Orbánova konzervativní vize: Návrat Evropy ke svému dědictví

Pro nejdůležitější cíl konzervativců – stabilitu a kontinuitu – i návrat konzervatismu z ekonomické do společenské oblasti udělal Viktor Orbán více než řada takzvaně pravicových evropských politiků.

Andrej Duhan 26.11.2016
Viktor Orbán. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Viktor Orbán. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Viktor Orbán.

Maďarský premiér Viktor Orbán začal jako studentský antikomunistický lídr, který se považoval za liberála. V roce 1989 získal stipendium Sorosovy nadace a rok studoval filozofii na Oxfordské univerzitě. K moci se dostal v roce 1998 a od té doby svou stranu Fidesz posunoval od liberalismu k národnímu konzervatismu. Pod jeho vedením Maďarsko vstoupilo do NATO a přiblížilo se členství v Evropské unii.

Orbánova první vláda bývá považovaná za úspěšnou, navzdory tomu v roce 2002 Fidesz prohrál volby, po čemž následovalo osm let v opozici. V té době Orbán získal mnoho mezinárodních cen, například Freedom Awardnebo papežský Grand Cross, vybudoval si silné postavení v Evropské lidové straně zejména díky dobrým vztahům s CDU/CSU a intenzivně usiloval o sjednocení maďarské pravice.

Orbán se opět dostal k moci v roce 2010, po osmi letech vlády levicových liberálů, kteří Maďarsko ekonomicky i morálně zničili – například v roce 2009 podle agentury Pew 94 procent Maďarů hodnotilo situaci v zemi negativně. Ve volbách Fidesz obdržel 54 procent hlasů, získal ústavní většinu a odstartoval reformy, za něž jej zejména evropská levice a liberálové tvrdě kritizovali. Stručně řečeno, z liberála Orbána se v průběhu 20 let stal konzervativec, jenž je obviňován z autokratismu a nacionalismu.

Odklon od levicového liberalismu

Orbánovu proměnu mnozí vysvětlují populismem a snahou udržet se u moci. Existuje však i jiné vysvětlení – možná pouze více než ostatní politici reflektuje změnu politické, ekonomické, hodnotové i geopolitické situace v Evropě. Z jeho projevů a rozhovorů pro evropská média vystupuje jeden motiv – od finanční krize v roce 2008 vidí, že se přeskupují síly a mění paradigmata, což srovnává s roky 1918, 1945 a 1989.

Orbánův odklon od levicového liberalismu se poprvé projevil v nové maďarské ústavě, v jejíž preambuli se Maďarsko přihlásilo ke křesťanským kořenům, v důsledku čehož levicoví liberálové ve všech evropských zemích běsnili a obviňovali ho z diskriminace

Hlavní koncepty po studené válce – globalizace, neoliberalismus, multikulturalismus či prohlubování evropské integrace – dostaly trhliny a nelze je považovat za jedinou správnou cestu. Z krizí, jimž Evropa čelila po roce 2008, si Orbán vzal ponaučení, které se stalo základem všech jeho politik – od zahraniční přes imigrační až po ekonomickou: maďarský stát je slabý, a proto je třeba jej ve strategických oblastech posílit, a levicově liberální paradigma rozkládá Evropu a její národy.

Orbánův odklon od levicového liberalismu se poprvé projevil v nové maďarské ústavě, v jejíž preambuli se Maďarsko přihlásilo ke křesťanským kořenům, v důsledku čehož levicoví liberálové ve všech evropských zemích běsnili a obviňovali ho z diskriminace.

Následně Orbán tento odklon vytyčil v projevu v rumunské Baile, v němž se přihlásil k národní iliberální demokracii, jež má být založena na křesťanských hodnotách, respektu ke svobodě, lidským právům a práci. Navzdory levicovému narativu Orbán nepopírá význam svobody, jen odmítá z jejího levicově liberálního pojetí ve formě neustálého osvobozování udělat ústřední prvek státu.

