Obstrukce by v parlamentu běžná být neměla

Od 11. prosince loňského roku blokuje obstrukce pravicové opozice jednání sněmovny o elektronické evidenci tržeb. Stává se z toho kolorit, nefunkčním parlamentem si ale čeští politici sami pod sebou řežou větev, jelikož znevěrohodňují demokracii jako takovou, říká Jan Wintr, znalec české parlamentní kultury z pražské právnické fakulty.

Jan Wintr, docent na katedře teorie práva a předseda akademického senátu na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Wintr, docent na katedře teorie práva a předseda akademického senátu na... | foto: Foto Michal ŠulaMAFRA
Jan Wintr, docent na katedře teorie práva a předseda akademického senátu na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Docent na katedře teorie práva na Právnické fakultě UK Jan Wintr o parlamentní obstrukci v rozhovoru mimo jiné říká: „Bohužel u nás neexistuje politická kultura, ve které by strany respektovaly, že vláda má většinu v parlamentu – jakkoli těsnou – a je normální, když své návrhy zákonů prosadí. Hlasování namísto toho probíhají divokou formou, kdy se dobíhá do sálu na poslední chvíli a vyhrává ten, komu tam doběhne víc poslanců. S výjimkou případů, kdy část vládní koalice s předkládaným návrhem nesouhlasí, a není tedy jisté, jak hlasování dopadne, mi takové chování přijde zbytečné.“

LIDOVÉ NOVINY: Co si představit pod pojmem parlamentní obstrukce?

Technická obstrukce spočívá ve využívání, nebo dokonce zneužívání možností jednacího řádu ke zdržování či znemožňování parlamentního jednání. Druhou možností je divoká obstrukce, kde se používá násilí nebo třeba silného hluku.

WINTR: Jde buď o takzvanou technickou obstrukcí, která spočívá ve využívání, nebo dokonce zneužívání možností jednacího řádu ke zdržování či znemožňování parlamentního jednání. Druhou možností je divoká obstrukce, kde se používá násilí nebo třeba silného hluku.

LIDOVÉ NOVINY: Divokou obstrukcí ale dnes v Česku už neznáme...

WINTR: V rakouském parlamentu se koncem 19. století i střílelo a za první republiky jeden poslanec hodil dýmovnici do jednacího sálu, čímž předčasně ukončil celý jednací den. I obstrukce hlukem byly v době bez mikrofonů běžné, projevy se přehlušovaly pomocí řehtaček a podobných nástrojů, známých dnes hlavně z fotbalu. (úsměv) Po roce 1989 se ale už jen zneužíval jednací řád, a šlo tedy o obstrukce technické.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou nejčastější techniky obstrukce? Jde jen o dlouhé řečnění?

Od začátku roku 2010 se mi zdá, že je sněmovna k obstrukci velmi náchylná a příkladů napočítáme poměrně mnoho, a to na obou stranách politického spektra

WINTR: Fantazii se meze nekladou a vždy záleží na možnostech jednacího řádu daného parlamentu. Mnohahodinové řečnění se proslavilo především v USA jako takzvaný filibuster. V českém parlamentu ale není tak dlouhé řečnění třeba, poněvadž stačí zablokovat jen relativně krátké klíčové časy ve středu a v pátek – pouze v nich totiž lze definitivně schvalovat zákony ve třetím čtení.

Citelným zásahem do plynulosti jednání jsou různé procedurální návrhy, nedávno takto čeští opoziční poslanci sněmovnu zcela zahltili na celý den. Také se využívá neformální nárok na přestávku pro jednání poslaneckých klubů.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou v české sněmovně obstrukce časté?

WINTR: Dnes už bohužel ano. Dříve to tak obvyklé nebylo, byť republikáni se uchýlili k obstrukci při rozpravách o česko-německé deklaraci v roce 1997 a o vstupu do NATO o rok později. Od začátku roku 2010 se mi zdá, že je sněmovna k obstrukci velmi náchylná a příkladů napočítáme poměrně mnoho, a to na obou stranách politického spektra.

LIDOVÉ NOVINY: Je to krajní krok, nebo běžná součást parlamentního koloritu?

V nedávném kontextu sice vždy šlo o zásadní nesouhlas s určitou politikou vlády, nicméně nezdá se mi, že by šlo o tak zásadní a závažné otázky, aby mohla být obstrukce považována za legitimní

WINTR: Běžné by to opravdu být nemělo. Obstrukce je krajní prostředek určité politické síly, proti které moc vystupuje nelegitimně, a ta se tak snaží upozornit na blížící se katastrofu. Je to obdoba práva na odpor známého z ústavní teorie, kdy jsou systematicky odstraňovány základy demokratického právního státu.

