Nikdo není absolutně nezávislý, ani absolutně závislý

Lze v současném světě vytvářet paralelní struktury ke společnosti? V pražských Holešovicích sídlí nezisková organizace, jež si to myslí. Jmenuje se Paralelní polis a její spoluzakladatel Martin Leskovjan v rozhovoru říká, že to jde stále lépe.

Paralelní polis. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Paralelní polis. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Paralelní polis. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Martina Leskovjana veřejnost v podstatě nezná. Prostředí, ve kterém se pohybuje, je nicméně velmi zajímavé, možná dokonce předzvěstí věcí příštích. Lidé, jako je on, se skvěle vyznají v moderních informačních technologiích, často v této oblasti pracují, jsou mladí a patří jim budoucnost.

V rozhovoru pak Leskovjan mimo jiné říká: „Internet obohatil pohled na uspořádání společnosti a osobní pověst je základní regulace.“ Tito mladí lidé odmítají stát, chtějí žít vně něj a oživují myšlenku českého disidenta Václava Bendy o paralelní polis. Nechtějí, aby je někdo nutil sdílet hodnoty někoho jiného. Máme se jejich světa bát?

Martin Leskovjan, spoluzakladatel neziskové organizace Paralelní polis.

ČESKÁ POZICE: Proč se definujete pojmem paralelní?

LESKOVJAN: Když nad tím člověk uvažuje, může si vybrat ze dvou pojmů – buď se rozhodne pro alternativní, což však znamená, že chce zavedené pořádky pouze modelovat či změnit, anebo pro paralelní, čímž zdůrazňuje, že zavedené pořádky nejsou pro dnešek a blízkou budoucnost nejvhodnější. Proto jsme paralelní.

ČESKÁ POZICE: Jste součástí systému?

Člověk se může rozhodnout buď pro pojem alternativní, což však znamená, že chce zavedené pořádky pouze modelovat či změnit, anebo pro paralelní, čímž zdůrazňuje, že zavedené pořádky nejsou pro dnešek a blízkou budoucnost nejvhodnější. Proto jsme paralelní.

LESKOVJAN: Každý je součástí systému. Nemá na výběr. Paralelní polis ale chce ukázat, že v některých případech to lze i jinak – a stále lépe.

ČESKÁ POZICE: V jakých konkrétně?

LESKOVJAN: Například finanční kontrola, nebo nakolik stát vidí do vašeho spotřebního košíku. Dva lidé mají právo spolu svobodně uzavřít smlouvu, a pokud jí nikoho třetího nepoškozují, nikdo třetí jim do toho nemá co mluvit.

ČESKÁ POZICE: Jistě víte, kdo stojí za Lidovými novinami. Momentálně jeden z pilířů státu, tedy entity, kterou nazýváte „třetím“. Proč jste souhlasil s rozhovorem?

LESKOVJAN: Protože jste mě oslovil a slušné je odpovědět. A už v původní koncepci paralelní polis Václava Bendy byste mohl vysledovat myšlenku, které se držíme a podle níž lze vytvářet paralelní společenskou strukturu a současně vést dialog s vládnoucí garniturou. Takže se dialogu s vámi nebráním, byť bych pro Lidové noviny nepracoval.

ČESKÁ POZICE: Abych lépe porozuměl významu pojmu paralelní – máte bankovní účet?

Na jednom setkání jsme ukázali, jak přijímat peníze na bankovní účet, aniž byste jej museli vlastnit, a jak odesílat peníze na bankovní účet, aniž byste si jej kvůli tomu museli zakládat. Obojí je možné pomocí kryptoměn.

LESKOVJAN: Vlastním jej, a to z praktických důvodů, protože podnikám. Ale na jednom setkání jsme ukázali, jak přijímat peníze na bankovní účet, aniž byste jej museli vlastnit, a jak odesílat peníze na bankovní účet, aniž byste si jej kvůli tomu museli zakládat. Obojí je možné pomocí kryptoměn.

ČESKÁ POZICE: Platíte daně?