Střet s evropskými elitami

Podle Orbána liberální demokracie nedokáže zajistit zájmy vlastního společenství ani jeho hodnoty. Společnost, respektive národ, je pro něho více než náhodný shluk jednotlivců na určitém území – je to transcendentní společenství se spletitou strukturou vazeb, hodnot, tradic a sdílenou identitou, kterou je třeba uchovávat a kultivovat.

Důsledkem Orbánovy preference vlastního společenství i evropského dědictví a odmítnutí liberálního univerzalismu je střet s evropskými elitami, jež staré kolektivní identity ztotožňují s nacionalismem

Národy nepředstavují nebezpečí, ale jsou nepostradatelnou a pozitivní součástí evropských dějin. Orbán tím dává přednost především vlastnímu společenství, v širším smyslu evropské civilizaci i tradičnímu pojetí rodiny s otcem, matkou a dětmi. Ve ztrátě povědomí o vlastních kořenech a úpadku hrdosti na evropské dědictví pak vidí příčinu evropské krize a slabosti.

Důsledkem Orbánovy preference vlastního společenství i evropského dědictví a odmítnutí liberálního univerzalismu je střet s evropskými elitami, jež staré kolektivní identity ztotožňují s nacionalismem. Upřednostňování vlastního společenství a jeho hodnot se jim nelíbí, protože se považují za světoobčany.

Podle Orbána jsou evropské elity odtržené od reality i od vlastních lidí. Ignorují zjevná fakta a nenasloucháním vlastním lidem destabilizují společnost. Své postavení utužují ideologií a každého kritika označují za fašistu, xenofoba či Putinova agenta. Levicový liberalismus se stal arogantním, agresivním a dogmatickým a nepřítelem svobody.

Nežádoucí proces

Vize Orbána a evropských elit se nejvíce střetly v migrační krizi. Orbán považuje masovou migraci za způsob, jak překreslit náboženskou, kulturní a etnickou mapu Evropy, a za proces, který lze a je třeba ovládnout, protože je nežádoucí. Podle většiny evropských elit mu naopak nelze vzdorovat a je v podstatě žádoucí.

Orbán považuje masovou migraci za způsob, jak překreslit náboženskou, kulturní a etnickou mapu Evropy, a za proces, který lze a je třeba ovládnout, protože je nežádoucí

Orbán se nebál vyslovit, co si mnozí myslí, když v rozhovoru pro ČESKOU POZICI prohlásil: „I těm nejobyčejnějším lidem bylo jasné, že není možné dovolit, aby nám do života bez kontroly napochodovaly takové davy a skupiny lidí, o kterých nevíme, co jsou zač, co chtějí a odkud přicházejí. K tomu člověk nemusí být politikem, vedoucím představitelem státu ani vědcem.“Zastavení migrační vlny bylo pro Orbána záležitostí zdravého rozumu.

Příchod velkého a nekontrolovaného počtu lidí z Afriky a Blízkého východu s sebou nese obrovská bezpečnostní a společenská rizika, protože migrace souvisí s terorismem. Navíc muslimové přinášejí odlišné pojetí společnosti a antisemitismus. Ze zkušenosti západní Evropy pak vyplývá, že často vytvářejí hodnotově i fyzicky paralelní komunity a odmítají se asimilovat. Skutečnost, že země střední Evropy se s ničím podobným nepotýkají, je jejich velkou výhodou.

Morální závazek

Orbánova politika je založená na jednoduchém, ale v dnešní době téměř revolučním základě – morální závazek k vlastním občanům a zemi je nadřazen všemu ostatnímu. Uzavření maďarských hranic a výstavba hraničního plotu mohly být pro leckoho negativní záležitostí, ale účel splnily – migrační vlna byla zastavena. Navíc Maďarsko jimi splnilo povinnost střežit vnější schengenskou hranicí.

