Odkaz Raye Bradburyho: Za každou knihou je nějaký člověk

V antiutopii 451 stupňů Fahrenheita jsou deliktem samotné knihy. Proto je musejí hasiči se symbolem mloka na přilbě vypátrat a zlikvidovat.

Americký spisovatel Ray Bradbury (22. srpna 1920–5. června 2012) prohlásil: „Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je nečetli.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Americký spisovatel Ray Bradbury (22. srpna 1920–5. června 2012) prohlásil: „Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je nečetli.“ | foto: archivČeská pozice
Americký spisovatel Ray Bradbury (22. srpna 1920–5. června 2012) prohlásil: „Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je nečetli.“

Ve věku 92 let zemřel 5. června americký spisovatel sci-fi Ray Bradbury. Oblíbeným autorem vědecko-fantastické literatury se stal nejen díky sbírce povídek Marťanská kronika z roku 1950, o níž lze hovořit jako o zakládajícím díle žánru sci-fi, ale i své vpravdě jedinečné a úchvatné novele 451 stupňů Fahrenheita. Jak prozrazuje výrok španělského nositele Nobelovy ceny za literatury Juana Ramóna Jiméneze, jde o teplotu, při které se vznítí papír.

Novela z roku 1953 se odehrává ve fiktivní budoucnosti, kdy je společnost neviditelnou diktaturou vedena pouze ke konzumu a zábavě, přičemž četba knih se trestá „zásahem“ hasičů. Přesněji řečeno za zločin se v této antiutopii považuje nejen četba knih, deliktem jsou už samotné knihy. Proto je musejí hasiči, na jejichž přilbě se skví symbol mloka a kteří požáry nehasí, ale naopak zakládají, na základě ohlášení (udání!) vždy vypátrat a bezodkladně zlikvidovat.

Podle starověkých legend je salamandr živočich, jenž skutečně dokáže odolávat ohni. Ba co víc pochází z plamenů, skrze oheň je živ, v ohni se rodí a do něj se rovněž navrací. Aristotelés napsal, že mloci mají rádi oheň, vkročí-li však do plamenů, okamžitě zhasnou. Plinius to přičítal tomu, že má tento „malý drak“ natolik studené tělo, že mu i to, co je horké, připadá jen jako vlažné. Pravdou však je, že tento skvrnitý drobný plaz má v oblibě vlhké okolí vodních ploch a toků.

Raymond Douglas Bradbury(1920–2012)

Americký romanopisec, povídkář, básník, esejista, autor mnoha scénářů a divadelních her. Napsal mnoho hororových a sci-fi románů a povídek. K jeho nejznámějším dílům patří novela 451 stupňů Fahrenheita (1953), kterou mnozí považují za jeho vrcholné dílo, a sbírka povídek Marťanská kronika (1950).

Velké duchovní činy západního člověka se vždy vážou k osobnostem, myšlenkám či ideám, které byly světu předkládané prostřednictvím knihAbsolvoval střední školu v Los Angeles High School. Vysokou školu však nevystudoval. Místo toho prodával noviny a navštěvoval kurzy poezie a povídek, které prohloubily jeho zájem o psaní. O svém vzdělání prohlásil: „Vychovaly mě knihovny. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu deseti let.“

Do konce svého života si nepořídil řidičský průkaz, zarytě odmítal počítače a internet a tvrdil, že k životu a psaní mu bohatě stačí telefon a psací stroj.

Probuzené svědomí

Guy Montag, hrdina Bradburyho novely 451 stupňů Fahrenheita, se potýká s problémy v soukromém životě (především odcizenost v manželství), žije na narkotikách a každou chvíli očekává povýšení A v tomto „hasič“ se jednoho dne probudí svědomí. Poté, co je odhalena a spolu s celým domem podpálena jedna z největších tajných knihoven ve městě, zahyne v plamenech také starší majitelka sbírky čítající několik tisíc svazků.

