Ott: Život po Orku je fajn

Vybudoval jedno z největších realitních impérií ve střední Evropě. Měnil Prahu, Budapešť či Varšavu. A pak takřka o vše přišel. Spoluzakladatel a někdejší vlastník společnosti Orco Jean-François Ott přesto nepůsobí zahořkle. Necelé tři roky poté, co ztratil své realitní dítě, má zase mnoho byznysových plánů.

Petr Kain 26.3.2017
Jean-François Ott, Pachtův palác | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jean-François Ott, Pachtův palác | foto:  Jan Zátorský, MAFRA
Jean-François Ott, Pachtův palác | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ještě před příchodem do Prahy působil Jean-François Ott necelé dva roky ve francouzské společnosti Framatome (dnešní Areva) v Jižní Koreji. Po návratu do Francie obchodoval na pařížské burze s opcemi. Pak přišel listopad roku 1989, pád Berlínské zdi a sametová revoluce. Jak Ott vzpomíná, chtěl být tehdy v centru dění, toužil zažít revoluční atmosféru v Berlíně. Všechny lety byly ale vyprodané. A tak nakonec vyhrála Praha, kam se s kamarádem vypravil autem.

Se svým přítelem a kolegou z banky Olivierem Rouchadem potom létali do české metropole pravidelně a přemýšleli, jak tu začít podnikat. V březnu 1991 podali v bance výpověď a založili Orco: Ott & Rouchad Company. Původně vůbec nemysleli na realitní byznys, pak ale na Vinohradech našli dům, který se prodával za pět milionů korun. Koupili ho, zrekonstruovali a začali pronajímat. Tehdy Ott pochopil, že pražský realitní byznys může být zlatým dolem.

Vykoupil Rouchadův podíl a začal skupovat nemovitosti. A nejen to. Otevřel si také reklamní agenturu, vlastní samoobsluhu a investoval i do časopisu pro cizince Prague Tribune. V polovině 90. let už v Praze vlastnil na tři desítky domů. V roce 1998 již mělo Orco tržní hodnotu 50 milionů eur a Ott začal zvažovat vstup burzu a také expanzi do zahraničí. Koncem roku 2000 tak Orco prodalo na pařížské burze 39 procent svých akcií a získalo za ně přes deset milionů eur.

Ott začal s prvními nákupy nemovitostí mimo Česko. Ve Varšavě koupil hotel Le Regina, v Maďarsku zrenovoval hotel Andrassy. Následně přišel jeho životní obchod. V roce 2003 koupil realitní firmu IPB Real.

Ott začal s prvními nákupy nemovitostí mimo Česko. Ve Varšavě koupil hotel Le Regina, v Maďarsku zrenovoval hotel Andrassy. Následně přišel jeho životní obchod. V roce 2003 koupil realitní firmu IPB Real, a získal tak v Praze rezidenční projekty o rozloze 740 tisíc metrů čtverečních. Cena akcií Orka, která se od vstupu na pařížskou burzu příliš nepohnula, v následujících třech letech vylétla asi o 500 procent. Rostoucího zájmu o svou společnost Ott využil a její akcie se začaly prodávat i na pražské burze.

Orco mělo úspěch a peníze, které Ott velkoryse investoval. Na chorvatském ostrově Hvar koupil řetězec hotelů, v centru Budapešti a v Moskvě několik luxusních nemovitostí. Velké plány měl v pražských Bubnech, kde skoupil rozsáhlé pozemky, na nichž měla vzniknout nová čtvrť. V Berlíně pak využil kolapsu tamního realitního trhu a koupil dvě z největších realitních společností – Viterra Development a GSG.

Jenže pak začaly přicházet problémy. Růst společnosti byl až příliš rychlý, některé nové projekty nevydělávaly, peníze naopak pouze polykaly. V roce 2008 udeřila krize a Orco se propadlo do hrozivé ztráty blížící se 400 milionům eur. Ještě o rok dříve mělo přitom čistý zisk 87 milionů eur. Cena akcií se meziročně snížila o více než 90 procent. Na jaře roku 2009 byla skupina nucena požádat o ochranu před věřiteli. Následující tři roky se táhla vyjednávání s akcionáři o podmínkách restrukturalizace dluhu. Orco muselo prodávat majetek a z krize vyšlo oslabené.

