Nový zvací dopis opakuje rok 1968. S vojsky NATO...

Jaký význam by mohla mít trvalá přítomnost cizích vojsk na územích devíti států východního bloku NATO, jejichž představitelé je pozvali v rozporu s historickou pamětí?

NATO, Česká republika a hrozba války. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy NATO, Česká republika a hrozba války. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
NATO, Česká republika a hrozba války.

Devět zemí východního bloku NATO – Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharska a Česko – se ve středu 4. listopadu v Bukurešti rozhodlo napsat „zvací dopis“ a požádat o trvalou přítomnost cizích vojsk na svém území. Nepříjemně tím evokovalo dobu před srpnem 1968, kdy se vyskytly podobné aktivity, jejichž výsledkem byla „legální“ vojenská přítomnost vojsk zemí Varšavské smlouvy na území ČSSR.

Mezi jednu z nejhanebnějších aktivit patřil „Dopis 99 pragováků“, kteří protestovali proti snahám o urychlení odchodu sovětských vojsk po skončeném červnovém cvičení s tím, že „každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti... nemůže být na překážku... přítomnost vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.“

Vylhaný důvod

Nyní si někteří politici, historií a realitou nepoučení chtějí zřejmě něco podobného zopakovat, ale s vojsky zemí NATO. Jejich ideologická argumentace je jako přes kopírák. Stejně jako tehdy, i nyní je důvod vylhaný. Jsou jím údajné „ruské agresivní postoje“. Patří k nim třeba „agresivní soustřeďování ruských vojsk v Rusku u ruských hranic“.

Stejně jako v roce 1968, i nyní je důvod vylhaný. Jsou jím údajné „ruské agresivní postoje“, třeba „agresivní soustřeďování ruských vojsk v Rusku u ruských hranic“.

To však nastalo až poté, co se NATO oproti dávným gentlemanským slibům přiblížilo bývalému soupeři na doraz. Zřejmě se některým západním stratégům zastesklo po nepříteli, kterého již znali. Proč by se měli učit arabsky nebo čínsky, když se horko těžko naučili kdysi azbuku...

Již před sedmi lety George Friedman, zakladatel a šéf americké soukromé konzultační zpravodajské agentury Stratfor, však napsal, že „ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné“. Henry Kissinger i Zbygniew Brzezinski, dva z nejvýznamnějších amerických politologů, to doplňují přiznáním, že vznik napětí mezi Západem a Ruskem začal rozšiřováním NATO na východ. Když to říkají dokonce takoví dva jestřábi, můžeme údajnou ruskou chuť napadnout východní členy Aliance v podstatě vyloučit.

Anexe Krymu

Jde-li řeč o anexi Krymu, musí jít nepochybně o rok 1954, kdy byl Krym připojen k Ukrajině. Je neuvěřitelné, kolik zastánců má dnes na Západě tento krystalický příklad svévole „zločinného komunistického režimu“.

O anexi Krymu v roce 2014 lze těžko hovořit, protože jeho osamostatnění se odehrálo na základě referenda

O anexi v roce 2014 však těžko hovořit, protože osamostatnění Krymu se odehrálo na základě referenda. A jeho vypsání schválil ukrajinský parlament již v roce 1992, poté, co krymský parlament na nátlak Kyjeva odvolal přijatý „akt státní nezávislosti Krymské republiky“ výměnou za právo vyhlásit kdykoliv v budoucnosti referendum o sebeurčení Krymu. Což udělal.

Jaký význam by mohla mít trvalá přítomnost cizích vojsk na územích států, jejichž představitelé si je zvou, v rozporu se zdravým rozumem i historickou pamětí? Možná se ale z té historie poučili jinak a vědí, že cizí vojska mohou alespoň na čas stabilizovat jejich vnitropolitickou pozici. Kdo ví, jestli tento ubohý záměr nehraje větší roli, než se zdá.

Ohrožení zájmů

Hrozným důsledkem nerozumné (až bláznivé) činnosti politických reprezentací dotčených zemí je bytostné ohrožení jejich zájmů. Vše začíná chybnou analýzou ohrožení. Zde se pravdě podobá, že řádná analýza provedena nebyla, a že politici dali do vstupního zadání analytikům zcela natvrdo požadavek, že Rusko má být tím nebezpečím a trvalá přítomnost vojsk NATO má být tím řešením, ale v tom, jak k těmto požadovaným závěrům analytici dospějí, „mají naprostou svobodu“.

Hrozným důsledkem nerozumné (až bláznivé) činnosti politických reprezentací dotčených zemí je bytostné ohrožení jejich zájmů

Proto se země budou připravovat na nereálné nebezpečí, přičemž reakci na to skutečné budou navíc oslabovat projevy nepřátelství vůči tomu, kdo situaci opravdu řeší. Tento sebevražedný způsob myšlení a jednání pak zostřuje vnitropolitickou situaci, pročež se politici obhajují se zvýšenou agresí, důvodů nemajíce, a to zejména vůči oponentům z řad domácího obyvatelstva. A k tomu se jim mohou ona trvale přítomná „bratrská“ vojska velmi hodit.

Proto pozor na velká slova, cíle mohou být potupně nízké.

Počet příspěvků: 75, poslední 13.11.2015 04:17 Zobrazuji posledních 75 příspěvků.