Odkaz Baracka Obamy může skončit v troskách

Barack Obama sice odchází s velkou popularitou, ale republikáni ovládající Kongres mohou zničit Obamacare, a Donald Trump několika podpisy změnit agendy ministerstev, jež určovaly Obamovu éru.

Andrej Duhan 21.1.2017
Prezident Obama za sebou naposledy zavřel dveře Oválné pracovny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezident Obama za sebou naposledy zavřel dveře Oválné pracovny. | foto: Evan Vucci/AP
Prezident Obama za sebou naposledy zavřel dveře Oválné pracovny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Hlavním odkazem Barracka Obamy měla být Hillary Clintonová v Bílém domě, a tím i potvrzeno a zachováno Obamovo politické dědictví. Namísto toho je prezidentem USA republikán Donald Trump, přičemž jeho strana má většinu i ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu, čehož důsledkem může být znehodnocení Obamova odkazu.

Obama v roce 2008 v demokratických primárkách porazil Hillary Clintonovou z levicových pozic, když zaútočil na demokraty a jejich konsensus coby příliš kompromisní a nedostatečně pokrokový. Následně levicoví pokrokáři díky Obamovu charismatu a poselství naděje postupně ovládli Demokratickou stranu.

Vrchol programu

Pokrokáři jsou přesvědčení, že stojí na správné straně dějin, a to nikoli na základě argumentů, ale víry v jejich nevyhnutelné směřování. Pouze urychlují nezvratný vývoj lidstva k lepšímu společenskému uspořádání, což ukazuje Obamova politika i její nekompromisní prosazování: Proč ustupovat republikánům, když mám na své straně dějiny?

Vrchol Obamova programu představovalo povinné zdravotní pojištění – Obamacare –, jež však narazilo na tvrdý odpor republikánů, protože zdraží zdravotní péči, a to zejména pro střední třídu, zvýší poplatky, sníží úhrady a bude nutit lidi k nevýhodným změnám zdravotních plánů

Vrchol Obamova programu představovalo povinné zdravotní pojištění – Obamacare –, jež však narazilo na tvrdý odpor republikánů, protože zdraží zdravotní péči, a to zejména pro střední třídu, zvýší poplatky, sníží úhrady a bude nutit lidi k nevýhodným změnám zdravotních plánů. Od jeho zavedení v roce 2010 se náklady na zdravotní pojištění skutečněkaždoročně zvyšují. Ještě ve stejném roce pak ztratili demokraté většinu ve Sněmovně reprezentantů a dodnes ji neobnovili.

Důsledkem této ztráty bylo Obamovo nadužívání či spíše zneužívání exekutivních příkazů, což kvůli jeho pokrokářskému programu vyvolalo ještě větší odpor republikánů. Obamova vláda nevynucovala platné imigrační zákony, tolerovala města(sanctuaries cities), kde byli imigranti chráněni před vyhoštěním, a dekrety se snažila legalizovat pobyt jedenácti milionů nelegálních imigrantů.

Navíc politická korektnost změnila ministerstvo spravedlnosti v instituci, jež vyhledávala jakoukoliv – i domnělou – diskriminaci. Obamova vláda prosazovala genderově neutrální toalety a žalovala státy, které toto opatření odmítaly. Absurdní pak byla Obamova snaha vyhýbat se pojmu islámský extrémismus.

Rasová karta

Paradoxní je, že za Obamovy vlády narostlo v USA rasové napětí. Nepřímo podpořil hnutí Black Lives Matter a jeho tvrzení, že policie je rasisitická. Sám Obama rasovou kartou nikdy nepoužil, ale nechal s ní hrát ostatní. Nikdy ani nenaznačil, že jeho kritici jsou rasisté, ale nechal to tvrdit své stoupence. Za Obamy narostla kriminalita a jeho politika vyvolávala pocit, že řada institucí je špatná – policie rasistická, armáda sexistická, křesťané bigotní a kampusy vysokých škol zdrojem sexuálního násilí a obtěžování.

Sám Obama rasovou kartou nikdy nepoužil, ale nechal s ní hrát ostatní. Nikdy ani nenaznačil, že jeho kritici jsou rasisté, ale nechal to tvrdit své stoupence.

Obama prosazoval svou environmentální politiku, především solární a větrnou energií, stejně urputně jako antidiskriminační, což Američanům vše zdražovalo – od cestování až po výstavbu domů –, blokoval těžbu břidlicového plynu a ropy či dostavbu ropovodu Keystone XL a chtěl odstranit těžbu uhlí, a tím připravit deseti tisíce lidí o práci.

Pokud jde o ekonomiku, Obama se stal prezidentem i díky slibu, že ji stimuly nastartuje. Ty sice zabránily recesi, ale nefungovaly podle plánu, a proto se za jeho vlády zotavovala historicky nejpomaleji. Čísla se sice zlepšovala, ale reálná ekonomika pokulhávala – mzdy střední třídy stagnovaly, klesala účast na pracovním trhu a zvyšoval se počet lidí závislých na sociální pomoci. Navíc rostl počet regulačních opatření a kvetla byrokracie.

