Děkuji. Po přečtení článku jsem zrušil svůj účet na Facebooku.

Zřídil jsem si ho ze stařecké nerozvážnosti a asi i ješitnosti někdy před dvěma roky. Za tu dobu jsem tam byl dvakrát, a to potvrdit přátelství lidem, s nimiž už stejně přítel jsem.Zato mi téměř denně chodily otravné maily sdělující, že zase nějaký Jouza, kterého vůbec neznám a ani znát nechci, opět pleskl nějaký nový kravinizmus na svoji "wall".Je to možné? 

Už to řadu let existuje

Toto není jen skřípavá hudba budoucnosti. V USA už to existuje. Vaše sazby pojistného na auto (sazby toho, co se v Česku nazývá povinné ručení), na dům, vaše pojistné životního i zdravotního pojištění se už i dnes může  lišit - a zpravidla liší - podle toho, co o vás příslušná firma ví. Obvykle věděla dost už i před existencí Facebooku, protože měla informace o struktuře vašich nákupů z kreditních karet (co nakupujete, jakou cestou to nakupujete, kdy a jak často to nakupujete), z výpisů telefonních hovorů, z výpisů zdravotních pojišťoven, což vše a mnohé jiné jsou informace, s nimiž se v USA smí obchodovat. Když o vás nevěděla dost, měla právo s vámi odmítnout sjednat pojištění auta, natož jakékoliv jiné. Generace dřívějšího MySpace a později Facebooku a Twitteru se už nejméně 5 let přesvědčuje, že každý větší zaměstnavatel si nejdříve dobře prohlédne stránky uchazeče o práci, než ho přijme, anebo si to nechá provést agenturou. Blázni, kteří si nechají udělat analýzu DNA a výsledky zveřejní na Facebooku, budou jednoho dne překvapeni, až je např. soustavně budou odmítat potenciální zaměstnavatelé, kteří se budou obávat jejich dědičných rizik. O vlivu této informace na výši jakéhokoliv pojistného, i majetkového,  ani nemluvím - závislost její výše na informacích např. od zdravotních pojišťoven nebo údajích o nákupech léků a platbách za návštěvy zdravotnických zařízení je existuje přinejmenším od začátku 90. let.Kreditní karty a jejich masové používání byly pro data mining zlatým dolem, který na mnohem větší úroveň dotáhla data od poskytovatelů internetu, ale Facebook překonal zatím vše.V případě USA jde o systém, kde aspoň můžete věřit, že pokud by vaše data někdo významně zneužil - např. data o pohybu a pravidelných zvyklostech vašich dětí by zneužil k tomu, aby vás vydíral - domůžete se spravedlnosti. Tak je tomu bohužel v menšině zemí. Nejde jen o soukromé společnosti, které o taková data mají zájem. Brit letící na prázdniny do USA byl letos zcela zmaten, když ho imigrační úředníci hned posadili na zptáteční letadlo a poslali domů do Británie kvůli něčemu, co napsal na Facebooku. Méně medializovány byly kauzy mnoha jiných cizinců, kteří se podobně vydali zpět domů kvůli stránkám na internetu, které předtím s oblibou navštěvovali. Nejde jen o cizince, v roce 2011 požádaly americké vládní úřady společnost Google o vydání dat o vyhledávání na síti u více než 12 tisíc osob. Mark Zuckerberg věří ve společnost bez soukromí, ale mnohem pravděpodobnější je, že jeho generace se po několika letech sama přesvědčí, že předkové, kteří právo na soukromí považovali za jedno ze základních lidských práv, věděli, proč. 

Pěkné

Pěkný text. Díky. 

Volně související video

Jak funguje moderní "čtení myšlenek":https://www.youtube.com/watch?v=F7pYHN9iC9I