Obrovské množství dat zprůhledňuje politiky

Lze očekávat nárůst vlivu neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než ta či ona bublina zanikne a nahradí ji jiná. Demokracií zmítá informační tornádo.

Kapitalismus a internet | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kapitalismus a internet | foto: Ilustrace Richard Cortés
Kapitalismus a internet | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nedávno se v hudebním světě odehrála událost, která by byla ještě před několika lety zcela nemožná a jež především ukazuje vliv internetu na řadu oblastí lidského života. Z prvních 15 příček oficiální britské hitparády jich obsadil jediný člověk – kromě sedmé usměvavý pořízek s řídkými zrzavými vlasy Ed Sheeran.

V albovém žebříčku se všechna tři dosud vydaná Sheeranova alba vešla do první pětky. Další velké hvězdy, jako je Coldplay, Kate Perry a Calvin Harris, paběrkují. Ve srovnání se Sheeranovou nadvládou blednou i úspěchy Beatles. Nezbytnou podmínkou písničkářovy hegemonie je internet.

V osmdesátých či devadesátých letech by Sheeran nezabodoval se 14 skladbami najednou, ale možná se dvěma. Kapitáni hudebního průmyslu by nedovolili vydat více hitů na singlech v krátké době po sobě. A také by sotva svolili, aby se na singlech objevil celý obsah alba.

Stovky čtenářů

Nástup internetu přinesl mohutnou demokratizaci v mnoha oblastech. V případě hudby si lidé mohou pořizovat písničky podle vlastního vkusu a nemusejí čekat, co jim milostivě předloží hudební vydavatelství. Mohou se dokonce sami pokusit nastartovat na vlastní pěst svou hudební kariéru. Z řady youtuberů, jejichž jediným kapitálem byly nápady, odvaha a tablet, se staly celebrity. Výsledek demokratizace zábavního průmyslu je paradoxní.

Před nástupem celosvětové sítě jste mohli svými názory oslovit několik kamarádů u piva v hospodě. Dnes si založíte blog a snadno získáte stovky čtenářů. Jen na vás je, o čem se rozhodnete psát.

Prosadit se může každý, díky internetu se i umělec ze zapadlé africké vísky může ucházet o přízeň amerického publika. Jenže většinu (ano, skutečně většinu) nahrávek stejně nakonec prodává v Británii jediné jméno. Profesionální hudebníci, jejichž ambicí je oslovit davy, proto pociťují větší tlak než v minulosti. Zdola útočí na jejich status řada ambiciózních amatérů. A dostat se výše je obtížné, protože horní pozice blokuje několik „vyvolených“. Hudební trh je mnohem nepředvídatelnější než dříve.

Podobně funguje internetem způsobená demokratizace v dalších odvětvích včetně politiky. Před nástupem celosvětové sítě jste mohli svými názory oslovit několik kamarádů u piva v hospodě. Dnes si založíte blog a snadno získáte stovky čtenářů. Jen na vás je, o čem se rozhodnete psát. Stejně si dnes čtenáři užívají možnosti obrovského výběru témat.

Politici se budou nadále snažit zaujmout svými tématy, stále znovu předhazovat potenciální nepřátele blahobytu, pokroku a svobody a pokoušet se vyvolat nenávist k nim. Nadále se budou stavět do role spasitelů před těmito „nepřáteli“. Jenže i oni musejí čelit vlivu zpřístupnění obrovského množství dat. Díky němu jsou i jejich životy „průhlednější“.

Život v jeskyni

Důsledek uvedené změny je nečekaný – díky zmnožení informačních zdrojů a nárůstu vlivu neformálních kanálů budou lidé v příštích desetiletích elitami méně zmanipulovatelní.Podobně jako si dnes již posluchači nenechají diktovat od nahrávacích společností, co si mohou koupit, internet umožní lidem vybírat si politiky bližší jejich naturelu, či dokonce vytvořit si je (s trochou nadsázky) na míru.

Pokud je někdo nezmanipulovaný, buď žije v jeskyni a nedostávají se k němu žádné informace, anebo jde o robota, a nikoliv lidskou bytost

Termín „zmanipulovanost“ považujeme téměř za sprosté slovo, přičemž jde o přirozenou lidskou vlastnost. Pokud je někdo nezmanipulovaný, buď žije v jeskyni a nedostávají se k němu žádné informace, anebo jde o robota, a nikoliv lidskou bytost. Přijmout tento je fakt je základním krůčkem k tomu svou zmanipulovatelnost aspoň o trochu snížit ve prospěch racionálnějšího chování.

Nutná je přísná sebereflexe, ale budoucí voliči se jí sotva podrobí. To, že jejich výběr bude méně náchylný k manipulaci, ale zároveň nebude racionálnější, znamená jediné – zvítězí živelnost. Lze očekávat, že vzroste vliv neformálních tvůrců veřejného mínění z té či oné názorové či sociální bubliny. Jen však do té doby, než daná bublina zanikne a nahradí ji jiná. V prostředí stále rychlejších technologických a následně společenských změn, nebude takové „bublání“ nijak výjimečné.

