Osvědčil se boloňský recept na vysokoškolské studium?

Systém, jenž dělí studium na bakalářské, magisterské a doktorské, má podle kritiků řadu chyb. Přinesl ovšem i evidentní výhody.

Různě připravení vysokoškoláci podle Boloňského procesu: vyvaření tříletí bakaláři (Bc.), navazující dvouletí magistři (Mgr.) a jako nejlepší a exkluzivní chod doktoři (Ph.D.). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Různě připravení vysokoškoláci podle Boloňského procesu: vyvaření tříletí bakaláři (Bc.), navazující dvouletí magistři (Mgr.) a jako nejlepší a exkluzivní chod doktoři (Ph.D.). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„A proč jsi, Mirečku, tu vysokou školu nedostudoval?“ ptá se kdejaká babička vnuka, který se pyšní titulem bakalář před jménem. I patnáct let poté, co se zrodila myšlenka na trojstupňové rozdělení vysokoškolského studia podle takzvaného Boloňského procesu, si velká část české společnosti na nižší titul Bc. nezvykla. Češi jsou uvyklí na oslovování se tituly, na doktorování a inženýrování, ale „bakalářování“ se jaksi neuchytilo. Postoupit do dalšího stupně, na magistra, chce většina bakalářů.

Jenže doba se změnila; ne všichni na to mají dostatečné kvality. Zatímco v roce 1990 studovalo na vysokých školách v České republice 113 417 lidí, o sedmnáct let později to už bylo 344 180 studentů. Tuzemské terciární školství, jež prochází změnou pojetí od elitního, přes masové po univerzální (podle amerického konceptu Martina Trowa), není již určeno jen těm nejlepším, ale takřka polovině populace. Pakliže v porevolučním roce 1990 nastoupilo na univerzity 17,1 procenta osmnácti- a devatenáctiletých, již roku 2005 toto číslo vzrostlo na 44,5 procenta mladých lidí. Spokojí se však s „bakalářstvím“?

Kompatibilní systém studia

Dohoda o „harmonizaci evropského vysokoškolského studia“ se zrodila 25. května 1998, kdy byla podepsána Sorbonnská deklarace. Jejím cílem bylo zavést kompatibilní systém studia v evropských zemích, rozdělení do dvou (později tří) bloků a také spojení s jednotným kreditovým systémem – potřebným k dosažením titulů. O rok později, v červnu 1999, došlo k podpisu Boloňské deklarace a odstartoval Boloňský proces.

Systém, jenž dělí studium na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr.) a doktorské (Ph.D.), bývá mnohými kritiky označován za hlavního viníka poklesu kvality vzdělávání. Argumentují, že jsou obory, které nelze za pět let obsáhnout: ani sami ministři by se jistě nechtěli nechat operovat bakalářem kardiochirugie nebo se u soudu spolehli na bakalářského advokáta! Není to ale tak jednoduché.

Některé programy si ponechaly dlouhé (pětileté) magisterské studium a do „viníka z Boloně“ jsou často projektovány širší problémy vysokoškolské politiky. Přitom přinesl i výhody, například umožnění snazšího přechodu na jiné školy a odklon od „inbreedingu“, kdy lidé tráví celé studium na jediné škole, a po doktorátu tam i učí.

Nerozdělení lékaři a právníci

„Výhodou zavedení třístupňového studia je vyšší míra prostupnosti studia. Student si může vzdělání doplňovat postupně tak, jak se posouvá v profesní kariéře. Jednotlivé stupně studia může absolvovat na různých školách, fakultách či katedrách. Může kombinovat studijní programy, a zvýšit tak šance na uplatnění na trhu práce. Pozitivní je to i s ohledem na mezinárodní mobilitu a možnost absolvovat studia v zahraničí,“ řekl ČESKÉ POZICI rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Často se jen mechanicky rozdělila původně víceletá studia; řada škol také do navazujícího vzdělávání nerada přijímá studenty odjinudPodle něj je nevýhodou, že se dosud nepodařilo jasně odlišit profesně zaměřené bakalářské programy. Často se jen mechanicky rozdělila původně víceletá studia; řada škol také do navazujícího vzdělávání nerada přijímá studenty odjinud. To je reálný fakt.

