Články autora

Příběh jako ze Stefana Zweiga: Zpěvák versus Herečka

Vynesením rakve z Národního divadla skončilo poslední rozloučení s herečkou...

Jak by se asi zaradoval rakouský spisovatel Stefan Zweig nad souběhem dvou smutných událostí v naší zemi, kdy nejprve na věčnost odešel Zpěvák téměř vzápětí následovaný Herečkou. A právě tato dvojice nastavuje zrcadlo naší současnosti, přičemž její příběh je i o selhání společnosti, katolické církve a státu. Píše Radim Seltenreich.

20.10.2019

Je třeba svést bitvu o transparentnost volebních procesů

Ztráta víry v demokracii.

Demokratické vládnutí není jen soubor pravidel, ale i hodnot, který by měl obecný konsenzus vyznávat, a v němž přednosti pravdy a lásky k bližním tvoří nikoliv poslední položku. Bez mravní integrity vládnoucích však mohou občanské ctnosti platit jen omezeně. Není jedno, kdo konkrétní úřad v demokracii zastává.

4.8.2019

Není lepší pojistky než pevné ukotvení ve strukturách Západu

Orfeovo ohlédnutí.

Zhruba před 30 lety se v naší zemi odehrál zázrak. A následně jsme vstoupili do NATO a Evropské unie. Od počátku jsou však přítomni i zlí našeptávači, kteří tento vývoj zpochybňují. Ve starořecké báji o Orfeovi, který ohlédnutím zničil své štěstí, se v mnohém odráží situace naší postkomunistické společnosti.

26.5.2019

V transcendentním řádu světa od nepaměti náležíme pravdě

Svoboda projevu.

Liberální právní stát je vydán zejména ve svobodě projevu na milost a nemilost svých občanů, kteří mají rozdílné názory, přičemž se předpokládá jejich korekce na základě pravdivých faktů. Jenže žijeme i ve věku oblbování lidí na internetu a sociálních sítí.

19.4.2019

Outsiderství aneb Je skutečná svoboda možná a dostupná všem?

Outsider.

Existují dva druhy outsiderů – ti, kteří se tak narodili, a ti, kteří se pro tak rozhodli. Ti první jsou často natolik jiní než většinová společnost, že pobyt mimo ni je pro ně předpokladem smysluplné existence.

6.1.2019

Chlapci by měli ve věku soumraku otců unést břímě muže

Břímě mužů.

Problémem dnešní společnosti není, že mladíci v boji, jejž na ně svou básní Když… naložil anglický básník Rudyard Kipling, prohrávají, a občas hanebně. Zejména jím je, že zapomínají či nevědí, že životní úspěch nepřináší „majetek, zvučné úřady a sláva“, ale drobná vítězství, jež tento svět zpravidla neocení.

15.7.2018

Demokracie ve věku hlouposti

Kolik blbosti unese demokracie?

Demokracie není dělaná, aby většina lidí dala průchod „pokušení hlouposti“ a nechala se dlouhodobě opíjet demagogickými přísliby. Stane-li se to, záhy nevyhnutelně degraduje jen na pouťové šidítko v rukou vyvolených spasitelů.

1.4.2018

Utopickému myšlení je vlastní dvojakost

Utopie.

Utopie jsou osvěživé, neboť kladou provokativní otázky. V případě nekritického přístupu však jsou hrou s ohněm, jež může skončit až násilným potlačením všech jinak smýšlejících a vybudováním totalitního státu. Proto je třeba důsledně zvažovat, co je opravdu nadčasově utopické.

1.1.2018

Volby do sněmovny by neměly být zásadním „horizontem událostí“

Diktátor a spasitel.

Mělo by se učit, že žijeme v demokracii jako ve špatném systému vlády tvořeném chybujícími lidmi. To musíme dokázat skousnout, chceme-li mít status nespokojeného občana s nezadatelnými ústavními právy, a nikoliv spokojeného poddaného vyhřívajícího se v přízni ochranitele.

24.10.2017

Témata populistů je třeba převzít

Populisté na vzestupu. Jedním z mnoha negativních důsledků migrační krize je...

Jednou za čas v lidských dějinách přicházejí „hvězdné hodiny“ populistů a demagogů. Je nebezpečné vyklidit pole a v nemístné demokratické ušlechtilosti jim přenechat prostor, ve kterém mohou lid nerušeně ovlivňovat.

21.5.2017

Niccòlo Machiavelli: Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí

Niccòlo Machiavelli.

Spor o italského renesančního politického myslitele Niccòlu Machiavelliho zůstává nerozhodnut. Každá doba se totiž k němu musí kvůli vlastním výzvám vědomě i nevědomě vracet.

5.2.2017

Čeští prezidenti by měli být střízliví a slušní úředníci

Prezidentský úřad.

Zdá se, že nazrává doba na „odkouzlení“ českého prezidentského postu. Dokázali bychom si tím, že už jsme skutečně dospěli, a nepotřebujeme nejen falešné, ale ani „pravdivé“ otce a ochranitele, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel. Předpokladem takového odkouzlení však je poprava „prvního muže“.

8.5.2016

O autorovi

Radim Seltenreich

Radim Seltenreich, vysokoškolský pedagog. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
Přednáší dějiny evropského kontinentálního a angloamerického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Metropolitní univerzitě Praha.