Nenechme to na právnících

Právo je příliš důležitá věc na to, abychom vše nechali na právnících. Ostatně, zásluhy na definičním obsahu právního státu (právník by řekl jeho materiální stránky) mají spíše političtí filozofové než právníci (v českých podmínkách nota bene indoktrinovaní exsocialistickými akademiky, kteří ne a ne odejít z kateder kdysi slovutné fakulty, na které se vzdělávali takoví duchové jako Weyr, Kafka, Kelsen, K.H.Mácha, Hrabal nebo Hácha). Dovolím si závěr, že tohle je jen náš specifický bordel, který pomalu postrádá jakoukoliv právní povahu, zatímco i taková diktatura představuje jistý řád lidského chování a tento řád je jeho právním systémem a odpírat mu jeho povahu lze jen z povýšené naivity. Takový stav je právní stav, i když je teoretiky právního státu považován za nevýhodný, má ale i své dobré stránky a svoji morální základnu. Nikoliv vzácné volání veřejnosti po dikatuře to ukazuje čím dál tím jasněji.

Zpátky ke kořenům

To nelze oddělit. Je to problém právní, ale s pozadím politickým, už proto, že politici vytvořili tak nejednoznačné a nepřehledné právní normy. Další větev pozadí politického najdete přes exVeseckou k exČunkovi. A zase je to o právu.