O jedné veřejné diskusi. A jedné prohrané bitvě profesora Franze.

Studenty v zaplněné aule pražské Vysoké školy ekonomické nepřesvědčil ani Přemysl Sobotka, ani Vladimír Franz.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Je středa 21. listopadu, půl osmé večer. Nedýchatelná místnost zaplněná lidmi, kteří nervózně přešlapují a čekají na okamžik, kdy se konečně otevřou dveře před námi. Ne, nejsem na rockovém koncertu, ačkoliv atmosféra v největší aule Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze ho místy trochu připomíná. Začíná veřejná debata se dvěma prezidentskými kandidáty: Vladimírem Franzem a Přemyslem Sobotkou.

Akci svolal Ekonomický klub Mladých konzervativců ve spolupráci s regionálním klubem Mladých konzervativců Praha na Facebooku. Během několika dní se na ni virtuálně přihlásilo přes tisíc zájemců. Proto ta tlačenice.

Míra decibelů počátečního potlesku jako by naznačovala, že mladí posluchači si přišli poslechnout, jak neotřelý a nezávislý „občanský kandidát“ Franz argumentačně převálcuje politického matadora a oficiálního kandidáta ODS Sobotku.

Prázdný úvod

Ani v části, kterou kandidáti mohli využít na prezentaci svých vizí v prezidentském úřadu, se publikum nedočkalo jasných a uchopitelných myšlenekČekal se poměrně ostrý řečnický souboj, vždyť oba kandidáti se prezentují diametrálně odlišně. Franz, jehož prezidentská kandidatura vznikla dle jeho týmu spontánně na popud příznivců a studentů, zdůrazňuje především svou politickou nestranickost. Sobotka, dlouholetý senátor a jeden z předních politiků ODS, zase vidí svou kandidaturu jako přirozené završení politické kariéry a akcentuje při ní svou pravicovost.

Žádný rétorický souboj, natož ostrý, však aula VŠE nezažila. Oba kandidáti se vyjadřovali velice vágně a víceméně bruslili v nic neříkající obecné rovině. Příliš na svá vystoupení vzájemně nereagovali, natož aby vedli odbornější polemiku. Již v úvodu debaty, kdy hlavním úkolem obou řečníků bylo zhodnotit zavedení přímé volby hlavy státu a představit motivy a priority jejich kandidatury, se obecenstvo dozvědělo žalostně málo. Oba se v zásadě shodli na tom, že historicky první volba je produktem minulé volební frašky v parlamentu, ve které byl potvrzen Václav Klaus. Tečka. Nic jiného žádný z kandidátů nesdělil, a to především proto, že s odpovědí na tuto otázku počkali až na poslední vteřiny přiděleného času.

Ani v části, kterou mohli využít na prezentaci svých vizí v prezidentském úřadu, se publikum nedočkalo žádných jasných a uchopitelných myšlenek. Nezbývalo než doufat, že až dojde na přímé dotazy z auditoria, situace se zlepší.

Franzův morální apel

Zájem byl o nejrůznější témata. Přirozeně nechyběly dotazy týkající se ekonomiky, především exportu, zahraniční politiky, ale také korupce nebo financování kultury. Nelze rozhodně tvrdit, že by to byl dotazník šitý na míru pouze ekonomovi, což by se na takovém místě dalo lehko očekávat. Profesor Franz však působil dojmem, že si debatu spletl s přednáškou o filozofii nebo etice. Na většinu dotazů odpovídal velmi zeširoka, a velmi teoreticky. Zkrátka jako akademik. Nebyl schopen zaujmout žádné jasné a konkrétní stanovisko, vyjma toho, že by upřednostňoval důraz na lidská práva před obchodními vztahy se zeměmi jako Čína nebo Rusko.

