ODS se střílí do vlastní nohy

Registrační on-line pokladny, jejichž zavedení chystá současná vláda, chtěla ODS již v roce 2005, když se chystala na převzetí ministerstva financí. Nyní proti nim brojí. „Strana se z dřívějších omylů nepoučila a na novou příležitost k vládnutí bude čekat nepoměrně déle, než si vůbec kdy připouštěla,“ píše na to konto předseda ODS Lednice Petr Cibulka.

V senátních volbách utržila pravice od voličů výprask. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V senátních volbách utržila pravice od voličů výprask. | foto: MAFRA - František Vlček
V senátních volbách utržila pravice od voličů výprask.

Je to pár dní, co předseda ODS Petr Fiala oznámil, že se ODS očistila od starých struktur a finančních závazků z minulosti. Nyní se už bude zabývat jen problémy skupin obyvatelstva, které jsou ponechány napospas vládě. Především živnostníků.

Jenže naděje, že se současné vedení ODS distancuje od minulých vlád, protože nevládla dostatečně pravicově, bere zasvé. Již při pohledu na staronovou agendu Petra Fialy je totiž zřejmé, že se strana z dřívějších omylů nepoučila a na novou příležitost k vládnutí bude čekat nepoměrně déle, než si vůbec kdy připouštěla. O co konkrétně jde? Právě o živnostníky. V čem staronový omyl vedení ODS spočívá?

Kalouskova éra

Pro připomenutí je potřeba se vrátit k poslednímu ministrovi financí za ODS Vlastimilu Tlustému, který byl „odkloněn“ nejen pro své, řekněme nezdravé kontakty a nejasné majetkové poměry, ale hlavně proto, že musel ustoupit „nejlepšímu“ ministrovi financí všech dob – Miroslavu Kalouskovi. Ten za pouhých pár let spoluvládnutí zlikvidoval program ODS tak dokonale, že se z toho ODS nevzpamatovala dodnes.

„Nejlepší“ ministr financí všech dob za pouhých pár let spoluvládnutí zlikvidoval program ODS tak dokonale, že se z toho ODS nevzpamatovala dodnes

Není potřeba připomínat všechny činy, ale jen pro osvěžení paměti připomínám několikeré zvyšování daní a nejasné daňové zákony a sazby – navíc přijímané tak, že podnikatelé nevěděli ještě v prosinci, jak budou hospodařit v lednu. Touto neschopností byla paralyzována celá průmyslová odvětví, kdy firmy nemohly dlouhodobě plánovat a predikovat a cílit své investice.

Tato politika udělala v elektorátu české pravice ve vedení firem a mezi rozhodujícími elitami doslova paseku. Namísto sofistikované, ekonomicky podložené činnosti moderní chytré ekonomiky státu (pracující s motivací v kombinaci s restrikcí) ve prospěch podnikatelských subjektů a zaměstnanců se Kalouskovo ministerstvo projevovalo jen jednoduchou trojčlenkou, která sice přináší nějaké okamžité fiskální efekty, ale suverénně rozladila téměř všechny skupiny obyvatelstva. Takové ekonomické pozdní baroko. Samozřejmě veřejnost to vnímá tak, že to vše se dělo za doby vládnutí a ve vládách ODS.

Co ale zůstalo vládám Mirka Topolánka a Petra Nečase společné, byla dojemná, alespoň deklarovaná starost o živnostníky a nižší střední třídu

Co ale zůstalo vládám Mirka Topolánka a Petra Nečase společné, byla dojemná, alespoň deklarovaná starost o živnostníky a nižší střední třídu. Tlustý například navrhoval zrušení dvacetimilardového příspěvku státu na stavební spoření, které sice nikdo nevyužíval na stavby nemovitostí, ale Petr Nečas z toho udělal otázku v ODS principiální. Tvrdil, že to jsou voliči ODS a že to je jedna z mála věcí, kterou ze státu čerpají. Na argumenty, že to je nepravicové, nesystémové a nikdo to neocení, reagoval hystericky a zrušení tohoto nesmyslu nedovolil. Udělal to za něj Kalousek – a pěkně postupně tak, aby si občané pamatovali, které vlády je o tento příspěvek připravily.

Živnostníci neocenili příznivé paušály, nebo si je alespoň nedali do souvislosti s politikou ODS, a spíše ocení stabilní prostředí a rovnost v příležitostech. Jsou daleko citlivější na chování politiků a jejich finanční aféry. Co rozhodně neocenili, bylo brutální zdražení všech energií, kdy byla cenotvorba pod taktovkou tehdejšího vedení ČEZ za Topolánkova politického krytí.

