Ostrý střet o radikálně nové pojetí manželství

Pro konzervativní katolíky jsou liberalizační snahy jejich církve, pokud jde o přístup k tradiční rodině, naprosto nepřípustné. A dle nich důsledky případného vítězství liberálního křídla nedozírné. Ke konzervativcům patří i předseda Institutu svatého Josefa Michal Semín.

Manželství "není snadná cesta, občas ji provázejí konflikty, ale takový je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Manželství "není snadná cesta, občas ji provázejí konflikty, ale takový je... | foto: Reuters
Manželství "není snadná cesta, občas ji provázejí konflikty, ale takový je...

Je možné, že po ukončení mimořádné biskupské synody o rodině začne nová fáze v epoše moderních dějin katolické církve zahájená přelomovým Druhým vatikánským koncilem v letech 1962 až 1965. Na výsledné plody této synody si sice budeme muset ještě minimálně rok počkat (v říjnu 2015 se bude konat řádná biskupská synoda, z níž vzejdou definitivní závěry), v kontextu revolučního pontifikátu papeže Františka ji již dnes progresivní kruhy považují za příležitost k další relativizaci katolického učení a z ní vyplývající změně církevní praxe.

Jejich naděje nejsou neopodstatněné. Je totiž nesporné, že papež František liberálním kruhům v katolické církvi naslouchá a z jejich řad si vybírá i nejbližší spolupracovníky. To platí i v případě osob pověřených organizací synody v čele s jejím generálním sekretářem, kardinálem Lorenzem Baldisserim, známým heterodoxními názory na civilně rozvedené a znovu sezdané, u nichž však trvá pouto svátostného manželství či osob stejného pohlaví žijících v registrovaném partnerství.

Papež František a kardinál Kasper

Biskupské rokování bylo sice výlučně konzultační, ale obecná situace rodiny, mediální pozornost živená vhodně načasovanými výroky progresivních teologů se několik měsíců téměř výhradně upíná k otázce přístupu rozvedených a civilně nově sezdaných ke svatému přijímání.

Německý kardinál Walter Kasper hájí tezi, že rozvedeným osobám žijícím v „nesvátostných svazcích“ má být v principu umožněn přístup ke stolu Páně

Do značné míry je vinen sám papež František, protože o vstupní přednášku na únorové konzistoři věnované pastoraci rodin požádal německého kardinála Waltera Kaspera. Ten v ní hájil tezi, že rozvedeným osobám žijícím v „nesvátostných svazcích“ – tradiční terminologií v cizoložství – má být v principu umožněn přístup ke stolu Páně.

Papež František přednášku veřejně chválil, což nepřekvapí toho, kdo zná jeho výrok krátce po zvolení papežem, že Kasper patří mezi jeho nejoblíbenější teology. A kdo se orientuje v Kasperově myšlenkovém světě, ví, že útok na nerozlučitelnost manželství je u něho spojený s prosazováním takzvaného modernismu považovaného učitelským úřadem katolické církve za „syntézu všech herezí“.

Současná ekumenická praxe

V době, kdy církevní autorita mnohem svědomitěji dbala, aby se katoličtí teologové nedostávali do rozporu s učením katolické církve, by Kasper nikdy nedosáhl svého dnešního postavení. Důvod je jednoduchý – jako oddaný stoupenec takzvané tübingenské školy odvrhl klasickou aristotelsko-tomistickou filozofii, s níž je katolická teologie metodicky úzce propojena, aby ji nahradil filozofií inspirovanou panteismem německého filozofa Friedricha Schellinga (1775–1854) a absolutizací dějinnosti dalšího německého filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela (1770–1831).

Současné ekumenická praxe vychází – v rozporu s tím, jak se katolická církev tradičně vnímala – z přesvědčení, že církev, kterou Kristus založil, není plně a výlučně totožná s katolickou církví

Proto ve všech mně známých úvahách o povaze křesťanství upřednostňuje Kasper dějiny („praxis“) před naukou („doctrina“). Odmítá chápat víru optikou souboru věřeného – je pro něho čímsi ryze osobním, subjektivním, něčím, co se časem mění v závislosti na perspektivě věřícího. Výrazně se jeho myšlení promítlo do současné ekumenické praxe.

Ta vychází – v rozporu s tím, jak se katolická církev tradičně vnímala – z přesvědčení, že církev, kterou Kristus založil, není plně a výlučně totožná s katolickou církví. Církev prý nachází svou identitu, až když „vyjde ze sebe“, teprve pak, v dialogu s druhými a za jejich aktivního přispění, se stává „sama sebou“.