LESKOVJAN: Nejsem ve vězení, takže ano. Systém vybírá daně pod hrozbou násilí, a pokud je nezaplatíte, přijde finanční postih, a neustoupíte-li ani poté, skončíte ve vězení. V sázce je odnětí svobody. Když mi někdo přiloží pistoli k hlavě nebo mě jinak fyzicky ohrozí, dělám věci, které nechci dělat; s daněmi je to podobné. Jsem pod nátlakem, který jsem si nevybral. Je mi vyhrožováno, a proto to dělám. Jsem srab, že na sebe nenechám vystřelit? Možná, ale raději budu chodit svobodně po světě, než být s psychopaty ve vězení.

ČESKÁ POZICE: Proč tedy mluvit o paralelnosti, když i v takové klíčové věci, jako je platba daní, jste nucen uposlechnout?

LESKOVJAN: Možnost tu nepochybně je i u platby daní, a to díky plně anonymním kryptoměnám, jiným, než je bitcoin, které mají zakódovánu větší ochranu soukromí. I u nich sice existuje mechanismus, jehož pomocí můžete deklarovat určitou transakci, a můžete ji tedy dobrovolně vykázat daňovému úřadu, ale nikdo vás k tomu nemůže přinutit. A situace se obrací – platba daně je ponechána na vaší úvaze, nelze ji vynutit.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že byste nepracoval pro Lidové noviny, ale pracujete v IT společnosti, jež nabízí služby firmám, které si chtějí vyzkoušet odolnost proti hackerskému útoku. Na webové stránce se vaše firma chlubí, že ji chválí za spolupráci společnost Penta. Lze používat pojem paralelní a současně pracovat ve firmě, která dlouhodobě dostává zakázky od Penty?

Když mi někdo přiloží pistoli k hlavě nebo mě jinak fyzicky ohrozí, dělám věci, které nechci dělat; s daněmi je to podobné. Jsem pod nátlakem, který jsem si nevybral. Je mi vyhrožováno, a proto to dělám. Jsem srab, že na sebe nenechám vystřelit?

LESKOVJAN: Penta asi hodně spolupracuje se státem, ale je to soukromý holding, který řídí řadu dalších společností podnikajících v různých odvětvích, převážně služeb.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že Penta „asi hodně“ spolupracuje se státem?

LESKOVJAN: Budiž, ale pořád je soukromou společností.

ČESKÁ POZICE: Práce pro korporaci, která je se státem zadobře, vám tedy nevadí?

LESKOVJAN: Pro nás je zásadní rozlišení státní versus nestátní.

ČESKÁ POZICE: Snažím se naznačit, že váš postoj působí značně rozporuplně, máte-li bankovní účet nebo pracujete pro Pentu...

LESKOVJAN: Definujme si závislost a nezávislost. Ať žijeme v jakémkoli systému, autoritářském nebo korporativistickém, jako je ten náš, který integruje politiku a byznys do jednoho organismu, nebo v totalitním, jako byl komunismus, vždy bude nějaká závislost.Neexistuje nikdo absolutně nezávislý, ani nikdo absolutně závislý.

I nejloajálnější úředník, který slouží systému tělem i duší, si svobodně volí, když ráno vstane, zda půjde do práce v černé, bílé nebo puntíkované košili. Totéž lze říct o absolutní nezávislosti – ta představa je chybná, dokud bude existovat donucovací aparát. Celý život je přece otázkou kompromisů a jejich míry.

To jsou dva krajní póly, extrémy. I nejloajálnější úředník, který slouží systému tělem i duší, si svobodně volí, když ráno vstane, zda půjde do práce v černé, bílé nebo puntíkované košili. Totéž lze říct o absolutní nezávislosti – ta představa je chybná, dokud bude existovat donucovací aparát. Celý život je přece otázkou kompromisů a jejich míry.

ČESKÁ POZICE: Nepřipadáte si spíše jako součást či loajální úředník systému než jako ten, kdo žije v paralelní polis, pracujete-li pro Pentu?

LESKOVJAN: To je prostě byznys.

ČESKÁ POZICE: Řekněme, že jsou dva nedosažitelné extrémy, absolutní závislost a absolutní nezávislost na systému či vládnoucí garnituře či jak tomu chcete říkat. Kterému extrému se spíše přibližuje ten, kdo v současných podmínkách pracuje pro Pentu?

LESKOVJAN: Nikdy jsem neměřil, kterému extrému je práce pro Pentu blíž. Ta je každopádně soukromou společností a my si vyměňujeme služby a peníze, které sice asi byly částečně získány z veřejných zdrojů, ale která firma to tak dnes nemá? Penta je pro nás legitimním partnerem.

