Nobelovka za mír: Proč nebýt ještě globálnější?

Radujme se, veselme se: jsme živoucí součástí letošního laureáta Nobelovy ceny za mír. Ale nezasloužil by si ji celý svět?

Tak nevím. Měl bych se přece radovat, když jsem součástí něčeho, co právě dostalo Nobelovu cenu za mír. (Evropská unie obdržela toto prestižní ocenění 12. října 2012 za „její roli při sjednocování kontinentu“ a další chvályhodné činy.) Dokonce i Václav Klaus se z Hradu zasmál, jaký že je to povedený žert, přitom je ta „nobelovka“ i jeho. Pane prezidente, nesmějte se, radujte se! Neměl by dostat právě on poměrnou část ceny jako povedenou pointu letošní nobelovské show?

Asi to rozhodnutí má nějakou logiku, když se v Evropě už od roku 1945 neválčí (vyjma například konfliktu na Balkáně v 90. letech 20. století) a Evropská unie jako integrační instituce zřejmě opravdu nezanedbatelně přispěla k tomu, že ze starého kontinentu je „světadíl míru“. Na druhou stranu se EU angažuje třeba ve válečném konfliktu v Afghánistánu, byla jedním z hlavních hybatelů ozbrojeného zásahu loni v Libyi (pamatujete ještě na krvežíznivého prezidenta Sarkozyho?), někteří její členové údajně vyzbrojují syrskou opozici... našly by se i další příklady. Pravda, bez pomoci USA není EU pořádný válečný konflikt schopná ufinancovat, což je u mírové nobelovky paradoxně plus.

Současné dění v samotné unii také není zrovna mírové, přestože válkou se (zatím) nazvat nedá. Co třeba nemír? Ani Řekové na barikádách pravděpodobně neválčí, leda sami se sebou, ale mír v duši asi nemají. Jak říkají naši levicoví politici, sociální napětí stoupá, úměrně tomu, jak si utahujeme opasky, ale na válečný konflikt to ještě nevypadá. I když – jistější bylo udělit cenu letos, poté, co Nobelův výbor takticky vyčkával přes půl století. Proč riskovat, že se to napřesrok zvrhne nebo rozpadne a již nebude komu cenu udělit...

Rozhodující pro udělení bude jediné měřítko: že tu pořád ještě někdo zbyl

Ale komu vlastně? Kdo ji dostal? Nikdo a zároveň přes půl miliardy obyvatel žijících v míru. Když ji obdržel za velké nic Barack Obama v roce 2009, v době, kdy byl pár měsíců v prezidentské funkci, dalo se podivení vztahovat ke konkrétní osobě – co udělal, co možná ještě udělá (nebo neudělá). I ten Obama z toho byl poněkud na rozpacích. A dnes?

V Oslu našli ty pravé laureáty – bruselské byrokraty. Prý byla Evropská unie nominována opakovaně. Tak teď ji tedy konečně má. A vrcholní unijní potentáti mlaskají blahem, i když se o ono oceněné usmíření v Evropě nezasloužili ani ždibíčkem, spíše naopak přispívají k napětí.

Jelikož jsem optimista, navrhuji propříště každý rok nominovat celý svět komplet, abychom se mohli aspoň jednou zasmát všichni najednou. Může to být za rok, snad i za sto let. To je jedno. Taktičtější možná bude trochu posečkat, když některé lokální konflikty moc bijí do očí. Ale pravda, v globálu zas tolik vidět nejsou... Rozhodující pro udělení bude jediné měřítko: že tu pořád ještě někdo zbyl. Cenu pak vyzvedne v prosinci v Oslu vylosovaný šťastlivec žijící na Zemi, s odměnou naloží dle libosti. (A propos, jak s odměnou ve výši jednoho milionu eur naloží bruselští byrokrati?)