Odkaz Johna Templetona mladšího: Šetrnost a velkorysost

Podle bývalého předsedy Templetonovy nadace by každý člověk měl dávat deset procent z výdělku potřebnějším. Toto opatření John Templeton mladší, který zemřel 16. května ve věku 75 let, nezdůvodňuje teologicky, ale finančně.

John Marks Templeton mladší (1940–2015), bývalý předseda Templetonovy nadace. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy John Marks Templeton mladší (1940–2015), bývalý předseda Templetonovy nadace. | foto: John Templeton FoundationČeská pozice
John Marks Templeton mladší (1940–2015), bývalý předseda Templetonovy nadace.

Zpráva, že v sobotu 16. května zemřel ve věku 75 let John Marks Templeton mladší, byla o dva dny pozdržena, aby nezastínila letošní předávání Templetonovy ceny. Za rok 2015 byl vyznamenán Jean Vanier. Tento kanadský katolický teolog založil nadaci L’Arche, mezinárodní organizaci, která spravuje ve více než 30 zemích světa komunity, v nichž žijí mentálně postižení lidé spolu se svými asistenty.

S ohledem na humanitární činnost, které se věnují mnozí držitelé Templetonovy ceny, není zanedbatelné, že jde o jedno z nejvyšších dotovaných ocenění: vyznamenaná osoba získává částku 1,1 milionu britských liber, kterou však musí použít na rozvoj oceněné činnosti. John Templeton starší, zakladatel Templetonovy ceny, jejímž jediným českým nositelem je katolický kněz a vysokoškolský profesor Tomáš Halík, určil natolik vysokou částku, aby ustavil protiváhu k vážnosti, jíž se těší výzkum v exaktních vědách.

Dětský chirurg

Otec ani syn Templetonovi nepopírali přínos exaktních věd a nijak nechtěli znevažovat étos, který je s vědeckým posláním spjat. Sama Templetonova nadace podporuje výzkum třeba v oblasti fyziky či genetiky a jen za rok 2014 udělila věhlasným univerzitám a špičkovým vědcům celkově 188 grantů, přičemž průměrná výše jednoho se pohybuje okolo milionu dolarů.

John Templeton mladší větší část svého profesního života působil jako dětský chirurg. V roce 1995 však opustil lékařství, aby se věnoval Templetonově nadaci.

Ostatně, John Templeton mladší nebyl původní profesí ani humanitní vědec, ani humanitární pracovník. Větší část svého profesního života působil jako dětský chirurg specializující se na operace siamských dvojčat. V roce 1995 však opustil lékařství, aby se věnoval Templetonově nadaci, kterou vedl jeho otec, a poté, co v roce 2008 zemřel, se stal jejím předsedou.

O světonázoru Johna Templetona mladšího nelze pojednat, aniž by byl zmíněn jeho otec. John Templeton starší (1912–2008) pracoval od roku 1937 na Wall Street, stal se průkopníkem podílových fondů a jedním z nejbohatších mužů své doby. Neproslul však jen svými finančními schopnostmi, které jsou – jak sám zdůrazňoval – nerozlučně spjaty s étosem šetrnosti, ale i filantropickými zájmy.

Křesťanské poselství

Filantropickými motivy pak John Templeton starší osvětluje i přijetí britského občanství: amerického občanství se vzdal, aby se vyhnul dani z příjmu, kterou by musel zaplatit po prodeji svého mezinárodního investičního fondu. „Úspory“ vyplývající z výměny občanství věnoval na dobročinné účely.

Poselství Templetonovy nadace je rovněž spjato s křesťanstvím – výrazně podporuje přírodní vědy a zároveň usiluje o dialog víry a vědy

Tento krok zapadá do Templetonova celoživotního přesvědčení – nikdy nepochyboval o správnosti neoliberální politiky, kritizoval státní regulace i vysoké dané. O odpovídající životní kvalitu svých spoluobčanů se mají postarat občané sami. Svým dílem k péči o druhé přispěl mimo jiné v roce 1987, kdy založil Templetonovu nadaci, jejímž posláním je rozvoj přírodních a humanitních věd a podpora těch, kdo svou prací pro druhé dalece přesáhli běžné společenské normy.