ČESKÁ POZICE: Byl by pro vás stejně legitimním partnerem například státem většinově vlastněný ČEZ?

My stát nepotřebujeme, naopak chceme lidem ukázat, že to jde i bez něj. A myslím si, že to ukazujeme velmi dobře.

LESKOVJAN: S ČEZ jsem ještě nikdy neměl žádný byznys, asi by záleželo na povaze věci. Byl bych ale pokrytec, kdybych teď říkal něco kategorického, protože si rád rozsvítím žárovku, takže jsem na ČEZ, který je provozovatelem kritické infrastruktury, do určité míry závislý.

ČESKÁ POZICE: Není tento váš postoj, a bez negativní konotace, spíše parazitní? Bez hostitele, tedy státu, byste totiž neexistoval, ale v určitých záležitostech se s ním necítíte kompatibilní, připadáte si jiný, chcete se jej zbavit. Byli byste pak spíše parazitní než paralelní polis...

LESKOVJAN: Problém metafory parazitní spočívá v tom, že parazit ze svého hostitele čerpá, a nic mu nedává, jenže my od státu nic nechceme.

ČESKÁ POZICE: Opravdu nic?

Chceme ukazovat, že řada věcí funguje na iracionálních základech. Navíc existuje silný politický tlak, aby se prohlubovaly a udržovala jejich neefektivita, anebo se dokonce moderní technologie používají k obhajobě statusu quo.

LESKOVJAN: Naše organizace – na rozdíl od řady jiných neziskovek – od svého hostitele, budu-li se držet metafory parazita, opravdu nic nechce. My stát nepotřebujeme, naopak chceme lidem ukázat, že to jde i bez něj. A myslím si, že to ukazujeme velmi dobře.

ČESKÁ POZICE: Budu-li ozbrojeným lupičem a vtrhnu do Paralelní polis, nezavoláte na mne policii?

LESKOVJAN: My jsme nikdy policii nevolali.

ČESKÁ POZICE: Zřejmě k vám dosud nevtrhl lupič.

LESKOVJAN: Podsouváte mi řešení, protože předpokládáte, že vtrhne-li sem lupič, zavolám policii.

ČESKÁ POZICE: Jen se ptám, zda byste ji zavolal.

LESKOVJAN: Nicméně předpokládáte, že bych ji zavolal, což od vás není hezké.

ČESKÁ POZICE: Zeptám se jinak. Určitě máte vlastnický nebo nájemní smluvní vztah k této nemovitosti, zřejmě tedy spoléháte na katastr nemovitostí a na to, že jej budou respektovat i ostatní lidé a neobsadí ji. A katastr vede stát.

Volby jsou rituálem s legitimizující funkcí. Posilují v masách přesvědčení, že se podílejí na vlivu. A jsou docela nespravedlivé, protože zohledňují jen ty, kteří volit chodí – i ty, kteří k nim nechodí, totiž zvolení lidé zastupují.

LESKOVJAN: Není to ale naše dobrovolná volba. Nevybrali jsme si to. A právě katastr nemovitostí dnes funguje iracionálně. Máme armádu úředníků, nepochybně tisíce, možná desetitisíce. Přísluší k nim rozvětvený systém budov. To jsou gigantické náklady. Dnes to tak už však být nemusí. Představili jsme funkční nástroje pro přenos systému katastru nemovitostí na blockchain, technologie, jež vznikla díky bitcoinu. Tento systém nemusí udržovat žádná centrální autorita, může fungovat i bez armády úředníků.

Chceme ukazovat, že řada věcí funguje na iracionálních základech. Navíc existuje silný politický tlak, aby se prohlubovaly a udržovala jejich neefektivita, anebo se dokonce moderní technologie používají k obhajobě statusu quo. Nejde jen o neefektivitu, neměli bychom zapomínat ani na bezpečnost, protože stát integruje obrovské množství metadat, která často pro svou činnost nepotřebuje. Dostali jsme se do situace, kdy jeden státní úředník si o vás může nalézt mnohem více snadno zneužitelných informací než kdykoli v historii.

ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o volbách?

Post prezidenta je postmonarchistický atavismus – hlava státu, monarcha, tatíček, který nás všechny zastupuje... Je v něm cítit opojení 19. stoletím, vším tím vlastenectvím, národovectvím. Copak lze takové ideje sloučit se společenskou realitou v době internetu?

