Vše je dvousečné. Bavím-li se

Vše je dvousečné. Bavím-li se s někým, kdo vystupuje proti návrhu věcného záměru, často mi argumentuje tím, že sice ministr navrhuje jen třetinu Rady, ale třetinu navrhuje rektor, který se může zbláznit a hned budou dvě třetiny Rady plné podivných individuí oproti třetině svatých, které vybere akademický senát. Ale už se zapomíná na to, že ten senát vybral i toho rektora... Moji zkušenost nelze jistě přenést na systém jako celek, ale v akademické senáty mám velmi malou důvěru. Na návrhu se mi líbí především podpora vysokoškolské samosprávy tím, jaký klade důraz na statut vysoké školy. Velmi rozumné je i zavedení kontraktuálního financování a funkčních míst docentů a profesorů (btw. pokud se někdo ohání tradicí současného systému, dovolává se komunistického zákona z roku 1950). Četl jsem již hodně věcných záměrů zákonů a drtivá většina z nich byla nevalné kvality. Tento bych hodnotil jako jeden z těch zdařilejších. p.s. začít text tím, že se pokusím shodit svého názorového protivníka poukazem, že se pohyboval jen v administrativních funkcích a není vědcem, mi nepřijde příliš košer. Ale kouzlo nezamýšleného zafungovalo - myslím, že právě člověk pohybující se ve správě takové univerzity jako je Cambridge, může o vysokém školství vědět více, než člověk, který "jen" vědecky bádá. Oba jsou potřeba.