V nedávném kontextu sice vždy šlo o zásadní nesouhlas s určitou politikou vlády, nicméně nezdá se mi, že by šlo o tak zásadní a závažné otázky, aby mohla být obstrukce považována za legitimní.

LIDOVÉ NOVINY: A co aktuální obstrukce ODS a TOP 09? Opoziční strany deklarují, že budou blokovat sněmovnu až do konce volebního období. Může se jim to podařit?

WINTR: Pokud jim vydrží odhodlání, pak to opravdu mohou „uzdržovat“ po zbytek volebního období. Navíc ještě ani nezačala rozprava ve třetím čtení, kde teprve jednací řád umožňuje zkrátit řečnickou dobu pro každého poslance na deset minut a omezit počet jeho vystoupení na dvě, z čehož má výjimku jen řečník přednášející stanovisko poslaneckého klubu. Vládní koalice ale samozřejmě může zkusit například přijmout změnu jednacího řádu.

LIDOVÉ NOVINY: Kde se v jednacím řádu vzalo ustanovení paragrafu 95a, které znemožňuje hlasovat o návrzích zákonů jindy než ve středu a pátek do dvou hodin odpoledne?

WINTR: Jde o novelu z roku 2004, kdy měla vláda jen velmi křehkou většinu ve sněmovně a měla velký problém s jejím udržováním při důležitých hlasováních. Bohužel u nás neexistuje politická kultura, ve které by strany respektovaly, že vláda má většinu v parlamentu – jakkoli těsnou – a je normální, když své návrhy zákonů prosadí.

Pokud ODS a TOP 09 vydrží odhodlání, pak to opravdu mohou „uzdržovat“ po zbytek volebního období

Hlasování namísto toho probíhají divokou formou, kdy se dobíhá do sálu na poslední chvíli a vyhrává ten, komu tam doběhne víc poslanců. S výjimkou případů, kdy část vládní koalice s předkládaným návrhem nesouhlasí, a není tedy jisté, jak hlasování dopadne, mi takové chování přijde zbytečné.

Tohoto ustanovení původně chránícího vládu si pak začátkem roku 2010 všimli poslanci ODS a Strany zelených a úspěšně zablokovali legislativní činnost, takže ČSSD a KSČM nemohly prosadit některá štědrá opatření ještě před volbami.

LIDOVÉ NOVINY: Co kdyby koalice určitý zákon prosadila i proti jednacímu řádu? Jak by se k věci postavil Ústavní soud, když by na jedné straně stálo porušení jednacího řádu a na druhé jeho zneužití k zablokování sněmovny?

WINTR: Ústavní soud několikrát zdůraznil, že pouhé porušení jednacího řádu není porušením Ústavy. Zkoumá se, zda byl zákon přijat ústavně stanoveným způsobem, a záleží, zda vedle jednacího řádu byl porušen i některý ze stěžejních ústavních principů legislativního procesu.

Pokud Ústavní soud dospěje k názoru, že rozprava trvala dostatečně dlouho na důkladné prodiskutování zákona, může rozhodnout, že byl přijat ústavně konformním způsobem navzdory zjevnému a flagrantnímu porušení jednacího řádu

Jednu skupinu těchto zásad tvoří právní jistota a předvídatelnost legislativního procesu, tedy aby nebyl přijat zákon prakticky bez projednání a překvapivým způsobem. Druhá skupina důvodů chrání opozici, která má právo se v parlamentu vyjádřit, návrhy prostudovat nebo pokládat pozměňovací návrhy.

Ale pokud Ústavní soud dospěje k názoru, že rozprava trvala dostatečně dlouho na důkladné prodiskutování zákona, může rozhodnout, že byl přijat ústavně konformním způsobem navzdory zjevnému a flagrantnímu porušení jednacího řádu.

LIDOVÉ NOVINY: Což byl případ se zneužitím stavu legislativní nouze Nečasovou vládou?

WINTR: Přesně tak, v tomto případě Ústavní soud – byť nejtěsnější většinou – dospěl k závěru, že dva nebo tři pracovní dny na projednání rozsáhlého balíku zákonů byly nedostatečné a šlo o nepřiměřené omezení práv opozice. Navíc nebyly naplněny zákonem předvídané důvody pro zrychlené projednání ve stavu legislativní nouze.

LIDOVÉ NOVINY: Místopředsedkyně sněmovny Jaroslava Jermanová (ANO) hovořila o tom, že by koalice mohla předložit určité návrhy usměrňující parlamentní rozpravu. Bylo by to na místě?

WINTR: Ve své knize Česká parlamentní kultura z roku 2010 jsem se pokusil ukázat, že pravidla parlamentního jednání lze pojmout různě, podle toho, co od něj očekáváme. V Německu nebo Velké Británii funguje takzvaná usměrněná parlamentní kultura, kde je jednání více sešněrované pravidly, která mají zajistit, aby šlo o atraktivní střet argumentů, kde se střídají názory pro a proti.

