Opencard: Lekce Bémovy party jak zatočit s politickými zajíci

Političtí profíci staré gardy si v přímém přenosu vychutnávají nynější vedení hlavního města.

Bývalý radní Miroslav Poche (ČSSD), jenž v roce 2010 proslul skandálem s financováním ČSSD a představuje jednu z tváří bývalého vedení pražské radnice, s úsměvem na rtu griluje někdejší disidentku a dnes radní pro informatiku Evu Vorlíčkovou (TOP 09). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalý radní Miroslav Poche (ČSSD), jenž v roce 2010 proslul skandálem s financováním ČSSD a představuje jednu z tváří bývalého vedení pražské radnice, s úsměvem na rtu griluje někdejší disidentku a dnes radní pro informatiku Evu Vorlíčkovou (TOP 09). | foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Bývalý radní Miroslav Poche (ČSSD), jenž v roce 2010 proslul skandálem s financováním ČSSD a představuje jednu z tváří bývalého vedení pražské radnice, s úsměvem na rtu griluje někdejší disidentku a dnes radní pro informatiku Evu Vorlíčkovou (TOP 09).

KOMENTÁŘ Ondřeje Koutníka / Pokud si chcete udělat obrázek, jak v současnosti v Praze vypadá souboj takzvané staré party, reprezentované bývalým vedení města pod taktovkou Pavla Béma, s jejími nástupci pod vedením primátora Bohuslava Svobody, pusťte si ze záznamu úterní Události, komentáře. Během sledování se vás velmi pravděpodobně zhostí roztodivné pocity: možná lítosti, možná totálního naštvání, bezmoci, bezvýchodnosti.

Scéna na obrazovce: bývalý radní Miroslav Poche (ČSSD), jenž v roce 2010 proslul skandálem s financováním ČSSD a představuje jednu z tváří bývalého nepopulárního vedení pražské radnice, s úsměvem na rtu drtí někdejší disidentku a dnes radní pro informatiku Evu Vorlíčkovou (TOP 09). Ta, zjevně ve stresu pod tíhou náročného dne, který začal tím, že policie rozdala pražským radním obvinění, ve svých odpovědích na otázky moderátora Martina Veselovského tápe. Až to vypadá, že se vykrucuje z odpovědnosti. Hovoří se o kontraktu mezi městem a firmou Haguess na úpravu a údržbu softwaru k Opencard, za který byli radní obviněni.

Divák pozoruje na jedné straně politického profesionála Pocheho, který si obvinění pečlivě nastudoval a pálí na Vorlíčkovou nepříjemné otázky, na druhé politicky ne zrovna zkušenou radní, která svými nejistými odpověďmi celou kauzu spíše zahaluje do mlhy. Co je jí platné, že ve svém resortu dosáhla v minulých měsících nemalých úspěchů typu ukončení nehorázného projektu Bezdrátová Praha nebo ušetření zhruba 600 milionů korun na IT zakázkách, když teď nedokáže rozumně vysvětlit okolnosti smlouvy s firmou Haguess za 74 milionů korun.

Vyšetřovatelé z ÚOOZ v obvinění napadli:

  • Cenu zakázky (podle zadávací dokumentace měla činit 24 milionů korun, výsledná cena však je 74 milionů korun)
  • Formu zadání veřejné zakázky jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBU)
  • Absenci oponentních posudků 

Vorlíčková ve vysílání odpověděla:

  • Ke skoku ceny zakázky: „V případě jednacího řízení bez uveřejnění ta částka vlastně není vůbec rozhodující, protože vy vycházíte ze služeb, které jsou nasmlouvány, které potřebujete pokrýt. A těch 24 milionů byla částka šest let zpátky, kdy služba pokrývala pouze opravdu jednu setinu toho, na co my jsme to potom uzavírali.“ Podle Vorlíčkové však částka 24 milionů zmiňovaná v zadávací dokumentaci byla chybně uvedena pracovníkem odboru informatiky.
  • K absenci oponentního posudku, ač dle rozhodnutí radních z prosince 2011 měl odbor informatiky k zakázkám v hodnotě nad dva miliony korun přikládat oponentní posouzení: „Já jsem v té době v radě ještě neseděla, my jsme přišli až 24. listopadu 2011 a odbor informatiky neměl povinnost si nechat dělat (…) Odbor informatiky neměl povinnost si nechat dělat oponentní posudek. My jsme měli být vyžádáni, abychom si oponentní posudek nechali zpracovat, a to se nestalo.“

Tvrzení Vorlíčkové je však nutné uvést na pravou míru. Ve funkci působí od 24. listopadu 2011, „protikorupční“ usnesení o předkládání oponentních posudků však rada schválila až 6. prosince 2011, kdy už Vorlíčková její členkou byla. Posudek zajišťuje dle usnesení ředitel magistrátu po projednání s věcně příslušným členem rady – v případě inkriminované zakázky tedy s Vorlíčkovou. Radní měla včas bouchnout do stolu a pověřit ředitele magistrátu objednáním oponentního posouzení.