S Templetonovou nadací je spojena řada výjimečných počinů. Jenže právě proto, že promlouvá natolik výrazným hlasem do rozvoje a financování vědy, je mnoha vědcům trnem v oku. Otec i syn Templetonovi se po celý život hlásili nejen ke konzervatismu a k neoliberální politice, ale i ke křesťanství, s nímž, či spíše s náboženstvím, je poselství Templetonovy nadace rovněž spjato – výrazně podporuje přírodní vědy a zároveň usiluje o dialog víry a vědy.

Štěstí

Proti snaze o hledání spojnic mezi náboženstvím a vědou se vyslovili třeba Richard Dawkins nebo Daniel Dennett, dva významní myslitelé, kteří se otevřeně hlásí k ateismu. Kritika Templetonovy nadace pak dokonce vedla Dennetta ke zrušení plánované účasti na vědeckém fóru World Science Festival, které se uskutečnilo v minulých dnech, poté, co se dozvěděl, že ho spolufinancovala právě Templetonova nadaca.

Štěstí není blahodárnou událostí, ale otázkou disciplíny – jsme natolik šťastní, nakolik jsme disciplinovaní, a nakolik se střežíme nemístných očekávání

Dawkins i Dennett kritizují především rozvolňování hranic mezi vědou a náboženstvím. Další kritici pak namítají, že problémem není jen světonázor Templetonovy nadace, ale skutečnost, že vědci lačnící po štědrých grantech od ní budou odváděni od exaktního výzkumu a místo toho podporováni, aby se věnovali tématům souvisejícím spíše se sociologií a psychologií náboženství.

John Templeton mladší publikoval vedle řady odborných lékařských článků dvě knihy – Thrift and Generosity: The Joy of Giving (Spořivost a štědrost. Radost z obdarování) a autobiografii John M. Templeton, Jr.: Physician, Philanthropist, Seeker (John M. Templeton mladší. Lékař, filantrop, hledač). Obě jsou oslavou dvou na první pohled protichůdných ctností: šetrnosti a velkorysosti.

Šetrnost se přitom nevztahuje výlučně na finanční prostředky. Spíše jde o disciplínu, kterou uvalujeme na sebe. Zpočátku bolestivá disciplína posléze vychová oddanost práci i ochotu spokojit se s malými pokroky. Nakonec je i schopnost spokojit se s často nepozoruhodnou skutečností otázkou disciplíny a určité vychovanosti. Štěstí potom není blahodárnou událostí, ale otázkou disciplíny – jsme natolik šťastní, nakolik jsme disciplinovaní, a nakolik se střežíme nemístných očekávání.

Duchovnost

Co však disciplína svazuje a čemu skýtá řád, tomu dává velkorysost lehkost. Zatímco disciplína směřuje k nám samým, velkorysost k druhým, kterým poskytujeme nejen naše schopnosti, čas, ale i finanční prostředky.

Duchovnost se ve vztahu k nám samým projevuje v disciplinovanosti, ve vztahu k druhým ve velkorysosti

John Templeton mladší byl zastáncem křesťanského desátku – každý člověk by měl dávat deset procent ze svého výdělku potřebnějším. Toto opatření však nezdůvodňuje teologicky, ale dívá se na něj spíše z finančního hlediska. Díky tomu, že zahrneme do svých plánů druhé lidi, promění se náš pohled na vlastní potřeby, přehodnotíme, co skutečně potřebujeme, což upevní naši finanční kázeň.

Duchovnost se ve vztahu k nám samým projevuje v disciplinovanosti, ve vztahu k druhým ve velkorysosti. Tyto ctnosti jsou podle Templetona dvěma pilíři, na nichž stojí vše, co je dobré – přírodní vědy, duchovní vědy i humanitární práce. Ale především bez těchto dvou ctnostní není duchovnosti ani v každodenním životě – a právě v něm je jí nakonec nejvíce třeba.

Počet příspěvků: 2, poslední 8.6.2015 07:57 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.