Obstáli, nebo selhali intelektuálové v dějinách světa?

Historici Timothy Snyder a Tony Judt díky znalosti téměř všech významných peripetií 20. století dávají svému knižnímu dialogu výrazný náboj.

Jan Brabec 20.4.2014
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Kniha formou dialogu Intelektuál ve dvacátém století. Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem je svou nebývalou šíří a nadhledem výjimečná. Mimo jiné proto, že se věnuje téměř celým dějinám 20. století se všemi jeho nadějemi, dramaty a zákrutami.

Nejde však o historickou práci v pravém smyslu, ale o pokus prostřednictvím osobních postojů a názorů co nejbezprostředněji nahlédnout nejen tyto dějiny, ale i důležitou okolnost, jak si během tohoto, na převratné události bohatého období vedli intelektuálové, ať už šlo o politiky, spisovatele, historiky, ekonomy či filozofy.

Co jako nositelé idejí či hýbatelé dějin představovali bez ohledu na to, zda patřili k pravici, či levici. Jaké názorové střety vedli a jaký pohyb ve společnosti dokázali vyvolat či ovlivnit, a to z hlediska hlavního předpokladu intelektuála – hledat za všech okolností především pravdu.

Dialog dvou renomovaných, ale generačně odlišných historiků – Timothyho Snydera a Tonyho Judta – není kompilátem jejich některých prací

Může to znít poněkud nadsazeně, ale Snyderův dialog s Judtem krok za krokem sleduje, kterým směrem a kam se díky intelektuálům a jejich myšlenkám ubíraly dějiny světa, jež byly, jak lze předpokládat, značně dramatické. O to více, že jejich horkou stopu lze zaznamenat i v současnosti v civilizačním střetu za ukrajinské krize.

Generační střet

Dialog, který není běžnou knižní formou, vedou dva renomovaní historici – Američan Timothy Snyder a Brit Tony Judt (1948–2010) –, s jejichž některými díly je české prostředí seznámeno. Snyder mimořádně zdařile popsal střet dvou totalit – nacistické a komunistické – během druhé světové války v knize Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, Judt zase zaujal prací Poválečná Evropa. Dějiny od roku 1945.

Oba pak svou vytříbeností a detailní znalostí téměř všech důležitých peripetií 20. století dávají společnému dílu pronikavý náboj. Pozoruhodný pak je i generační střet, který knize dodává napětí – Snyder je téměř o 22 let mladší než Judt. Navíc dialog těchto dvou renomovaných, ale generačně odlišných historiků není kompilátem jejich některých prací.

Oba se totiž své názory pokoušejí předestřít prostřednictvím dialogu, přičemž se mimo jiné odvolávají na spis Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, který patří mezi vůbec nejlepší v oblasti knižních rozhovorů.

Lidské drama

Téma „obecného intelektuála“ se může zdát více než ambiciózní a působit neuchopitelně, ale oba protagonisté – Snyder i Judt – si toto úskalí dobře uvědomují. Proto se v knižním rozhovoru snaží o uměřenost a srozumitelnost. Jejich diskuse se nezvrtává do samolibé exhibice, ani nechtějí všechno a za každou cenu definitivně rozsoudit, ale usilují, aby jejich názory byly co nejpřesnější a nejpřesvědčivější.

Pomáhají tomu drobné detaily, například zmínka o železnici coby významné nositelce masové mezilidské komunikace, jež se i díky dostupnosti stala jedním z prvních prvků moderního společenského zrovnoprávnění. Tento knižní dialog pak lze považovat i za esej plný nevšedních postřehů a názorů. Svou kompetentnost oba historici prokazují i tím, že když se začali zajímat o střední a východní Evropu, naučili se česky a polsky.

