Ordoliberalismus aneb Jak zkrotit neviditelnou ruku trhu

Ekonomická teorie ordoliberalismus, syntéza sociálního liberalismu a neoliberalismu, byla v polovině 50. let 20. století uplatněna v Německu. Otázkou zůstává, zda by se mohla uplatnit i dnes.

Milan Šprencl 2.10.2017
Reakce trhů na Donalda Trumpa. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Reakce trhů na Donalda Trumpa. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Reakce trhů na Donalda Trumpa. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ekonomická teorie ordoliberalismus, syntéza sociálního liberalismu a neoliberalismu, se ve Spolkové republice Německo v praxi naplnila v padesátých letech 20. století za Ludwiga Erharda (1897–1977), ministra hospodářství ve vládách Konrada Adenauera a od roku 1963 i kancléře, a na výsluní se udržovala i v letech šedesátých.

Již z názvu ordoliberalismus vyplývá, že základem společnosti a ekonomiky má být respekt k volnému trhu a státem garantovaný řád, který dává právní rámec ekonomice. Krotí neviditelnou ruku trhu skotského ekonoma a filozofa a zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe (1723–1790) a dostává jej pod kontrolu státních institucí.

Garance státu

Německá historie ukazuje, že ordoliberalismus byl ve své době úspěšně uplatněn. Otázkou však zůstává, zda by to byl možné i dnes. Možná by se dal použít například v boji proti monopolům, které škodí tržní ekonomice, v monetární politice centrálních bank usilujících o měnovou stabilitu a nízkou inflaci nebo v řešení makroekonomických problémů. Podle ordoliberalismu by měl stát garantovat ekonomický řád a právní rámec, ale nezasahovat do ekonomiky, protože ekonomický systém nedokáže generovat stabilitu.

Podle ordoliberalismu by měl stát garantovat ekonomický řád a právní rámec, ale nezasahovat do ekonomiky, protože ekonomický systém nedokáže generovat stabilitu

Ordoliberalismus je také kombinací svobodného podnikání, státních regulací trhu, nízkých daní a privatizace veřejných služeb a podniků. Teoreticky měl oporu ve Freiburské ekonomické škole, z níž vycházel i rakousko-britský ekonom a filozof Friedrich August von Hayek (1899–1992), který ji však opustil.

Ludwig Erhard je považován za tvůrce německého hospodářského zázraku. Již v roce 1948 odstartoval měnovou reformou, deregulaci cen a následně šokovou terapii německého hospodářství při částečné liberalizaci trhu. V této době i vznikla i podniková samospráva, zákon o spolurozhodování, který v Německu platí dodnes. Erhardovy reformy přinesly až osmiprocentní hospodářský růst při nízké nezaměstnanosti i inflaci (necelá dvě procenta).

Pozitivní dopady

Pozitivní dopady ordoliberalismu sice nelze v době globalizace opakovat, ale jeho principy stále platí. Proč je tedy modifikovaně neaplikovat na současnou ekonomiku?

Základ německého sociálně tržního hospodářství tvořila solidarita, subsidiarita a růst blahobytu. Možná by nebylo od věci propojit ordoliberalismus s meritokracií jako formou vlády expertů, jak o ní snil anglický utopický filozof Francis Bacon (1561–1626). Možná je však lepší se ptát, které parametry trhu by stát měl kontrolovat a které externality omezovat a zda jsou ty správné.

Pozitivní dopady ordoliberalismu sice nelze v době globalizace opakovat, ale jeho principy stále platí. Proč je tedy modifikovaně neaplikovat na současnou ekonomiku?Prosazení ordoliberalismus by však možná nebylo stejně obtížné jako meritokracie coby efektivního řízení státu a věcí veřejných.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.