Česká politika v praxi je

Česká politika v praxi je názorou ukázkou, kam se až může propadnout demokracie. Ve volbách se volič rozhoduje výhradně mezi několika hlavními a několika menšími zlodějskými a podvodnickými bandami, které se zcela účelově kryjí tou či onou ideologií. Přitom jsou často vzájemně personálně i zájmově propojeny. Názornou ukázkou toho byla neblahé paměti opoziční smlouva, která jak vidno, stále platí. Alespoň v případě naoko nesouhlasného, ale jinak za jeden provaz táhnoucího tandemu Klaus-Zeman. Nejinak tomu je i v případě ostatních politických subjektů. Pokud půjde do tuhého a ODS poklesnou nějak dramaticky volební preference, tito lidé se hbitě přemístí jinam, třeba do nějaké Klausem vytvořené strany, kterou tento patron všech tunelářů a zlodějů pomocí svého na některé slabomyslné občany tak působícího charismatu a díky velkým penězům vděčných privatizátorů zajisté brzy vytáhne na zdejší politické výsluní. Z tohoto marastu není již pro tuto zemi úniku. Spoléhat se na to, že to časem nějak odezní a prostředí se samo nějak zkultivuje, je velmi naivní. Tihle darebáci si vychovávají svůj dorost, který bude ještě horší. Je to velká deziluze. Místo na Západ míříme pod jejich taktovkou na Východ. Konečným cílem je oligarchická kleptokracie ala Rusko a ostatní postsovětské středoasijské republiky, kde jsou veškerá moc a bohatství soustředěny do rukou velmi úzké vládnoucí vrstvy, často tvořené rodinnými klany. Jestli tomu šlo zabránit, je otázkou. Nyní je však již asi pozdě. Vše tomu nasvědčuje.

Ty se tam budou držet koryt a

Ty se tam budou držet koryt a vlivu na státní zakázky jako klíšťata. Pochopitelně by bylo lepší, kdyby byli všichni z ODS zavření v chládku. Ušetřili bychom minimálně polovinu schodku státního rozpočtu. Jen Rittig by byl ryba řádově v nakradeených miliardách.