Netečnost Marka Zuckerberga

Díky internetu ovlivnila rozhodování Američanů před prezidentskými volbami skupina mladých lidí z makedonského městečka Veles. Paradoxní na této partě je, že se o americkou politiku nezajímá a k tomu, aby uplatnila svůj vliv, nemusela vytáhnout paty ze svého městečka. Mladí Makedoňané zakládali webové stránky podporující Trumpa a zajišťovali šíření dezinformací z nich na Facebooku.

Bylo sice zřejmé, že Trumpovi příznivci využívají virtuální prostor ke vzájemnému posilování obdivu ke „svému“ kandidátovi a nenávisti k Hillary Clintonové, ale Zuckerberga to k zamyšlení o fungování Facebooku nedonutilo

O další se již postarali Trumpovi příznivci. Sdíleli a navštěvovali „makedonské“ weby s takovým nadšením, že jejich tvůrcům zajistili úžasné příjmy z reklamy. Podle serveru buzzfeed.com nebyl výjimečný výdělek pět tisíc dolarů měsíčně. Pro lokalitu, kde průměrný měsíční příjem nepřevyšuje čtyři sta dolarů, šlo o téměř zázračný zdroj. Paradoxem je, že tento mechanismus fungoval díky spojení naprosté politické lhostejnosti na jedné straně a politické jurodivosti na druhé.

Složitost doby pocítili i ti, kteří „vládnou“ informacím. Zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg patří mezi příznivce Baracka Obamy, zatímco u současného amerického prezidenta Donalda Trumpa kritizoval postoje k imigrantům. Bylo sice zřejmé, že Trumpovi příznivci využívají virtuální prostor ke vzájemnému posilování obdivu ke „svému“ kandidátovi a nenávisti k Hillary Clintonové, ale Zuckerberga to k zamyšlení o fungování Facebooku nedonutilo.

Komerční či politické cíle

Nabízení zpráv, které podporují názory příjemce, zajišťuje jejich větší klikanost, a tudíž vyšší příjmy pro Facebook. Existuje řada varování před úspěšnými podnikateli, kteří používají majetek k šíření vlastního světonázoru, například George Soros nebo právě Donald Trump. Zuckerberg naopak podporuje šíření cizích světonázorů, aby rozmnožil svůj majetek.

Kdo disponuje obrovským množstvím dat (big data), má řadu možností, jak je využít, musí se však smířit s tím, že ať s nimi naloží jakkoli, vždy může být obviněn z jejich zneužívání pro komerční či politické cíle

Koho se více bát? Kdo představuje větší nebezpečí pro demokracii? Kdo disponuje obrovským množstvím dat (big data), má řadu možností, jak je využít, musí se však smířit s tím, že ať s nimi naloží jakkoli, vždy může být obviněn z jejich zneužívání pro komerční či politické cíle.

Takové starosti sužují i Google. Loni v říjnu jej britský bulvární deník The Sun obvinil z nadržování levicově liberálnímu vidění světa. Redaktoři dali Googlu například otázku: Je možné chovat se rasisticky vůči bělochovi? Na vrcholu výsledků se nalézaly odkazy na texty, jež tvrdily, že rasismus je vždy namířen proti minoritám.

Tisková mluvčí Googlu obvinění odmítla s odkazem na používaný algoritmus, který je vůči ideologiím neutrální. Podobnému obvinění nicméně čelil Google již o čtvrt roku dříve, kdy při vyhledávání prezidentských kandidátů byl na hlavní liště vynechán Donald Trump. Google to vysvětlil technickou chybou a nedopatření promptně napravil.

Z těchto patálií Googlu je zřejmé, že i kdyby Zuckerberg podlehl pokušení tlačit přes Facebook své názory, pravděpodobně by rychle narazil, a mohl by dosáhnout opačného než zamýšleného výsledku. Ani to ho však nezprošťuje z odpovědnosti za to, že Facebook přispíval k většímu odcizení mezi příznivci Trumpa a Clintonové.

Napětí mezi chaosem a řádem

Ani politik podporovaný ekonomickou a mediální sférou (či vlastníci médií, jako je Silvio Berlusconi či Andrej Babiš), nebude mít nic jistého. Vice než doposud bude totiž potřebovat ještě jednoho spojence – příznivou shodu okolností. Primární podmínkou pro úspěch hnutí ANO nebyly miliony Andreje Babiše, ale momentální znechucení lidí z přehmatů (a také zločinů) etablovaných politiků, jež se časově sešlo s Babišovým nástupem.

S rostoucí nepředvídatelností bude politický systém stále více charakterizovat nebývalé napětí mezi chaosem a řádem. Může jít o směs řádu a chaosu panující v různých částech politického spektra, ale také o střídání silné hegemonie jednoho či hrstky politiků s obdobími prudkých změn.