Tristní absence ekonomů

Problémem skoro všech vlád je absence ekonomů při rozhodovacích procesech v ekonomice státu. Zpočátku vidíme skoro vždy snahu ekonomy do zásadních otázek ekonomiky státu zapojit, jenže postupně bývají jejich hlasy nahrazeny odborníky ze sekretariátu stran, odboráři, lobbisty, a snad nejhorším bylo nahradit je ministerskými úředníky, kteří okupují daný úřad třicet let a déle. Tací mají daleko větší moc než samotný ministr – samozřejmě, pokud nemá jasný a přímý tah na branku. Ale i ostřílený a větrem ošlehaný ministr financí se řádně zapotí, když na „baráku“ zavládne unisono kverulantská nálada. To se pak ta jednoduchá ministerská pozdně barokní trojčlenka rozroste ve stohy důvodových zpráv, jak to či ono nejde z těch a těch důvodů udělat.

Vlastimil Tlustý se na převzetí ministerstva financí v roce 2005 připravoval celkem odpovědně – měl ekonomické těleso, Kompetenční tým...

Vlastimil Tlustý se na převzetí ministerstva financí v roce 2005 připravoval celkem odpovědně – měl ekonomické těleso, Kompetenční tým, v němž byli mimo jiné ekonomové jako Pavel Kohout, Markéta Šichtařová, Vladimír Pikora, Jan Schiesser, a hlavně tehdy neznámý pán ze Slovenska – Richard Sulík; a samozřejmě další (Tlustý nebyl pravověrný elitní ekonom, měl zemědělskou vysokou školu a snažil se řídit zdravým selským rozumem). Ovšem, na rozdíl od většiny ministrů financí, měli tito ekonomové podstatně větší vliv na procesy a plány při převzetí moci po Jiřím Paroubkovi a tehdejším ministrovi financí Bohuslavu Sobotkovi.

Bylo vypracováno několik zásadních dokumentů – jen připomeňme Kohoutovu Cestu k rovnováze, dokument, který pak dokonce vyšel i knižně. Po vítězství ve volbách 2005 byl jedním z těch zásadních i dokument pro projektové řízení převzetí ministerstva financí a nastavení nutných procesů v řízení dané organizace. V tomto dokumentu se osmá část věnuje registračním pokladnám a motivačnímu jednání obyvatelstva v maloobchodě, kde se opírá o zkušenosti z Tchaj-wanu, kde zavedli slosovatelné účtenky.

Třicet let totéž

Aby bylo úplně jasno, proč o tom píšu: ODS v roce 2005, když se chystala na převzetí ministerstva financí, chtěla zavést nejen registrační on-line pokladny jako součást budované státní pokladny, ale i slosovatelnou loterii na účtenky z tohoto systému. Jenže ambiciózní projekt státní pokladny se pod vedením Miroslava Kalouska změnil spíše na kvaziprojekt než skutečný nástroj pro řízení ministerstva financí. A předražen byl dvojnásobně.

Sice mají systém zvaný státní pokladna, ale mezi každou přímo řízenou organizací a úřadem je „interface“, čímž se jeden z hlavních efektů moderního řízení financí státu vytrácí

Ministerstvo financí by mělo mít on-line systém příjmů, výdajů, popřípadě dluhové služby – a to zdůrazňuji – v reálném čase. Tak, jak tomu je na Slovensku, kde až na úroveň všech organizací financovaných státem, tedy škol, soudů atd., přicházejí peníze až v momentě jejich potřeby.

Dnešní stav? Podobný je tomu, co na ministerstvu financí dělali třicet let: sice mají systém zvaný státní pokladna, ale mezi každou přímo řízenou organizací a úřadem je interface (úředník přepisuje z jedné kolonky do druhé), čímž se jeden z hlavních efektů moderního řízení financí státu vytrácí.

Úředníci si prostě nadiktují rozpočtové požadavky na státní rozpočet na daný rok a ministerstvo jim je zasílá. Tyto prostředky se pak „musejí utratit“ do konce daného roku. Co zbyde, to se převede do dalšího období, popřípadě vrátí na ministerstvo financí. Důsledkem je pak vyšší náročnost na dluhovou službu. Při trvalé neschopnosti vypisovat výběrová řízení to není nic neobvyklého. A současně se při deficitním hospodaření státu vydávají dluhopisy a takto získané prostředky se z části „válejí“ na účtech úřadů, škol atd.

A zase znejistění...

Ale teď zpět k aktuální kampani ODS proti elektronické evidenci tržeb (EET), jak se projekt nazývá. Vedení ODS se opět chybně domnívá, že živnostníci jsou jejich volebním elektorátem, a má pocit, že toto je to pravé, co zvedne 600 tisíc živnostníků ze židle a přinutí je konečně ODS volit. Součástí této strategie je dokonce i výhružka, nebo snad slib, že až bude ODS vládnout, tak tento administrativní nesmysl zruší úplně – tak jako současná vláda Bohuslava Sobotky chybně zrušila poplatky u lékaře, ani ODS nechce zůstat stranou a chce rušit něco, o čem ještě neví, zda bude fungovat. Takto dopředu to oznamovat znamená jen navázání na politiku minulých vlád ODS, znejistění velkých skupin obyvatelstva, a to už pokud možno tři roky před volbami...