Rozhovor doprovázelo lidské drama v podobě zhoubné nervové choroby Tonyho Judta

Navíc svůj rozhovor postupně řadu měsíců tříbili a má, co se týká výmluvnosti, i další hodnotu. Doprovázelo jej lidské drama zhoubné nervové choroby Tonyho Judta – amyotrofické laterální sklerózy, která způsobuje postupnou paralýzu –, a proto dialog vedl upoutaný na lůžko. A také v době, kdy už nemohl psát, pohyboval pouze očima a používal hlasivky. Navzdory tomu, jak píše v předmluvě Timothy Snyder, se jejich dialog netýká zápasu, ale „života pozorného ducha a života duchovní pozornosti“.

Rozhovor obou historiků je proto i osobní biografií či souhrnem životních názorů a prožitků Tonyho Judta. A je koncipován nejen jako příběh slavného historika, ale i obyvatele a občana západního světa se vším, co k tomu ve druhé polovině 20. století patřilo, a to na pozadí profesního a intelektuálního života.

Z Londýna do USA

Z českého hlediska lze nad takovým životem jen zavzdychat. Zatímco my jsme se snažili nějak sžít s totalitním režimem a často vydávali energii jen na přežití, lidé na Západ od našich hranic, jako byl Tony Judt, mohli přímo sledovat vše, co hýbalo poválečnou Evropou a značně a nepřímo i námi – nejvíce šedesátá léta, jejichž převratný kulturní a společenský étos výrazně ovlivnil příštích několik desetiletí včetně pádu železné opony.

Judt vypráví o své rodině židovských, předválečných přistěhovalců z dnes už neexistujícího myšlenkově a kulturně jedinečného světa východoevropské židovské diaspory – jedna část jeho rodiny zahynula v Osvětimi, druhá zažila bombardování Londýna. Líčí komplikované sžívání s tehdejší britskou moderní společností plnou předsudků, ale jež současně disponovala ohromující nabídkou možností a inspirujícími podněty.

Judt se zmiňuje i o svém profesním pobytu v USA, přičemž kriticky analyzuje jejich společnost z velmocenského hlediska

Zmiňuje se i o svém studiu a pozdějším profesním pobytu v USA, přičemž pozoruhodně kriticky analyzuje jejich společnost z velmocenského hlediska – především její chápání pojmu národ, podporu Izraele a dle Judta neblahé angažmá v Iráku za vlády prezidenta George Bushe mladšího.

Projevuje však i empatii – například se mu nelíbí výrok bývalé ministryně zahraničí USA Condoleezzy Riceové, která o utrpení civilních obětí během druhé izraelsko-libanonské války v roce 2006 prohlásila, že jde o „porodní bolesti nového Blízkého východu“. Podobně nechápe podporu bombardování bývalé Jugoslávie od intelektuála Václava Havla.

Vzpomínky a předznamenání

Judt vzpomíná nejen na svůj pobyt v kibucu v Izraeli v době, kdy byl nadšeným, mladým studentem a přesvědčeným „sionistou“, ale i na to, jak se na konci šedesátých let jako pravověrný „marxista“ zúčastnil ve Francii, zejména v Paříži, studentských bouří. A také na to, jak postupně s dospíváním zaujímal k oběma postojům kritický odstup. Jak zakoušel moc bezbřehé, nekriticky nadšené víry, a poté si uvědomil, že je nebezpečné být jedním „z nás“ a opovrhovat „nevěřícími, nepoučenými a neosvícenými“.

Judtův osobní příběh se prolíná s nejdůležitějšími událostmi 20. století, které jeho životní pouť předznamenaly

Judtův osobní příběh se prolíná s nejdůležitějšími událostmi 20. století, které jeho životní pouť předznamenaly – proměnou společnosti průmyslovou revolucí, dramatem první světové války, světovou hospodářskou krizí, druhou světovou válkou a s jejími průvodními jevy, jako byl antisemitismus a holokaust.

