Obchody by měly být v neděli zavřené

Dokud existovaly sakrální systémy, byla neděle přirozeným dnem odpočinku, což západní modernita radikálně změnila. Důsledkem relativizace jednoho dne v týdnu určeného pro odpočinek je spor o nedělní otvírací, či zavírací dobu obchodů. A zdá se, duševní, morální a duchovní vyprázdnění je mnohem větší, než se myslí. Píše László Bogár.

Reklamace zboží v obchodě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Reklamace zboží v obchodě. | foto: Richard Cortés, Lidové noviny
Reklamace zboží v obchodě.

Když jednou mladý Maupassant zpovídal svého otcovského přítele Gustava Flauberta, „co je zajímavé“ – o čem by stálo za to napsat povídku či román, aby to čtenářům připadalo zajímavé, mistr se na okamžik zamyslel a poté mu odvětil: „Víš, synu, k tomu, aby nám něco připadalo zajímavé, stačí, abychom se na to dlouho dívali.“

Dobrá tedy, na světě neexistuje nic nezajímavého, každá věc, každý jev je neskutečně zajímavý – pokud se na ně díváme dost dlouho. Uznejme, že bychom asi našli pouze málo věcí, které jsou na první poslech méně zajímavé než otvírací doba obchodů. A přece, jak můžeme vidět, se otvírací doba obchodů dostala na úroveň životně důležitých otázek národní historie, a proto nezbývá, než ji považovat za zajímavou.

Samozřejmě, že zřejmě i Flaubert nejspíš myslel na to, že to, co je skutečně zajímavé, není nikdy daný jev sám, nýbrž proces, který vede od jevu k podstatě. Člověk, lidské poznání se vždy setkává s jevem, ovšem ve skutečnosti, ať už o tom ví, či neví, ho zajímá podstata. A nejspíš proto, že doufá, že mu pochopení podstaty napomůže, aby později dokázal co nejsprávněji posuzovat jevy, a díky tomu se správně rozhodovat a správně jednat, neboli aby se díky cestě, jež vede od jevu k podstatě, dokázal něco naučit.

Posvátné dny

V následujícím zamyšlení bych se chtěl pokusit interpretovat prostřednictvím postupu od jevu k podstatě vše, co v uplynulých měsících vytanulo v souvislosti s nedělní zavírací dobou obchodů. Ontologické systémy tradičních společností, které na sebe zpravidla braly podobu nějakého náboženství, bez výjimky světily určité dny jako posvátné.

Ontologické systémy tradičních společností, které na sebe zpravidla braly podobu nějakého náboženství, bez výjimky světily určité dny jako posvátné

Se vší úctou k těmto zčásti dodnes existujícím náboženstvím to mělo kromě sakrálnosti rovněž jednu velmi světskou příčinu. Prostě to, že k regeneraci pracovní síly nedostačuje odpočinek během dne, ale s relativní pravidelností je třeba zavést do systému také jeden celý den určený pouze pro odpočinek.

To díky zkušenostem získaným několikatisíciletým experimentováním znamenalo jeden den odpočinku na každých zhruba pět až deset dnů. V opačném případě by mohlo nastávat natolik rychlé opotřebování pracovních sil, že by se celý systém mohl z hlediska řídicích mocenských struktur stát neudržitelným.

Sedmý den

Podle teorie křesťanské geneze je sedmý den, kdy se jal odpočívat i sám Stvořitel, dnem Páně, španělsky domingo, italsky domenica. Dokud tyto sakrální systémy existovaly, byla neděle zcela přirozeně pravidelným dnem odpočinku. Samozřejmě, že bychom se mohli zamyslet nad pojmenováním neděle v maďarštině (vasárnap), které odkazuje k trhu (vásár), neboť den odpočinku byl v celém týdnu nejpříhodnější pro pořádání trhů, které neměly ani tolik obchodní charakter, jako spíše plnily funkci společenských styků.

Podle teorie křesťanské geneze je sedmý den, kdy se jal odpočívat i sám Stvořitel, dnem Páně, španělsky domingo, italsky domenica

Způsob organizace existence zavedený modernitou západního typu ovšem tuto situaci radikálně změnil. Především tím, že vytvořil obrovské technologické systémy, jejichž zastavení na jeden den v týdnu určený k odpočinku by po technické stránce buď vůbec nešlo, anebo by bylo možné jen za cenu neskutečně vysokých nákladů. Zastavit na jeden den v týdnu provoz oceláren nebo dokonce jaderné elektrárny, aby byl následně opět obnoven, prostě nepřipadá v úvahu.

Stejně společenské technologie vytvořily natolik rozsáhlé systémy, jako jsou záchranná služba, hasiči, policie či nemocnice, že v jejich případě také neexistuje alternativa k nepřetržitému provozu. Výklad jednoho dne v týdnu určeného pro odpočinek tím doznal radikálních změn a podlehl relativizaci.

Obchod, peněžní systém a média

Hned zkraje je třeba konstatovat, že maloobchod takovým systémem není a není důvod, proč by měl podobně jako jaderná elektrárna fungovat v nonstop režimu. Tedy kromě zájmů v podobě zisků majitelů kapitálu.

Stálo by za to se zamyslet i nad tím, jak a proč se k sobě pojí obchod, peněžní systém a média. Obchod totiž zprostředkovává fyzické zboží, peněžní systém zboží symbolické, totiž peníze, zatímco média „symboly symbolů“ – ideje, myšlenky a ideové systémy.

Zdá se však, že právě ty se ukázaly dostatečnou hnací sílou, aby se maloobchod dostal v globálních systémech západní modernity na úroveň systémů záchranné služby a dalších pohotovostních služeb. Obrovskou roli přitom hrála (hrají a budou hrát) média a gigantické globální přesvědčovací mašinérie – reklama.

V této souvislosti by stálo za to se zamyslet i nad tím, jak a proč se k sobě pojí obchod, peněžní systém a média. Obchod totiž zprostředkovává fyzické zboží, peněžní systém zboží symbolické, totiž peníze, zatímco média „symboly symbolů“ – ideje, myšlenky a ideové systémy.

Již tři tisíce let je zřejmé, že ten, kdo ovládá tyto zprostředkovací oblasti, je pánem světa, a ani dnes tomu není jinak. Snaha maďarské vlády vedená dobrým úmyslem a posléze její rozhodnutí učinit neděli z obchodního hlediska dnem odpočinku však nepočítala se dvěma úzce spjatými věcmi.

Globální mocenské struktury

Lokální komplex globálních mocenských struktur ovládajících zprostředkovací oblasti obchod, finance a média je silnější než vláda, která moc formálně uplatňuje

Za prvé s tím, že lokální komplex globálních mocenských struktur ovládajících zmíněné zprostředkovací oblasti (obchod, finance, média) je silnější než vláda, která moc formálně uplatňuje. Druhou věcí, jež se k tomu bezprostředně pojí, je, že duševní, morální a duchovní vyprázdnění (či spíše „vyprazdňování“ prostřednictvím zmíněné globální mocenské struktury) významné části maďarské společnosti je dnes mnohem hlubší a beznadějnější, než vláda přepokládala.

Z tohoto dramatického dvojího omylu by bylo třeba vyvodit odpovídající důsledky, což zřejmě nebude jednoduchý úkol. Jak píše Béla Hamvas, politika si vlastně vytyčuje nemožný úkol. Usiluje totiž o to změnit zvenku a v krátkodobém časoprostoru věci, které jsou „vnitřní“ (duševní, morální, duchovní povahy), což lze velmi obtížně. Jejich změna vyžaduje spoustu času a je k tomu třeba obrovské úsilí. Life long learning.