Neúspěšná zahraniční politika

Obamova zahraniční politika byla založena na přesvědčení, že je třeba stát na správné straně dějin, přičemž víru v americkou moc nahradila víra v mezinárodní instituce a legalismus. Obama měl cit pro strategické problémy – pochopil, že mocenské prostředí se mění a že neokonzervativní šíření demokracie je nerealistické a kontraproduktivní. Jeho vyrovnání se s těmito skutečnostmi však bylo katastrofální.

Obamova zahraniční politika nebyla úspěšná – nezvládl Libyi, Sýrii ani Ukrajinu a znejistil evropské i asijské spojence

Obama svůj postoj označoval za defenzivně realistický – agresivita ostatních velmocí je důsledkem té americké, budou-li USA umírněné, pak i ony. Jeho zahraniční politika byla slabá, a přitom provokativní, mentorující a pozérská. Strategie „vedení ze zákrytu“ (leading from behind) byla líbivá, ale ve skutečnosti zastírala neschopnost vyrovnat se s úpadkem americké moci, který zvětšila.

Obamova zahraniční politika nebyla úspěšná – nezvládl Libyi, Sýrii ani Ukrajinu a znejistil evropské i asijské spojence. Především však zřejmě nevědomky ohrozil pilíř americké hegemonie od prezidenta Richarda Nixona (1913–1994), že USA mají blíž k Rusku a Číně, než tyto dvě země k sobě. Obamova politika je sblížila.

Politická korektnost a pokrokářství

Za Obamy se rovněž zásadně posunula Demokratická strana. Když se v roce 2008 stal jejím kandidátem na prezidenta, reprezentoval levicové pokrokářské křídlo. To dnes prakticky demokraty ovládlo. S nadsázkou lze říct, že demokrat Bill Clinton z roku 1992 by v současnosti byl vhodnějším kandidátem za republikány než za demokraty.

Demokratickou stranu ovládla politická korektnost a pokrokářství a jejími prioritami se staly sociální spravedlnost, genderové záležitosti, multikulturalismus, politika identit, rasové problémy, otevřené hranice a environmentální regulace

Demokratickou stranu ovládla politická korektnost a pokrokářství a jejími prioritami se staly sociální spravedlnost, genderové záležitosti, multikulturalismus, politika identit, rasové problémy, otevřené hranice a environmentální regulace. Sociokulturní otázky převážily nad ekonomickými, které tvořily základ demokratické koalice od prezidenta Franklina Delano Roosevelta (1882–1945).

Diskriminaci a rasismus začali demokraté vnímat neomarxisticky a považovat menšiny za nekritizovatelné a strukturálně utlačované. Součástí veřejné diskuse se staly pojmy jako bělošská privilegia (white priviliges) a toxická maskulinita či omílané obvinění „rasistický, islamofobní, homofobní a sexistický.“ Demokraté se stali posedlí rasou a genderem a každý problém intepretovali politikou identit.

Agresivita pokrokářů v uplynulých letech značně narostla. Vnucují transgederový postoj pro záchody a šatny na základě volby, nikoliv pohlaví, odsuzují křesťany, kteří odmítají sňatky homosexuálů, usilují o propuštění konzervativních manažerů, prosazují kurzy pro děti, kde se učí, jak jsou běloši privilegovaní. Například herečka a aktivistka Lena Dunhamová ve svém videu požadovala vyhlazení bílých mužů.

Bílá pracující třída

Demokraté nejen považují pokrokářství a politickou korektnost za svůj program, ale i za jedinou správnou cestu. Konzervativní názory se pro ně staly nebezpečnou úchylkou, kterou je třeba potlačit. Jejich aroganci navíc podporovalo přesvědčení o neporazitelné volební koalici městských liberálů a menšin.

Demokraté však zapomněli na bílou pracující třídu, která je dlouhodobě nespokojená s kulturními změnami a ekonomicky pesimistická. Příjem obyvatel států Rust Belt, oblasti na severovýchodě USA, stagnuje, práce od dohody NAFTA ubývá, což se po finanční krizi 2008 ještě zhoršilo.

Demokraté zapomněli na bílou pracující třídu, která je dlouhodobě nespokojená s kulturními změnami a ekonomicky pesimistická

Řada z nich opouští pracovní trh a raději žije z podpory a nakupuje za potravinové lístky, přičemž jejich platba za zdravotní pojištění se kvůli Obamacare zvýšila. Média ovšem opakují, že nezaměstnanost klesá. Dozvídají se o násilných demonstracích Black Lives Matter a o útocích na policisty, ale podle demokratů největším problémem je diskriminace transgenderových osob.

Demokraté tvrdí o lidech, kteří dvakrát do Bílého domu zvolili černocha Baracka Obamu, že jsou rasisté. Hillary Clintonová označila polovinu Američanů za ubožáky se sklony k rasismu, sexismu a xenofobii. Chce více multikulturalismu a diverzity a z ekonomického hlediska evropský sociální stát.