LESKOVJAN: Volby jsou rituálem s legitimizující funkcí. Posilují v masách přesvědčení, že se podílejí na vlivu. A jsou docela nespravedlivé, protože zohledňují jen ty, kteří volit chodí – i ty, kteří k nim nechodí, totiž zvolení lidé zastupují. Kdyby byli zastoupeni pouze lidé, kteří volit jdou, a podle toho rozdělena křesla, odpovídalo by to více realitě. Navíc volební mechanismus sice vždy vykazoval řadu nedokonalostí, o kterých se vedly politologické diskuse, nicméně v současnosti jde o něco jiného, protože volební mechanismus zastarává, aniž by byl inovován.

ČESKÁ POZICE: Pro 21. století je tedy současný volební mechanismus nevhodný?

LESKOVJAN: Určitě. Například post prezidenta je postmonarchistický atavismus – hlava státu, monarcha, tatíček, který nás všechny zastupuje... Je v něm cítit opojení 19. stoletím, vším tím vlastenectvím, národovectvím. Copak lze takové ideje sloučit se společenskou realitou v době internetu? Systém navíc vykazuje velmi nemilou tendenci: toto stále zastaralejší uspořádání ho utvrzuje, místo aby umožnilo debatu o jeho racionalizaci.

ČESKÁ POZICE: Jak ho racionalizovat?

V komentáři k textu Václava Bendy o paralelní polis Václav Havel napsal, že by stát měl ustupovat všude tam, kde jsou lidé schopní samoorganizace, kde vznikají jiné struktury na dobrovolné bázi. Jenže právě toto stát vůbec neumí. I do oblastí, kde si jsou lidé ochotni řešit věci sami, má sklon vstupovat stále intenzivněji.

LESKOVJAN: V komentáři k textu Václava Bendy o paralelní polis Václav Havel napsal, že by stát měl ustupovat všude tam, kde jsou lidé schopní samoorganizace, kde vznikají jiné struktury na dobrovolné bázi. Jenže právě toto stát vůbec neumí. I do oblastí, kde si jsou lidé ochotni řešit věci sami, má sklon vstupovat stále intenzivněji.

Například v takové banalitě, jako je zákaz kouření, se v poslední době celkem přirozeně začaly restaurace vyvíjet k nekuřáckým prostorům, a to že se někde kouřilo a jinde nikoli, nevyvolávalo zásadní společenské nerovnováhy, navzdory tomu se stát rozhodl, že jde o oblast, která si žádá jeho intervenci, a vydal se cestou zákazu.

To je přesně ten moment – pokud společnost prokáže, že je schopná si organizační mechanismy v určité oblasti postavit jiným způsobem, má stát ustoupit. Volby jsou až vrcholem celé této věci. Nemůžeme jít od vrcholu, ale odspodu a paralelní polis ukazuje, že způsobů, jak to činit, existuje obrovské množství. Jde jen o to, aby je lidé začali používat.

ČESKÁ POZICE: Potřebujete pro uskutečnění vašich vizí angažované lidi?

LESKOVJAN: Angažované lidi potřebuje spíše demokratické uspořádání, protože hledá široký konsensus. Jde-li však o principy založené na svobodě směny, pak angažovanost v tom smyslu, že primárním zájmem lidské bytosti má být veřejný zájem, není natolik důležitá, protože primární je, za co jsou lidé ochotni směňovat nějakou hodnotu.

Jsem-li pro něco ochotný pracovat a za něco zaplatit, dokazuji tím, že mi na tom záleží. Je to mnohem efektivnější cesta změny než tradiční občanský aktivismus, protože chcete-li být v takovém protestu úspěšní, víte – pokud víte, jak fungují sociální sítě –, že potřebujete nashromáždit dostatečný počet nenávidících

Jsem-li pro něco ochotný pracovat a za něco zaplatit, dokazuji tím, že mi na tom záleží. Je to mnohem efektivnější cesta změny než tradiční občanský aktivismus, protože chcete-li být v takovém protestu úspěšní, víte – pokud víte, jak fungují sociální sítě –, že potřebujete nashromáždit dostatečný počet nenávidících.