Orbánova politika je založená na jednoduchém, ale v dnešní době téměř revolučním základě – morální závazek k vlastním občanům a zemi je nadřazen všemu ostatnímu

V domácí politice Orbánova vláda reformovala veřejnou správu, soudnictví, tajné služby, zdravotnictví, důchody, školství i pracovní trh. Zřídila například radu pro rozpočtovou odpovědnost, snížila počet ministerstev na osm či zavedla povinné veřejné práce pro nezaměstnané. Nejvíce byly kritizované reformy justice a mediální legislativy, a proto byla některá opatření na nátlak USA, EU a Německa zrušena. Žádná reforma však neohrozila právní stát ani demokratickou a západní orientaci Maďarska.

Veřejnoprávní média jsou za Orbána stejně jako za vlády socialistů provládní. Zdá se však, že svoboda slova je ohrožena, jen pokud své lidi dosazují konzervativci. V případě korupce a nepotismu je kritizováno protěžování členů FIDESZ a spřátelených skupin ve veřejných zakázkách a státní správě, ale tento jev existuje ve všech postkomunistických zemích včetně Česka a jde spíše o negativní vývojový rys celé střední Evropy než o specifický problém Orbánovy vlády.

Součást Západu

V Orbánově zahraniční politice se odráží zhoršování situace v Evropě. Maďarsko je malý stát s omezenými zdroji, a proto se musí této změně přizpůsobovat. Není v jeho silách jí zabránit. Orbán považuje Maďarsko za součást Západu a zdůrazňuje prozápadní maďarskou hodnotovou orientaci i to, že maďarský stát byl od počátku jeho výspou.

Orbán považuje Maďarsko za součást Západu a zdůrazňuje prozápadní maďarskou hodnotovou orientaci i to, že maďarský stát byl od počátku jeho výspou

EU a NATO, hlavní současné instituce Západu, tvoří základ maďarské zahraniční politiky – Maďarsko má na svém území dvě letecké základny NATO (jedna je momentálně nevyužívaná) a Orbán nikdy nenaznačil, že by je chtěl zrušit. Neodmítá Západ a jeho struktury, realisticky si však uvědomuje, že se nemůže spoléhat pouze na ně.

Podle Orbána NATO ztratilo nepřítele a jeho členové ze západní a jižní Evropy nepovažují Rusko za hrozbu. Američané, bez nichž NATO nemá smysl, dlouhodobě přesunují zájem do pacifické oblasti, kde jim v podobě Číny vyrůstá vyzyvatel jejich hegemonie, a jejich dočasně větší zájem o východní Evropu kvůli ruským akcím na Ukrajině na tom nic nemění.

Orbán je přesvědčen, že EU narazila na integrační strop a rozpadá se. Její členské země prosazují své národní zájmy, byť je zakrývají evropským – centralizovaný model EU směřující ke stále těsnější unii neposkytl politickou ani ekonomickou stabilitu, a ani rozvoj, přičemž současná evropská elita navrhuje řešení proti zájmům Evropy. Orbán kritizuje vládnoucí pojetí evropské integrace, nikoli však evropskou spolupráci.

Vztah k Rusku

Orbánovou reakcí na oslabování NATO a EU je diverzifikace jeho politiky. V letech 2011 až 2013 posiloval obchod a investice s Čínou, Ázerbájdžánem či Saúdskou Arábií. A usiluje o dobré vztahy se sousedními státy střední a jihovýchodní Evropy – migrační krize oživila spolupráci Visegrádské čtyřky, o které Orbán hovoří jako o nové Evropě. Součástí diverzifikace politiky jsou i vztahy s Ruskem, což je považované za Orbánův příklon k Východu, ve skutečnosti si však o něm nedělá žádné iluze.

Podle Orbána se Rusko vrátilo na geopolitickou scénu a je třeba s ním počítat. V rozhovoru pro server Politico pak prohlásil, že s Ruskem nemá smysl hledat společné principy, ale zájmy, a na tomto základě s ním lze uzavřít rozumnou realpolitickou dohodu.