Podle profesorky Joan Williamsové v jejím článku v časopisu Harvard Business Review hlavním problémem demokratů je, že začali bílou pracující třídu považovat za chudou a potřebnou. Přitom lidé, kteří se za ni považují, nehledají soucit, ale hrdost spojenou s dobře placenou prací, na niž byli zvyklí. Namísto ní jim však demokraté nabízejí nenávist k bohatým a vyšší minimální mzdu.

Zničené předpoklady volebního vítězství

V ekonomice demokraté nabídli sociální dávky namísto práce, v kulturních otázkách pak multikulturalismus a diverzitu namísto patriotismu, čímž opustili bílou pracující třídu hodnotově i ekonomicky. Navíc sami sebe přesvědčili, že menšiny a městští liberálové představují budoucnost.

Trump získal skoro deset procent černošských a 30 procent hispánských voličů, většinu bílých žen a o 39 procent více hlasů bílých voličů než Clintonová bez vysokoškolského vzdělání, což zničilo předpoklady volebního vítězství demokratů

Zaměření na menšiny znamenalo, že museli v prezidentských volbách získat skoro všechny hlasy černochů, alespoň tři čtvrtiny hispánců a většinu žen, aby zvítězili. To je nutilo hrát rasovou a genderovou kartou, což odradilo bílou pracující třídu. Trump získal skoro deset procent černošských a 30 procent hispánských voličů, většinu bílých žen a o 39 procent více hlasů bílých voličů než Clintonová bez vysokoškolského vzdělání, což zničilo předpoklady volebního vítězství demokratů.

Navíc ho volilo vysoké procento evangelikálů a zvítězil i u katolíků tradičně volících spíše demokraty, u nichž strach z demokratického pokrokářství převážil nad tím, že Trump není ztělesněním křesťanské morálky. Kvůli demokratické politice identit vznikla volební koalice, která vynesla Trumpa do Bílého domu.

Obama zvítězil dvakrát v prezidentských volbách, a ani v těch loňských se nezdálo, že by í republikáni mohli zvítězit. Volební síla pravděpodobných demokratických států dávala Clintonové skoro 250 volitelů, pravděpodobných republikánských států Trumpovi méně než 200 volitelů. Trump musel získat v podstatě všechny kolísající státy, aby mohl pomýšlet na těsné vítězství 271 voliteli. Sebedůvěra demokratů proto byla obrovská. Zbytek je historie.

Vyklízení pozic

Porážka demokratů v loňských amerických prezidentských volbáchpouze završila nástup republikánů od roku 2010. Mnozí se posmívali republikánům, že se stávají regionální stranou, ve skutečnosti to však jsou demokraté, kteří vyklidili celé regiony. V důsledku toho přicházejí o politiky, kteří dokážou oslovit i jiné voliče než pokrokové městské liberály či menšiny, často také soustředěné ve městech.

Demokraté se mohou utěšovat falešným argumentem, že Clintonová získala víc hlasů než Trump. Jejich skutečnou popularitu však odráží masivní vyklízení mocenských pozic na lokální i federální úrovni v průběhu osmi let Obamovy vlády završené ztrátou prezidentského postu.

Demokratům proto hrozí, že se ještě více přimknou k sociálnímu pokrokářství, jež však nic nenabízí voličům, díky nimž Bill Clinton uspěl v dnes republikánských baštách na Jihu nebo ve státech Rust Belt. Obama pochází z Chicaga, kde demokraté dominují, a proto nikdy nemusel dělat složité kompromisy.

Kandidoval s poselstvím změny a naděje a do Bílého domu přinesl nejpokrokářštějšíprogram od prezidenta Lyndona Johnsona (1908–1973), který prosazoval, aniž by na rozdíl od něho k tomu měl dostatečný mandát. Zatímco ekonomicky střední třída v lepším případě stagnovala, Demokratickou stranu ovládli pokrokáři, kteří jen těžko skrývají despekt k segmentům americké populace a jejich hodnotám.

Oblíbenost Obamy u Američanů neznamená, že jsou spokojeni s jeho vládnutím či stavem země. Demokraté se mohou utěšovat falešným argumentem, že Clintonová získala víc hlasů než Trump. Jejich skutečnou popularitu však odráží masivnívyklízení mocenských pozic na lokální i federální úrovni v průběhu osmi let Obamovy vlády završené ztrátou prezidentského postu.

Politik se do dějin zapíše jako státník, pokud najde střední cestu mezi svou vizí a společností, což Obama nedokázal. Odchází sice z prezidentského postu s velkou popularitou, ale jeho dědictví může skončit v troskách. Republikáni ovládající Kongres jsou totiž s to zničit Obamacare a Donald Trump několika podpisy zrušit exekutivní příkazy a změnit agendy ministerstev, které určovaly Obamovu éru.