Například Andrej Babiš potřebuje dostatek nenávidících, protože ho posilují. Má se pak proti čemu vymezovat. Angažovaným protestem – pokud, jak ukazují české dějiny, nenaplníte Václavské náměstí – nic nezměníte. Nefunguje. Naopak ekonomická cesta změny decentralizací funguje skvěle a je schopná úplně jinak modelovat společenskou nabídku a poptávku a uspořádání vztahů.

ČESKÁ POZICE: Jaký je cíl Paralelní polis? Čeho chcete dosáhnout?

LESKOVJAN: Cílem Paralelní polis je vzdělávat lidi v oblasti technologií a decentralizace, ukazovat jim, jak věci fungují, a narovnávat společenskou diskusi. Kdybyste si ještě nedávno vygoogloval slovo bitcoin, vypadly by na vás například drogy či praní špinavých peněz. Kryptotechnologie byly a často dosud jsou interpretovány negativně, skoro šokujícím způsobem.

Kryptotechnologie byly a často dosud jsou interpretovány negativně, skoro šokujícím způsobem. Chceme to změnit, seznámit lidi, k čemu mohou být dobré a vést kritickou diskusi, co tyto technologie znamenají pro naši budoucnost, protože kryptotechnologie budou naši společnost nepochybně významně ovlivňovat.

Chceme to změnit, seznámit lidi, k čemu mohou být dobré a vést kritickou diskusi, co tyto technologie znamenají pro naši budoucnost, protože kryptotechnologie budou naši společnost nepochybně významně ovlivňovat. A chceme ukázat třeba i to, že lze provozovat neziskovou organizaci bez grantů a dotací. Například divadelníci si o tom s námi jezdí povídat, protože právě v divadelnictví jde o dost bolestivou otázku, protože granty jsou často používány jako nástroj k vyřizování politických účtů – divadlo v Ústí nad Labem nebo Divadlo Husa na provázku.

ČESKÁ POZICE: Myslíte zřejmě bez státních grantů...

LESKOVJAN: Ano, bez státních grantů. Je třeba hledat způsoby soukromého financování – soukromé granty jsou v pohodě. I my máme granty ze soukromých zdrojů. Například nás podporuje Atlas Network, stoprocentně soukromá organizace.

ČESKÁ POZICE: Budou nicméně lidé úspěšní, kteří dokážou finanční prostředky získat, a budou i ti neúspěšní. Uznal byste, že pro ně má stát význam?

Naprostou většinu lidské historie tu nebyl stát, který by tyto funkce plnil, a neznamenalo to hladomor a úpadek.

LESKOVJAN: Teď mi podsouváte předpoklad, který neexistuje, a ptáte se mě na můj postoj k němu.

ČESKÁ POZICE: Mluvme tedy například o lidech bez práce. Současný stát jim vyplácí dávky. Je pro vás role státu v této věci důležitá?

LESKOVJAN: Lze to nahradit. Naprostou většinu lidské historie tu nebyl stát, který by tyto funkce plnil, a neznamenalo to hladomor a úpadek.

ČESKÁ POZICE: To byste chtěli?

LESKOVJAN: Není nutné se vracet do 19. nebo do 5. až 8. století, kdy žádný stát nebyl a lidé se měli docela dobře. Prošli jsme od té doby velkou historickou zkušeností, která nás posunula, a můžeme na ní stavět. Koncept národního státu je evidentně v krizi – v postkomunistických, ale i v tradičně liberálních zemích, které totalitu nezažily, se ukazuje, že demokratický systém lze snadno zneužít a lidmi manipulovat, pokud máte přístup k penězům a mediím.

Koncept národního státu je evidentně v krizi – v postkomunistických, ale i v tradičně liberálních zemích, které totalitu nezažily, se ukazuje, že demokratický systém lze snadno zneužít a lidmi manipulovat, pokud máte přístup k penězům a mediím

Buď se tím necháme strhnout, přistoupíme na autoritářské zřízení a smíříme se s tím, že svoboda volby nejsou důležité, nebo s tím budeme polemizovat. A dodávám, že mně nevadí, když lidé chtějí žít v tomto systému. Ať v něm žijí, pokud to bude dobrovolné. Ať mají své neonacistické skupinky či komuny, kde neexistuje soukromé vlastnictví. Nic proti tomu nemám, ale proč nutit všechny plošně sdílet něčí představu o ideálním životě?

