Odstoupí papež František?

Po rezignaci papeže Benedikta XVI. a zvolení papeže Františka se vedly diskuse o dvojpapežství, neboť papež Benedikt XVI. zůstal formálně v čele katolické církve, ale fakticky o schizma nejde. Nyní však papež František ztrácí podporu a sílí tlak, aby odstoupil.

Milan Šprencl 28.3.2017
Papež František při tradičním poselství Městu a světu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Papež František při tradičním poselství Městu a světu. | foto: Reuters
Papež František při tradičním poselství Městu a světu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Dějiny římskokatolické církve jsou plné schizmat. Podle historických záznamů i církevní historiografie se jejich počet liší, ale mohlo být jich až několik desítek. Nejznámější je velké schizma z roku 1054, kdy se odštěpilo východní pravoslaví se sídlem patriarchy v Cařihradu či Konstantinopoli (dnešní Istanbul) a později v Moskvě od západní katolické církve v Římě.

Další velké schizma doprovázené dvojpapežstvím, ba trojpapežstvím se odehrálo ve 14. století a do historie vstoupilo jako avignonské zajetí papežů. Definitivně ho odstranil až kostnický koncil v letech 1414–1418, který opět katolickou církev sjednotil. Co mají tato dvě velká schizmata společného s dnešní situací v katolické církvi?

Nepohodlná pokrokovost

Po rezignaci papeže Benedikta XVI. v roce 2013 a zvolení nového papeže Františka se sice vedly spory a diskuse o dvojpapežství, neboť papež Benedikt XVI. zůstal formálně v čele katolické církve, ale fakticky o schizma nejde. Katolické kanonické právo rezignaci papeže umožňuje, navzdory tomu zůstává faktem, že se odehrála zatím jen jednou – ve 13. století.

Pokrokovost papeže Františka se paradoxně stává nepohodlnou těm liberálním kardinálům, kteří ho ve volbě podpořili

Nyní se však z Vatikánu ozývá, že papež František ztrácí podporu značně vlivné části konkláve i těch, kdo ho zvolili. Důvodů je několik – například jeho vstřícný postoj k interkulturnímu dialogu, multikulturalismu, ekumenickému dialogu mezi křesťanskými a ostatními církvemi, migrantům, svobodným zednářům, řádu maltézských rytířů, homosexuálním svazkům nebo k omezení kněžského celibátu.

Tyto a jiné z hlediska konzervativních kruhů ve Vatikánu kontroverzní postoje papeže Františka vyústily údajně v iniciativu dvanácti liberálních kardinálů a papežské kurie, která se obává schizmatu a rozkolu v ideovém směřování katolické církve, jež má přimět papeže Františka, aby sám odstoupil. Pokrokovost papeže Františka se paradoxně stává nepohodlnou těm liberálním kardinálům, kteří ho ve volbě podpořili.

Odpor vrcholných představitelů

Vatikán se zdá být rozdělen, byť se to navenek tak nejeví. Svatý otec František vychází příliš z odkazu Druhého vatikánského koncilu v letech 1962–1965, jímž vyvrcholily ekumenické snahy Říma v osobě papeže Jana XXIII., který jej sice svolal, ale na konci roku 1962 zemřel. Koncil však svou historickou roli splnil a zahájil novou etapu ve vztazích mezi církvemi a v pojetí katolické církve. Toto aggiornamento – přizpůsobení katolické církve dnešnímu světu – pokračovalo i po jeho smrti.

Zůstává otázkou, zda papež František svým pojetím modernizace nenarazil u vrcholných představitelů katolcké církve, protože jim vždy šlo a jde více o politiku než etiku

Zdá se, že papež František pokročil v této cestě a překonal směr a rozměr reforem, přičemž svou kázní a až rigorózní mravností by mohl být vzorem nejen věřícím křesťanům, ale i nevěřícím. Zůstává otázkou, zda je na takový přerod připravena starodávná instituce katolické církve a její vrcholní představitelé a zda papež František svým pojetím modernizace u nich nenarazil, protože jim vždy šlo a jde více o politiku než etiku.

Františkovi lze přát více osvícených zastánců než kritiků z liberálního i konzervativního kléru. Zdá se však, že na takovou modernizaci a mravní reformaci zatím katolická církev nedozrála. Změna jejího hodnotového paradigmatu je ale jen otázkou času.

V této souvislosti šokuje zneužívání dětí v Austrálii, jehož se údajně podle vyšetřování dopouštělo sedm procent katolických kněží. Papež František pro italská média přiznal, že dvě procenta katolických kněží jsou pedofilové – podle některých výzkumů však více než čtyři procenta. Je tedy otázkou, zda by nebylo omezení celibátu přínosné a nesnížilo zneužívání dětí kněžími. To se však zřejmě církevním hodnostářům nelíbí.