Opravdu potřebujeme inteligentní konvice?

Více než deset let předpovídají technologičtí vizionáři příchod éry všudypřítomných a vzájemně propojených zařízení. Očekávanou etapu vývoje označují jako internet věcí. Jeho hlavní charakteristikou je obrovský počet většinou miniaturních počítačů a senzorů, jež rozšíří možnosti běžně používaných předmětů.

Internet věcí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Internet věcí. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Internet věcí.

Opravdu potřebujeme inteligentní konvici na kávu nebo chladničku s webovým prohlížečem? Odpověď na otázku, kterou si v jednom z článků kladou výzkumníci Massachusettského technologického institutu (MIT), není jednoznačná, řada vynálezů působí hloupě a zbytečně. Spíše se zdá, že podobné produkty prostě chceme. Inteligentní plato na přechovávání vajec v lednici odesílá do mobilní aplikace informace o datu uložení a případné nutnosti spotřeby? Dnes populární hračka v amerických internetových obchodech, zítra standardní součást výbavy moderních chladniček.

Myšlenka internetu věcí s sebou přináší obrovskou obchodní příležitost

Existují samozřejmě smysluplnější a přínosnější aplikace internetu věcí (IoT neboli Internet of Things), ale mnoho projektů se věnuje zdánlivým maličkostem. Na serverech pro crowd funding (veřejné sbírky na financování projektů), jako je Kickstarter, se běžně objevují nápady, které do tohoto konceptu zapadají. Podporuje je i řada komerčních nebo open source iniciativ, jež vyvíjejí miniaturní levné a modulární počítače či senzory.

Myšlenka internetu věcí s sebou přináší obrovskou obchodní příležitost. Jak podotýká David Blaauw, ředitel vývojové laboratoře na Michiganské univerzitě, každá doba přináší nový typ informačních technologií, který vygeneruje vyšší obrat než předchozí vlna či generace. Pokud trend vydrží, zaradují se hlavně firmy z polovodičového průmyslu (jeho obrat se nyní pohybuje kolem 300 miliard dolarů ročně) - přibude jim totiž nová položka ve výrobě. Právě tento průmysl hraje v rozvoji internetu věcí téměř zásadní roli - nelze budovat rozsáhlé a téměř jednoúčelové sítě drahých počítačů a senzorů, veškerá elektronika na perimetru internetu věcí musí být velmi levná.

Stará myšlenka

Termín internet věcí se nejspíš poprvé objevil v časopise Forbes v březnu roku 2002. Autoři článku s názvem Internet věcí v něm mimo jiné citovali Kevina Ashtona, ředitele Auto-ID Center na MIT. Ten se uvedl větou, která položila základ pro novodobé pojetí internetu věcí: „Potřebujeme internet pro věci, standardizovaný způsob, jakým budou počítače chápat svět.“

Již v roce 1932 popsal naprostou automatizaci lidského života Jay B. Nash, pozdější autor slavného díla Filosofie rekreace a volného času

Myšlenka propojeného světa lidí a objektů se ovšem objevila podstatně dříve. Již v roce 1932 popsal naprostou automatizaci lidského života Jay B. Nash, pozdější autor slavného díla Filosofie rekreace a volného času. Technologie sice nahradila otroky, ale zjevně si byl budoucího potenciálu techniky vědom, neboť na úskalí lidské pohodlnosti a související spíše negativní efekty upozorňoval.

Vývoj internetu věcí se ubíral dlouhou cestou k současnosti. Mezi vynálezy, které pomohly jeho moderní podobě, řadí Gil Press, autor časopisu Forbes, i čárový kód (1949), náramkovou vysílačku (1946), počítač o velikosti krabičky cigaret (1955) nebo náhlavní displej (1960). Postupem času však evoluce zrychlovala a přes ARPANET (předchůdce internetu), mobilní telefony a komunikaci M2M neboli „stroj se strojem“ dospěla až k nápadu nahradit čárové kódy univerzální sítí inteligentních značek EPC (Electronic Product Code), která by každému objektu na světě přidělila unikátní číslo. Psalo se září 2003, probíhala konference EPC Symposium a přednesená myšlenka oslovila na tisíc delegátů světa maloobchodu, technologií a akademické sféry. Řada z nich začala tuto síť označovat právě termínem internet věcí.

Internet všeho

Svět se pomalu seznamuje s myšlenkou internetu věcí, ale na obzoru již figuruje nový trend, jenž nese název „internet všeho“. Za jeho zrodem stojí společnost Cisco, která se z pochopitelných důvodů na rozvoji podobných modelů významně podílí. Její zástupci se nechali slyšet: „Čím více zařízení, tím lépe pro nás.“ Tento názor ovšem není vlastní jen manažerům této firmy.