Tradiční zápolení mezi pravicí a levicí má podle všeho nejlepší léta za sebou. Média přinesla řadu analýz chyb etablovaných politiků, které narušily dosavadní politický systém. Do velké míry je to však vůči nim nespravedlivé. Chyby dělali politici vždycky, ale teď se mění fungování demokracie.

To lze pozorovat i u nás, kde tradiční soupeření pravicové ODS s levicovou ČSSD vystřídal fenomenální nástup hnutí ANO, které nelze zařadit na tradiční pravolevou osu a jež se nepodobá žádné z politických stran usilujících o přízeň voličů v devadesátých letech. Společně s rostoucí nepředvídatelností bude politický systém stále více charakterizovat nebývalé napětí mezi chaosem a řádem.

Může jít o směs řádu a chaosu panující v různých částech politického spektra, ale také o střídání silné hegemonie jednoho či hrstky politiků s obdobími prudkých změn. Příkladem první varianty je současná slovenská scéna, kde pravice vře a žádná strana nemá jisté přežití, zatímco levice je sjednocená a stabilní.

Skepse k lákání ideologiemi

V souvislosti s vzestupem sociálních sítí se často mluví o prohlubování příkopů mezi zastánci odlišných politických názorů. Skalní příznivci jakékoli ideologie si mohou najít na internetu nekonečné množství informací, které je v jejich přesvědčení utvrdí. Také se mohou snadno setkávat prostřednictvím sociálních sítí a vzájemně posilovat svou víru, ale i případnou nenávist vůči těm, kdo ji s nimi nesdílejí.

Nikoli každý člověk má sklon zaujímat vyostřené postoje. Řada lidí si uvědomuje svou omezenou racionalitu a je vůči lákání ideologiemi skeptická.

Nikoli každý člověk má však sklon zaujímat vyostřené postoje. Řada lidí si uvědomuje svou omezenou racionalitu a je vůči lákání ideologiemi skeptická. Například současná uprchlická krize vytvořila dva soupeřící tábory – „xenofoby“ spojující příchod uprchlíků výhradně s hrozbou šíření náboženského fanatismu, zvýšené kriminality a teroristických útoků, a „sluníčkáře“, jimž se při vyslovení slova uprchlík vybaví utonulý chlapec a živořící rodiny.

Oba tábory považují ten druhý za nebezpečí, předhánějí se v nenávisti k němu a naplno využívají možnost šířit informace odpovídající jejich vidění světa a démonizující druhou stranu. Technologie k této vřavě přispívají. Existuje však také zmíněný třetí tábor, který se o danou problematiku sice zajímá, ale odmítá zaujmout extrémní pozici, ať už na jedné či druhé straně. Ve srovnání s předchozími dvěma tábory jde o skupinu osamělejší a méně radikální. I tito lidé však snadno najdou dostatek informací, které podporují jejich postoj.

V úvahách o vlivu technologií na veřejný život se na tuto skupinu často neprávem zapomíná, přičemž v turbulentních časech to budou právě její členové, kdo se dokáže vyhnout vyostřeným emocím, zachová si spíše chladnou hlavu a podpoří racionální řešení problémů. Taková skupina by obtížně vznikala v době s omezeným přístupem k informacím. Za takových podmínek by spíše převládla touha „někam patřit“ následovaná přistoupením k jednomu z názorově vyhraněných táborů.

Nejhorší potenciální nepřítel

Snadnost komunikace a přístupu k datům může mít blahodárný vliv. Sice se prohloubí příkopy mezi zastánci extrémních postojů, ale také přibude těch, kteří budou zaujímat kritický názor. Bylo by proto užitečné nezaměřovat se v diskusích o vlivu internetu jen na otázku, jak reagovat na jím způsobenou polarizaci, ale také, jak podpořit růst zmíněné skupiny.

Díky technologickému pokroku bude ještě více než dříve platit, že nejhorším potenciálním nepřítelem jsme si my sami

Svět politického zápolení prochází transformací, kterou odstartoval pádící rozvoj technologií. Nové způsoby komunikace a snadný přístup k nevídanému množství informací se bezesporu odrazí v chodu demokracie. Již teď je snadné vypouštět do oběhu obavy z neúměrné moci politiků, magnátů či nevládních organizací. Nebude však na škodu těmto obavám zcela nepodlehnout.

Nejhorší, co se může stát, je, že strach z elit zneužívajících moc nás ochromí natolik, že se snáze staneme obětí manipulace našich „přátel“ na sociálních sítích. Díky technologickému pokroku bude ještě více než dříve platit, že nejhorším potenciálním nepřítelem jsme si my sami. Až na dalších místech jsou náboženští fanatici, jakékoli politické síly či tradiční média.



Počet příspěvků: 3, poslední 17.4.2017 12:17 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Milan Petrák

Milan Petrák, datový analytik. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články