Tehdy si na něj začal brousit zuby jeden z největších dravců v českém podnikatelském světě – Radovan Vítek. Jeho realitní společnost CPI Group patřila mezi přední české developerské firmy a zároveň největší konkurenty Orka. Na podzim roku 2012 se Vítek do Ottovy skupiny naboural. Během několika týdnů získal ve společnosti zhruba třetinový podíl a na začátku roku 2013 už měl takový vliv, že usedl v představenstvu společnosti. Jeho moc v Ottově skupině postupně rostla, až ji nakonec v prvních měsících roku 2014 zcela ovládl. Otta pak odvolal z pozice prezidenta a šéfa Orka.

Francouzskému podnikateli, který změnil tvář pražské metropole, tak nakonec z rozsáhlého pražského realitního impéria zůstal „jen“ Pachtův palác.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký je váš život po Orku?

OTT: Myslím, že je fajn. Víte, mám takový přístup k životu, že se snažím z každého dne brát vždycky to nejlepší. Ať se stane cokoli, musíte si z toho vzít to pozitivní. Člověk si má užívat toho, co má, a umět s tím být šťasten. I když jsou samozřejmě věci, které mě zpětně štvou.

LIDOVÉ NOVINY: Co například?

Mám takový přístup k životu, že se snažím z každého dne brát vždycky to nejlepší. Ať se stane cokoli, musíte si z toho vzít to pozitivní. Člověk si má užívat toho, co má, a umět s tím být šťasten.

OTT: Třeba jeden soudní spor, který mně i Orku před lety velmi zkomplikoval život a který skončil teprve před pár dny. Vysvětlím vám, o co šlo. Před asi deseti lety jsme v Berlíně na Leipziger Platz koupili pozemky za 65 milionů eur. To byla velmi vysoká cena, ale přesto jsem byl přesvědčen, že jde o fantastický obchod. Vytvořili jsme tam projekt dnes největšího berlínského obchodního centra. Když pak přišla krize, rozhodli jsme se ty pozemky prodat a stát se co-developery společně s německým kupcem. Dohodli jsme se s ním, že nám zaplatí celkem 95 milionů eur, jenže když měl splatit druhou splátku ve výši 28 milionů eur, tak to prostě odmítl udělat. Uvedl dokonce, že jsem ho k dohodě přinutil, a zažaloval mne. Byl to samozřejmě nesmysl, nic takového jsem neudělal, jenže soud se vlekl a ty peníze stále nebyly vyplaceny. Soudní proces jsem nakonec před pár dny vyhrál a soud donutil toho člověka zaplatit dlužnou částku na účty někdejšího Orka Germany, dnešní CPI pana Vítka. Pro mne to ale bylo příliš pozdě. Kdybychom těch 28 milionů eur měli před lety, byla by to pro Orco velká vzpruha a celé to třeba mohlo dopadnout jinak. Zvažuji, jestli toho muže nezažalovat a nechtít po něm náhradu utrpěné škody.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, vídáte se ještě s Radovanem Vítkem, jaký máte vztah?

OTT: Jistěže na sebe občas narazíme, Praha je malé město, ale o vztahu se hovořit nedá. Myslím ale, že s někdejším Orkem, nyní společností CPI, dělá dobrou práci.

LIDOVÉ NOVINY: Když přemýšlíte o minulosti, chtěl byste některá svá rozhodnutí a činy změnit?

Jsem frustrovaný, když občas projíždím v Praze po Argentinnaské ulici a míjím Bubny, což byl fantastický realitní projekt. Přišli jsme s ním v roce 2006, už je to více než deset let a stále se s tou rozsáhlou plochou nic se nestalo.

OTT: Samozřejmě že ano. Nejsem jako ti podnikatelé, kteří při pohledu zpět tvrdí, že by vše udělali stejně. Mám-li být konkrétní, neinvestoval bych například v Chorvatsku a nevěnoval tolik času a energie tak malému byznysu. Když si jen vzpomenu na ty soudní pře... Jsou státy jako USA, Velká Británie, Německo anebo i Česko, kde vládne právo. A pak jsou země jako Rusko nebo následnické státy někdejší Jugoslávie, kde to tak úplně neplatí. V nich bych již nikdy neinvestoval. No a pak jsem frustrovaný, když občas projíždím v Praze po Argentinnaské ulici a míjím Bubny, což byl fantastický realitní projekt. Přišli jsme s ním v roce 2006, už je to více než deset let a stále se s tou rozsáhlou plochou nic se nestalo. To je strašná škoda. Měli jsme skvělé architekty, třeba loni bohužel zesnulou Zahu Hadid, měli jsme investory, dost peněz na to, abychom projekt dotáhli do konce, ale nepovedlo se to kvůli byrokratickým potížím. Kvůli tomu cítím hořkost.