Ti, kteří chtějí na konceptu internetu věcí vydělat, hovoří o nárůstu efektivity, produktivity i bezpečnosti

Do internetu všeho (IoE neboli Internet of Everything) se vedle fyzických objektů zapojí i lidé, procesy a data. Koncept internetu věcí tudíž představuje subsystém, nad nímž internet všeho vytváří inteligentní abstrakci, která původně autonomní řešení propojuje.

V obou případech nejde ani tak o významný technologický posun jako spíše o masové pojetí konektivity a provozní model. S výhodami však přicházejí i nevýhody: propojená zařízení lze odkudkoli ovládat, ale i napadat. A rostoucí míra kontroly přináší další omezení soukromí. Ti, kteří chtějí na konceptu internetu věcí vydělat, však hovoří o nárůstu efektivity, produktivity i bezpečnosti.

Když se řekne IoT

V teorii internetu věcí jde v prvé řadě o schopnost fyzického objektu digitálně se prezentovat a komunikovat s dalšími prvky v síti. Tomu odpovídají i definice, jež se problematice věnují. Například společnost Gartner definuje internet věcí jako síť fyzických objektů, které obsahují vestavěnou technologii pro komunikaci, vnímání a interakci s vnitřním i vnějším prostředím.

Celkem úspěšně se internet věcí etabluje ve zpracovatelském průmyslu, maloobchodu, energetice nebo ve zdravotnictví

Analytici rovněž rozlišují mezi pohledem podnikovým, veřejným a spotřebitelským. V každém lze s termínem internet věcí operovat, ale obsahově se liší. Podobnou granularitu nabízí i technologická perspektiva. Jinými slovy, internet věcí nepředstavuje ucelený, jednotný a všeobjímající koncept. V současnosti má spíše velmi konkrétní a do značné míry i omezené způsoby nasazení, či spíše realizace. Právě od nich se definice a vize konceptu odvíjejí.

Celkem úspěšně se internet věcí etabluje ve zpracovatelském průmyslu, maloobchodu, energetice nebo ve zdravotnictví. Aplikace jsou ale nesourodé technologicky i účelově, spojujícím prvkem je vzájemná komunikace objektů-zařízení prostřednictvím internetu. Ve starším žargonu průmyslových podniků jde v podstatě o další krok automatizace. A ta má nyní podle analytiků společnosti Gartner podobu řešení pro optimalizaci a správu aktiv. Zcela konkrétně jde například o monitorování procesů, sledování pohybu zboží nebo osob, bezpečnostní systémy anebo detailní záznam výkonů včetně spotřeby. Nejde o nic převratného, pouze se mění forma realizace procesů a zvyšuje se míra zmíněné automatizace.

V médiích se běžně objevují zprávy, které interpretují internet věcí jako univerzální model komunikace strojů, který doprovází obrovské množství dat, a to vše nabízí obrovský potenciál. V současnosti jde ale spíše o futuristickou vizi bez konkrétních obrysů. Projekty internetu věcí sledují velmi konkrétní cíle s velmi konkrétním přínosem. Vybudování sítě senzorů s nepříliš užitečným způsobem využití si obhájí jen málokterá instituce.

Nové nasazení starých technologií

Negativní vyznění inovativnosti internetu věcí však také není zcela namístě. Vizionáři očekávají, že skutečně novou kvalitu přinese šíře nasazení komunikace mezi objekty, již doprovodí efekty související s generováním a zpracováním relevantních dat. Technologicky, stejně jako v případě cloud computingu, sází internet věcí na již existující základnu prostředků. Pokud něco chybí, jsou to hlavně standardy v oblasti bezpečnosti, datových formátů, integrace a přenosových protokolů. Výrobci se budou muset dohodnout na společném postupu, jinak se technologická roztříštěnost řešení pro internet věcí stane jeho největší slabinou.

Nejužívanější rozhraní pro přenos dat v internetu věcí představuje rozšířený standard IEEE 802.11 neboli Wi-Fi. U některých aplikací jde ale o energeticky příliš náročné řešení. Podstatně úspornější variantu představuje rozhraní BLE (Bluetooth Low Energy). To má zase slabinu v dosahu, což výrobci zařízení řeší napojením na chytré mobilní přístroje čili telefony a tablety. Právě ony představují jednu z hlavních vstupních bran konektivity internetu věcí. Uplatňují se například ve zdravotnictví nebo fitnessu, tedy u aplikací osobní povahy.

Přístroje míří online.