Podle Orbána se Rusko vrátilo na geopolitickou scénu a je třeba s ním počítat. V rozhovoru pro server Politico pak prohlásil, že s Ruskem nemá smysl hledat společné principy, ale zájmy, a na tomto základě s ním lze uzavřít rozumnou realpolitickou dohodu. Politika se totiž netýká osobních názorů, nýbrž nadosobních maďarských zájmů, a proto je třeba s ním mít dobré a vyvážené vztahy. Rusko je geopolitickou realitou, což je třeba brát v úvahu, má-li být vedena zodpovědná politika. Navíc pomáhá vyvažovat vliv Německa.

Orbán přiznává, že nechce být závislý pouze na Německu, dodává však, že hodnotově je mu mnohem bližší než Rusko a že s kancléřkou Angelou Merkelovou se jedná mnohem lépe než s prezidentem Vladimirem Putinem. Uvědomuje si také význam ekonomické spolupráce Maďarska a Německa. V mezinárodní politice však platí, že je dobré mít více možností.

Orbán neobdivuje Putina, v jeho myšlení se spíše odráží realpolitika, jež rozlišuje hodnoty a zájmy a zdůrazňuje mocenskou rovnováhu a vlastní zájmy. Zahraniční politika se podle Orbána především týká pozice Maďarska.

Orbanomics

Ekonomika, kterou Orbán zdědil, byla v katastrofickém stavu. Maďarsko mělo obrovské dluhy, úvěr 20 miliard eur od Mezinárodního měnového fondu (MMF) a jeho HDP klesl o rekordních 6,8 procenta. Maďaři dopláceli na vysoké ceny energií i na hypotéky v zahraničních měnách, jejichž splácení se v důsledku měnové nestability prodražovalo. Spotřeba se snižovala a ještě více ji oslabovala úsporná opatření vyžadovaná MMF. Maďarsko bylo na cestě stát se Řeckem před řeckou krizí.

Nástrojem k řešení ekonomických problémů se stala politika, jež není ani levicová, ani pravicová a které se říká Orbanomics. Její pilíře tvoří fiskální stabilizace, posílení role státu ve strategických ekonomických oblastech a nastartování ekonomiky založené na spotřebě.

Nástrojem k řešení ekonomických problémů se stala politika, jež není ani levicová, ani pravicová a které se říká Orbanomics. Její pilíře tvoří fiskální stabilizace, posílení role státu ve strategických ekonomických oblastech a nastartování ekonomiky založené na spotřebě. Orbán snížil a zjednodušil daně z příjmu pro fyzické osoby a malé a střední podnikatele, zvýšil je pro velké, zpravidla zahraniční korporace a zavedl sektorovou daň v energetice a bankovnictví.

Navzdory ní nenastal ani úprk investorů, ani se nezvýšily ceny. Své pobočky v Maďarsku otevřely například společnosti Audi, Coca-Cola či Mercedes. Také bylo zestátněno povinné soukromé penzijní spoření. Fiskální konsolidace přinesla řadu úspor v sociální oblasti či zvýšení DPH.

Orbán si také díky svému politickému instinktu proti sobě nepopudil žádnou významnou skupinu obyvatel tím, že by ji nechal nést vyšší náklady za úspory. Jeho voličská základna – střední třída – profitovala z nízké rovné daně, nižší třídy a důchodci zase z vyšší minimální mzdy a nezrušené indexace důchodů.

Hospodářský růst

Maďarsko navíc opět získalo podíly v řadě energetických společností – od výroby až po distribuci v čele s firmou MOL – a také v bankovnictví. Obě oblasti totiž Orbán považuje za strategicky důležité pro Maďarsko. Důsledkem posílení role státu v energetice rovněž bylo snížení vysokých cen energií, jež Maďary dlouhodobě sužovaly. V bankovnictví je cílem zvýšit podíl bank v maďarských rukou z 10 na 50 procent, a tím mimo jiné předejít odlivu kapitálu v dividendách zahraničním matkám maďarských bank.