ČESKÁ POZICE: Není tedy nutné se na něčem společném sjednotit?

LESKOVJAN: Žijeme v historické situaci, kdy už není nezbytné nutit člověka, aby s ostatními sdílel jejich představy o životě. V tom je demokraticky zvolená politická reprezentace velkým problémem, protože plošné sdílení předpokládá.Uvědomují si ale lidé za jakou cenu? Zeptejte se jich například, kolik zaplatí na daních. Většinou se zamyslí a začnou ne úplně jistě vypočítávat: „Asi nějaké to DPH, pak zřejmě daň z příjmu – anebo tuto daň za mne platí zaměstnavatel?“

Rychle zjistíte, že to zpravidla nevědí, a když jim řeknete, že zaplatí okolo 60 procent ze všeho, co si vydělají, začnou se ohromně divit. Jenže tak to je. Stačí spočítat odvody ze mzdy, DPH, všechny spotřební daně, sociální a zdravotní pojištění a tak dále a k 60 procentům se dostanete.

ČESKÁ POZICE: Šedesát procent není tak strašné...

Žijeme v historické situaci, kdy už není nezbytné nutit člověka, aby s ostatními sdílel jejich představy o životě. V tom je demokraticky zvolená politická reprezentace velkým problémem, protože plošné sdílení předpokládá. Uvědomují si ale lidé za jakou cenu?

LESKOVJAN: (ironicky) Samozřejmě, třeba ve Skandinávii to je ještě horší...

ČESKÁ POZICE: Jaký je váš postoj k daním?

LESKOVJAN: Daně jsou v pořádku, pokud nejsou vynucovány násilím.

ČESKÁ POZICE: Pochybuji, že by systém založený na dobrovolnosti při výběru daní fungoval.

LESKOVJAN:Možná, že by to platilo, pokud bychom se bavili o minulosti. Jenže zhruba od devadesátých let – s nástupem internetu – se změnilo paradigma. V současnosti je vše úplně jiné než dříve. Třeba před pár lety Steve Jobs přišel s dotykovým iPhonem, a říkal, že přináší revoluci, a část komentátorů se mu vysmála, protože dotykový telefon je jen pro milovníky her – technologické nadšence. A za pár let od chvíle, kdy s tím Jobs přišel, dotykový telefon s připojením na internet mají všichni, dokonce i desetileté indické děti. Svět se změnil, nelze se na něj dívat postaru...

ČESKÁ POZICE: Budiž, může však dobrovolný systém výběru daní fungovat nyní?

Zhruba od devadesátých let – s nástupem internetu – se změnilo paradigma. V současnosti je vše úplně jiné než dříve.

LESKOVJAN: Systém založený na dobrovolnosti nefunguje, jste-li přinucen sdílet odpovědnost s miliony lidí. Může ale fungovat v malých komunitách. Přirozené lidské uspořádání jsou kmeny – člověk je antropologicky nastaven na kmenové uspořádání. Kmen má zpravidla sto až dvě stě členů, nikoli miliony, mezi nimiž musíme dnes žít.

ČESKÁ POZICE: Lze změnit města, jako je současná Praha, aby odpovídala struktuře kmene?

LESKOVJAN: Zkusme ten odvážný krok nechat na lidech. Oni si vždy poradí.

ČESKÁ POZICE: Nezůstane velká část lidí mimo organicky vznikající malá společenství?

Přirozené lidské uspořádání jsou kmeny – člověk je antropologicky nastaven na kmenové uspořádání. Kmen má zpravidla sto až dvě stě členů, nikoli miliony, mezi nimiž musíme dnes žít.

LESKOVJAN: Vždy žili někteří lidé mimo společenství – poustevníci, kočovníci a další. Vždy byli i někteří vyloučeni z komunity. V minulosti nebyla nejhorším trestem poprava, ale ostrakizace, vyloučení z komunity. Jenže dnes je to jiné. Trest vyloučení se vás nedotkne, protože žijete v gigantickém a anonymním prostředí, které sdílíte s miliony lidí. Když vás z některé komunity vyloučí, nemusíte si z toho nic dělat. Popojdete jen o kousek, protože své vyloučení snadno skryjete.