LIDOVÉ NOVINY: V tom s vámi asi budou souhlasit všichni developeři, protože si stěžují, že zrealizovat jakýkoli projekt v Praze trvá přespříliš dlouho.

OTT: A je to přitom absurdní, protože developerství je dobré pro ekonomiku. Stavíte domy, takže držíte cenu bydlení dole. Postavíte-li kanceláře, nalákáte tím do města nové byznysmeny a podniky a zvedne se počet pracovních míst. Když developerům práci ztěžujete, půjdou prostě někam jinam a to je pro město velká škoda. Realitní byznys je velmi snadnou cestou, jak zvýšit ekonomický růst. Naváže na sebe totiž další nepřeberné množství firem, kterým dá práci. Někdo musí namíchat beton, někdo musí udělat okna. Kdosi ve Francii spočítal, že kdyby se doba realizace obchodního centra, jež nyní zabere deset let, zkrátila na dva roky, zvýšilo by to HDP země o 0,6 procenta. A není to zase takový problém. V Singapuru je třeba průměrná doba, za kterou získáte stavební povolení, pouhých 24 dnů. Na Novém Zélandu 26 dní.

LIDOVÉ NOVINY: Investujete rovněž do startupů, co vás k tomu přivedlo?

OTT: Víte, Orco bylo svého času také startup, to samé řetězec hotelů Mamaison. Vždycky jsem také měl rád ostatní byznysmeny, kteří s něčím začínají. A myslím, že jim dokážu pomoci, protože chápu jejich potíže. Rozumím tomu, když se něco stane a oni se musejí na danou situaci adaptovat a upravit svůj byznys plán. Koneckonců byznys plány jsou obecně nesmysl. Jasně že je dobré dokázat něco takového napsat, v životě ale nikdy nic nejde podle plánu a o vašem úspěchu nakonec rozhoduje, jak dobře se dokážete nové situaci přizpůsobit. To, myslím, jiní investoři tak dobře nechápou, a tak musejí začínající podnikatelé trávit spoustu času tím, že jim to vysvětlují, místo aby se věnovali vlastnímu byznysu.

LIDOVÉ NOVINY: Do kterých konkrétních startupů jste vložil peníze?

Orco bylo svého času také startup, to samé řetězec hotelů Mamaison. Vždycky jsem také měl rád ostatní byznysmeny, kteří s něčím začínají. A myslím, že jim dokážu pomoci, protože chápu jejich potíže.

OTT: Kupříkladu do společnosti RedCrox, jíž se zrovna před pár dny povedlo získat další peníze na Fundliftu. Myslím, že to byl jeden z vůbec nejúspěšnějších případů, kdy se česká firma snažila sesbírat investory pomocí crowdfundingu. Což mě těší, protože to byl můj nápad, aby to tímto způsobem zkusili. Vložil jsem peníze i do společnosti hotelmatching. com, která se snaží spárovat hosty se správnými hotely. Je to trochu jako seznamka. Roboti té společnosti se podívají na vaše profily na sociálních sítích, a dokážou si tak o vás vytvořit určitý obrázek a spárovat vás s odpovídajícím ubytováním. Podíl mám i ve firmě CityCare, která do čtyřiceti zemí světa dodává jednoduché defibrilátory, jež může používat i laik. Můžete si zvolit jazyk, kterým na vás ten přístroj bude mluvit, a on vám prostě poví, co máte dělat, a v případě nouze sám zavolá ambulanci. Defibrilátory už musejí být ve Francii povinně na sportovních stadionech a také na letištích a nádražích. Mimochodem, právě na nádražích dojde k šedesáti procentům infarktů. Lidé dobíhají na vlak a srdce to nezvládne.

LIDOVÉ NOVINY: Máte v těch firmách velký podíl?

OTT: Třeba v hotelmatching.com mám 90 procent. Zpravidla držím ve firmách okolo třiceti až padesáti procent.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si ty společnosti vybíráte?

OTT: Jednoduše. Většinou mě poprosí o peníze. Pravda je, že zpravidla v každé z těch společností někoho znám. V CityCare jejího zakladatele, s nímž jsem se potkal ještě v jiné firmě. Většinou jde o lidi, kteří už předtím založili nějakou společnost, někdy se to povedlo, někdy zkrachovali, na tom ale nezáleží, podstatné je, že mají zkušenosti s budováním firmy.

LIDOVÉ NOVINY: Co je tedy v současnosti jádrem vašeho podnikání?

Trh s rosé v poslední době obrovsky roste, o nějakých dvacet procent ročně. A třeba ve Francii už se konzumuje růžové víno stejně jako bílé či červené, trh je rozdělen na tři stejné díly.