K „blbé náladě a marasmu“ v dnešní společnosti podle Franze přispělo i to, že v devadesátých letech komunističtí funkcionáři nebyli perzekvováni. K „blbé náladě a marasmu“ v dnešní společnosti podle Franze přispělo i to, že v devadesátých letech komunističtí funkcionáři nebyli perzekvováni. Možná měl na mysli i to, že KSČ nebyla zakázána, explicitně to však nevyřkl: „V devadesátých letech zde nedošlo k jedné věci, ke které mělo dojít. Mělo se stát totéž, co se stalo třeba v Norimberku v roce 1946, že se řeklo, toto je špatně. Jako by k tomu nebyla vůle, přestože žili mnozí, kteří se fyzicky podíleli na likvidaci lidí. Pakliže se to neřekne, udělá se šrám na duši tohoto národa.“

Pokud někdo sleduje Franze delší dobu, nelze si nevšimnout, že používá stále stejná prohlášení. I tentokrát například zdůrazňoval: „(Kandidatura) pro mě není putováním za nějakou metou, funkcí, ale důležitá je ta cesta a co to přinese. Cesta od tvora k občanovi je velmi důležitá a nejsme na ní tak daleko, jako je tomu v západních demokraciích.“

Bylo až zarážející, že Franz nepředstavil žádný koncept zahraniční politiky, ač je taková otázka na půdě vysoké školy snadno předvídatelná. Celkovému obrazu, který si z jeho vystoupení mohl leckdo odnést, vévodila totální nepřipravenost strategie na jakoukoliv oblast politiky. Franz se namísto toho neustále zaobíral havlovským apelem na „navrácení státu občanům“ a nutností „aktivace občanské společnosti“. „Jedním z hlavních úkolů prezidenta republiky je pojmenovávat, toto je špatně a toto je dobře. Prezident dává státu jeho duchovní rozměr, jeho chuť a vůni.“ Jeho projev zůstal na úrovni podobných obecných proklamací o duchovním stavu českého národa, aniž by nabídl sám konkrétní recept, jak tento neblahý stav zlepšit.

Sobotka: Nikdy jsem neřekl křivé slovo o ČR

V otázkách směřujících k tématu Evropské unie Sobotka zastává tradiční euroskeptickou linii své stranyAni druhý účastník debaty však nešperkoval diskusi závratně novými nebo koncepčními vizemi. Ohledně zahraniční politiky se Sobotka vyjádřil například následovně: „Ze zkušenosti předsedy Senátu jako pravičák a v situaci, kdy jsem měl ve vládě premiéra Stanislava Grosse a pak Jiřího Paroubka, jsem nikdy v zahraničí neřekl jediné křivé slovo o České republice, protože Česká republika je něco, co mám uložené a čeho se nikdy nedokážu zbavit.“

V otázkách směřujících k tématu Evropské unie zastával tradiční euroskeptickou linii své strany. Kritizoval přílišnou regulaci pocházející z Bruselu, Evropská unie by se dle něj měla naopak vrátit k akcentu na čtyři základní svobody. Stejně tak označil systém evropských dotací za prostředí, které pokřivuje trh a láká ke korupčnímu jednání.

V diskusi nastínil i několik konkrétních kroků, které by podnikl například v otázce podpory exportu. Na své zahraniční cesty by prý vozil podnikatelské subjekty, aby jim usnadnil kontakt s možnými zahraničními partnery.

Shoda v otázce komunismu

Sobotka sice využil svých dosavadních zkušeností z politiky při uvádění některých konkrétnějších příkladů, na druhé straně se na něm politická aréna zřetelně podepsala i ve smyslu jisté arogantnosti a jízlivosti. Do debaty vnášel místy zbytečnou napjatost, když moderátora poučoval o jejím správném řízení.

Franz zahltil publikum výroky o etice a občanské společnosti, což mu posloužilo jako univerzální argument na takřka jakýkoliv dotaz. Sobotka zase mohl odradit svojí přílišnou sebejistotou. Ani jeden z kandidátů však nevyužil příležitosti, aby silnými postoji přesvědčil mladé voliče, že právě on si zasluhuje usednout na Pražský hrad.

Poznámka na konec: V závěru debaty se oba kandidáti jednoznačně shodli na svém odporu ke komunistickému režimu. Sobotka například vyjádřil podporu studentům, kteří 17. listopadu demonstrovali v Českých Budějovicích proti jmenování komunistky Vítězslavy Baborové do funkce krajské radní pro školství. ČESKÁ POZICE přinesla k tématu tyto články:
Jihočeský učitel: Komunisté a řídit školství? Nepředstavitelné!
Jihočeská radní za KSČM se brání: Chci jen kvalitní školy

Kompletní více než hodinový videozáznam z akce je volně přístupný na webových stránkách VŠE.

Počet příspěvků: 23, poslední 10.12.2012 05:37 Zobrazuji posledních 23 příspěvků.