„Určitě není rozumné, aby většina bakalářů pokračovala ve studiu, ale měly by existovat určité rozdíly mezi školami a programy vzhledem k jejich rozdílnému poslání,“ míní Bek. Připomíná, že v řadě oborů se absolventi–bakaláři již dobře uplatňují. Cestou k odlišení různých cílů by měla být i diverziface studijních programů, jak ji aktuálně chystá novela vysokoškolského zákona. Brněnská univerzita stále zachovává dlouhé magisterské studium na lékařské a právnické fakultě, což se dle Beka nejspíš brzy nezmění.

Budoucí učitelé v pasti

I podle Josefa Hynka, rektora Univerzity Hradec Králové, spíše převažují pozitiva nad negativy. Velké rozdíly jsou prý ovšem mezi trojstupňovým studiem, jež bylo budováno postupně, a tím, které vzešlo jen z formálního rozdělení pětiletých programů.

Existují také obory, u nichž je „boloňské“ dělení vyloženě nevhodné. „Je to problém například u učitelských studií, protože podle zákona o pedagogických pracovnících není absolvent bakalářského stupně studia kvalifikován k učitelskému povolání. Zde by dlouhý pětiletý program byl rozumnějším řešením a čas věnovaný zpracování bakalářské práce by se mohl věnovat tolik potřebným praxím studentů učitelství ve školách,“ míní Hynek, podle nějž by se omezováním navazujících míst pro magistry ocitla neopominutelná část bakalářů v jisté pasti. A to by mohlo ovlivnit i nezájem o učitelství obecně.

Plnému etablování bakalářů brání nejen historické předsudky, ale i nedostatek součinnosti s trhem práce. „Dokud bude bakalářský stupeň studia vnímán veřejností a podstatnou částí zaměstnavatelů jako jen jakési ,poloviční‘ vysokoškolské studium, potom omezování počtu magisterských studentů na veřejných vysokých školách povede k tomu, že se zájemci o magisterský či inženýrský titul přelijí na školy soukromé,“ říká královéhradecký rektor.

Vytváří trh práce v Česku dostatek míst pro bakaláře?Zřejmou roli v budoucnosti bakalářství hraje i firemní sféra. „Otázkou je, zda trh práce v Česku vytváří pracovní místa pro bakaláře – profesně zaměřené vysokoškolské odborníky, například v technických profesích, nebo spíše požaduje inženýry,“ dodává Jaroslav Dokoupil, prorektor pro studijní záležitosti Západočeské univerzity v Plzni.

Příliš mnoho magistrů...

Známý ekonom Daniel Münich, jenž se v institutu CERGE zabývá rovněž vzdělávacími tématy, upozorňuje, že Česká republika má extrémní průměrnou dobu vysokoškolského studia. „Příliš mnoho studentů se žene do dlouhého magisterského studia. Tady o tom ale donedávna nikdo moc nepřemýšlel... Jinak by ministerstvo školství v posledních deseti letech nemohlo školám navyšovat stropy počtu financovaných studentů bez ohledu na to, zda jde o bakaláře či magistry. U doktorandů dokonce nebyl nastaven žádný strop počtu financovaných studentů,“ řekl ČESKÉ POZICI Münich.

Stát tak pro vysoké školy pořádal hon za penězi. „Bylo to jako závod za buřty na tyči. Škola, která by se bývala odmítala v tomto závodě bez vítěze zúčastnit, by byla odepsaná. Školy neměly silný důvod restrukturalizovat obsah vzdělávání na bakalářské úrovni, protože chtěly co nejvíce studentů protlačit až do magisterských programů, a ne aby jim odešli po bakaláři za prací,“ říká Münich. V trojstupňovém systému přesto vidí většinou pozitiva, byť si prý český stát mohl spoustu chyb odpustit, ale nehledal inspiraci v cizině.

Specifika u „dlouhých“ techniků

Problémy kategorizuje Karel Rais, rektor Vysokého učení technického v Brně:

  1. nebylo lehké na univerzitách změnit pedagogickou praxi;
  2. a také nastavení vlastního obsahu studia v daných stupních;
  3. bylo otázkou připravit programy tak, aby byly přijatelné pro podnikovou praxi.