OTT: Stále s velkou převahou realitní byznys. Ten tvoří okolo 80 procent celého podnikání, kromě startupů investujeme také do vinařství, jež máme nějakých 50 kilometrů od Châteauneuf-du-Pape. Ročně produkujeme 150 tisíc lahví. Pouze ovšem do restaurací, nikoli do supermarketů. Máme bílé, červené i růžové víno. Mimochodem, trh s rosé v poslední době obrovsky roste, o nějakých dvacet procent ročně. A třeba ve Francii už se konzumuje růžové víno stejně jako bílé či červené, trh je rozdělen na tři stejné díly. Už to není jen přechodná móda. Dříve se pilo jen jako aperitiv a pak jste přešli na červené či bílé. Nyní se pije růžové víno i během jídla, v létě stejně jako v zimě.

LIDOVÉ NOVINY: Takže se zdá, že se nenudíte...

OTT: To tedy rozhodně ne. Pracuji jako šílený.

LIDOVÉ NOVINY: Máte například nějaké realitní, developerské projekty v Praze?

OTT: Ne, to ne. Když tedy nebudu započítávat změny, které děláme v Pachtově paláci, ale to jsou jen stavební úpravy. Děláme tu novou restauraci, novou kavárnu nebo kosmetický salon.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaké velké byznys plány do budoucnosti?

OTT: No jistěže. Hodně si slibuji od startupů, jako jsou hotelmatching. com nebo Pollutioncheck, což je firma vyrábějící měřiče znečištění ovzduší. Většina těch současných standardních má velké rozměry, několik čtverečních metrů. Výhodou toho našeho je, že je velký jako hrnek na kávu. Jeho zatímní nevýhodou pak to, že je energeticky náročný, takže baterie nevydrží dlouho. V Česku se o tom moc nemluví, ale znečištění ovzduší je tu velký problém. Ono totiž co není vidět, tím se lidé moc nezabývají. A tak třeba nevědí, že když metro zabrzdí, tak se do vzduchu uvolní spousta zdraví nebezpečných částic. Mimochodem, jestli si lidé myslí, že prospívají svému zdraví, když po městě jezdí na kole, nemusí to být nutně pravda. Je změřeno, že když je koncentrace škodlivých částic během dne nejvyšší, může překročit zdraví nebezpečnou hranici až tisíckrát. No a když jedete na kole, tak dýcháte asi třikrát rychleji, než když jdete, a dvakrát rychleji, než když běžíte. Takže do sebe těch škodlivin dostanete skutečně hodně.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký je o tyhle přístroje zatím zájem?

Člověk se musí také naučit radovat se z drobností. Užívat si každý den. Je samozřejmě rozdíl mezi tím být šťastný a užívat si. Ale když si umíte užívat, můžete se stát šťastným.

OTT: Je zajímavé, jak třeba ve Francii politici ve městech okamžitě zavětřili problém. Říkají si: „Co kdyby se ukázalo, že největší znečištění je zrovna v nejluxusnějších čtvrtích, co kdyby nás pak lidé žalovali?“ A ptají se, zda je to povinné. To samé platí o defibrilátorech. Snažím se lidem vysvětlit, že jim to může zachránit život, a oni se mne ptají, zda je to povinné. Jakmile jim řekneme, že ještě ne, ale od dubna už ve Francii budou muset na určitých místech defibrilátory být, řeknou, ať přijdeme tedy v dubnu.

LIDOVÉ NOVINY: Vypadá to, že s vámi otřesy ve vašem podnikatelském životě zase tak nezamávaly, že si život užíváte.

OTT: Ano, myslím, že je to tak. Je důležité si vše uvědomit v perspektivě. Na rozdíl od svých předků jsem třeba nikdy nemusel do války a nikoho jsem nemusel zabít. To je přece skvělé. Člověk se musí také naučit radovat se z drobností. Užívat si každý den. Je samozřejmě rozdíl mezi tím být šťastný a užívat si. Ale když si umíte užívat, můžete se stát šťastným. Tuším, že to řekl Spinoza, že mířit rovnou za štěstím je těžké, ale ten, kdo si umí života užívat, stane se šťastným. Proto také každé ráno vodím dcerky do školy a školky. Je to nejlepší část mého dne. Ne že by ten zbytek nestál za nic, ten je také skvělý, cesta s dcerkami je ale výjimečná. Miluji ten moment, když je políbím na tvářičky. Je to skvělé. Když tedy zrovna nebrečí, že se jim nikam nechce.



Počet příspěvků: 1, poslední 27.3.2017 11:54 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.