Nová zahraniční politika vlády: Třináctá komnata Miloše Zemana

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přivedl na svět novou zahraničněpolitickou koncepci. Ta však může zůstat jen na papíře. Navzdory tomu naděje na její uskutečnění existuje.

Miloš Zeman v Rusku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miloš Zeman v Rusku. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Miloš Zeman v Rusku.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přivedl na svět novou koncepci zahraniční politiky. Její prozápadní orientace a důraz na transatlantické spojenectví bleskově vygumovaly včerejší smířlivost české vlády k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi a zhoršily krevní oběh tuzemským rusofilům i četě mužiků politika a právníka Jiřího Vyvadila.

Že salto v koncepci není chameleónstvím premiéra Bohuslava Sobotky po návštěvě amerického Kongresu a maršparádě amerických vojáků celou Českou republikou, nýbrž výslednicí souboje s prokremelskou pátou kolonou uvnitř vlastní sociálnědemokratické strany, je dnes nasnadě.

Lavírování mezi oběma velmocemi netleskali totiž ani spojenci, ani koaliční lidovci, ani ta část společnosti, která nezapomněla na desetiletí živoření v sovětském satelitu. Jen hnutí ANO zaujalo tradičně nehybný postoj. Na zahraničněpolitická témata si zjevně nepotrpí a jeho šéfa Andreje Babiše, jenž je doma v Praze stejně jako v Paříži či v Berlíně, očividně nepálí.

Sobotkovy svaly

Hlasitá sounáležitost vládní koncepce se Spojenými státy americkými, varovný prst nad destabilizačními snahami Ruska a oklepání lidských práv z podrážek Zaorálkova náměstka Petra Druláka, kterému by místo nich stačila lidská důstojnost a kupecké mlčení nad jejich pošlapáváním represívními režimy, přichází jen pár týdnů po sjezdu ČSSD.

Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka, kterému strana splnila sen a po bok mu na sjezdu zvolila jeho favority včetně ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, už může ukázat svaly

Její šéf Sobotka, kterému strana splnila sen a po bok mu zvolila jeho favority včetně ministra Zaorálka, už může ukázat svaly. Proruská partička v ČSSD, která si v ní založila dokonce stranickou frakci, tlačila před sjezdem šéfa vlády a ministra zahraničí k pochopení ruských imperiálních zájmů a k toleranci Putinovy agrese na Ukrajině. Zda ji za to šéf Kremlu vezme zadem do mauzolea, se hned tak nedozvíme.

Bohuslava Sobotku už ale neohrozí – sjezdovým triumfem ji poslal za čáru. Stanislav Huml, Jaroslav Foldyna, Zdeněk Škromach, Michal Hašek a další v ČSSD, ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka se zálibami v ruské družbě i ruských ženách nevyjímaje, si pivo s americkými dragouny nejspíš nedali. Zato stakan vodky jim nalijí jinde.

Ruský vliv

Stoličnaja dnes teče proudem i na Pražském hradě. Vládní koncepce zahraniční politiky ještě neoschla a už ji potřísnil sám prezident Miloš Zeman. Teatrální konflikt s americkým velvyslancem v České republice Andrewem Schapirem ohledně Zemanova defilé na vojenské přehlídce na Rudém náměstí, okázale ignorujícího ruskou agresi na Ukrajině a odmítavý postoj Evropy, přichází jako na zavolanou.

Mistr klamu v čele českého státu nenechává kremelské tvůrce své kariéry ani na chvíli na pochybách, komu vděčí za prezidentský úřad. Že k tomu využil první příležitosti, aby potupil reprezentanta USA, překvapí jen naivy nebo voliče, kterým místo politiky učarovala Hruškova kuchařka.

Mistr klamu v čele českého státu nenechává kremelské tvůrce své kariéry na chvíli na pochybách, komu vděčí za prezidentský úřad

Pojmenovat příčiny Zemanova chování je přitom snadné. Jen těžko nevzpomenout legendární fotografie s někdejší ruskou hlavou státu Dmitrijem Medveděvem, jenž se na privátním setkání v Praze důvěrně objímá s tehdejším penzistou z Vysočiny za osobní asistence v té době prezidenta Václava Klause. Zda šlo o už tenkrát o režii budoucí hradní věrchušky s jejím ruským mecenášem, zorganizovanou Lukoilem, si lze lehce domyslet.