Kasperův antiesencialismus odmítající pojmy přirozenost či přirozený zákon, jež implikují neměnnou strukturu skutečnosti, má dopad i na oblast mravního života, neboť znemožňuje stálost v hodnocení mravní povahy lidských činů. V takovém kontextu posouzení, co je dobré a zlé, nevyplývá z vnitřní povahy daného skutku, ale z toho, jak jej hodnotí jeho aktér. Kasperovy spekulativní exhibice nejsou ničím jiným než jedním z projevů dnes rozšířeného ducha doby, slovy Kasperova teologického oponenta Josepha Ratzingera (Benedikt XVI.) – „diktatury relativismu“.

Instrumentum laboris

Františkova inspirace Kasperem se nepromítá jen do osobního hodnocení jeho knih či přednášek, ale našla si i cestu do přípravného dokumentu mimořádné biskupské synody Instrumentum laboris:

„Podle naprosté většiny odpovědí a pozorování se pojem ,přirozeného zákona‘ jako takový dnes jeví v různých kulturních kontextech dosti problematický, pokud není přímo nepochopitelný. Jde o výraz, jenž se chápe rozdílným způsobem, nebo se prostě nechápe vůbec. V důsledku toho se přirozený zákon chápe jako překonané dědictví. Dnes nejen na Západě, ale postupně ve všech částech světa představuje vědecký výzkum vážnou výzvu pro pojem přirozenosti. Evoluce, biologie nebo studium nervového systému ve své konfrontaci s tradiční ideou přirozeného zákona dospívají k závěru, že jej nelze považovat za ,vědecký‘.

Řečeno jinak, ze širokého kulturního hlediska se ukazuje, že od chvíle, kdy neexistuje jednotný systém, na nějž je možné se odvolávat, nelze přirozený zákon již považovat za univerzální. Kvůli tomu, že došlo ke ztrátě pojmu přirozeného zákona a že existuje tendence rozvázat pouto mezi láskou, sexualitou a plodností, vnímanými jako podstata manželství, se dnes mnohé aspekty církevní sexuální morálky nechápou. Odtud pochází určitá kritika přirozeného zákona i ze strany některých teologů.“

Inspirace Kasperem si našla i cestu do přípravného dokumentu mimořádné biskupské synody Instrumentum laboris

Jan Pavel II., kterého papež František letos v květnu svatořečil, je však opačného mínění. V encyklice Veritatis splendor totiž protestuje proti „odmítání tradičního učení o přirozeném zákonu a o univerzálnosti a trvalé platnosti jeho příkazů“. A píše, že Bůh „stvořil člověka a určil mu s moudrostí a láskou jeho úděl a cíl, a to zákonem vepsaným do jeho srdce, čili přirozeným zákonem. Tento zákon není ničím jiným než světlem rozumu, které do nás Bůh vlil. Díky jemu poznáváme, co je třeba dělat a čeho je třeba se vyvarovat. Toto světlo a tento zákon Bůh daroval člověku při stvoření.“

A také zdůrazňuje „činnost lidského rozumu při objevování a uplatňování morálního zákona“ a i na mnoha místech encykliky používá pojmů „přirozenost“ či „přirozený zákon“ a varuje před následky jejich zpochybnění.

Kritika kardinálů

Kasperovu snahu o radikálně nové pojetí manželství, potažmo sexuální etiky, nepodporuje jen řada liberálních biskupů z mnoha zemí světa, ale veřejně ji kritizují i někteří významní kardinálové (Burke, Brandmüller, Caffara, De Paolis, Pell) v čele s prefektem Kongregace pro nauku víry Gerhardem Müllerem.

Kasperovu snahu o radikálně nové pojetí manželství, potažmo sexuální etiky, veřejně ji kritizují i někteří významní kardinálové

Na základě pastýřského listu olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera zveřejněného k závěru Roku rodiny se snad tento jediný český delegát na mimořádné biskupské synodě přidal ke Kasperovým oponentům, jakkoli je vliv německého kardinála a Německé biskupské konference, jež Kaspera podporuje, na mnohé představitele či mediálně známé tváře české katolické církve značný.

Minimálně dvě věci jsou již dnes jisté. Závěrečná (řádná) synoda o rodině příští rok nebude, stejně jako nebyla ani ta právě končící, žádnou selankou, ale ostrým střetem dvou protichůdných názorových skupin, v němž nakonec rozhodne nejen vůle papeže Františka, ale i to, na kterou stranu se přikloní dosud mlčící většina. A důsledky případného vítězství Kasperova liberálního křídla budou z hlediska budoucnosti katolické církve a její jednoty nedozírné. 

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.