Podle Raise je třístupňový systém – i přes porodní bolesti – výrazně flexibilnější, neboť mimo jiné umožňuje uznání zkoušek či titulů a také pokračování ve studiu na zahraničních školách.

„V době Evropského kreditového systému transferu (ECTS) dochází ke zjednodušení uznávání části studia, kterým studenti prošli na jiné zahraniční univerzitě. Evropská komise vydává těm vysokým školám, které implementují správně systém ECTS, osvědčení – tzv. ECTS Label,“ říká profesor, jehož těší, že právě VUT v Brně získalo roku 2009 spolu s pražskou Vysokou školou ekonomickou toto osvědčení mezi prvními v Česku.

Existují natolik specializované a náročné profese, kde zůstává bakalář logickým předstupněm „plnohodnotného“ expertaStejně jako hradecký rektor hovoří o rozdílu mezi uměle přelomenými studii a těmi, jež jsou zaváděny zcela nově a mají logickou výstavbu i s ohledem na zájem zaměstnavatelů. Nověji založené fakulty VUT – podnikatelská nebo chemická – si bakalářské a navazující obory vytvořily podle potřeb praxe, ale i možností akademické obce. A jsou spokojeny.

Beztak ale existují natolik specializované a náročné profese, kde zůstává bakalář logickým předstupněm „plnohodnotného“ experta. „Dovedu si představit dlouhé, pětileté programy zejména v oborech, kde praxe potřebuje hotového absolventa, šitého na míru, a akceptující poměrně neměnné požadavky praxe – třeba architekti, konstruktéři nukleární energetiky, operátoři jaderných reaktorů a podobně. Myslím, že by bylo vhodné nechat tato rozhodnutí na úrovni děkanů technických fakult,“ řekl ČESKÉ POZICI Karel Rais. Optimalizace „boloňských“ a dlouhých magisterských programů by se přitom měla uskutečnit samovolně a přirozeně.

Jak nastavit pětileté studium?

Příkladem, že rozdělení technického studia do stupňů nemusí být vždy ideální, zmiňují někteří vědci Českého vysokého učení technického. Fakulta elektrotechnická ČVUT koncem ledna akreditovala studijní program Otevřené elektronické systémy (OES), který jde tak trochu proti proudu a ustálenému dělení. Ač má bakaláře i navazujícího magistra, klade do bakalářského základu většinu teoretických základů – hodně matematiky a fyziky, na nichž mají mladí elektrotechnici až následně stavět inženýrskou specializaci ve zpracování radiosignálů nebo vysokofrekvenční a digitální technice.

„Máme zkušenosti, že už by se někteří studenti druhého bakalářského semestru chtěli specializovat. To je předčasné a v důsledku i škodlivé. Jiní zase až v magisterském studiu zjišťují, že jim něco z teorie chybí, protože byl bakalářský blok vystavěn s děrami v teoretických základech, ale zato zaplněn prakticko-aplikačními předměty,“ řekl ČESKÉ POZICI profesor Jan Sýkora, jenž je garantem nově akreditovaného programu, o němž píšeme v samostatném článku Elektrotechnici z ČVUT spouštějí malý „matfyz“.

Kdybychom více dbali na kvalitu základního a středního školství, možná bychom zjistili, že formální požadavek na VŠ vzdělání u velké části populace je zbytečný výmyslOdpůrcem Boloňského procesu je profesor Miroslav Bárta z Univerzity Karlovy, jenž se věnuje egyptologii – oboru interdisciplinárnímu a z podstaty elitnímu, který bakalář za tři roky prostě nemůže absorbovat. „Je třeba říci, že trojstupňový systém nutně vede k úpadku vzdělanosti, devalvaci titulů a ke schematickému pojímání studia. Školy jsou nuceny rychle produkovat nositele titulů – bakaláře, kteří nemohou obsáhnout podstatu jednoho oboru. A to ani velmi zhruba,“ myslí si Bárta, podle nějž bychom měli více dbát o kvalitu základního a středního školství. Možná bychom pak shledali, že formální požadavek na vysokoškolské vzdělání u velké části populace je zbytečný výmysl.