Tak jako současná vláda Bohuslava Sobotky chybně zrušila poplatky u lékaře, ani ODS nechce zůstat stranou a chce rušit něco, o čem ještě neví, zda bude fungovat

Samozřejmě, že si spousta živnostníků přizpůsobila své podnikání a v době dlouhodobé stagnace přešla zčásti či zcela do šedé zóny, úkolem státu je ale vybírat daně, a to od všech pokud možno stejně. Zvýhodnění jedné skupiny podnikatelů, převážně těch drobných, totiž nutí překračovat zákon i ty střední – a nakonec i velké.

Příklad: hospody a restaurace a domácí ubytování, penziony a malé hotely a maloobchod. To, co kritizují snad všichni, je nebývalý nárůst těchto zařízení, protože se všichni přizpůsobili – DPH se neplatí, lokální poplatky jakbysmet. Vedlejšími efekty jsou práce načerno a placení zaměstnanců z nezdaněných peněz. Větší restaurace, hotely a obchody jsou tlačeny do stejných problémových situací, v otázce přizpůsobení se cenám bez DPH tu máme cenovou válku, zaměstnanci vyžadují minimální mzdy a zbytek požadují na ruku...

V ODS se dlouho říkalo, že je lepší zaměstnanec placený načerno, než aby zatěžoval stát a dostával podporu v nezaměstnanosti. To už ale taky neplatí: někteří berou podporu a současně dělají načerno. Situace došla tak daleko, že je potřeba připomenout nejeden příklad, kdy existují dokonce restaurace a obchody zřízené úplně bez povolení, bez jakékoli kontroly státu, bez živnostenského oprávnění, bez daňové registrace – to už není ani šedá zóna, ale černá.

Směr politická nicota

Stratégům ODS je nutno připomenout základní poučku z politologie: nejbližším sousedem liberalismu je anarchie. Smutné memento s metanolovou aférou je toho dostatečným příkladem.

Touhou valné většiny živnostníků je vystoupit z té šedé zóny, do které byli natlačeni – a v tom spočívá fatální omyl ODS, která chce ten stav ponechat, jak je

Kdyby fungoval dobrý systém státní kasy se zapojením celních informací a s propojeným systémem registračních pokladen, s motivačním prvkem státní loterie, aby každý kupující vyžadoval stvrzenku, na kterou může vyhrát milion, tak by měla být teoreticky dohledatelná každá sklenička alkoholu prodaná na pultě a riziko z pančovaného alkoholu by bylo rozhodně minimalizováno. Totéž platí i u falšování vína – miliony litrů vína ztracené v systému nekomunikace státní správy.

Touhou valné většiny živnostníků je vystoupit z té šedé zóny, do které byli natlačeni – a v tom spočívá fatální omyl ODS, která chce ten stav ponechat, jak je. Nové vedení ODS je pravděpodobně bez ekonomů, jinak by toto museli vědět – nebo jim opět nenaslouchají. V důsledku to pro stranu založenou ekonomem Václavem Klausem znamená pokračování trendu odchodu do ekonomické politické nicoty.

Naplní se proroctví?

Pozorujeme-li současné vedení resortu ministerstva financí, jak pracuje na vývoji elektronické evidence tržeb, je třeba říci, že patří k těm osvícenějším. Zavedení EET provází trade-off pro ty, kterých se dotkne – náklady na pokladny budou odečteny a bude snížena DPH pro prodej potravin v restauracích. Některá zařízení zaniknou, a to je jen dobře. Možná to mírně zvýší nezaměstnanost, trh v oblasti služeb to však vstřebá bez problémů. Podstatné je, že zanikne nekalá konkurence.

Není přeci možné, aby ODS bojovala proti něčemu, co sama chtěla před deseti lety zavádět!

Akademické vedení ODS se deklaruje jako úplně nové vedení – a pravda je, že je očividně odtržené i od toho, co bývalé vedení ODS minimálně do nástupu Miroslava Kalouska na ministerstvo financí opravdu připravovalo. Není přeci možné, aby ODS bojovala proti něčemu, co sama chtěla před deseti lety zavádět!

Pro připomenutí: na Slovensku za tuto dobu zavedli státní pokladnu, registrační pokladny, účtenkovou loterii a Richard Sulík založil vlastní stranu (Sloboda a Solidarita), stal se poslancem, zavedl na Slovensku rovnou daň a rozhodně není neznámým politikem. Osm let stagnace v oblasti modernizace státní správy v naší zemi za vlády ODS nás ekonomicky posouvá za Slovensko a úkolem současného vedení resortu financí je tomu zabránit a tento trend obrátit.

Když Tlustý odcházel z ministerstva financí v lednu 2006, tak řekl, že s ním odchází program ODS i s rovnou daní, a dále že je rozhodně posledním pravicovým ministrem na dalších deset let a posledním ministrem financí za ODS na dalších dvacet let. Pokud ODS agendu boje proti elektronické evidenci tržeb v tichosti nevypustí, tak se toto proroctví dozajisté naplní.