V internetu věcí se podle analytiků nově rozvíjí architektonický koncept sběrných míst nebo hubů. Na ně jsou napojeny senzory a teprve z nich odcházejí data do internetu. Podobné řešení má význam bezpečnostní i funkční. Na trhu se například objevují bezdrátové přístupové body, jež podporují různé protokoly pro internet věcí, jako jsou například Wi-Fi, ZigBee nebo Z-Wave, a centralizují nejen konektivitu v rámci určité oblasti, ale i kontrolu a správu objektů zapojených do sítě.

Myšlenka hubů již pronikla i do sféry cloud computingu. Existují poskytovatelé cloudových sběrnic, na něž jsou objekty internetu věcí napojeny. Vedle podpory mnoha protokolů představují součást nabídky dodatečné služby, včetně monitoringu, ukládání zaslaných dat nebo vykonávání předem definovaných úkonů.

Podstatnou roli v internetu věcí sehrává vestavěná inteligence

Podstatnou roli v internetu věcí sehrává vestavěná inteligence. Výrobci ji dodávají prostřednictvím řešení pro analytiku a informační management. Právy tyto nástroje mají být zdrojem skutečné hodnoty internetu věcí. Inteligence není obsažena v objektech ani v síti - vzniká automatickým zpracováním toku dat z internetu věcí a vyvozením reakce na podněty.

V této souvislosti nelze opomenout další z trendů současnosti - velká data. Internet věcí dokáže příslušným technologiím poskytnout nemálo materiálu ke zpracování. Analytici společnosti Gartner ovšem časový rámec rozvoje velkých dat poněkud prodloužili. Mají za to, že si příslušné technologie vyžádají v první řadě velké organizační změny.

Sféry využití

V komerčním sektoru se technologie internetu věcí využívají hlavně pro monitoring a kontrolu. Podniky podle analytiků společnosti Gartner chtějí s pomocí sítí senzorů snížit provozní náklady, zvýšit dostupnost zdrojů a efektivitu jejich využití. Mezi hlavní oblasti nasazení patří snižování nákladů na energie, zkracování prodlev nebo zrychlení výroby. Internet věcí zde má primárně asistenční roli.

Větší efekty přinášejí inteligentní sítě a senzory do sektorů logistiky, dopravy a energetiky. V posledním uvedeném oboru slouží nejenom bezpečnostním účelům, ale zprostředkovávají i informace potřebné pro řízení přenosu energií a jejich vyúčtování. Ve zdravotnictví pomáhají při vzdáleném sledování zdraví pacientů, případně při automatické tvorbě a správě jejich dokumentace.

Globální bezdrátový boom.

Velkým zákazníkem technologií pro internet věcí se stávají města, respektive podniky zajišťující veřejné služby. Hlavním důvodem a motivem nasazení jsou opět úspory a bezpečnost. Technicky jde o sítě senzorů, případně kamerové systémy. Města se snaží například ušetřit na veřejném osvětlení, monitorovat bezpečnost na ulicích, inteligentně řídit dopravu nebo spravovat dodávky vody. Před několika lety pro tyto iniciativy jedna významná technologická firma používala marketingové označení Smart Cities neboli chytrá města.

Mnoho iniciativ a projektů se věnuje automatizaci domácností, ale to už je skutečně letité téma

Analytici podotýkají, že větší aktivitu v oblasti nákupu chytrých technologií vyvíjejí evropská a asijská města. První jsou vedena environmentální politikou, druhá populačním nárůstem. Spotřebitelský pohled na internet věcí se soustřeďuje na problematiku cestování osobními automobily a bydlení. Do domácností směřují inteligentní měřiče odběru energií, na něž bývají napojeny i systémy pro správu odběru. Jde o technologii, se kterou se v rámci internetu věcí setkají lidé asi nejdříve. Mnoho iniciativ a projektů se věnuje automatizaci domácností, ale to už je skutečně letité téma. Nyní jej determinuje všeobecná dostupnost internetu, který lze pro řízení přístrojů v domácnosti využít.

Automobilový průmysl vytěží internet věcí pro navigaci, zábavu, komunikaci a řešení krizových situací. Dobrým příkladem konkrétního využití je systém eCall, jehož nasazení v nových automobilech prodávaných v EU bude od října příštího roku povinné. V případě havárie zařízení automaticky odešle zprávu o situaci, včetně geografických souřadnic polohy vozu. Do kategorie technologií internetu věcí však lze zařadit i systém bezdrátového sledování tlaku v pneumatikách, jímž musí být povinně vybaveny všechny nové vozy v USA již od roku 2007.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.