Obecně by Bárta tento systém zrušil; tři roky práce na vysokoškolském titulu jsou podle něj nedostatečné. Dochází tím k inflaci vysokých škol a vzniku pseudouniverzit, jež tisknou osvědčení.

„V tomto devalvačním marasmu narůstá byrokracie a také obrovské časové investice na akreditace čehokoli... Co nakonec přichází k újmě, je skutečná vzdělanost. Vzniká tak začarovaný kruh – úřaduje se, aby se zlepšila kvalita, a kvalita se zlepšuje tím, že se lépe a extenzivněji úřaduje. Vzhledem k obecným trendům je ale Boloňský proces jen a pouze odrazem našeho přístupu k širším společenským problémům,“ tvrdí egyptolog.

Zrušit Boloňu? Klidně.

S tím, že je boloňský systém hodný zrušení, souhlasí i Pavel Hasal, prorektor Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT). „Zcela nepochybně by nejlepším vylepšením trojstupňového systému studia bylo jeho zrušení a znovuzavedení tradičního systému dvojstupňového: Mgr./Ing. a následně Ph.D.,“ říká profesor Hasal. Zlepšením by dle něj mohlo být třeba prodloužení bakalářského cyklu na čtyři povinné roky. Trojstupňový systém nicméně považuje za nevhodný – především u přírodovědného a technického studia, kdy není možné stavět loď od strážního koše, když bárka pro svou stabilitu postrádá kýl.

„Mám pocit, že zavedení trojstupňového systému studia má na vzdělanost v Česku a Evropě podobný účinek, jako měla bitva na Bílé hoře, respektive třicetiletá válka. Zatím se můžeme opájet počty absolventů, rostoucím podílem populace, která dosáhla vysokoškolského vzdělání, ale úroveň studia, kvalita absolventů a kvalita vzdělání výrazně poklesla. Pokud smyslem zavedení trojstupňového systému bylo vyprodukovat houfy absolventů s úzce ohraničenými znalostmi, bez schopnosti dohlédnout na sousední obor, byť i jen nepříliš vzdálený, pak se dílo podařilo,“ myslí si Hasal, prorektor výzkumně orientované univerzity, který se navíc obává, že se v blízké době zvýší nezaměstnanost vysokoškoláků.

Odfiltrování odbornosti ze středních škol?

Trochu smířlivěji, nicméně stále kriticky, se na Boloňský proces dívá šéf Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. „Mám za to, že v tak zásadních záležitostech, jakou je i vzdělávání, se má mnohem více respektovat tradice, zvláštnosti a jedinečnosti než okamžité trendy či přejímání systémů, které se osvědčily jinde a za jiných společenských, ekonomických či vývojových podmínek,“ řekl ČESKÉ POZICI rektor Libor Grubhoffer.

Zavedení boloňského systému a bakalářské vzdělávání postihlo i odborné střední školství, které mívalo v Česku tradiciZákladní problém tkví v rozdělení původně souvislých pětiletých programů na tříleté bakalářské a dvouleté magisterské. „Realita tohoto systému nám znovu a znovu dokazuje, že v tomto případě 3 + 2 není 5, v čemž spatřuji základní problém pro kvalitní přípravu ,hotového vysokoškoláka‘. Ve třetím doktorském stupni zase vidím potíž v tom, že jsme sice převzali celosvětově respektovaný titul Ph.D., nicméně v mnoha případech ani akreditační komise nedokázala udržet potřebnou kvalitu tohoto nejvyššího stupně vzdělání, a tak je realita v celostátním měřítku namnoze rozpačitá,“ hodnotí Grubhoffer, který považuje bakalářské studium vhodné spíše pro obory typu ošetřovatelství.

Podle rektora Jihočeské univerzity navíc zavedení boloňského systému a bakalářské vzdělávání postihlo v druhém sledu i odborné střední školství, které mívalo v Česku svou tradici. „Všechny ty skvělé průmyslovky, ekonomky, zdrávky, zemědělky a další kvalitní střední odborné školy v konečném důsledku zasáhlo negativně masové zavádění bakalářských programů na početných veřejných i soukromých vysokých školách,“ míní Grubhoffer.