Orbán možná zcela nevyhovuje pojetí konzervativní reaganovsko-thatcherovské pravice uplynulých 30 let, ale pragmaticky vyřešil problémy Maďarska. Dostal ho z ekonomické krize a nastartoval hospodářský růst.

Orbánova vláda také založila fond na podporu malých podnikatelů, pro které se staly úvěry kvůli krizi příliš drahými, nebo jimž banky nechtěly půjčovat. Tato dočasná státní pomoc umožnila řadě podniků přežít. Základní finanční prostředky fondu ve výši mnoha miliard dolarů byly několikrát navýšeny. Mnozí předpovídali katastrofální důsledky Orbanomics, ale stal se opak.

V uplynulých letech byl maďarský hospodářsky růst tři až čtyři procenta, deficit rozpočtu se od roku 2012 pohyboval pod třemi procenty, veřejné zadlužení kleslo pod 80 procent, předčasně byla splacena půjčka MMF a nezaměstnanost se snížila na pět procent, byť se mezi zaměstnané počítá i více než 200 tisíc nezaměstnaných vykonávajících veřejně prospěšné práce. Díky nízké inflaci, snížení cen energií a státní podpoře při neschopnosti splácet hypotéku narostla spotřeba domácností.

Výkonnost maďarské ekonomiky v příštích letech závisí na tom, zda se po netradičních záchranných opatřeních podaří zavést stabilní a otevřené tržní prostředí. V každém případě minimálně krátkodobě byla Orbanomics úspěšná. Orbán možná zcela nevyhovuje pojetí konzervativní reaganovsko-thatcherovské pravice uplynulých 30 let, ale pragmaticky vyřešil problémy Maďarska. Dostal ho z ekonomické krize a nastartoval hospodářský růst. Neustoupil ani tlaku, že Maďarsko nemá právo rozhodovat koho a za jakých podmínek pustí na své území.

Upřednostnění vlastních občanů

Orbán také vystupuje proti pokrytectví levicově liberálních elit, které Evropu přivedly do krize hodnot. Podle něho se Evropa odmítá přihlásit ke svým kořenům a historickým identitám, a namísto toho se upíná k diverzitě, toleranci, otevřeným hranicím, nediskriminaci, multikulturalismu, politické korektnosti a relativismu a ustupuje od institucí a hodnot, které jí přinesly úspěch.

Orbán neodmítá svobodu ani demokracii, ale dává přednost vlastním občanům, historické kolektivní identitě a evropskému civilizačnímu dědictví a jeho institucím

Orbán se neomezuje na kritiku levicového liberalismu jako většina evropských konzervativních politiků, ale nabízí alternativu – konzervativní vizi Evropy, která se vrací ke svému dědictví a zdravému rozumu. Neodmítá svobodu ani demokracii, ale dává přednost vlastním občanům, historické kolektivní identitě a evropskému civilizačnímu dědictví a jeho institucím.

Orbán se nebojí říct, že evropská civilizace je lepší než jiné, rodina má mít otce i matku, svoboda není nekonečné osvobozování, historické kolektivní identity Evropanů je třeba zachovat, pracovat je lepší než nepracovat či že masová muslimská imigrace je problém. Národní stát i křesťanství považuje za hlavní dědictví evropské civilizace a zdroje identity Evropanů.

Pro hlavní cíl konzervativců – stabilitu a kontinuitu své společnosti – i návrat konzervatismu z ekonomické do společenské oblasti Orbán zatím udělal více než řada takzvaně pravicových evropských politiků. Jak napsalserver Politico, v minulosti ostrakizovaný Viktor Orbán se stává talismanem evropské pravice.