Odkaz Petera L. Bergera: Stále lze objevovat náboženské absolutno

Teolog Peter L. Berger, jeden z nejvýznamnějších sociologů 20. století, který zemřel 27. června 2017 ve věku 88 let, obohatil sociologii o dnes již klasickou teorii sociální konstrukce reality.

Peter L. Berger, americký sociolog a luteránský teolog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Peter L. Berger, americký sociolog a luteránský teolog. | foto: Wikipedia
Peter L. Berger, americký sociolog a luteránský teolog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Česká média téměř nezaznamenala, že 27. června 2017 zemřel ve věku 88 let americký sociolog Peter L. Berger. Tento jeden z nejvýznamnějších sociologů 20. století obohatil společně s německým sociologem Thomasem Luckmannem (1927–2016) sociologii o úspěšnou a dnes již klasickou teorii sociální konstrukce reality.

Berger byl také mimořádně talentovaným zprostředkovatelem sociologického poznání širší veřejnosti – byl schopný zaujmout nejen skvělým obsahem, ale i jemným smyslem pro humor, jejž lze v sociologických dílech objevit jen zřídka.

Mylné, nebo pravdivé vědění

Berger se narodil v roce 1929 ve Vídni, ale převážnou část svého života strávil v USA. Do obecného povědomí vstoupil v roce 1963 dílem Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva, jež i po více než 50 letech od prvního vydání zůstává svěží a poutavé, zaujme i zainteresovaného laika a dodnes slouží jako jeden z nejlepších úvodů do sociologie.

Berger se snaží „uzávorkovat“ otázku, zda naše vědění je mylné, nebo pravdivé. A systematicky konfrontuje se skutečností, že veškeré „vědění“ je lidským výtvorem, který člověk od někoho převzal.

Vrchol Bergerovy tvorby představuje práce napsaná společně s Thomasem Luckmannem Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění, jež poprvé vyšla v roce1966. Jde o mimořádně zajímavou teorii lidského „vědění“, která sleduje společenskou genezi toho, o čem si myslíme, že víme. Berger se snaží „uzávorkovat“ otázku, zda naše vědění je mylné, nebo pravdivé. A systematicky konfrontuje se skutečností, že veškeré „vědění“ je lidským výtvorem, který člověk od někoho převzal.

V tomto smyslu pak bere prvotní naivitu, s níž obvykle k našemu „vědění“ přistupujeme. Tradice tvrdí, že to, co si myslíme, a jak v návaznosti jednáme, je „vyšší“ pravdou danou Bohem či přirozeností, nebo jen pravdou, která je chápaná jako samozřejmá pouze proto, že je tak chápána. Tuto prvotní naivitu Berger nazývá „falešným vědomím“ a přesvědčivě dokazuje, že oba typy pravd jsou společenské povahy.

Muž a žena

Jak Berger odstraňuje „prvotní naivitu“, lze ukázat na kategorii muže a ženy. „Víme“ sice, že jsme „muž“, nebo „žena“, a tuto „pravdu“ bereme za samozřejmou, ale jsme „naivní“. Z hlediska sociální konstrukce reality totiž kategorie „muž“ nebo „žena“ nejsou samozřejmé, ale byly nám vštěpeny společností, a proto nemusejí představovat vyšší pravdu ani přirozenost.

V různých kulturách může „muž“ nebo „žena“ znamenat něco jiného – není tudíž „přirozené“ být „ženou“ nebo „mužem“, jak je chápe západní společnost 21. století

V různých kulturách může „muž“ nebo „žena“ znamenat něco jiného – není tudíž „přirozené“ být „ženou“ nebo „mužem“, jak je chápe západní společnost 21. století. Odstup, který odstraněním prvotní naivity vzniká, může být použit k pozitivním změnám. Teprve, pokud si uvědomíme, že naše situace není „přirozená“, můžeme se z ní začít osvobozovat – například bojovat, aby kategorie „žena“ či „muž“ byly chápané jinak.

Berger propojuje sociologický popis světa s humanistickým apelem na svobodu. Nemusíme se nechat vláčet tím, co nám někdo vštěpuje jako vyšší pravdu, ale nemůžeme se za ni ani schovávat – jsem-li například katem, jehož povinností je popravovat, není odpovědnost za mrtvé odňata tím, že všichni lidé považují zabíjení katy za přirozené. Jde o pouhý „sociální konstrukt“. To však neplatí jen o katovi, nýbrž o všech společenských rolích, včetně těch, které nadále bereme „naivně“.

Pochybnosti o sekularizační tezi

Je paradoxní, že Berger navzdory důsledné, a možná až zničující relativizaci nikdy nevyznával relativismus. Jeho zájem o náboženství (kromě sociologie vědění proslul především jako sociolog náboženství) byl důsledkem Bergerovy luteránské víry.

Berger patřil k prvním sociologům, kteří začali v šedesátých letech 20. století opatrně pochybovat o takzvané sekularizační tezi, tedy že náboženství vymírají a nakonec vymřou

Napsal také několik teologických prací, například A Rumour of Angels: Modern Society and the Rediscovery of the Supernatural (Fáma o andělech. Moderní společnost a znovuobjevení nadpřirozeného) nebo The Precarious Vision: A Sociologist Looks at Social Fictions and Christian Faith (Ošidná vize. Sociologův pohled na společenské fikce a křesťanskou víru). Berger byl přesvědčen, že navzdory relativnímu vědění lze objevovat náboženské absolutno.

Bergerovy teologické práce jsou spíše neznámé – snad proto, že se snažil teologii a sociologii důsledně oddělovat. Mnohem známější jsou jeho díla sociologická. Berger patřil k prvním sociologům, kteří začali v šedesátých letech 20. století opatrně pochybovat o takzvané sekularizační tezi, tedy že náboženství vymírají a nakonec vymřou.

Tyto pochybnosti rozvedl do teorie pluralizace náboženství, podle níž náboženství ani tolik nevymírají, jako se nově ocitají v pluralitním kontextu, který je zbavuje jejich prvotní naivity a činí je zranitelnějšími. Řečeno bergerovsky, je-li soused muslim a manželka ateistka, je těžké zachovat si neposkvrněnou katolickou víru.

Legrační domněnka

Pluralizace a s ní spojená relativizace se však nemusejí týkat jen náboženství. Stejně obtížným úkolem jako zachování si v pluralitním kontextu neposkvrněné katolické víry je zachování si naivní „ateistické víry“. Bergerovo dílo méně viditelně poukazuje na to, že právě proto, že relativizace sociální konstrukce realityplatí obecně, musíme ztratit naivitu především k sobě samým a k pravdám převážně sekulární a na vědeckém vědění založené společnosti.

Podle Bergera je „legrační“ se domnívat, že máme správnější představy než před tisíci lety

Podle Bergera je „legrační“ se domnívat, že máme správnější představy než před tisíci lety. Neexistuje totiž mnoho důvodů, proč je přesvědčení uživatele počítačů pravdivější než například svatého Pavla nebo tančícího derviše. I dnešní společnost je podezřelá, že je pouhou „strukturou fikcí“.

Bergerovo úmrtí představuje pro sociologii velkou ztrátu. Současně však tato ztráta představuje pro současné sociology závazek rozvíjet sociologii tak, aby neplatila Bergerova kritika, že v sociologických časopisech lze číst jen recenze na nové knihy a nekrology.



Počet příspěvků: 2, poslední 31.7.2017 10:37 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.