Školy pro 50, a nikoliv 15 procent

Vysoké školství se v Česku za dvě dekády obrovsky proměnilo, před patnácti lety zahájený Boloňský proces k tomu notně přispěl. Na konci osmdesátých let braly vysoké školy jen asi patnáct procent nejnadanějších, a ty ještě prosely znalostním sítem – hlavně hned v prvých ročnících. „Všichni studenti měli jistotu, že ty náročné věci potom upotřebí v posledních ročnících studia. Dnes ale na vysoké nastupuje kolem 50 procent populačního ročníku. Je tam tedy dodatečných 35 procent populace, která je pod patnáctiprocentní intelektuální špičkou. A to si řada lidí nechce uvědomit,“ připomíná ekonom Münich.

Za takové situace je přirozené, že se studium dělí na bakalářské a navazující. „Bakalářské studium by už nemělo jen připravovat na studium magisterské, protože většina studentů na něj intelektuálně nemá. Bohužel se často změnily jen nálepky, ale obsah zůstal stejný,“ míní Münich, jenž vidí možnosti škol nabídnout i skupině nejnadanějších studentů v kreditovém systému náročné předměty, které využijí v dalším studiu – k titulům Mgr. či Ph.D. Ovšem požadovat jejich zvládnutí od oněch zbylých 35 procent je lehce pošetilé.

Boloňa není jediným viníkem

Souvisí s tím i omezené možnosti učitelů věnovat se těm nejlepším. Zatímco v roce 1990 připadalo na jednoho vyučujícího přesně deset vysokoškolských studentů, roku 2007 se měl jediný pedagog v průměru postarat o devatenáct studentů! Přestože se počty pedagogů zvedly v daných letech z 11 644 na 16 526 vyučujících, evidentně to nemůže stačit. Jediným viníkem tedy není „Boloňa“, problém je daleko komplexnější.

Zatímco v roce 1990 připadalo na vyučujícího 10 vysokoškolských studentů, v roce 2007 se měl jediný pedagog postarat v průměru o 19 studentů!„Třístupňovou strukturu je především třeba dobře využívat, část stížností je vlastně stížnostmi na špatnou realizaci. Málo se také v Česku využívá prostor pro flexibilní délku bakalářského či magisterského studia. Je tu prostor pro jednoleté magisterské nebo čtyřleté bakaláře v některých programech,“ navrhuje rektor Bek.

Docent Jaroslav Kalous z Univerzity Karlovy, mimo jiné autor učebnice vzdělávací politiky, odpovídá na otázku, komu slouží evropský prostor vytvářený Boloňou: „Mládeži, která bude nejen do zahraničí cestovat, ale bude tam i běžně žít a pracovat. Vzájemné uznávání vzdělání a kvalifikace je toho podmínkou. A to mluvíme jenom o horizontu Evropské unie. Ti, kteří se Boloňskému procesu a otevírání světu brání, jsou více zakotveni v minulosti, než prodchnuti starostí o úspěšný budoucí život svých studentů.“

kecálek Jádro pudla 9:51 19.2.2013
Jiri Janecek Ja nevim... 7:16 18.2.2013
msebek Systém špatný není, 19:11 17.2.2013
KARLTREU Tituly, zásluhy, nabízí i lopaťák 22:00 16.2.2013
Vít Pátek Pro pedagogické studium, 20:52 16.2.2013
ferrum Jen pár poznámek... 19:36 16.2.2013
černoušek opakování nesmyslů stále dokola... 18:00 16.2.2013
Josef Novak jsou jen dva a to není o 16:08 16.2.2013
Goeg Koukam, ze jako spravny 16:02 16.2.2013
Josef Novak Studujte si co chcete, ale za 13:01 16.2.2013
tralalak Tim myslite "odstrani deti 14:48 16.2.2013
Josef Novak Ano, naprosto přesně 15:36 16.2.2013
tralalak .. a nebo chcete rict, ze 14:50 16.2.2013
Josef Novak Ale to je jeho business! On 15:37 16.2.2013
msebek No jak kde. 19:00 17.2.2013
krtek Můj názor 9:26 16.2.2013
Goeg Vazeny pane, nejde o 16:16 16.2.2013
Jiri Janecek Vybírejte si takové 20:13 16.2.2013

Počet příspěvků: 19, poslední 19.2.2013 09:51 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.