Současně se odkazuje i na literaturu, například na vizionářské dílo Franze Kafky či na knihu Stefana Zweiga Svět včerejška. Vzpomínky jednoho Evropana, v níž je asi nejdůsledněji a nejbolestněji popsán zánik v jistém ohledu bezpečného a srozumitelného světa před první světovou válkou. K tomu patřily a vlastně jej spoluvytvářely i obdivuhodné výkony, jako byla obhajoba Leopolda Hilsnera Tomášem Garriguem Masarykem v antisemitském procesu za „hilsneriády“ či podobné angažmá spisovatele Émila Zoly během Dreyfusovy aféry ve Francii.

Odlišná životní zkušenost

Judt se věnuje i bytostně západnímu liberalismu, myšlenkám sionistického hnutí a jeho protagonistů či levicovému socialismu, potažmo marxismu, a jeho odlišnému vnímání na Západě a Východě. A zamýšlí se také nad pravicovým fašismem, který měl v Itálii jiné rysy než pozdější brutální nacionální socialismus hitlerovského Německa.

Analyzuje, jak levicové myšlenky sociálního státu „dobývaly“ Západ a utvářely lidsky zajímavější alternativy než ta komunistická, například sociální demokracii, i konečnou a krvavou formu komunismu – leninismus a stalinismus.

Je pozoruhodné, jak nelze snadno pochopit naši odlišnou životní zkušenost – jak se stejný fakt jeví z každé strany jinak

Nejzajímavější je Judtovo odhalování toho, jak nezávislí intelektuálové obstáli v době komunistické diktatury. Dle něho selhali v pravdivém popisu tehdejších zločinů především kvůli své slepé víře v „kolektivistický“ komunismus a jeho absolutní moc a fascinaci jím. Uvádí mezi nimi nejen Jeana-Paula Sartra (1905–1980), ale i na Západě populárního Milana Kunderu či Pavla Kohouta. Podotýká však, že čeští spisovatelé dokázali na rozdíl od francouzského filozofa své charakterové a intelektuální „ochrnutí“ vůči komunistickému molochu později popsat.

Je zajímavé, jak nelze snadno pochopit naši odlišnou životní zkušenost – jak se stejný fakt jeví z každé strany jinak. Timothy Snyder totiž udavačství Milana Kundery z doby, kdy byl oddaným komunistou, odmítá považovat za nemravné, ale pouze za pochopitelný důsledek jeho slepé víry a „etické povinnosti“, který by „neměl šokovat“.

Rozšířené možnosti

Takové rozpory však dělají Snyderův a Judtův dialog ještě zajímavějším. Navíc ve své komplexnosti může být pro českého čtenáře – skutečného svědka toho, co znamenalo ocitnout se kvůli životu v totalitě nejen mimo hlavní společenská centra, ale i, až na výjimky, světové myšlenkové proudy či „otevřené“ možnosti do nich autenticky a svobodně zasahovat – pozoruhodným zrcadlem, a to nejen v rámci vyrovnávání se s minulostí.

Alespoň malou možnost nasát tehdejší atmosféru Západu měla generace šedesátých let 20. století, a dodnes se to v české společnosti projevuje. I proto Snyder a Judt považují za myšlenkově výjimečnou „středoevropskou“ osobnost Václava Havla a polského historika a novináře Adama Michnika.

Snyderův a Judtův dialog je jedinečným obrazem univerzálně platného lidského dramatu ztělesněného intelektuálem, jehož myšlenky měly dobrý či špatný vliv na tehdejší či současné události, například pád železné opony, rozpad Jugoslávie, vření na Blízkém východě či současné události na Ukrajině či na Krymu. Rozhovor dvou historiků také inspiruje, pokud jde o možnost stále otevřenějšího světa, vzájemné komunikace i uvědomění si, jak zvláštní byl život v komunismu a že současnost je skvělým darem a nebývalým luxusem. Včetně možnosti být konečně „u toho“.

Intelektuál ve dvacátém století. Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem
(Thinking the Twentieth Century: Tony Judt with Timothy Snyder, Penguin Press HC 2012)
AUTOŘI: Timothy Snyder, Tony Judt
VYDAL: Prostor, Praha 2013
ROZSAH: 400 stran

Počet příspěvků: 3, poslední 28.4.2014 05:15 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.