeno jinak, s pomocí bytostně antropologického nástroje, který se v antropologii používá od konce 19. století ke studiu kultury, dospěl k biologickému vysvětlení lidského sociálního chování. Chagnon vyjádřil obavy o další vývoj antropologie, v níž se podle něho objevují tři nevědecké trendy:

  • biofobie, která trvale odmítání biologická vysvětlení lidského chování;
  • postmodernismus, jenž považuje „fakta“ za čiré „konstrukce“ lidské mysli;
  • aktivismus a advokacie, jejichž cílem je řešení problémů a kauz z etického a politického hlediska.

Chagnon se domnívá, že z antropologie se vytrácí věda (ve smyslu science), což ostatně dala najevo také Americká antropologická asociace ve svém dlouhodobém plánu, když v roce 2010 zamýšlela slovo science odstranit jako ústřední charakteristiku oboru. Podle Chagnona se antropologie stává „forenzní činností“, jako to vyjádřila americká profesorka antropologie Nancy Scheper-Hughesová. Úkolem akademiků se stává vypátrat a odsoudit ty, kdo pracují s nativním obyvatelstvem a dopustili se na něm jakýchkoli křivd.

Ideologický spor

Usmíření nenastalo ani loni, kdy Napoleona Chagnona zvolili členem Americké akademie věd. Marshall Sahlins na to zareagoval rezignací na členství v této prestižní instituci, což zdůvodnil následovně:

„Důkazy z jeho vlastních spisů, jakož i svědectví jiných, včetně amazonských národů a profesionálních vědců, kteří se zabývají touto oblastí, ukazují, že Chagnon způsobil vážnou újmu domorodému obyvatelstvu, u něhož dělal výzkum.
Zároveň se jeho ‚vědecká‘ tvrzení o evoluci člověka a genetické selekci ve prospěch mužského násilí, jak tvrdí v nechvalně známé studii zveřejněné v roce 1988 v časopise Science, ukázala povrchní a nepodložená, a značně přispěla k diskreditaci oboru antropologie. Přinejlepším bylo jeho zvolení do Americké akademie věd velkou mravní a intelektuální chybou jejích členů. Do té míry velkou, že má účast v ní se stala ostudnou.“

Evidentně jde o ideologický spor, který se dotýká samotných základů kulturní antropologie, jež se zabývá způsoby života různých lidských populací v minulosti a současnosti. Chagnon v dedikaci své autobiografie Alexanderovi a Wilsonovi uvedl, že ho přivedli k hledání odpovědi na otázku, proč se lidé chovají sociálně.

Na tuto otázku kulturní antropologie nenabízí odpověď, dokládá pouze, nakolik rozmanitými způsoby se lidé chovají sociálně. Pokud se nějaký antropolog pokusí najít odpověď na tuto fundamentální otázku, sahá po zakázaném ovoci. Jak se dobře ví, sníst ho přináší poznání a trest vyhnání.

Noble Savages: My Life Among Two Dangerous Tribes – the Yanomamo and the Antropologists
(Ušlechtilí divoši. Můj život mezi dvěma nebezpečnými kmeny – Janomámy a antropology)
AUTOR: Napoleon A. Chagnon
VYDAL: Simon & Schuster 2013
ROZSAH: 544 stran

Počet příspěvků: 2, poslední 18.4.2014 10:57 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.