Smyslem parlamentní debaty je reprodukovat argumenty, aby se vědělo, co se všechno zvažovalo, což je důležité jak pro pozdější výklad zákona, tak pro orientaci voličů. Mám značné pochybnosti, že český systém to efektivně zajišťuje.

V německém parlamentu jednotlivé frakce dopředu určí čas na projednání jednotlivých bodů a rozdělí si jej mezi sebou. Následně se střídají řečníci pro a proti a poslanci mohou na řečníka i vznášet dotazy, pokud k tomu dá souhlas. V britském parlamentu je zase silná role speakera, která ale není přenositelná do českého kontextu, protože zdejší předseda sněmovny nikdy nebude mít takovou autoritu.

V České republice funguje takzvaná improvizovaná parlamentní kultura, která slouží právu každého poslance vyjádřit se ke každé projednávané otázce a rovnosti poslanců. Vyjadřují se v pořadí, jak se přihlásí, a není tudíž zajištěno, že se budou střídat řečníci pro a proti. Smyslem parlamentní debaty je reprodukovat argumenty, aby se vědělo, co se všechno zvažovalo, což je důležité jak pro pozdější výklad zákona, tak pro orientaci voličů. Mám značné pochybnosti, že český systém to efektivně zajišťuje.

LIDOVÉ NOVINY: Bylo by vhodné do tohoto nekonečného a nestrukturovaného řečnění zavést některé „německé“ prvky?

WINTR: Parlament je složitý organismus a není vždy jednoduché převzít právní řešení z jiných zemí do našeho právního řádu, protože není jasné, zda se takový „transplantát“ ujme. Ale mám pocit, že se jednání Poslanecké sněmovny v posledních pěti letech dostává do velmi viditelné krize a že uzrál čas s tím něco dělat. Určité prvky usměrněné parlamentní kultury by určitě pomohly.

LIDOVÉ NOVINY: Například možnost odhlasovat si konce rozpravy?

Mám pocit, že se jednání Poslanecké sněmovny v posledních pěti letech dostává do velmi viditelné krize a že uzrál čas s tím něco dělat. Určité prvky usměrněné parlamentní kultury by určitě pomohly.

WINTR: Záleží na tom, jak by to pravidlo vypadalo, aby to nebylo zneužíváno k potlačování opozice. Ale pokud debata trvá určitou dobu a vystoupili zástupci všech poslaneckých klubů, pak nevidím důvod, proč by se většina nemohla usnést na ukončení rozpravy. Je to jeden ze způsobů, jak zracionalizovat jednání. Atraktivita a důstojnost parlamentní debaty je společný zájem celé politické sféry, protože pokud se jim podaří společně udělat z parlamentu něco, co funguje velmi špatně, ohrožují důvěru voličů v demokracii jako takovou.

LIDOVÉ NOVINY: Také se hovoří o rozdělení času mezi kluby dle počtu jejich mandátů. Je to obvyklé řešení v jiných evropských parlamentech?

WINTR: Je to velmi rozumná úprava, opoziční nebo menší strany někdy dostávají určitý časový bonus. Varoval bych ale před přístupem známým z Evropského parlamentu, kde vystoupí na úvod rozpravy zástupci frakcí a pak má každý poslanec jen minutu na svůj projev. To mi přijde velmi málo.

LIDOVÉ NOVINY: Nepůjde ale o nepřípustné umlčování opozice a opatření omezující parlamentní demokracii, jak si stěžují opoziční strany?

Vždy musí být ponechán dostatečný prostor pro opozici, jak požaduje Ústavní soud

WINTR: Velmi záleží, jak bude konkrétní návrh vypadat (zatím žádný návrh předložen nebyl – pozn. red.). Vždy musí být ponechán dostatečný prostor pro opozici, jak požaduje Ústavní soud. Také by nebylo šťastné, kdyby se pravidla měnila ode zdi ke zdi a naši improvizovanou parlamentní kulturu bychom chtěli zásadně sešněrovat. Také je třeba zvážit postavení jednotlivých poslanců, kteří se dnes mohou vyjadřovat k čemukoli, přitom usměrněná parlamentní kultura na jejich úkor významně posiluje vedení poslaneckých klubů.

Jan Wintr (37)

  • Docent na katedře teorie práva a předseda akademického senátu na Právnické fakultě UK.
  • Autor monografie Česká parlamentní kultura (Auditorium, 2010), v níž zkoumal parlamentní jednání v průběhu času.
  • Vystudoval kromě práva i historii a politologii.
  • Člen Legislativní rady vlády. Ve své publikační činnosti se věnuje především ústavnímu právu a problematice tvorby a výkladu práva. Nedávno mu vyšla kniha Metody a zásady interpretace práva (Auditorium, 2013).
  • Člen Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva.