Obchodní společnost Věci veřejné

Ať už Věci veřejné splnily, nebo nesplnily jako vládní strana očekávání, většina vrcholných představitelů firem je vnímá negativně

V Hlasu elity odpovídalo 149 vrcholných představitelů firem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká poziceČeská pozice
V Hlasu elity odpovídalo 149 vrcholných představitelů firem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Věci veřejné (VV) vznikly v roce 2001 jako strana občanů, kteří chtějí řešit problémy v Praze 1. Od té doby se postupně účastnily komunálních a senátních voleb či voleb do Evropského parlamentu. V roce 2010 poprvé vstoupily do voleb do Poslanecké sněmovny a hned uspěly. Strana získala 10,88 procenta hlasů a ve sněmovně ji zastupuje 24 poslanců. VV se staly i členem vládní koalice společně s ODS a TOP 09. V kabinetu Petra Nečase mají čtyři ministry – vnitra Radka Johna, který je od roku 2009 předsedou strany, dopravy Víta Bártu, školství Josefa Dobeše a pro místní rozvoj Kamila Janovského. Mnoho lidí do této strany vkládalo naděje. Poslední průzkumy veřejného mínění však vypovídají o jejím propadu. Dle Centra pro výzkum veřejného mínění by nyní získaly ve volbách do sněmovny jen pět procent hlasů.

Naše anketa mezi některými vrcholnými představiteli firem tento trend VV potvrdila. Většina, ať už kladných, nebo záporných odpovědí, vnímala Věci veřejné negativně. Za příklad mohou posloužit následující:

„Od počátku jsem VV vnímala negativně. Proto mě nezklamaly. Snad jen Radek John je mnohem horší, než jsem si myslela, a Vít Bárta naopak lepší.“

„Chovají se přesně dle mého očekávaní. Strana bez jasné vize a voličské platformy a odpovědnosti. Úspěch VV byl založen na typické české rebelii, podrazit toho druhého. Jsou jen odrazem hluboké politické a ideové krize současné společnosti. Politické osobnosti, například Václav Havel, Václav Klaus nebo Miloš Zeman, odešli či odcházejí do politického důchodu a jejích nástupci jsou vesměs nevýrazní a necharismatičtí úředníci. V důsledku toho jsou mediálně známé tváře zpestřením a dokonce možná i pro některé voliče nadějí. Nicméně politická realita je jiná a vrcholem všeho je politický cynismus v Praze.“

Proč útočit na ministra vnitra, když se udělá sám?„Věci veřejné jsem od začátku považoval za obchodní společnost, která s využitím známé tváře Radka Johna a s perfektní analýzou tužeb obyvatel zahájila marketingově bezchybnou strategii k zisku několika milionů korun za hlasy ve volbách. Aktivita jediných dvou viditelných tváří této strany ve vládě koresponduje s vyjádřením ,proč útočit na ministra vnitra, když se udělá sám‘. Ministr dopravy Vít Bárta svým od zdi ke zdi přístupem – jeden den stavby zastavit, druhý den některé povolit – prokazuje, že na post připraven nebyl. Patrně se chystal na jiný, jeho profesní zkušenosti blízký. Proto shrnuji, jedny volby a dost. Pro pobavení, ale i zamyšlení přidávám komentář k Radku Johnovi: skutečně investigativní novinář je buď koupený, nebo mrtvý!“

Pozitivně hodnotí VV odpověď: „VV oživily stojaté vody. Především ministři Vít Bárta a Josef Dobeš se mi jeví dobře. Nezatracuji ani Radka Johna. Řídit ministerstvo vnitra je totiž obtížněji zvládnutelné než kterékoli jiné.“

Zajímavou neutrální analýzu VV obsahuje odpověď: „Na kladnou, nebo zápornou odpověď je ještě brzy. Věci veřejné sleduji prakticky od jejich vzniku, a proto se domnívám, že mají jistý politický fundament z nižších, nicméně důležitých pater komunální politiky. Jejich bašty tvoří silné pražské obvody 1 a 5, v nichž se v uplynulých letech odehrála řada celostátně sledovaných politickotvorných procesů s velkým vlivem na vysokou politiku všech parlamentních stran – v pozitivním i negativním (častěji) smyslu.

Zdá se, že VV nezvládly přechod do vysoké politiky na parlamentní úrovni, což se trochu paradoxně projevilo především v podzimních komunálních volbách. A také se zdá, že její nejsilnější postava, ministr dopravy Vít Bárta velící jednomu z resortů nejohroženějších korupcí, přes nějž prochází většina vládních stavebních zakázek, má za sebou několik sympatických počinů a gest. Ty snad ukazují budoucí orientaci strany nejen v rámci vládní koalice, ale i mimo ni.

V současné vládní koalici je s možnou korupcí nejvíc spojovaná ODS, což je vzhledem k jejímu postavení ve vládě vzešlé z voleb v roce 2006 pochopitelné. Stejné spojení však lze očekávat i u druhé vládní strany TOP 09 vzhledem k ,ostříleným politickým jménům‘, která se v ní v době jejího vzniku objevila často ve významných vnitrostranických a nyní i nadstranických funkcích. Z toho vyplývá, že bude-li strana VV v současné politické konstituci důsledně plnit konstruktivní, kontrolní a protikorupční roli, a nikoli potížisty a uraženého děcka, kterému nedali bonbón, má šanci růst a upevnit si pozici na české politické scéně.

Pro VV by bylo, nebezpečné, kdyby se posunuly příliš nalevo. Tam čeká past ve formě ČSSD.Témata, kterými VV disponují, jsou sice poněkud ,militantní‘, ale nikoli stejně jednostranně a úzce, jako tomu bylo v případě Strany zelených. Za nebezpečné bych pro VV považoval i to, kdyby se pokoušela posunout příliš nalevo. Tam na ni čeká past ve formě ČSSD, jejíž viditelní i neviditelní politici jsou nějak spojení snad se všemi aférami v posledních deseti letech. Bohužel je však dnes jedinou alternativou k populisticky (ještě víc než ČSSD) se chovajícím komunistům, kteří sice ,u ničeho nejsou‘, ale jejichž dobře profitující vrcholní představitelé mají na všechno nějaký ,stádně populistický‘ recept.“

Šalamounsky ironická je tato odpověď: „VV zatím nesplnily mé očekávání, ale v pozitivním smyslu. Pod vlivem určitých informací jsem očekával, že struktury okolo Víta Bárty, absolventa policejní akademie a majitele bezpečnostní a detektivní kanceláře, po zmocnění se ministerstva vnitra ještě víc posílí, což bude obrovským bezpečnostním rizikem pro náš stát a klíčové lidi, jako jsou politici a podnikatelé. To se zatím bohudík nenaplňuje. Z toho mám radost.“