V paralelní polis klademe velký důraz na osobní pověst. Je to základní regulace v prostředí kryptotechnologií, v němž nikoho příliš nezajímá občanství, identita, která vás definuje. Pokud s vámi chci mít jakýkoli vztah, milostný, obchodní či jiný, nezajímá mě, jste-li někde registrován nebo muž či žena. Jde o to, zda mi – budeme-li spolu například obchodovat – ve správnou dobu zaplatíte za zásilku, kterou jsem vám v adekvátní kvalitě poslal.

A to lze nejlépe ověřit referencemi předchozích uživatelů. Je to něco, čím internet významně obohatil náš pohled na možnosti organizace společnosti. Pověst člověka se dlouho a velice pracně buduje, ale snadno se poničí – reputační princip je mnohem hodnotnější, než že mi stát přikáže mít licenci, chci-li se účastnit trhu.

ČESKÁ POZICE: Jaký aparát napraví ve světě založeném na reputaci selhání jedince a z toho vyplývající poškození druhé strany?

Pokud s vámi chci mít jakýkoli vztah, milostný, obchodní či jiný, nezajímá mě, jste-li někde registrován nebo muž či žena. Jde o to, zda mi – budeme-li spolu například obchodovat – ve správnou dobu zaplatíte za zásilku, kterou jsem vám v adekvátní kvalitě poslal.

LESKOVJAN: Jaký aparát je teď?

ČESKÁ POZICE: Žaloba. Soud. Rozsudek a jeho vymáhání.

LESKOVJAN: Každá rozumná smlouva vždy obsahuje, jak se bude řešit případný spor.

ČESKÁ POZICE: Řešení sporů byste ponechal na samotných stranách?

LESKOVJAN: To funguje i dnes. Můžete buď ponechat řešení sporu na obecních soudech, nebo – například když jde o mezinárodní obchod – si zvolit právo, kterým se budete řídit, a rozhodnout se pro soukromého mezinárodního arbitra. Zkuste hádat, co je efektivnější a spravedlivější.

ČESKÁ POZICE: Kdy ve vašem životě nastal klíčový okamžik pro přemýšlení o paralelních strukturách?

LESKOVJAN: Jedním z důležitých momentů byla moje zkušenost s tradičním školstvím, protože mě nijak nepřipravilo na dnešek. Naopak deformuje přirozené pudy, schopnost kriticky myslet a orientovat se ve světě. Školství dnes vesměs generuje jen ochotné následovníky statusu quo. Je proto klíčové bavit se o vzdělávání, protože dokud s ním něco neuděláme, moc se toho ve společnosti změnit nemůže.

Nevedu boj. Nejsem z „kontrapolis“. Nechci revoluci, ani nikoho svrhnout. Efektivnější je, když si lidé začnou organizovat věci po svém, pak stát postupně odpadne. K tomu nám však nedává prostor.

V době, kdy jsem tradičním školstvím procházel, jsem si uvědomil, že je třeba podpořit iniciativu Paralelní polis. Tím ale nechci říci, že jsem se rozhodl odněkud – například ze systému – „vystoupit“. Nejsem ani bez státního občanství, ani bez daňové rezidence. Znám takové lidi. Je to poměrně riziková situace plná nejistot, protože státy takový krok rozhodně neulehčují.

Nejsem jeden z těchto lidí. Nevedu boj. Nejsem z „kontrapolis“. Nechci revoluci, ani nikoho svrhnout. Efektivnější je, když si lidé začnou organizovat věci po svém, pak stát postupně odpadne. K tomu nám však nedává prostor.

ČESKÁ POZICE: Vstoupil byste do politické arény s ryzím politickým požadavkem?

LESKOVJAN: Moc ne. Je to pro mne bezpředmětné. Nevěřím totiž v možnost její chod ovlivnit jinak než cestami, které neshledávám plně etickými.

Martin Leskovjan

  • Absolvent Právnické fakulty a Fakulty humanitních studií UK.
  • V neziskové organizaci Paralelní polis se dobrovolně věnuje decentralizaci a kryptotechnologiím.
  • Spoluzaložil neziskovou organizaci Fair Art poskytující právní pomoc umělcům.
  • Je členem dozorčí rady Lázně Kyselka, jejíž vznik inicioval při kampani za záchranu lázeňského komplexu.
  • Podniká v IT bezpečnosti a ochrany soukromí.



Počet příspěvků: 1, poslední 4.9.2017 08:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.