Až na čestné výjimky šla výroba našich prezidentů Moskvě vždycky od ruky. Zemanův hradní ansámbl bez bezpečnostních prověrek, zato s utajovaným životopisem v Rusku a vazbami na tamní byznys, je pak jen obskurní kulisou pro alternativu národní tragédie, na jejímž konci se mohou ve Vladislavském sále zase producírovat ruští oficíři.

Dolních deset milionů

Miloš Zeman je odjakživa hráčem. Mediální spekulace o jeho mizerné psychické kondici mu paradoxně vyhovují. Zorientovat se v jeho názorových veletočích, kdy ve stejný den burcuje proti ruské agresi na Ukrajině a volá po manévrech NATO, aby záhy tvrdil, že je tam občanská válka, bývá majstrštykem nejen pro politology.

Zemanových dolních deset milionů ho nad žejdlíkem točeného a bez hlubšího zájmu o věc považuje za titána bodré moudrosti, aniž by dohlédly, v čím zájmu vlastně český prezident úřaduje

Svůj cíl zpravidla nemine – jeho dolních deset milionů ho nad žejdlíkem točeného a bez hlubšího zájmu o věc považuje za titána bodré moudrosti, aniž by dohlédly, v čím zájmu vlastně český prezident úřaduje. Zemanovu přítulnost k Moskvě naivně přičítají odvěkému slovanství namísto splátce za financování jeho prezidentské kampaně. Vlastizradu v tom nevidí.

Zeman rád rozděluje – nikoli moc, ale společnost. Nejde přitom o vrtoch zlobného seniorství, ale o strategii třídní nenávisti v čele s lidovým tribunem, který na návsích a náměstích ostouzí intelektuály. Že se jím sám cítí a průměrností ve skutečnosti pohrdá, sami průměrní netuší. Prezidentově přítomnosti na zbrojní exhibici v Moskvě s Kim Čong-unem po boku ještě nadšeně tleskají – ať náš pašák vytře světu zrak!

Pikantní představa

Nostalgii po starých časech, kdy místo banánů bylo dost bůčku a protekční Vladimír Remek gerojem vesmíru, jim Zeman ztělesňuje bezezbytku. Právě syn vlivného komunistického generála a zeť tehdejšího šéfa Svazu československo-sovětského přátelství, toho času český velvyslanec v Rusku Remek, má v Kremlu naplňovat novou koncepci české zahraniční politiky s jejími závazky k NATO a se západními vazbami.

Představa, že právě Zemanův „milec“ a komunista Vladimír Remek jako český velvyslanec prosazuje v Rusku český prozápadní kurz, je značně pikantní

Jak to udělá, se nedozvíme, nedovoluje to diplomatická němota. Holá představa, že právě Zemanův „milec“ a komunista prosazuje v Rusku český prozápadní kurz, je ale značně pikantní.

Stejné obavy lze mít i z dalších hradních plánů. Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, jenž kdysi s vervou zachraňoval tajnou misi Zemanova poradce Miroslava Šloufa u Saddáma Husajna v Iráku těsně poté, co ji provařila tamní televize a šokovala politiky od Paříže po Washingtonu, má být napříště (sic!) ambasadorem ve Washingtonu.

Možná jen další hra

O Zemanově protokolistovi Jindřichu Forejtovi, který podpírá hlavu státu natolik profesionálně, že ho prezident hodlá poslat jako velvyslance do Vatikánu, raději nemluvě. A to právě v době, kdy prezident sekulárního státu radí církvím, jak mají nakládat s vráceným majetkem. O zarytých hradních snahách vyměnit českého ambasadora na Ukrajině za mluvčího Antonína Murgaše ze skupiny Alta, která čile obchoduje s Ruskem, už byla všude řeč.

Možná jde jen o Zemanovu další hru, jak do konce prezidentského mandátu zklidnit červené karty

Vládní koncepce zahraniční politiky proto může zůstat jen na papíře. Navzdory tomu jistá naděje na její uskutečnění existuje. A informace Hospodářských novin, že Zeman váhá podruhé kandidovat, ji mírně posiluje.

Zda jde jen o další hru, jak do konce prezidentského mandátu zklidnit červené karty, a přitom nerušeně obcovat s Kremlem, teprve uvidíme. Třináctá komnata Pražského hradu zůstává Západu zatím uzavřena.