Zpočátku Montag na místě pouze sem tam ukradne jednu dvě nalezené knihy, postupně je však začne také přechovávat ve svém bytě. A samozřejmě také číst. Jeho žena, jež tráví veškerý čas před třemi obrovskými obrazovkami zabudovanými mezi čtyři stěny, na kterých běží v jednom kuse interaktivní televizní seriál poskytující bezprostřední zapojení diváků, získá po jisté době podezření a manžela udá. Vyústěním je bezhlavý útěk, po němž se hrdina připojuje ke zvláštní komunitě, která žije mimo společnost a jejíž členové se věnují memorování knih.

Bradburyho příběh odhalil v době procitajícího televizního experimentování na počátku padesátých let a vzniku konzumní společnosti agresivní expanzi tohoto světaKultovní knihu převedl na plátno geniální francouzský režisér François Truffaut, díky čemuž vznikl neméně legendární film. Dialog mezi Montagem, kterého ve stejnojmenném snímku z roku 1966 ztvárnil Oscar Werner, a jeho ženou přibližuje ještě lépe než původní literární předloha sílu magického, sebe sama přesahujícího, existenciálního zážitku z četby. Montagův konečný argument v diskusi se ženou, která se ochotně přizpůsobuje řádu diktatury, zní: „Za každou knihou je nějaký člověk. Nějaký člověk si ji musel vymyslet. Nějakého člověka to stálo pořádně času, než ji dostal na papír.“

Diktatura proti duchu

Skutečně, za každou knihou stojí nějaký člověk. Velké duchovní činy západního člověka se vždy vážou k osobnostem, myšlenkám či ideám, které byly světu předkládané prostřednictvím knih. Právě to – vzájemně odlišné, rozporné myšlenky a jejich nositelé neboli „nebezpečné knihy“ – se nachází v hledáčku proti duchu zaměřené diktatury bradburyovského fiktivního světa.

Jak totiž říká velitel hasičů, kterého Montag krátce na to zapálí: „Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas a které by členy společnosti unifikované konzumem a masovou výrobou, žijící v ,šťastné‘ nevědomosti, ale rozhodně ne v ,nevědomé‘ spokojenosti, navíc pouze mátly tím, jak by je ponoukaly k tomu, aby se od sebe rovněž začali odlišovat.“

V závěru hraných filmů můžeme často číst: Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná. Navzdory tomu není neopodstatněné se domnívat, že Bradburyho příběh odhalil právě v době procitajícího televizního experimentování na počátku padesátých let a vzniku konzumní společnosti agresivní expanzi tohoto světa i to, jak silně ovlivňuje naše vědomí. Snad ještě tísnivější je zamyslet se v dnešní době nad Bradburyho výrokem: „Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Stačí přesvědčit lidi, aby je nečetli.“

Rovnost tyranie

Člověk ducha nemůže bezduchosti a otevřenému nebo skrytému pronásledování ducha čelit destrukcí, nýbrž jen tvůřčí prací – čtením a psaním (přesně v tomto pořadí). V době, kdy knihkupecké řetězce, které se těší takřka monopolnímu postavení, zastírají všechno vrstvou jakéhosi kulturního nánosu, je velmi těžké objevit knihu, která by obsahovala vyzrálé myšlenky a vytříbené ideje.

Konformita je předpokojem diktatury

Následek citelné nadprodukce knih jako by potvrzoval těžko zpochybnitelná slova kapitána „mločích“ hasičů: „Faktem je, že jsme se nedostali skoro nikam, dokud se… věci nezačaly dělat pro masy… A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.“ V tu chvíli totiž může namísto zneklidňujících rozporných myšlenek a diskutabilních teorií nastoupit rovnost tyranie, jejíž uhlazený povrch již nebude narušován rozporuplností myšlenek ani konfliktem, který se z nich rodí. Konformita je totiž předpokojem diktatury.

Nejen knihy bezcenné, ale i často víc než chabá úroveň marketingově orientovaných snah nakladatelů, kteří pečují o knihy cenné, mohou odsoudit k zapomnění něco, na co by se rozhodně zapomenout nemělo.



Počet příspěvků: 1, poslední 3.7.2012 11:00 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.