Sotva oomluvitelná je skutečnost, že radní nedbali vlastního usnesení, nezajistili oponentní posudek a nakonec přesto zakázku schválili. Je to minimálně politická chyba.

Dalekosáhlejší závěry nad celým případem zatím nelze činit. Ať to udělají policie, státní zastupitelství a soud. Dost možná se ukáže, že radní skutečně neměli na výběr a zakázku museli zadat prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění, aby neohrozili základní funkčnost systému. A třeba se i potvrdí, že konečná cena zakázky skutečně nebyla vysoká a městu škoda nevznikla. Sotva omluvitelná je však skutečnost, že radní nedbali vlastního usnesení, nezajistili oponentní posudek a nakonec přesto zakázku schválili. Je to minimálně politická chyba.

Kdo si tohle uvědomil, lehko mu mohla začít hlavou cestovat myšlenka, zda by Vorlíčková po televizním vystoupení neměla raději rovnou odstoupit z funkce. Je chybou stratégů a poradců radních, že nevyslali do studia místo Vorlíčkové někoho diskutérsky protřelejšího – ať už ostříleného Jiřího Vávru nebo rétoricky nadaného Tomáše Hudečka. Chápeme, že za problém je rezortně odpovědná primárně Vorlíčková, ale neměl by v tak napjaté situaci důrazněji vystoupit primátor Svoboda, který je v radě města „prvním mezi rovnými“, a postavit se za svou radní?

Problém bude možná v tom, že ani Svoboda o kauze nemá asi příliš jasno. Přesvědčil jsem se o tom osobně v úterý večer, když mi jeden z pracovníků sekretariátu primátora zavolal a v souvislosti s článkem Kauza Opencard: Pražští radní by neměli brát obvinění na lehkou váhu se mě zeptal, zda jsem se nepřidal ke „druhé straně“. Pochvíli se ukázalo, že sám neměl obvinění načtené a byl překvapen závažností informací obsažených v dokumentu.

Lekce z efektivity podle Messiho

Takto se prostě s pražskými harcovníky a la Pavel Bém, Tomáš Hrdlička, Petr Hulinský, Karel Březina nebo Miroslav Poche soupeřit nedá. Kritizovaný projekt Opencard pochází z éry Bémova primátorování. Pražany stál přes miliardu korun. Jedinými politiky obviněnými jsou však zatím ti, kteří deklarovali snahu průšvih napravit, ale udělali to způsobem, kterým vyrobili novou práci pro policii. To by však nemělo zastřít, že Opencard je proklaté dědictví.

Teď je exprimátor na koni. On přece nikdy na rozdíl od současných radních obviněn nebyl.

A vrátilo se na politické kolbiště. Skoro to vypadá, jako by od komunálních voleb v roce 2010 a oslabení vlivu „bémovci“ čekali na příležitost, která dle obvinění nastala loni v dubnu v souvislosti se schválením nového kontraktu s firmou Haguess. „Je pro mne osobně naprosto nepochopitelné, že současné vedení města, reprezentované především TOP 09, po dvouleté kritice ceny a údajné netransparentnosti při zavádění projektu Opencard namísto úspor a nápravy chyb rozhodne absolutně netransparentním způsobem a ze dne na den celý projekt sedminásobně prodraží. Takový krok bych si nikdy nedovolil,“ pravil pro Lidové noviny Pavel Bém. Čert vem Janouška, teď je exprimátor na koni. On přece nikdy na rozdíl od současných radních obviněn nebyl.

Bém, Poche a další ukázali pražským nováčkům, jak střílí góly Messi. Žádný Jarda Kužel z filmu Okresní přebor, který z metru netrefil prázdnou bránu. Političtí zajíci dostali od zkušených bardů lekci z efektivity. Kdyby takto uměli proměňovat šance současní radní, Bém a spol. by byli politicky už dávno vyřízení. Jak je vidět, nejsou.

křivan (: (: 10:38 29.3.2013
akatosh nemá to cenu nemá to cenu 14:51 27.3.2013

Počet příspěvků: 18, poslední 3.4.2013 01:18 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.